EU hovoří o sankčním seznamu, neuznala výsledky voleb v Bělorusku a posílá do země miliony eur. Co říkáte na vyjádření o tom, že se Brusel lekl hospodářských sankcí kvůli vlastnímu obchodu a nepřišel ani s jiným opatřením, které by skutečně mohlo mít dopad na prezidenta Lukašenka?

Argument, že zatím nedošlo k hospodářským sankcím kvůli vlastnímu obchodu, je lichý. Obchod EU s Běloruskem činí přibližně 11 mld. eur ročně, z toho 7 mld. představuje vývoz ze zemí EU do Běloruska, ale z celkového obchodu EU se světem to dělá 0,1 procenta. Naprosto minimální. Důvod je jiný. Máme zkušenosti se sankcemi z minula. Je dobré se podívat na rok 2010. Přesně před deseti lety byla podobná situace. Odehrály se volby, kdy Lukašenko dostal 80 procent stejně jako nyní. Uskutečnily se sice menší demonstrace než teď, ale také byly masivní. Došlo k zatýkání oponentů, EU zavedla sankce vůči konkrétním osobám, a to jak politikům, tak byznysmenům. Sankce suspendovala EU poté, když Lukašenko provedl určité reformy a změny, byly vidět náznaky, že se snaží o nezávislejší politiku i vůči Rusku. Na straně EU je zkušenost s těmito sankcemi a také nejde o konečnou situaci. Sankce jsou na stole, uvidíme, jaké zakončení budou mít demonstrace, a pokud bude brutální, sankce samozřejmě přijdou na řadu. I prezidentu Lukašenkovi chce západní společenství nechat určitá zadní dvířka, aby měl motivaci s demonstrujícími vyjednávat. Ale možnost uvalení sankcí je. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet.

Běloruskem se zabývá i česká politická scéna, debatuje se o formě pomoci. Podle senátora Pavla Fischera bychom měli sami vyhlásit sankce vůči konkrétním prominentům běloruského režimu. Jaký je váš názor?

Měli bychom si uvědomit, že mnohem účinnější a prospěšnější je všechny tyto věci diskutovat v rámci EU jako celku. Měli bychom koordinovat naše kroky s Evropským parlamentem a nevolit českou cestu. Opatření budou mnohem účinnější, pokud budou zkoordinována s ostatními členy EU, než když udělá výstřel od boku jedna země.