Co kdyby došel dech těm ojedinělým hyenám? Zdraví lidé na psychiatrii, blázni na svobodě v politice. Primář Koskuba jde proti proudu

23.10.2021 14:03 | Rozhovor

„Slušnost, poctivost a skromnost jsou považovány za slabost. Přitom máme plnou hubu nějaké povinné korektnosti! Úcta k národu a tradicím je projevem extremismu, rodina přežitkem,“ říká bývalý poslanec za ČSSD a lékař Jiří Koskuba. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz se vyjádřil také k dění kolem prezidenta Miloše Zemana.

Co kdyby došel dech těm ojedinělým hyenám? Zdraví lidé na psychiatrii, blázni na svobodě v politice. Primář Koskuba jde proti proudu
Foto: Archiv JK
Popisek: Primář a bývalý poslanec Jiří Koskuba

V souvislosti s nastupující vládou dvou koalic nejčastěji jako agenda zaznívají slova „slušnost“ a „důstojnost“. To jsou slova, pod která se v politické praxi schová tak nějak cokoliv. Co by podle vás mělo být konkrétním naplněním těchto ambicí? A věříte, že se nastupující Fialova vláda skutečně bude chovat slušně a hájit lidskou důstojnost?

Slušnost a důstojnost už slibovali mnozí. Ale nikdo to neprosadil, nezavedl. Nejen proto, že nevládl sám. Nejsme, bohužel, monarchie. Ona nejen politická kultura, ale běžná morálka a noblesa jde u nás i v řadě zemí Evropské unie do kopru. Bohužel. Přiznejme si, že v celé společnosti jako takové. Nejen na silnicích, školách a ulicích, ale i v umění, v médiích a jinde. Opravdové vzory už skoro nejsou. Slušnost, poctivost a skromnost jsou považovány za slabost. Přitom máme plnou hubu nějaké povinné korektnosti! Úcta k národu a tradicím je projevem extremismu, rodina přežitkem. Zvulgárněli jsme, roste arogance, hloupost. Přiznejme si to. Přitom politiky si volíme ze svých řad, což je fakt. Měli by být elitou, ale nejsou. Náš Parlament holt není nějaká bývalá sněmovna lordů, bohužel.  

Ale k budoucí vládě. Pana profesora Fialu jsem poznal osobně. Byl někdy už jako ministr trochu nudný, ale vždy slušný. To třeba přiznat, byť u univerzitního profesora by to měl být standard. Kéž ho udrží i v té nejhorší možné formě vlády – v koalici. S ohledem na zkušenosti bych na to však nesázel, nebude to mít lehké. Snad mi promine. Jinak členy jeho budoucí vlády neznám, takže těžko i jen spekulovat. Ale kupříkladu lidovci nejspíš zase nezklamou. Staré heslo „Buďme při tom!“ je totiž asi plně charakterizuje.

Adept na ministra zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) ještě před jmenováním mnohé šokoval, když kritizoval, že lidé chodí do nemocnice s každou hloupostí, která by šla vyřídit v ordinaci, a pronesl, že šest hodin v čekárně se „dá vydržet“. K tomu rozvíjel úvahy o širším uplatnění placeného nadstandardu. Co říkáte na takovou vizi českého zdravotnictví?

Já jsem pana profesora neslyšel, ale třebaže některé čtenáře rozčílím, ne vše, co naznačujete, je mimo realitu. Naopak. Upřímně řečeno i mne často v práci udivuje, jak, i když se většina lidí označuje za pravičáky – ostatně nyní ve volbách svými hlasy poslali levici do kabin, ne? – zdravotnictví a školství chtějí více než socialistické. Proč více? Tehdy měli nejen práva, ale i jisté povinnosti. Dnes však mnozí vyžadují jen ta práva! Sorry jako, to moc dohromady nejde. Je to neudržitelné.

Anketa

Chcete Pekarovou Adamovou za předsedkyni Poslanecké sněmovny?

4%
93%
hlasovalo: 45765 lidí

Co jsou podle vás hlavní systémové problémy českého zdravotnictví, tedy takové, které by se měly řešit na úrovni ministerstva?

