Máte za sebou první vystoupení v Poslanecké sněmovně v roli poslance a hned při rekordně dlouhém hlasování o důvěře. Váš dojem ze Sněmovny?
Do tohoto jednání o důvěře vládě jsme šli s tím, že bude trvat dlouho do noci, ale záměrem nebylo obstruovat. Spíše všichni, kdo chtěli, využili možnost se vyjádřit k programovému prohlášení vlády. Přiznám se, že „vytříbený“ politický žargon některých poslanců mne moc neoslovil a více se mně líbilo vystoupení poslanců, kteří mluvili konkrétně, než mnohdy pronesená nesourodá záplava slov a vět, jejichž význam mě v pozdních nočních hodinách zcela unikal. Ale možná to vyplývá jenom z mé neznalosti jejich slovníku a způsobu myšlení a také únavy. Nepochybuji o tom, že s podobnými pocity někteří hodnotili i mé vystoupení, které zajisté mělo k rétorické a obsahové dokonalosti taktéž daleko.
V přestávce mezi hlasováním o důvěře došlo na mimořádnou schůzi, kde mělo hnutí STAN vysvětlovat své financování. Program nebyl schválen. Později jsme slyšeli informaci, že STAN bude nějaké peníze vracet. Myslíte si, že se dočkáme časem nějakého vysvětlení?
Určitě se dočkáme v budoucnu nějakého nic neříkajícího vysvětlení, které nic zásadního, konkrétního neobjasní a bude předneseno medovým hlasem suverénně působícího předsedy hnutí STAN, a to za potlesku a souhlasného chóru téměř všech masmédii hlavního proudu. Vrácení peněz bude jejich posledním aktem vykoupení z viny, kterým dokonají svou očistu.
Poslanec Jan Farský, jeden z nejznámějších členů hnutí STAN, odletěl na půl roku na stáž do Spojených států, nakonec se vzdal i poslaneckého mandátu. Prezident dříve označil jeho jednání za hloupý podvod na voličích. Jak to vidíte vy?
Jak již víme, byl pan poslanec Farský přinucen se vzdát svého poslaneckého mandátu. Bezpochyby přijede ze své stáže z USA patřičně vyškolen, aby mohl ještě lépe provádět svou bohulibou činnost jako politik progresivní a proevropský, a tak jeho oběť nebude zajisté marná a bude v budoucnu patřičně oceněna.
Než se Farský vzdal mandátu, avizoval, že vzdá platu a na klíčová jednání do Sněmovny prý přiletí. Tehdy sděloval, že po dobu stáže předá svou agendu prvního místopředsedy strany dalšímu členu předsednictva a ministrovi školství Petru Gazdíkovi. Váš komentář?
Jak jsem avizoval v předchozí odpovědi, pan Farský byl přesvědčen svými kolegy a okolím o tom, že jím navrhované řešení, jak skloubit své studium v USA s činností poslance je zcela nereálné a dočasné předání agendy prvního místopředsedy strany panu Gazdíkovi se mně jeví jako nepřekvapivé. Nakonec i já bych si zvolil na tuto činnost člověka, kterému věřím.
Ve svém proslovu ve Sněmovně jste říkal, že není možné přesně predikovat vývoj viru. Jste zdrženlivý, co se týká konce pandemie. Přesto, váš předpoklad, myslíte si, že se v polovině února, až se přežene omikron, dočkáme situace, když už se všichni tzv. promoříme, nebo se z covidu-19 stane sezónní záležitost, případně se budeme potýkat s novou mutací?
Moc bych si přál, aby omikron byla poslední nebo předposlední mutace, která nás bude znepokojovat. Pokud bude platit současné směřování vývoje infekčnosti a patogenity viru, potom další mutace bude více infekční a méně patogenní a již se snad posune do oblasti běžných viróz napadajících horní cesty dýchací s tím, že nějakého nešťastníka nebo oslabeného jedince může i usmrtit. Ještě trochu nás mohou obtěžovat následky postcovidu u části populace. Optimistické je, že naši předkové překonali v minulosti daleko horší situace. Pro mne je toto jakési varování pro naši společnost do budoucna, že takové a ještě horší situace se mohou opakovat a je třeba se na ně připravovat jak materiálně, tak organizačně a psychologicky. Zatím jsme někteří z SPD byli médii hlavního proudu, našim názorům nepříznivě nakloněným, označeni za ty poslance, kteří měli paranoidní vystoupení. Pokud jsem vyslechl pozorně projevy svých stranických kolegů, tak je jasné, že hlavním cílem těchto výtek byl můj projev. Zástupci těchto médií s velkou pravděpodobností neznají patřičné konsekvence historie, přírodních věd, biologie, ani medicíny, ale o to více umí používat líbivé fráze a rychlé odsudky svých ideových protivníků. Já se je nebojím nazvat exponenty pštrosí politiky potenciálně ohrožujícími naši bezpečnost, pokud dehonestují názory, které vybízejí k opatrnosti a předvídavosti ohledně možných budoucích krizí.
