Expert na geopolitiku Valenta varuje: Sex v Bílém domě, do prezidentování Donalda Trumpa začínají zasahovat sexuální aféry. A kauza Skripal, možnosti jaderného střetnutí nad Baltem?

30.03.2018 14:38

ROZHOVOR Je na čase, aby západní státníci přestali Vladimira Putina rozmazlovat a přistupovat k němu v rukavičkách, říká v exkluzivním rozhovoru pro ParlamentníListy.cz odborník na geopolitiku a strategické rozhodování velmocí Dr. Ing. Jiří Valenta. Kauza Skripal nese podle Valenty jasné známky ruské stopy. Ozbrojený střet Ruska a států NATO je podle akademika vysoce nepravděpodobný. Valenta nicméně nabádá k opatrnosti. „NATO v rámci své strategie předpokládá, že jakékoliv střetnutí konvenčních zbraní s Ruskem nad baltickým prostorem nevyhnutelně končí jaderným konfliktem,“ dodává bývalý akademik. K dobru přidává i popis toho, co aktuálně hýbe americkými médii v souvislosti se sexuálními avantýrami prezidenta Donalda Trumpa. „Sexuální aféry začínají pomalu zasahovat do vykonávání prezidentského mandátu Donalda Trumpa,“ říká Valenta.

Expert na geopolitiku Valenta varuje: Sex v Bílém domě, do prezidentování Donalda Trumpa začínají zasahovat sexuální aféry. A kauza Skripal, možnosti jaderného střetnutí nad Baltem?
Foto: White house
Popisek: Donald Trump

Expert na geopolitiku, Rusko a postsovětské země Dr. Ing. Jiří Valenta je kromě Madeleine Albrightové jediným Čechem, který byl kdy členem prestižního výzkumného ústavu Council of Foreign Relations v New Yorku. V současnosti působí jako seniorní výzkumník Centra strategických studií (BESA.-SADAT) Bar Ilanské univerzity v Tel Avivu. Valenta je držitelem stříbrné medaile Jana Masaryka. Je autorem řady publikací, mimo jiné i knihy o invazi Varšavských vojsk do Československa v roce 1968. Spolu se svou ženou Leni je autorem studie o možných vyhlídkách americko-ruských vztahů.   

Jak rozumíte aktuální situaci kolem útoku jedem na agenta Skripala a následného vypovězení ruských diplomatů ze strany Západu? 

Jsem toho názoru, že musíme přestat přistupovat k Putinovi v rukavičkách a rozmazlovat ho. Není to jen případ Skripala a jeho dcery. Máme tu řadu dalších věcí, ve kterých je cítit ruská stopa. Je tu otrava dalšího ruského agenta Litviněnka v roce 2006. Důkazy v kauze Skripal jsou nepřímé. Byly ale pečlivě zhodnocené ze strany britských tajných služeb. Své poznatky následně Britové sdíleli i s dalšími zeměmi NATO. Všechno nám ukazuje na to, že pokus o vraždu Skripala provedla buď ruská civilní rozvědka FSB nebo její vojenská obdoba GRU.
 
Samozřejmě, že bude obtížné vztáhnout odpovědnost přímo na Putina, ukázat na něj přímo prstem. V zásadě je to ale on, kdo je částečně odpovědný za vytvoření kleptokratického a militaristického státu, kterým dnešní Rusko je. V tomto ohledu bych si dovolil citovat bývalého státního tajemníka Spojených států Deana Achesona, který v roce 1945, na konci 2. světové války, prosazoval myšlenku rusko-americké spolupráce. No ale jak to celé dopadlo? V roce 1947 se Acheson rozhodl definitivně přestat dělat z Rusů děti a přistupovat k nim v rukavičkách.
 
Myslím si, že podobný okamžik nastal pro západní politiky právě teď. Západní státníci by měli pečlivě analyzovat své vlastní chyby. Protože právě v důsledku jejich chyb došlo k tomu, že se z Vladimira Putina reformátorského typu ve stylu Pjotra Stolypina (ruský předrevoluční politik a ministerský předseda Ruska mezi lety 1906 až 1911, pozn. red.) stala autoritářská a pomstychtivá reinkarnace cara Alexandra III. 
 
Jsou pro tvrzení, že za vraždou Skripala stojí Moskva, jednoznačné důkazy?
 
Stoprocentně to potvrzeno není. Osobně ale rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa, Putinův režim nějakým způsobem za tuto akci potrestat, podporuji. Já tady kauz, ve kterých jeli Rusové a které mohou tento postup ospravedlnit, vidím více. Nemám tím přitom na mysli pouze vraždy bývalých agentů KGB. Jsou tu i likvidace reportérů, kteří se věnovali tématu války v Čečensku. Došlo i k vraždám některých významných zástupců demokratických sil v Rusku.
 