Nejsem a nebudu ministr... Ale ty problémy: Třeba opravdu funkční síť zdravotnických zařízení, nadužívání až zneužívání péče, přebujelá administrativa, rozbitý systém postgraduálního vzdělávání, nedostatečná síť sociálních zařízení, nedostatek lůžek i personálu, jen samá práva a minimálně povinností konzumentů zdravotní péče, její neprůhledné financování a tak dále. Dříve zrovna v ParlamentníchListech.cz jsme o tom mluvili opakovaně. Snad tedy jen stručně rozvedu, na vysvětlení, připomenutí: Neexistuje skutečná a funkční racionální síť ani logický systém hierarchie zdravotnických zařízení. Opravdu dochází k častému nadužívání až zneužívání. Nebo snad i vy si myslíte, že kupříkladu pouhý pocit bušení srdce u junáka, jemuž zrovna nesedla marihuana, je důvod k cestě záchrankou s majáky ve dvě hodiny v noci do fakultky a z již skoro nezbytného alibismu ke kompletnímu vyšetření? Já ne, omlouvám se. 

Zdravotnictví a hlavně jeho zbývající personál likviduje mimo jiné i tupá administrativa. Přitom jakákoliv elektronizace to paradoxně ještě zhorší. Navíc většina přibývajících papírů se totiž stejně tiskne. Musí.

Na počátku tohoto století rozvrtaný, přitom roky  vyhovující postgraduální systém vzdělávání je nyní nelogický, nepřehledný až tupý. Přes změnu – tuším v roce 2017, kterou jsem ještě jako poslanec tak zoufale prosazoval – je nakonec po proběhlé debatě nejen politiků ještě nesmyslnější. Je mi líto. I proto jsem nebyl, ač snad ještě vládní poslanec, ve Sněmovně nakonec pro. A to jej od té doby stále dokola ještě komplikují. Proto, byť už civil, jsem i v této končící Sněmovně ze zoufalství reality za nezbytné změny dál orodoval. I u opozice, a marně, pochopitelně. Piráti mi alespoň v rámci slušnosti odepsali. Ale třeba přímo pan profesor Válek mi ani jednou neodpověděl vůbec. Zamrzí to. Odpovědět bývala kdysi slušnost.

Zdravotnictví rovněž pořád saturuje zcela nedostatečnou sociální síť. Ať už vládli ti či oni, nic se v tomto nezměnilo. A pak se titíž diví, že i bez covidu bývá akutních lůžek nedostatek. Stejně jako sester. Nejen proto, že jejich práce a zvláště pak na některých lůžkových pracovištích je extrémně fyzicky a psychicky náročná a musí fungovat 365 dnů do roka, 24 hodin denně. Ale ještě jsou také zahlceny administrativou. Prý pod rouškou kvality! Přitom mimo jiné zapsání pomalu i každého hovínka do patřičného formuláře, neustálé měření a evidování teploty v ledničce a podobně je odvádí od pacienta samotného. Jen kdybyste viděli rozsáhlý manuál na utření kapky krve či nudle z podlahy...

Rovněž jsme dlouho po nich zcela nesmyslně vyžadovali, po jistém zaoceánském vzoru, vysokoškolské vzdělání. Asi aby vám mísu podal a zadnici pomohl utřít pouhý maturant, to holt někdo považoval za potupné. K tomu se ještě střední zdravotní školy moudře odklonily ze zdravotnictví do resortu školství. Tím se odtrhly od špitálů a tak hlavně od praxe. Tedy od toho i pro mnohou jinou práci vůbec nejdůležitějšího! To pomíjím, že byly doby, kdy mnohého našeho maturanta bakalář někde za mořem rozhodně nepřevyšoval. Často se mu totiž ani nevyrovnal. Pochopitelně úrovní, ne platem... 

Nu, a abych už nezdržoval. Připomínám výše uvedené neexistující povinnosti klientů, jak se dnes pacientům moderně a korektně říká. Jen ta práva. A pak se všichni diví nejen výsledku proočkování populace. Snad na závěr, financování je další velký problém. Náhle se extrémně zdražuje úplně vše a moc. V nějaké sci-fi by to mohl vlastně být i účel celé té pandemie, že? Ale tato smutná realita se dotkne a už dotýká i zdravotní péče. Kdo to zaplatí? A tak bychom mohli dlouho pokračovat. 

