Islám je smrtonosný. Muslimové sem přicházejí jako dobyvatelé. A „vítačům“ papeži Františkovi a rabínu Sidonovi bych vzkázal… Židovský intelektuál varuje

24. 8. 2016 4:40

ROZHOVOR Židovský intelektuál Martin Janeček, který má české, izraelské i francouzské občanství, kritizuje ty představitele křesťanství i židovství, kteří obhajují islám a vítají imigranty. Je podle něho třeba, aby všichni ti, kteří se nechtějí stát poddanými muslimů, se spojili ke společné obraně. Muslimové podle něj do Evropy přicházejí jako dobyvatelé.

Islám je smrtonosný. Muslimové sem přicházejí jako dobyvatelé. A „vítačům“ papeži Františkovi a rabínu Sidonovi bych vzkázal… Židovský intelektuál varuje
Foto: Redakce
Popisek: Vlevo poválečný odsun Němců, na pravo Židé v koncentračním táboře

Papež František nedávno řekl, že „není správné a není spravedlivé tvrdit, že islám je teroristický“. Islám podle něho chce mír…

Papež řekl samozřejmě naprostý nesmysl! Ještě že katolíci považují papeže za neomylného pouze v teologických otázkách!

Uvažoval jsem o postojích současného papeže ve svém článku „O zodpovědnosti představitelů křesťanských církví za zachování naší civilizace,“ uveřejněném na serveru www.eurabia.cz 16. dubna 2016. Snad mohu dodat, že v roce 1983 jsem pobýval ve Střední Americe, v době, kdy se tam odehrávaly tvrdé boje mezi komunisty a jejich odpůrci. Přijel jsem tam z Francie na pozvání mezinárodní organizace „Causa International“, která se snažila organizovat především morální a psychologický boj proti komunismu. Vedle setkání s „Contras“ na hranicích Nikaraguy jsme sledovali též velmi zajímavé přednášky. Říkali nám, že katolická církev je dnes velmi rozdělená. Na naší straně jsou především členové hnutí Opus Dei, které založil v roce 1928 španělský kněz José María Escrivá de Belaguer (1902–1975), svatořečený Janem Pavlem II. v roce 2002. Jezuité jsou prý naopak většinově proti nám, spolu se zastánci takzvané teologie osvobození.

Víme, že papež František je původem jezuita. Víme také, že podporuje komunistický režim na Kubě, na jednom z mála míst, kde je marxismus-leninismus se svým „dialektickým materialismem“ stále ještě oficiální ideologií.

Bůh mi dal v mém vysokém věku ještě poměrně dobrou paměť. Tak si pamatuji, jak jsem v dětství zpíval v našem kostele v Kralupech nad Vltavou:

Sedm chlumů, báně zlaté, vatikánské síně svaté,

Hroby svatých v širém kraji ozvěnou se otřásají:

Bože, Pia dvanáctého, žehnej nám a zachovej!“ 

Tak si říkám, že Pius XII. a s ním i můj milý tatínek a náš pan Páter Nedbal, kterého komunisté pak odsoudili na 16 let vězení za to, že přečetl na kazatelně biskupský list, se asi nyní otáčejí v hrobě.

Můžeme si položit otázku, zda křesťanství skutečně dnes nestojí na rozcestí. Někdo mi k tomu může říci, že to se týká těch, kteří se ke křesťanství stále hlásí. Aniž chci popírat, že to se týká samozřejmě především jich, tak mi snad dovolí poznamenat, že se to netýká jenom jich. Křesťanství je základem, na kterém vznikla naše civilizace. A podle jeho vývoje se bude určovat i vývoj celé této civilizace.

Tradičně církev učila, že ti, kterým Stvořitel dal nejvíce sil a schopností, mají právo a povinnost řídit ty ostatní. Její učení odráželo uznání zákonů přírody. Pro věřící je příroda Božím stvořením. Její zákony mají tedy své opodstatnění. A to i když lidé, obdaření rozumem a svobodnou vůlí, se jimi zase nemohou řídit úplně.