V té souvislosti můžeme jmenovat například sympatického a inteligentního Borise Němcova. Němcov měl podle mého názoru značný potenciál. Mohl se například stát jakousi obdobou Jelcina, ale samozřejmě bez závislosti na alkoholu. Existují sice nepřímé důkazy, že za vraždou Němcova by mohli být Čečenci. S takovou verzí operují Rusové. Když se na to ale podíváme z té druhé strany, tak čečenský vůdce je v podstatě „Putinův muž“. (Ramzan Kadyrov je čečenský bojovník a politik a neoficiálně i prezident Čečenské autonomní republiky, těší se podpoře ze strany Vladimira Putina, pozn. red.)
 
K zemím, které vypovídaly ruské diplomaty, se připojila i Česká republika. Na druhé straně Slovensko a Rakousko vyhostit diplomaty odmítlo...
 
Slovensko dle mého názoru aktuálně prochází procesem „balkanizace“. Součástí tohoto procesu je dle mého i nedávná vražda mladého novináře, který psal o možném propojení vládní strany SMER a mafiánských struktur.
 
Když se podíváme do historie, tak zjistíme, že celé stovky let patřilo Slovensko k těm v zásadě nerozvinutým oblastem rakousko-uherského mocnářství. Slovensku chyběl ten druh jakési „západní“ politické kultury, která je v Česku a na Moravě v podstatě běžná. A vzhledem k tomu, že na Slovensku roste vliv Ruska, tak země začíná být náchylná, aby se stala méně demokratickou a směřovala k autoritářství.
 
I tato tendence může být v zásadě za tím, proč Slovensko odmítlo vyjádřit solidaritu s Velkou Británií tak, jako to udělala řada států. Co se týče Rakouska, tak zde je příčina zcela odlišná. Rakousko ruské diplomaty nevyhostilo proto, že se řadí ke státům vyznávajícím politickou neutralitu. (Rakousko stejně jako Švýcarsko není součástí Severoatlantické aliance, pozn. red.)
 
V současné době je v Česku na návštěvě „třetí nejdůležitější muž“ Spojených států republikán Paul Ryan. Miloš Zeman se s ním nesetká. Česká média to označují za skandální. Může tím postoj Zemana něco signalizovat?
 
Paul Ryan je po viceprezidentu Mikeu Pencovi třetím mužem v hierarchii velení od Donalda Trumpa. Co se týče Ryana, původně se s ním počítalo jako s možným viceprezidentem neúspěšného prezidentského kandidáta Mitta Romneyho. Ryan je bývalý člen spolku Heritage a rovněž uznávaný expert na problematiku rozpočtu. Ryan na druhé straně není tak skalní republikán jako Donald Trump. Možná bychom s trochou fantazie mohli o Ryanovi přemýšlet jako o možném budoucím prezidentovi.
 
Myslím si, že kdokoliv Miloši Zemanovi poradil, aby se s Ryanem nesetkal, by měl okamžitě zaslechnout legendární slova showmana Trumpa: „jste vyhozen”. (Donald Trump tato slova často používal ve svém televizním pořadu The Apprentice, ve které se soutěžíci v roli začínajících podnikatelů snaží získat podporu investorů, na konci každého dílu jeden z nich odpadne, pozn. red.)
 
Miloš Zeman byl před mnoha lety mým spolužákem a kolegou. Sblížili jsme se během událostí Pražského jara v roce 1968. Rovněž jsem podporoval I jeho znovuzvolení prezidentem České republiky. Je mi nicméně líto, že Miloš kolem sebe nemá nějaké české „Henry Kissingery”, kteří by mu fundovaně radili. Osobně respektuji jeho experta přes Rakousko a Německo, diplomata Jiráka. Myslím si ale, že Jirákovy znalosti ohledně Ameriky jsou omezené. Ve Washingtonu jsem měl příležitost poznat velvyslance v USA Hynka Kmoníčka a to jako velmi zajímavého člověka a schopného lingvistu. Jenže, jak jsem Kmoníčkovi řekl, organizovat na české ambasádě velkou party pro Madeleine Albrightovou, demokratku, která vášnivě nenávidí Trumpa a současně miluje Hillary, nebylo z mého pohledu nejlepší diplomatické opatření k tomu, aby Trump zamířil do Prahy na diplomatické setkání s Milošem Zemanem.
 