Zdravotnictví si za poslední rok a půl v pandemii prošlo skutečným peklem. Co je podle vás nejzásadnější poučení z této pandemie pro fungování systému veřejného zdravotnictví?

Fakt, že se na své vojáky v bílém, jde-li do tuhého, přes všechny ty zpackané reformy stále mohou lidé spolehnout. Nejsou vždy sice dokonalí, ale nevzdávají se. Makají, třebaže jim nejvyšší velení země nejen příliš nepomůže, ale nakonec vyvolá obrovské zmatky. A nejen to. Nu a taky, že někdy se počet akutních lůžek stejně jako třeba hasičských aut zdá zbytečně vysoký. Do té doby, než přijde náhle pandemie nebo začne moc hořet. Vždyť je to tak prosté. Podobně jako fakt, že jsou-li čipy, přístroje se dají vyrobit, koupit. Ale sestavit potřebné, vycvičené a sehrané týmy, to však trvá roky. Ty jsou ve vší skromnosti to nejcennější vůbec! Nenahraditelné. Nejen ve zdravotnictví.

Premiér Andrej Babiš nabídl, aby se profesor Válek stal ministrem „s předstihem“ ještě v jeho vládě, aby tak bylo zajištěno kontinuální předání resortu v situaci opět stoupajících čísel nákazy. Co jste říkal na tento nápad? A bude podle vás problém s předáním tohoto resortu v současné situaci?

Ve vší úctě, to není můj problém. Já nejen panu dosluhujícímu premiérovi do hlavy nevidím. A ani nechci. Už tak mám v té mé starostmi přecpáno. Omlouvám se.

Co říkáte na to, co se po volbách začalo odehrávat kolem prezidenta Zemana? Je podle vás správné, že se senátoři snaží aktivovat článek 66 Ústavy, který jeho pravomoci přenáší na další ústavní činitele?

Nu, s ohledem na poslední vývoj, nyní asi ano. Je-li za tím opravdu jen a pouze momentální práceschopnost pana prezidenta. Doufejme, že jen momentální. Protože konkrétní skutečnosti z Ústřední vojenské nemocnice i z politiky, taky jako drtivá většina z nás, opravdu neznám.

Zmíněný ústavní článek hovoří o situaci, kdy prezident nemůže „ze závažných důvodů vykonávat úřad“. Vzhledem k tomu, že k jeho uplatnění dochází v historii této Ústavy poprvé, rozvinula se debata, co tento pojem vlastně obnáší. Předpokládám, že se to asi nebude vztahovat na klasickou neschopnost ve smyslu zákoníku práce. Co jsou pro vás tedy ony závažné důvody, které by naplňovaly dikci tohoto článku?

Jistě, pracovní neschopnost pro angínu to asi nebude. Ale já, paní redaktorko, jsem pouhý doktor medicíny. Ne politolog, analytik, natož pak ústavní právník. A je zřejmé až časté, že se ani oni mnohdy sami neshodnou. Přitom zhusta umí ty paragrafy ještě tak moc pokroutit, že to hlava nebere. Ne, na tohle odpovědět neumím. Zvláště když neznám to potřebné. Těch opravdu obeznámených je hrstka.

Oblíbeným argumentem Miloše Zemana je, že „politika se nedělá nohama, ale hlavou“. Dá se vůbec nějak objektivně  – aby to obstálo i při ústavním či soudním procesu – posoudit, kdy ještě hlava funguje natolik, aby byl prezident schopen výkonu funkce, a kdy už nikoliv?

Jistě, dá. Ale záleží i na tom, kdo to udělá. Nejen v případě hlavy státu. Třeba na psychiatrii může skončit i zdravý, a to nejen někde v Rusku, aby bylo jasno. Ostatně, že někteří možná opravdu blázni se volně pohybují ulicemi a třeba i dělají politiku, to jste si dosud někdy sama nemyslela?

Co říkáte způsobu, jakým Pražský hrad zdravotní stav prezidenta v posledních dnech komunikuje?