Podstatným problémem tedy je, do jaké míry se jimi lidé mají řídit. Křesťanství, především katolicismus s kněžským celibátem a řeholními řády, se podrobuje zákonům přírody snad méně nežli jiná náboženství. Vyzývá ale věřící, aby se osvobodili od zákonů přírody svojí svobodnou vůlí. Marxisté se naopak domnívají, že se jim podaří překonat zákony přírody zvenčí. Že prostě donutí lidi, aby se stali lepšími. Víme, že marxismus-leninismus se svou nesmyslnou, neracionální vírou v „beztřídní společnost“ způsobil obrovské škody a utrpení. A nakonec uboze ztroskotal. Všechny jeho oběti byly obětovány naprosto zbytečně.

Bylo by obrovskou katastrofou, kdyby se měl vrátit na scénu s pomocí levicových křesťanů. V Latinské Americe se už něco takového připravuje. Je zodpovědností všech křesťanů udělat vše, aby takovému vývoji zabránili. Těm, kteří mi řeknou, že jsem tázán na vztah s islámem a ne s marxismem, odpovím, že teologie osvobození se nerozvinula pouze v Latinské Americe. Je též silně rozšířena mezi palestinskými křesťany, kteří ve jménu antisionismu úzce spolupracují s islamisty.

Naproti tomu ale kardinál Duka a arcibiskup Graubner uvedli k podřezání kněze ve Francii: „Chceme připomenout, že nešlo o výjimečný čin osamělého šílence, ale o čin, který jen dovršil stále narůstající počet útoků na křesťanské kostely a modlitebny a i na židovské synagogy po celé Evropě. Útoků, o nichž většinou mlčí jak média, tak politici. Jen ve Francii bylo v roce 2014 zaznamenáno na 600 takovýchto útoků žhářství, vandalismu apod., což v těchto dnech vyvrcholilo i lidskými oběťmi. Meziročně šlo o 80% navýšení takovýchto útoků… Buďme si vědomi, že je třeba chránit a bránit naši civilizaci, postavenou na židokřesťanských základech.“ Co byste řekl k tomuto?

Především je snad třeba opakovat větu: „Útoků, o nichž většinou mlčí jak média, tak politici.“ Toto mlčení je součástí oné sebevražedné politiky současného Západu, jehož občané někde v hloubi svého podvědomí se už necítí hodni další existence.

Když kardinál Duka a arcibiskup Graubner říkají, že je třeba bránit naši civilizaci, postavenou na židovsko-křesťanských základech, tak snad mohu též připomenout, že Hitler svého času Židům vyčítal, že vynalezli morální svědomí. Navazoval na myšlenky Friedricha Nietzscheho a tolika jiných myslitelů devatenáctého století, pro které židovský duch představoval ducha vzpoury otroků proti jejich přirozeným pánům.

Víme, že zakladatel marxismu a tolik předních představitelů levicových stran a hnutí byli židovského původu. To by mohlo být vysvětlením tradičního pravicového antisemitismu. V současnosti je ale daleko citelnější antisemitismus levicový.

V knize Hitlerova nenávist k Židům (Euromedia Group, k.s. – Ikar, 2011) Ralph Georg Reuth nazval jednu z kapitol: Radikální antisemitismus jako reakce na židovský kapitalismus. Píše v ní: „Prostí lidé měli strach z chladného, bezohledného světa kapitálu, v němž osudy jednotlivců a mezilidské vztahy nehrály zjevně žádnou roli. Tyto obavy zdiskreditovaly kapitalismus natolik, že nebyl kritizován pouze levicí. I v kruzích měšťanstva získal pojem ‚kapitalismus‘ nepříjemnou pachuť. Tento postoj měl ostatně delší tradici, protože již v dobách císařství platil kapitalismus za těžkou sociální chorobu. Také z perspektivy katolické sociální etiky se ‚mamonářství, vyděračská touha po zisku‘ jevily negativně.“

To je něco, co se nám může jevit jako dosti aktuální. Mnoho lidí se domnívá, že žalostné ztroskotání „tábora míru a socialismu“, vedeného Moskvou, jakož i to, že i v Číně, stále vedené komunistickou stranou, byl kapitalismus naplno obnoven, dokazuje, že žádný jiný systém nežli kapitalismus možný není. Kapitalismus ale stále vzbuzuje obavy a nevoli. A v zemích, které nebyly očkovány, které „reálný socialismus“ nikdy nepoznaly, má levice stále velmi silné pozice. Ty se zakládají na neomarxistických myšlenkách nepřátelských nejen ke kapitalismu, ale i ke všem tradičním hodnotám jako národ, náboženství, rodina.