Když už jsme u Kmoníčka, tak bych zmínil i to, jak na českou ambasádu v New Yorku pozval přednášet honorárního konzula České republiky v Bostonu, akademika Igora Lukeše. Lukeš je známý tím, že o Trumpovi píše ofenzivně, naposledy v Lidových novinách. Lukeš toho podle mého názoru o americké politice ví velmi málo a je fanatickým příznivcem Demokratické strany. Myslím si, že Kmoníček by měl diskutovat i s lidmi, kteří mají trochu jiné názory.   
 
Bylo dobré, že ruské diplomaty vyhostilo i Česko?
 
Osobně jsem názoru, že pokud by Česká republika nevyhostila trojici ruských diplomatů, dopustila by se velké chyby. Podívejme se například, jak se chová americký prezident Donald Trump. Trump se snaží s Putinem jednat, jeho rétorika se nesla ve smyslu, že by Američané měli své vztahy s Ruskem zlepšit. A ten samý Donald Trump pak nechal vyhostit dokonce padesátku ruských diplomatů, z nichž řada jsou nedeklarovaní špioni pod diplomatickým krytím.
 
Chceme-li sledovat, jak se Trump staví k Rusům, je dobré se dívat i na jeho přístup k Ukrajině. Trump Ukrajincům loni v prosinci poskytl obranné vojenské prostředky proti případné ruské invazi. Jak říkával můj oblíbený americký prezident Teddy Roosevelt: „Našlapuj měkkce, ale měj s sebou velkou hůl.“ Miloš by se od Teddyho a Trumpa měl učit.
 
Podle posledních informací pak USA zavřely svůj konzulát v Petrohradě. Tato akce bude pro Rusy dle mého velmi nepříjemná. Petrohrad je významným centrem pro byznysmeny a podnikatele v průmyslu, kteří přijízdějí do Ruska uzavírat obchody. 
 
 
Prezident Miloš Zeman v posledních dnech zaúkoloval českou civilní kontrarozvědku BIS, aby vyšetřila, zda se plyn novičok náhodou nevyráběl či neskladoval na území České republiky. Reagoval tak na vyjádření ruské strany, že látka mohla pocházet mimo jiné právě i z ČR…
 
Zemanovo rozhodnutí tu věc prošetřit považuji za dobré. Zeman by například mohl po vzoru USA rozhodnout o vytvoření nezávislé vyšetřovací komise složené z odborníků.
 
Co se týče onoho ruského nařčení, s nervovými plyny zacházeli například i Libyjci. Ti rovněž operovali s výbušninou semtex, která je považována za látku použitou při atentátu na let Pan American Airlines, který se v prosinci 1988 zřítil nad skotským Lockerbie. Zmínil bych, že za prezidentování Václava Havla se nikdy nepodařilo plně vyšetřit a rozkrýt Českem podporované aktivity kolem Organizace pro osvobození Palestiny. (Dr. Jiří Valenta byl v době, kdy pobýval v Česku během devadesátých let minulého století velkým kritikem palestinské ambasády v Praze. Kriticky o ní psal v tisku, pozn. red.)
 
Vzpomínám si, že jsem v roce 1992 navrhoval zavřít palestinskou ambasádu v Praze, protože jsem byl přesvědčen o tom, že se v podstatě jednalo o centrum sloužící jako podpora terorismu. V lednu 2014 se potvrdilo, že jsem tehdy před více než deseti lety měl pravdu. Nový palestinský velvyslanec byl tehdy zabitý prostřednictvím trezoru ze staré ambasády, který, když se jej pokoušel otevřít, explodoval. (Policie během vyšetřování nalezla v trezoru výbušninu, další výbušninu odhalili policisté posléze důmyslně ukrytou v knize, aféra vzbudila odpor místních obyvatel proti novému umístění palestinské ambasády v pražském Suchdole, pozn. red.)
 
Zdá se, že atmosféra mezi Západem a Ruskem dále houstne, tenze se zvyšují. Zmínil bych, že v Pobaltí jsou koncentrovány sbory NATO. Putin zase před svým znovuzvolením předváděl Rusům nové údajně revoluční zbraně. Jaká vidíte rizika?
 
Máte pravdu. Některá slova a výhrůžky bych od Putina nikdy nečekal. Začíná mi tak trochu připomínat Chruščova.
 
Je obava z možného ozbrojeného střetnutí mezi Ruskem a NATO namístě? Mohla by se taková akce obejít bez použití jaderných zbraní?
 
