Zdá se, že covid přece jen, i když pomalu, slábne. Co nám po něm v české společnosti zůstane za jizvy a dojde k její polarizaci?

Já jsem přesvědčený, že ty jizvy budeme cítit další desetiletí. Stačí, když se například podíváte, jak v některých evropských zemích vzrůstá počet nezaměstnaných mladých lidí. Například v Řecku, ve Španělsku nebo v Portugalsku jsou oficiální statistiky kolem 30 procent, ale ty neoficiální jsou mnohem vyšší, takže v některých regionech je třeba až 90procentní nezaměstnanost mladých. Musíme si uvědomit, že pokud větší část našeho HDP jsou služby a menší část průmysl, nemůže to dlouhodobě fungovat. To znamená, že po volbách musí dojít k razantním škrtům a úsporným opatřením. Protože zvyšovat daně je problematické, takže můžeme jedině snižovat výdaje. V tuto chvíli žijeme ještě z nějakých rezerv a malých příjmů, ale plíživě se dostaví ta krize. Takže tenhle první rok je podle mého názoru začátkem nějakého procesu, který bude mít sociální i ekonomický charakter a bude dlouhodobý. Někdy tomu říkám život na houpačce, je to všechno velmi nejisté a rozkolísané.

Hovořil jste o úsporných opatřeních po volbách. Vít Rakušan mluvil nedávno pro změnu o tom, že podzimní volby budou soubojem generace starého Česka s tím novým. Je podle vás třeba, aby odešel starý establishment a přišla změna?