Nedávno jsem se zúčastnil debaty, ve které jeden židovský mluvčí říkal, že jestliže jeho otci kdysi vyčítali, že je „kosmopolitou“, jemu zase dnes vyčítají, že je židovským nacionalistou. Pro současnou, ze Západu importovanou political correctness není větší zločin nežli tento.

Profesor a katolický kněz Piťha řekl ve své promluvě: „Co je Evropa? Evropa není geografický pojem, ale pojem civilizační a kulturní. Je definována jako oblast, kde je uctíván křesťanský Bůh. Evropané si to uvědomili, když byli konfrontováni s jinou civilizací, která vyznává jiného boha. Je to zásadním způsobem jiná civilizace, protože mezi milosrdným, nesmírně lidským a odpouštějícím Bohem, ochráncem a zachráncem – a Alláhem, nelítostně tvrdým bohem muslimů, je veliký rozdíl. Křesťanství je náboženství, jež už od Starého zákona, který Kristus naplnil, dovršil, ale nezrušil, považuje člověka za svobodného. Dává mu právo se rozhodovat a žádá jeho odpovědnost. Alláh, vyžadující naprostou poslušnost člověka, činí z něho otroka. Křesťanství hlásající pokoj je zjevně náboženstvím života, islám vyhlašující džihád je naopak náboženstvím smrti. Řekl jsem, že Evropa je územím. Území se musí hájit. Od první chvíle byl vztah mezi křesťanstvím a islámem charakterizován válkou o hranice dvou náboženství. Od počátku jde o džihád, boj na život a na smrt. Zapomněli jsme na to a najednou si nevíme rady.“ Co si o tom myslíte?

Plně souhlasím s myšlenkou, že Evropa je především pojmem civilizačním a kulturním. Zdá se mi též jasné, že evropská kultura byla především ovlivněna křesťanstvím. Též souhlasím s názorem, že islám, hlásající „džihád“, je smrtonosným náboženstvím. Usáma bin Ládin, saúdský milionář, který si mohl plně užívat života, kdysi prohlásil: „Vy, občané západního světa, milujete život tak jako my, muslimové, milujeme smrt.“ A pak o ten život také přišel, ovšem až poté, co se mu podařilo zabít spoustu jiných lidí.

Je též historickým faktem, že islám bojoval od začátku své existence s křesťanským světem, který se mu podařilo postupně vytlačit z mnoha oblastí tradičně křesťanských. Nebojoval ale jenom s ním. Bojoval se všemi ostatními civilizacemi. A je tomu tak stále. Dnes, muslimové vnímají jako své nejhorší nepřátele jednak židovský stát Izrael, jednak hinduistickou Indii. V Afghánistánu bojovali proti marxistickému Sovětskému svazu a jinde bojovali a i nyní bojují proti stále ještě většinově křesťanské Americe.

Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička řekl na tryzně v Terezíně, že miliony především ekonomických migrantů prchají za pohodlnějším životem, aby vytěžily náš evropský sociální a ekonomický systém. Musíme se podle něj vážně zamyslet nad tím, jak bránit tisícileté hodnoty naší kultury před invazí kultury jiné. Máme prý povinnost nikdy nepřipustit situaci, aby Evropa byla zničena třeba i řízenou invazí, která ji má „v těch či oněch zájmech do základů změnit“. Vyzval politiky, aby zajistili obranu – třeba i vojenskou – a bezpečí nás i našich vnuků. Proti tomu se vymezil vrchní zemský rabín Karol Sidon. „Židé mají poněkud jiné zkušenosti, protože sami zažili za války problém. Problém se státy, které jim neumožnily emigraci ze zemí, jež byly ohroženy nebo obsazeny Němci. Všichni zahynuli nejenom díky tomu, že je Němci vyvražďovali, ale také proto, že jim svět nežidovský, ale nakonec i židovský uzavřel cestu záchrany, a to bychom si měli uvědomovat právě v době, kdy přicházejí lidé, o kterých se říká, že by měli bojovat za svou svobodu. Ale my dobře víme, jak je to skoro nemožné. I moje generace zažila dobu, kdy většina lidí věděla, že komunistický režim je zločinný, ale taky jim nezbývalo nic jiného, než to přežít. Měli to štěstí, že většinou přežili,“ uvedl Sidon v předem nepřipraveném projevu. Vodičku zkritizovala i Federace židovských obcí. Nemohou takováto prohlášení hájící nelegální imigranty vyvolat negativní reakce majoritní společnosti proti Židům?

Samozřejmě že mohou, a dodal bych, že zcela oprávněně.

Ti, kdo čtou pravidelně mé články, vědí, že jsem se často zmiňoval jak o svých židovských, tak o svých křesťanských kořenech. Někteří mají možná pocit, že křesťany kritizuji více než Židy. Já se ale pouze domnívám, že křesťané mají větší zodpovědnost, poněvadž křesťanství po staletí ovládalo velkou část světa.

To samozřejmě neznamená, že Židé by se mohli pokládat za nezodpovědné. Naopak! Rabíni učí, že židovský národ byl vyvolen, aby šířil víru v jediného Boha a mravní principy, které byly Bohem zjeveny.

Historie nás učí, že se jim to moc nepovedlo. Prohráli válku za nezávislost proti Římanům, jeruzalémský chrám byl zničen a Židé rozehnáni do vyhnanství. Křesťanství, které vzešlo též ze židovských kořenů, ale nezůstalo čistě národním náboženstvím, se stalo oficiálním náboženstvím Římské říše – a pak nejrozšířenějším náboženstvím světa.

Někdy si kladu otázku, zda současná zvedající se vlna radikálního islámu není něco jako boží trest. Ovšem s těmi božími tresty to není tak jednoduché. Každý věřící je přesvědčen, že ten jeho Bůh trestá hříchy těch, kteří se provinili proti jeho principům.

Snad přece ale není nemožné se domnívat, že islám měl od svého začátku roli připomínat křesťanům, že nemohou dělat cokoli. Čím více se křesťané vzdalovali od svých ideálů, tím více byli islámem napadáni. V sedmém století muslimové se snadno zmocnili Egypta a Sýrie, kde mnozí místní křesťané, utlačovaní vládnoucí ortodoxií, jim otevírali brány. O tisíc let později muslimové ovládli Maďarsko a část Slovenska, dělali nájezdy až na Moravu. Dvakrát obléhali Vídeň. Je možné si myslet, že to byl důsledek toho, že křesťané se rozdělili následkem reformace.

V devatenáctém století Evropa skutečně vládla světu. Zároveň se ale stále více vzdalovala svým křesťanským kořenům. Nacionalismus se posiloval na úkor křesťanského univerzalismu. A to nakonec vyústilo do světové války v roce 1914. Reakcí na ní byl proletářský internacionalismus Karla Marxe, syna pokřtěných Židů. A reakcí na tuto reakci byl fašismus a nacismus, které zavinily druhou světovou válku. Pak přišla ta třetí, zvaná „studená válka,“ která v Koreji a v Indočíně byla dost horká. A islám samozřejmě využíval rozporů mezi zeměmi křesťanskými a postkřesťanskými. Sověti pomáhali Násirovi, Chadáfímu, Saddámu Husajnovi a Jásiru Arafatovi. Západ zase pomáhal Afgháncům proti Sovětům.

Už v prvních letech existence islámu muslimové využívali rozporů mezi zoroastrickou Persií a křesťanskou Římskou říší. Historie se neustále opakuje. Je třeba, aby všichni ti, kteří se nechtějí stát poddanými muslimů, se spojili ke společné obraně.  

Co byste vzkázal papeži Františkovi a Karlu Sidonovi, kteří hájí islám?