Konfrontace, ve které by proti sobě stály státy NATO a Rusko nad baltickým prostorem, je vysoce nepravděpodobná. Rovněž, když už se zabýváme otázkou možného ozbrojeného střetnutí mezi velmocemi, měli bychom se zamyslet i nad tím, jak se členské státy Severoatlantické aliance staví vůči článku 5 v zakládající smlouvě NATO, který jim ukládá společnou obranu. V souvislosti s oním článkem může rozhodnutí Slovenska nepřipojit se ke společné akci západních států ve věci Skripala vypadat lehce problematicky. A rovněž nás může přimět i k zamyšlení nad tím, jakou vlastně hraje Slovensko v rámci Severoatlantické aliance roli.
 
Ohledně té druhé otázky, NATO v rámci své strategie předpokládá, že jakékoliv střetnutí konvenčními zbraněmi s Ruskem nad baltickým prostorem, které je samo o sobě nepravděpodobné, se v případě, že k němu skutečně dojde, rozroste v jaderný konflikt. To samotné je důvodem, proč musíme udělat všechno pro to, aby k žádnému ozbrojenému střetu mezi Ruskem a Severoatlantickou aliancí nedošlo. Dle mého názoru by do tohoto snažení měla být zahrnuta i nějaká forma podpory občanských práv ruské menšiny v Lotyšsku a v Estonsku. Putin se v těchto zemích snaží zneužít nespokojenosti tamních Rusů ke svému prospěchu.
 
Jak rezonuje situace kolem Skripala v USA, kde žijete? Vystoupil už Donald Trump, jak se k celé věci postavil?
 
Trumpova administrativa v zásadě odsouhlasila opatření, která jsou namířena proti Putinovi. Trump něco podobného prosadil i ve věci, o kterou se USA snaží již od roku 2014, a sice, když dodal obranné vojenské prostředky Ukrajině. (Koncem prosince loňského roku prezident Trump odsouhlasil dodávku amerických protitankových raket typu Javelin na Ukrajinu, kromě toho povolil i komerční prodej odstřelovacích pušek, pozn. red.)
 
Trump není jako Obama, který si vystačil se svými tirádami ohledně zrušených summitů a ofenzivních narážek na Putinovu fyziognomii. Obama sám jako prezident byl pro Ameriku strategickou chybou. Byla jí i Hillary, jejíž poradci měli „skvělý nápad“ (myšleno ironicky) zabíjet v Sýrii Rusy.
 
Donalda Trumpa v USA nadále stíhají i další sexuální skandály a rezonují v tamních médiích. Měl například udržovat poměr se známou pornoherečkou Stormy Daniels a ta neměla být jediná…
 
Trumpovy sexuální aféry již naneštěstí začínají zasahovat do jeho prezidentských povinností. Donalda Trumpa v současnosti začínají v USA přirovnávat k Johnu Fitzgeraldu Kennedymu. Kennedy se jako prezident nacházel rovněž ve velice obtížné geopolitické situaci. Měl na svých bedrech kubánskou raketovou krizi. Řešil ji přitom ve stejné době, kdy randil s Marilyn Monroe a nejen s ní. Když seděl v Bílém domě Kennedy, někteří začali toto tradiční sídlo amerických prezidentů přirovnávat k nevěstinci. V angličtině pro to máme zajímavou slovní hříčku: White House (Bílý dům), Whore House (nevěstinec, bordel).
 
Trumpovi bych přičetl k dobru, že má lepší vkus, co se týče žen, než Bill Clinton. Trump v současnosti čelí mnoha obviněním ze sexuálních nepřístojností, ke kterým mělo dojít před mnoha lety. Jenže jeho prezidentování je ve stínu těchto afér jaksi paralyzováno. Z minulosti před Trumpa předstupují další a další ženy, které touží po tom na bývalých sexuálních avantýrách současného amerického prezidenta něco vydělat.
 
Trumpův problém tak leží spíše na domácí půdě než v zahraničí. Příznivci Demokratické strany Trumpa z duše nenávidí. Pokoušejí se přitom udělat všechno pro to, aby jako prezident nemohl vykonávat svou funkci. Sexuální skandály z minulosti de facto paralyzují jeho funkci. Podobnou situaci jsme tu měli v případě sexuálního skandálu Billa Clintona a Moniky Lewinské. Jenže Trumpovy aféry přicházejí z minulosti. Trump v Bílém domě nemá a nikdy neměl nějakou Moniku Lewinskou jako Clinton. Stejně jako v případě Clintona je ale Trump paralyzován tím, jak opozice využívá jeho minulých sexuálních avantýr.
 
