Už jsou to tři roky, co českou politiku ovládlo téma migrace. Někdy slýcháme, že to bylo zbytečné a zástupné téma, protože tu skoro žádní migranti nebyli. Jak to tedy nakonec rozsoudit? Hrozí zničení Evropy, jak někdy slýcháme? Ubráníme se?
Kosmoindividualističtí aktivisté se pokusili v roce 2015 u nás zavést multikulturní společnost. Díky odporu občanů a reprezentace, hlavně prezidenta, se to nepodařilo. Budou se o to pokoušet stále a stále. Poláci a Maďaři už se vzepřeli natolik, že se bránit dovedou. U nás to není tak jisté. Zničení Evropy hrozí jen tenkrát, když se zničit nechá.
Zatím jsme vyčerpali z EU zhruba 700 miliard korun na dotacích. Zastánci členství v EU to považují za důkaz své pravdy, kritici členství poukazují na zbytečnost dotovaných projektů, které beztak musíme spolufinancovat. Zastánci EU též tvrdí, že je důležitý filozofický rozměr členství v EU a jeho význam pro demokracii u nás. Odpůrci EU argumentují, že EU nám vnucuje svou politickou agendu a naši svobodu omezuje. Jak na tyto dohady nahlížet?
EU se uplatňuje zatím „měkkou silou“. Možnosti jsou dvě: Buď se EU změní a bude více respektovat odlišnosti a skončí s prosazováním agendy kosmoindividualismu, nebo potom je nutný výstup. Zatím musíme prosazovat první variantu. Dál uvidíme.
Bylo by pro nás opuštění EU katastrofou? A pokud nám bude EU vnucovat imigranty a bude pokračovat Schengen s volným pohybem osob včetně migrantů a teroristů, nebude nakonec jedinou šancí EU opustit?
Zatím se zhoubnost Schengenu neprojevuje jako zásadní a výhody převažují. Opuštění EU by samozřejmě bylo nepříznivé a jako varianta, až by to opravdu nešlo jinak.
Kdo byl NEJLEPŠÍM primátorem Prahy?Anketa
A je pak možné, že státy středovýchodní Evropy ustaví nějakou svou vlastní konfederaci? Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Chorvatsko, Slovinsko. Případně ještě Polsko či Bavorsko a Sasko…
Já bych spíše viděl nějaký Visegrád rozšířený o Slovinsko, případně Chorvatsko a baltské země. To by se samozřejmě mělo udělat i v rámci EU a neustále rozvíjet. Jenže společné zájmy těchto států asi nejsou dosti úplné. Ale vidím to jako nejlepší variantu ze špatných. Ohledně Rakouska jsem skeptický, pokud vím, Rakušané jsou tak spojeni se Západem, že to není možné.
Sociolog Daniel Prokop publikoval nedávno studii, podle které dorostla do věku 50 let života generace, která sice uvítala listopad 1989, ale nyní volí Babiše a Zemana, protože je systémem zklamaná. Dává dnešní doba, třeba poslední rok, důvod zříkat se listopadových hodnot a přistupovat na politiku Zemana a Babiše?
Já si myslím, že lidé stále více chápou přirozený konzervativismus a rozcházejí se s kosmoindividualismem, tedy s tím, co Havel hlásal na základě tehdejšího západního vzoru. Názvem kosmoindividualismus jsem nahradil rozšířený výraz neomarxismus, aby to bylo přesnější a lépe vyjadřovalo podstatu fenoménu – internacionální přesvědčení na individualistickém základě.
„Děti listopadu“ najednou zjišťují, že odmítnutí kosmoindividuálních hodnot je nutné. Že se musí stát opět hodnotou rodina, obec a národ. Že to jinak nejde. Děti listopadu vidí, že vychovaly svoje děti špatně a také že samy na základě špatné ideologie nadělaly spoustu chyb. Najednou potřebují péči mladých a zjistí, že jejich mladí rodinu nemají, neuznávají, jezdí po světě a kašlou na všechno vyjma vlastního prospěchu. Pro společnost nejsou ochotni obětovat ani minutu, ani pohyb malíčku, pro rodiče jen velmi váhavě. Dům po rodičích prodali a peníze utratili v Himáláji. Prostě jakýmsi přirozeným „zmoudřením životem“ poznaly „děti listopadu“ svoje omyly, a protože není nikdo jiný, který by dokázal jim to dobře podat, volí tyto vzdoropolitiky.
Psali jsme:
Takže to souvisí i s tím, že liberálně orientovaní pozorovatelé nechápou, proč Češi, kteří se mají tak dobře, podporují „populisty“ jako Zeman či Okamura a slyší na to, že se o ně Andrej Babiš postará?