Jak by řekli Mach se Šebestovou, dnes už i každé malé dítě ví, že hlavně v samotném počátku to Hrad nezvládl. Je to nešťastné a pak už se to, jak vidno, jen opravdu těžko napravuje. Možná škoda, že od počátku vlastní rodina pana prezidenta neměla to hlavní slovo. Spolu se špitálem, který by paní a dceři stál po boku. Zdravotníci přece umí formulovat potřebné tak, aby mimo jiné nebyla dotčena práva nemocného. Rozhodně lépe než úředníci, politici či, promiňte, novináři. My všichni však dosud víme i z toho, co bychom mohli, kulové. A to je to jádro pudla.

Vedou se debaty o umístění prezidenta na jednotku ARO. Jedni z toho vyvozují informaci o závažnosti jeho stavu, jiní naopak upozorňují, že prezidenti vzhledem ke svému režimu ochrany, bezpečnosti a tak dále jsou na podobné pokoje umísťováni i s mnohem bagatelnějšími problémy. Jak to je z vašeho pohledu? Mohl být prezident umístěn na ARO prostě jen proto, že je prezident?

Je jen smutné, kam se to dostalo. Ve vší úctě, kdyby bylo vše kulantně vyřešeno od samotného počátku, podobné diskuse by se nevedly. Snad jak mezi politiky, tak i mezi novináři, ani mezi námi obyčejnými lidmi. Možná i těm ojedinělým hyenám, čímž nemyslím zrovna pana předsedu Senátu Parlamentu České republiky, by tam či onde snad došel dech. Není proto důležité, zda jde o ARO nebo JIP. Důležité je, aby péče odpovídala diagnóze a stavu pacienta. O čemž nepochybuji. 

Ano, kdybychom u nás na pavilonu měli léčit hlavu nejen této země a byl by jí teoreticky třeba i někdo z dosud neúspěšných kandidátů na prezidenta, ležel by na JIP. Tedy na jednotce intenzívní péče. Dokonce v jednolůžkovém boxu a s ochrankou. Přestože v nedalekých Kbelích na stojánce nestojí žádný „Air Force One", a v mateřské zemi tohoto stroje by se něčemu podobnému jako JIP pro prezidenta jistě nikdo ani nedivil. Tak to prostě být má.

Když jsem však zhlédl to poněkud nešťastné nemocniční video od pana kancléře s údajným podepisováním nějakého lejstra, tak pan prezident si „jipku“ bezpochyby zaslouží, i kdyby jím nebyl. Bohužel. Jak rád bych se mýlil.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

Předpokládané složení nové vlády:

předseda vlády: Petr Fiala (ODS), ministr vnitra: Vít Rakušan (STAN), ministr pro místní rozvoj a digitalizaci: Ivan Bartoš (Piráti), ministr zemědělství: Zdeněk Nekula (KDU-ČSL), ministr financí: Zbyněk Stanjura (ODS), ministr zdravotnictví: Vlastimil Válek (TOP09), ministr školství: Petr Gazdík (STAN), ministr práce a sociálních věcí: Marian Jurečka (KDU-ČSL), ministryně obrany: Jana Černochová (ODS), ministr spravedlnosti: Pavel Blažek (ODS), ministr průmyslu a obchodu: Jozef Sikela (BPP), ministr dopravy: Martin Kupka (ODS), ministr zahraničí: Jan Lipavský (Piráti), ministr životního prostředí: Anna Hubáčková (BPP), ministr kultury: Martin Baxa (ODS), ministr pro evropské záležitosti: Mikuláš Bek (BPP), ministr pro legislativu: Michal Šalomoun (BPP), ministryně pro vědu a výzkum: Helena Langšádlová (TOP09).

reklama

autor: Zuzana Koulová

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Perte to do nich, nesmíme to vylejt. Exposlanec byl u jednání. Bouchne to, varuje

7:45 Perte to do nich, nesmíme to vylejt. Exposlanec byl u jednání. Bouchne to, varuje

„Sedm a půl milionu dávek musíme do těch lidí narvat. Hlava nehlava, píchejte to do nich. Co máme dě…