Povinné očkování proti covidu nový kabinet zrušil. Máte radost?
To mne skutečně velmi potěšilo, jelikož se na mne obracelo velké množství zoufalých občanů (lékařů, zdravotních sester, vojáků), kteří odmítali se nechat povinně navakcinovat s tím, že by raději opustili své povolání. Hovořil jsem o tom i ve svém projevu, že někteří byli natolik zoufalí (např. rodiče studentek zdravotních škol), že jsem vyjádřil obavu i z nějakých jejich neuvážených skutků. Možná i já jsem přispěl svou kapkou do mlýna odporu proti povinné vakcinaci na covid-19 v ČR. To je pro politika veliká odměna (i když možná domnělá), pokud nějaký návrh, který obhajuje, je uznán za směrodatný. V každém případě mne to posiluje a nabíjí směrem k prosazování dalších důležitých věcí ohledně covidu-19. Tedy zaměření se na prevenci a sofistikovanější vyšetřování a léčbu, pokud nás zmíněná nemoc neopustí.
Psali jsme:
Imunolog Václav Hořejší zrušení povinného očkování nevítá. „Čekal jsem to, ale krok správným směrem to rozhodně není. Účelem opatření bylo, aby se poměrně rychle dosáhlo zlepšení odolnosti populace, to se nyní nestane.“ Váš komentář?
Já vůbec nemám rád tato jednoznačná prohlášení týkající se biologických a společenských systémů. Jedná se jenom o domněnky a více méně kvalifikované odhady. Sám jsem se již s covidem několikrát spálil hlavně v odhadech jeho budoucího chování. Já tedy nevím, jestli by chtěli příznivci vakcinace, aby se celá naše populace několikrát za rok vakcinovala ve zkracujících se časových intervalech vakcínou o jejichž dlouhodobých vedlejších následcích nic nevíme. Upřímně doufám, že ani žádné nebudou, nicméně ruku do ohně bych za to nedal. O tom, že na vir nedokonalým očkováním vytváříme selekční tlak, kterým podporujeme přežívání jeho nakažlivějších variant, jsem také mluvil ve svém projevu v PS ČR.
Ve Sněmovně jste zmínil nutnost vytvořit koncept, aby mohl být případně v krizi zajistěn chod nemocnic i bez IT sítě. Lze krátce shrnout jak na to?
Vyjádřím to jednoduše, musí být v záloze náhradní varianta, kdy budou životně důležité informace pro chod zdravotnických zařízení a pro péči o zdraví pacientů uloženy na jiném médiu než digitálním. Bude to nutné v i případě blackoutu. Stanovit, které to přesně jsou a jakým způsobem vůbec dlouhodobě fungovat v moderní nemocnici bez podpory počítačové sítě a případně i elektrické energie, by mělo být jedním z hlavních témat odpovědných osob v současné době. Je jasné – domýšlení této představy vypadá přímo hororově, ale pořád mně to připadá lepší než nedomýšlet nic a čekat na katastrofu s tím, že se to přece v moderní sofistikované společnosti nemůže stát. Ano, s nějakými opatřeními se počítá, např. s dieselagregáty jako se zdrojem elektrické energie. Otázka zní, nakolik toto řešení bude funkční a jak dlouho?
Na závěr, srbská tenisová jednička Novak Djoković na Australian Open hrát nebude. Jde jen o politickou záležitost?
Přiznám se, že pokud hrál Novak Djoković vyrovnané a urputné zápasy s Federerem, tak jsem mu nefandil, i když většinou tyto zápasy vyhrával. Vždy jsem obdivoval Austrálii a měl jsem sen tuto zemi navštívit a případně zde pracovat i bydlet. Nyní mám v přístupu k Novaku Djokovićovi a Austrálii zcela opačný postoj. Jsem na straně hráče v boji proti mnohdy nesmyslným a složitým proticovidovým opatřením, ve kterých aby se čert vyznal. Fenomenálního tenistu si potom fanatiční zastánci restrikcí vybrali jako obětního beránka, aby ukázali, jak umí i se známými odmítači vakcinace proti covidu-19 patřičně zatočit.
Psali jsme:
autor: Daniela Černá