K tomu, co jsem již odpověděl, ještě dodávám, že u mnohých ideologicky nezatížených lidí přistupuje i poznání, že je špatný také liberalismus, který dovolí okrádání lidí exekucemi, vysoké nájemné a ždímání nájemníků, zisky odcházející do ciziny a podobně. Lidé nejsou hloupí, jak si mnozí příslušníci „pražské kavárny“ myslí. Lidé spíše hledají, nejsou si jisti těmito politiky, ale protože jsou to politici antisystémoví, volí je s jistou nadějí na změnu.
Odumírání tradičních politických stran, na jedné straně ČSSD, na druhé straně liberální, proevropská pravice. Mohou si za to samy? Když například sledujete rétoriku Miroslava Kalouska o demokracii, obraně hodnot listopadu 1989, obraně Evropské unie, boji proti Rusku, boji za Tibet... Nedrží se Kalousek a ostatní témat, která jsou vyčichlá?
Všechno to je jen a jen účelové. Jednak jsou ve hře peníze sponzorů a nutnost hájit jejich zájmy, jednak vycházení vstříc voličům podle jejich politické orientace. Neschopnost jít do vlády s ANO je také jen vzhledem k jejich voličům a sponzorům. Zeman hájí zájmy podnikatelů podnikajících v Rusku a Číně. Ti, kteří podnikají na Západě, potřebují svým obchodním partnerům ukázat, jak jsou prozápadní. Jejich podlézavé řeči jsou až trapné. Vlajkou Tibetu vyvěšenou proti návštěvě čínského prezidenta signalizovali světu svůj postoj.
Václav Havel je terčem řady vtipů, posměšků a přezdívek. Zároveň se snižuje jeho význam jako našeho osvoboditele od komunismu s tím, že šlo o předem vyjednané předání moci. Přestali Češi chápat Havla? Chápali ho vůbec někdy? Neuškodil si sám Havel tím, že na sklonku života prezentoval vyhraněně liberálně neomarxistické názory? Neškodí Havlovi jeho dnešní zastánci, kteří se ho snaží srdnatě hájit?
Hodnoty listopadu jsou postaveny pouze proti komunistické totalitě, jiné nejsou. Když zmizela totalita, zmizely hodnoty. Lidé chrastili klíči proto, aby se měli dobře jako na Západě. Věřili spíše Klausovi, který jim říkal, že musejí podnikat a svojí prací zbohatnout. To byla poslední smysluplná idea, kterou jsme zažili. Havel hlásal to, co přijal ze Západu – kosmoindividualismus – protinárodní internacionalismus vyzdvihující člověka jednotlivce v otevřeném světě, který má všelijaká práva. Je to v principu pohádka, která v realitě znamená chaos morální a vítězství finanční moci. Lidé postupně poznávají, že je to nesmysl.
Dnešní zastánci Havla nemají co hájit vyjma hodnot odporujících komunistickému nebezpečí. Proto se musí nepřítel vytvořit, nejlépe v Rusku a Putinovi, aby tato idea vůbec mohla existovat. Musí se stále bojovat proti virtuálním totalitářům, za které jsou vydáváni i dnešní komunisté, byť už jimi dávno nejsou. Něco takového je potom založeno na vidinách, které už ani „selský rozum“ nebere.
Mládež bývá vždy jiná než střední a starší generace. V českých volbách hlasuje dramaticky jinak. Liberálněji, pravicověji, vyhraněně proti Miloši Zemanovi. Zazněly již hlasy, že bude-li mládež neustále přehlasovávaná, raději odejde ze země. Je to možné? A co myšlenka Jiřího Peheho, že u nás bude dobře, až odejde starší voličská generace a nastoupí ta mladší?
Generační rozpory byly vždy a jsou dány především zkušeností starší generace a ideologickým zapálením mladé. Pehe nepostřehl tento přirozený princip, nepostřehl, že současná střední generace jsou přece „děti listopadu“, tedy protikomunisticky založení lidé. Vždyť už uplynulo třicet let! Podle toho se dá předpokládat, že další generace už Havla vůbec nebude znát a myslet zase bude úplně jinak než pan Pehe.
Já se domnívám, že současná mladá generace zmoudří a vychová svoje děti konzervativně, že se opět vrátí k hodnotám rodiny, obce a národa, protože bez hodnot, uznávajíce jen prospěch, se rozplyne ve světě, nezaloží rodiny a to, co tak uznává pan Pehe, ji zničí. Takže buď nebude nic, žádná generace, nebude národ a stát, nebo tato generace pochopí, že se musí vrátit ke konzervativním hodnotám domova. Pana Havla a pana Peheho odsune na smetiště dějin, protože jí nic nebudou říkat.
