Vláda svolala na pátek mimořádnou schůzi, na které chce prosadit zastropování cen energií a daň z mimořádných zisků. K zastropování by mělo dojít zhruba na úrovni pěti tisíc korun za megawatthodinu a opatření by měla pomoci jak domácnostem, tak firmám i veřejným institucím. Podle vyjádření ministra průmyslu Jozefa Síkely by měly mít možnost získat kompenzace i firmy, kterým kvůli současné krizi klesl výrazně zisk. Co realizace vládních záměrů ovlivní a způsobí?

Způsobí to dvě věci. Zaprvé když zastropujeme cenu jakéhokoliv zboží, jedno, jestli rohlíků nebo elektřiny, tak za nižší cenu se některým výrobcům nevyplatí vyrábět. Takže klesne nabídka. Ale současně zadruhé za nižší cenu spotřebitelé chtějí víc zboží, než by chtěli za cenu vysokou. Takže vzroste poptávka. Poptávka je větší než nabídka, zboží je tedy fyzický nedostatek. No a co znamená fyzický nedostatek u energií? Že prostě nejsou. Že prostě mohou být v extrémním případě i na příděl. Že to vůbec není nesmyslná obava, ukazuje třeba příklad Maďarska. Tam už samozřejmě zjistili, že přesně k takovému nedostatku vedlo zastropování u cen pohonných hmot.

„Baví“ mě, jak lidé často říkají: „Já jsem pro tržní řešení, ale tady žádné tržní řešení neexistuje, zastropování je bohužel nutné, protože to je jediná možnost, ale já prostě za všech jiných okolností chci být tržní!“ Chichi, chacha, chocho. Hm. To vážně nikoho nenapadlo, že stejného snížení finanční zátěže pro koncového zákazníka, ale bez uvalení cenového stropu, je možno docílit třeba tak, že úplně odbouráme jakékoliv daně s energiemi spojené, a to po celém produkčním a prodejním řetězci? A pokud takové snížení dani nebude stačit, tak že budeme daně domácnostem snižovat dál i na jiných místech než u výrobně-prodejního řetězce energií, aby domácnostem víc zbylo na zaplacení drahých energií, takže nakonec na tom budou finančně stejně? Jenomže takovým způsobem by žádný přídělový systém nehrozil.