Ohniskem sváru mezi Západem a Ruskem je Ukrajina. V zemi zuří občanská válka, její východní části jsou v troskách. Trápí ji vysoká míra korupce…
 
Zní to ostře, ale za invazi na Krym a východní Ukrajinu je částečně odpovědný Barack Obama prosazující doktrínu „strategické trpělivosti“ (tzv. strategic patience policy, pozn. red.). Obama vůči Putinovi zaujímal politiku vykazující známky „appeasementu“. Koncept Obamovy politiky tzv. „strategické trpělivosti“ jsme analyzovali ve středoevropském odborném časopise Aspen Review. V rozhovoru pro World Affairs Journal s Alexandrem Motylem, jedním z předních expertů na Ukrajinu v USA, zase prezentuji myšlenku, jakým způsobem by se Ukrajina měla stát neutrálním státem „švýcarského typu“.    
 
Takže v kostce: Hillary se nejprve vztahy s Ruskem pokusila resetovat, následně přišla Obamova doktrína „strategické trpělivosti“ rok poté, co Rusové ozbrojeně vtrhli do Gruzie. (Ruská reakce přišla jako odpověď na ostřelování Jižní Osetie ze strany gruzínské armády v roce 2008, rusko-gruzínský ozbrojený konflikt trval pět dnů, pozn. red.)
 
Souslednost této politiky jakoby pouze Rusko vyzvala k invazi na Ukrajinu. Řekl bych, že pokud si přejeme skutečně se vyhnout válce, potřebujeme zajistit, aby Rusové odešli z Ukrajiny. Ukrajina musí disponovat obrannými zbraňovými systémy, které by jí zaručily reálné prosazení politické neutrality.
 
*  *  *

Dr. Ing. Jiří Valenta (nar. 1945)

Jiří Valenta se narodil v Čechách za druhé světové války v česko-židovské rodině postižené holokaustem. V šedesátých letech studoval spolu s Milošem Zemanem na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 1968 opustil Československo v reakci na srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy. Do USA se dostal v roce 1971 ve věku 25 let.

Mezi lety 1976–1985 pracoval jako pedagog na Námořní postgraduální škole v Monterey, kam se dostal prostřednictvím výběrového řízení na doporučení otce političky Madeleine Albrightové, dr. Korbela. Na škole vyučoval sovětská a východoevropská studia. Jeho studenti se v té době rekrutovali z řad budoucích diplomatických atašé, příslušníků zpravodajských služeb, námořnictva a letectva. Jedním z Valentových studentů byl i americký špion Arthur Nicholson, který byl v roce 1985 zastřelen sovětskou hlídkou během výzvědné mise na území NDR. Kromě toho Valenta vyučoval i na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře (1984), na univerzitě v Mexico City (1986) a na Institutu politických věd při univerzitě v německém Kielu (1996).

V roce 1986 Jiří Valenta na univerzitě v Miami založil Institut sovětských a východoevropských studií (ISEES). Jiří Valenta je mezinárodně uznávaným expertem v oblasti mezinárodních vztahů, přičemž svůj hlavní zájem obrací na ruskou vojenskou strategii a spory mezi velmocemi. Zaměřuje se na problematiku postkomunismu a velmocenského rozhodování.

V minulosti byl například konzultantem v Bushově a Reaganově administrativě. Kromě toho radil i prvnímu prezidentu České republiky Václavu Havlovi. Za Havlova úřadování působil mezi lety 1991–1992 jako ředitel Ústavu mezinárodních vztahů zřízeného při českém Ministerstvu zahraničí.  

V roce 2005 kvůli svému působení v Ústavu mezinárodních vztahů obdržel stříbrnou medaili Jana Masaryka za „přínos podpoře a udržení vzájemných vztahů mezi Spojenými státy Americkými a Českou republikou“.

Jiříi Valenta v současnosti působí jako seniorní výzkumník Centra strategických studií (BESA.-SADAT) Bar Ilanské univerzity v izraelském Tel Avivu. Současně je i prezidentem Institutu postkomunistických studií a terorismu v Miami na Floridě.

Je autorem řady publikací, mimo jiné i knihy o sovětské intervenci do Československa v roce 1968. Spolu s Madeleine Albrightovou je jediným Čechem, který byl kdy členem prestižního výzkumného ústavu Council of Foreign Relations v New Yorku. 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jonáš Kříž

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Generál Blaško dokazuje: Migranti chtěli jen ohřát dva prstíčky, a najednou tu chtějí zakládat stranu... Cíl je pořád stejný, vytvořit tu poslušného euročlověka

11:56 Generál Blaško dokazuje: Migranti chtěli jen ohřát dva prstíčky, a najednou tu chtějí zakládat stranu... Cíl je pořád stejný, vytvořit tu poslušného euročlověka

ROZHOVOR „Vzpomeňme si na pojem ‚sovětský člověk‘, teď je to zase ‚euročlověk‘,“ říká generál Hynek …