Psali jsme:
Prezident Zeman tvrdí, že většinu z médií ovládá „kavárna“. Jiní mají strach z toho, že média vlastněná Babišem slouží Babišovi. Na ČT jistá část veřejnosti nadává. Jak to s těmi českými médii tedy vlastně je? Je lepší Václav Moravec, nebo Jaromír Soukup?
S médii je to tak, jak jste řekl. V ČT je garnitura lidí, kteří se snaží o vyrovnané zpravodajství a diskuse. Ale jejich šéfové je nutí do jednostranného zpolitizovaného postoje. Občas se tedy něco dozvíme, většinou to ovšem musíme selektovat. To nás nutí „číst mezi řádky“ asi jako kdysi Rudé právo. Soukromá média vždy slouží vlastníkovi, ale Babiš je politik, a tak si nemůže dovolit nějak moc se uplatňovat ve svých sdělovacích prostředcích, „aby se neřeklo“. Moravec je profesionálnější, ale bez Soukupa bych si to už nedovedl představit, protože je v opozici a přináší informace, které bychom se jinak nedozvěděli, tedy asi jako kdysi Svobodná Evropa.
Nebezpečné Rusko, téma české diskuse od roku 2013. Jak se do řetězce dějů stran Ruska promítla kauza pokusu o zabití agenta Skripala? Novičok prý byl syntetizován i v Česku, byť to prý znamenalo nepatrné množství. Vzorky podle německých médií získala i Spolková republika. Theresa Mayová je přesvědčena, že se o Skripalův život pokoušelo Rusko, český generál Andor Šándor to popírá. Zkrátka nikdo nic neví. Odborníci na Rusko tvrdí, že Rusko samo rádo „rozsévá“ různé narativy, aby znejistilo evropskou veřejnost. Jakou stopu každopádně „novičok“ nechal na důvěryhodnosti i ruské i západní strany? A kdo vede „na body“ tu píárovou bitvu, která se vede od roku 2013?
Já začnu nevydařeným obviňováním Ruska ve zcela nové kauze Babčenko. Mrtvý zastřelený Babčenko vstal náhle z mrtvých. Zpravodajci celého světa se přou o to, o co vůbec šlo. Tvrzení z ukrajinské strany, že to byla provokace namířená proti ruským tajným službám, nikdo nebere, je to nesmysl. Mně je to jasné. Šlo o nastrčený případ jako všechny předchozí v poslední době. Skripal také zemřel a pak vstal z mrtvých.
O co šlo v případě Babčenka? Šlo o to obviňovat Rusko, že vraždí opoziční novináře. Když se to ve skutečnosti neděje, alespoň v posledních letech, tak se to musí nahrát, aby svět věřil, jaký je ten Putin zloduch. Babčenko měl zůstat mrtvý dlouhou dobu, aby se mohla rozvinout obrovská kampaň proti Putinovi. Potom by možná někdy za několik měsíců mohl z mrtvých vstát, to už by nikoho nezajímalo. Ale Babčenko zklamal svoje donátory, nezradil svoji vlast, nestal se objektem sloužícím proti Rusku. Zřejmě chce dále psát a být na veřejnosti.
To Skripal je jiný pašák. Takto se spustí mistrovství světa ve fotbale v Rusku a celý svět pozná, že tam není ani bída, ani zlí lidé, ani utlačovaní chudáci, ani potlačovaná svoboda slova. To je přece nepřípustné! Jsem zvědav, co do té doby ještě vymyslí. Ale kauza Babčenko ukázala, jak se to dělá, ostatní, již proběhlé kauzy si podle toho můžeme posoudit.
Psali jsme:
Ing. Vlastimil Podracký (* 5. září 1940 Praha) je český spisovatel, konzervativní myslitel a publicista. Je synem československého legionáře, který byl komunistickým režimem odsouzen v roce 1949 na 23 let vězení a v roce 1960 omilostněn. Podracký v šedesátých letech vystudoval dálkově obor měřicí technika na VUT v Brně. V roce 1968 a od roku 1990 byl členem Klubu angažovaných nestraníků, v roce 2005 se stal členem Konzervativní strany a později i členem jejího předsednictva. Napsal knihy: Pozor na tunelování, Občanská obroda, Návrat k domovu, Hrdinům se neděkuje (životní příběh antikomunistického disidenta Vladimíra Hučína), Žluté nebezpečí, Poslední člověk, Temná komora, Sodoma Gomora a Nadčasový humanismus. Vydal i knihu Návrat k domovu – řešení pro Evropu.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
