Jak dlouho znáte Miloše Zemana? Kdy a při jaké příležitosti jste se poprvé setkali?

Poprvé jsem Miloše Zemana potkal v roce 1964 na půdě Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE). Oba jsme byli vynikající studenti, kteří své studijní programy ukončili o rok dříve, než se předpokládalo, tedy za čtyři roky namísto běžných pěti. Školu jsem dokončil v roce 1968, Miloš Zeman o rok později. Naším společným profesorem na vysoké škole byl Pavel Hrubý, o kterém si můžete přečíst v memoárech, které Miloš Zeman později sepsal. Hrubý se jen o rok dříve vrátil na svobodu z vězení, kam byl uvržen v souvislosti s politickým procesem kolem Rudolfa Slánského. Důvodem jeho uvěznění byly kritické názory, které prezentoval na adresu tehdejšího komunistického zřízení.

Jak vás a Zemana Hrubý ovlivnil?

Řekl bych, že velmi. V roce 1946 Pavel Hrubý publikoval knihu Základy marxistického myšlení, která prosazovala myšlenku socialismu s lidskou tváří. V souvislosti s tím byl nařčen z trockismu. Zeman působil na VŠE jako Hrubého asistent a i já jsem za ním pravidelně docházel. A samozřejmě během našich rozhovorů došlo i na to, že se řeč stočila směrem k tématu trockismu. O tomto směru, který režim tvrdě postihoval, jsme diskutovali jako o protipólu stalinistického socialismu vůdcovského typu. Musím přiznat, že nás Pavel Hrubý velmi ovlivnil. Setkal jsem se s ním i ve chvíli, kdy mě zesnulý prezident Václav Havel a tehdejší ministr zahraničí Jiří Dienstbier požádali, abych se stal ředitelem Havlova Ústavu mezinárodních vztahů, porevolučního think-tanku přidruženého pod české ministerstvo zahraničí. To bylo mezi lety 1991 až 1993. Tehdy mi Hrubý řekl: Jednoho dne bude Zeman prezidentem a ty budeš ministr zahraničí. V případě Zemana se jeho slova vyplnila.