Domnívám se, že mnoho křesťanských duchovních doufá, že s příchodem masy muslimů, kteří jsou stále věřícími a praktikujícími i mnoho bývalých křesťanů se vrátí ke svým kořenům. To je možná hlavní důvod, proč napomáhají muslimskému přistěhovalectví, i nelegálnímu. Řekl bych jim, že se nemohou prosazovat silou jiných, obzvlášť když ti jiní se ani netají svým nepřátelstvím vůči nim.

Rabínu Karolu Sidonovi bych snad mohl připomenout francouzské přísloví, že v roce 1940 nemůžeme vést válku z roku 1914. Rabín Sidon říká, že za druhé světové války „Židům svět nežidovský, ale nakonec i židovský uzavřel cestu záchrany“. Cestu záchrany uzavřel Židům především svět nežidovský. Mimo jiné i svět muslimský. Velká Británie byla v roce 1939 nucena zastavit židovskou imigraci do Palestiny, aby všichni muslimové jejich koloniální říše se nepostavili zcela na stranu Německa. Přesto Velký Jeruzalémský muftí Hadž Amín el Husejní organizoval muslimské divize SS v okupované Jugoslávii, které se účastnily vyvražďování Židů a masakrů Srbů. Rabín Sidon, když řekl, že „... nakonec i židovský“, tak měl asi na mysli chování určitých Židů ve Spojených státech, Austrálii a dalších zemích, kteří se především strachovali o své vlastní pozice, a neprosazovali tedy otevírání dveří židovským uprchlíkům. Jistě že to nebylo chování příliš hrdinské. Ale nemyslím si, že bychom ho měli napravovat tím, že budeme usilovat o otevírání dveří Evropy muslimům. Ti sem přicházejí především jako dobyvatelé. V každém případě jejich náboženství je učí, že jenom tak sem smějí přicházet.

Snad k tomu smím dodat, že jestliže jsme někde hosty, tak nám nepřísluší říkat našim hostitelům, koho by ještě měli zvát. A jakožto rabín, pan Sidon jistě zná tradiční učení svých kolegů, že pokud žijeme v exilu, někde mimo Izrael, musíme se tam pokládat pouze za dočasné obyvatele, i když v dotyčné zemi žijeme už mnoho generací. Pokud bychom se tam chtěli pokládat za místní lidi, znamenalo by to, že se budeme též klanět tamním modlám.

Co říkáte postoji Jiřího Dienstbiera či ministra Roberta Pelikána, kteří imigraci a islám hájí?

Samozřejmě jejich postoj zcela odsuzuji. Bylo by ovšem dobré vědět, co je k takovému postoji motivuje. Jenom tak by bylo možné jim dobře odporovat.

 

Dr. Martin Janeček (narozen 1942 v Praze) má po matce židovské předky a jeho otec byl katolík. Má český, francouzský i izraelský pas. V roce 1964 odešel antikomunista Janeček do zahraničí a usadil se ve Francii, kde získal občanství. Na pařížské univerzitě vystudoval dějiny, dějiny umění a mezinárodní vztahy. Po dosažení doktorského titulu působil jako učitel na škole výtvarných umění v Orléansu a v Paříži, od roku 1976 až do důchodu pracoval na francouzském ministerstvu školství. Od roku 1979 žije střídavě v Praze a Paříži. Publicisticky se angažuje v problematice vztahů s muslimským světem, který důkladně poznal během svých cest od Maroka až po Malajsii. Své poznatky a názory publikuje ve francouzském a českém tisku (Prostor, Křesťanská revue, Proglas, Slovo z Jeruzaléma). Je autorem knihy Islámská rozpínavost včera, dnes a zítra.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lukáš Petřík

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Milion chvilek? Netolerance, pohrdání volbami. A generál Pavel jako nástupce Havla... Docent Ševčík se obává o svobodu

19:59 Milion chvilek? Netolerance, pohrdání volbami. A generál Pavel jako nástupce Havla... Docent Ševčík se obává o svobodu

30 LET OD LISTOPADU 89 „Studentské demonstrace urychlily nevyhnutelný pád starého režimu,“ říká prod…