Od minulého týdne musí provozovatelé restauračních zařízení kontrolovat bezinfekčnost hostů. Co na to jako právník říkáte?
Touto otázkou se programově nezabývám. Za rok a půl jsem nepřipustil, aby mi píárové třeštění propagátorů covidu ovlivňovalo život. Ve středověku by si covidu ani nevšimli. Mimochodem – ve světě i v České republice žije v současnosti více lidí než před covidovým mediálním třeštěním. Osobně jsem covid měl a léčil jsem ho tak, jak doporučoval Hippokratés. Totálním půstem. Pouštěl jsem si harmonizující a veselé filmy, četl Švejka, nejdokonalejší knihu o komičnosti systému, meditoval a za tři dny byl covid pryč.
Zvládne Fialova vláda covid lépe než Babišova?Anketa
Kdo se sprchuje mediálními negacemi, ten si nemoc přímo objednává. Strach a imunitní systém jsou spojené nádoby. Přitom španělská chřipka po I. světové válce byla mnohem drsnější.
Co se týče nějakých nařízení, vím pouze to, že mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví č. j.: MZDR 14601/2021-25/MIN/KAN, ze dne 27. září 2021 v čl. 1 bod 16 písm. e) uvádí, že pobyt v některých vnitřních veřejně přístupných prostorách je přípustný, pokud „osoba na místě podstoupí rychlý antigenní test (RAT) na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2 určený pro sebetestování (použití laickou osobou).“ Z čl. I. bod 3 písm. b), bod 6 písm. c) a čl. bod 8 písm. b) vyplývá, že pokud si uděláte samotest s negativním výsledkem, potom splníte podmínky dané čl. I. bod 16. A v tom případě vám nikdo nemůže zakázat pobývat v restauracích či klubech, můžete se ubytovat v hotelu a můžete i navštěvovat fitness centra. Mimořádné opatření č. j.: MZDR 14601/2021-26/MIN/KAN ze dne 22. října 2021 sice změnilo některé body dřívějšího mimořádného opatření, avšak výše uvedené body platí beze změn i po 1. listopadu 2021.
A teď mi řekněte, proč mainstreamová média nyní ani v minulosti neinformovala, že stačí samotesty? Obdobná ustanovení byla obsažena i minulých mimořádných opatřeních.
Shrňme si i další proticovidová opatření. Která jsou podle vás v pořádku a která právně „na hraně“? Co říci třeba na návrh, že by museli bezinfekčnost prokazovat i zaměstnanci v práci?
Myslím, že téměř v každém Čechovi je kus Švejka. Ale teď nemyslím toho tlustého blba, jak ho nakreslil Lada po Haškově smrti, ale toho šlachovitého řízka, zkrátka rošťáka, kterého by hrál dokonale Belmondo nebo Polívka za mlada. Švejka, jak ho nakreslil Lada do prvního vydání ještě za Haškova života.
Dějiny nás poučily, že žádného vládce nemáme brát vážně. Můžeme jim zamávat mávátky, můžeme si vzít roušky, ale vážně je brát nebudeme. Když nezlomil Čechy Reinhard Heydrich ani bolševik, nepoloží je ani pokroková doba covidistická.
Další věc, kolem které se vedou velké diskuse je to, co se děje kolem pana prezidenta. Co vy říkáte na úvahy aktivovat článek 66 i na stížnosti, že veřejnost není o zdravotním stavu prezidenta dostatečně informovaná, jak z některých míst zaznívá?
Je to boj o zrno. Nic jiného bych v tom nehledal.
Podívejme se i na vaši novou knihu, která nedávno vyšla, „Holky z nezisku“. O čem je?
Píšu romány, protože romány jsou pravdivější než literatura faktu. Kde je literatura faktu z doby, kdy psal Dostojevskij? A Dostojevskij je tady pořád. Román umožňuje jít za fakta, tedy k podstatě věci. A podstata věci není pravda a lež. Podstata věci stojí vysoce nad pravdou i nad lží. Holky z nezisku jsou metaforou současnosti. Tu knihu je možné chápat jako manuál, jak se sebou nenechat ze strany systému orat a zároveň si nenechat od systému přerazit páteř. Oč je tahle doba s celou svou pokrokovostí tragičtější, o to je také komičtější. Hrdina knihy, židovský americký hejsek Abraham, který se poflakuje v Praze, se v ní dostane do konfliktu s českými politickými aktivistkami, které se rozhodly zničit mu ve jménu dobra život. U Abrahama ovšem narazí. Jeho kreativita a belmondovské komediantství je na takové úrovni, že si osvojí pokroková dobová hesla, a začne systém destruovat jeho vlastními frázemi. U soudu, kde mu chtějí odebrat dceru, se například prohlásí za gaye. Zároveň představí svého budoucího manžela, černošského hudebníka, který je zároveň muslim. Vzhledem k tomu, že jsou v soudní síni přítomni novináři, které zařídil pochopitelně Abraham, uvede soud ve zmatek.
Zvláště poté, kdy Abraham prohlásí: „Mám za to, že soud nesmí rozhodovat s předsudečnou homofóbností, ani rasisticky, ani s nenávistí vůči islámu. A pokud ano, ať to prohlásí zde, před očima tisku.“ Pochopitelně, že tím soud zcela vykolejí. Zvláště když Abraham veřejně přednese svou vizi, že bude dceru vychovávat s Hasanem v duchu evropských hodnot. Vzhledem k pokračujícím intrikám obou táborů je Abraham nakonec donucen unést své vlastní dítě z dětského domova, kam ho umístil soud. Mimochodem – v EU dochází ročně v průměru ke 1200 únosů dětí vlastním rodičem. Policisté, kteří ho honí, sice ví, že plní nesmyslné příkazy, ale co mají dělat, když by přišli o výsluhy. Tragičnost i komičnost je přítomna v každém momentě. A katarze? Že lidé, a zvláště pak rodiče, se musí domluvit, jinak je systém zničí. Systém je totiž mnohem drsnější než si dovede většina lidí představit. Nějaký Franz Kafka o tom hodně věděl. Proto se systému nejvíc bojí ti, kdo ho sami představují. A tím jsem i vysvětlil, proč se o tomhle románu nikdy nedozvíte z mainstreamových medií. Cancel culture to nepřipustí. Ale nestěžuju si. S Markusem Cohenem, se kterým jsem román psal, jsme se tak rozhodli. O to víc nás těší, že jeden z předních českých literárních vědců, který dlouhodobě sleduje mé romány, chce napsat o Holkách z nezisku studii pro jakýsi zahraniční vědecký kongres. Ale sám říkal – recenzi na vaši knihu mi nikde neuveřejní. Ne, že bych v knize někoho adresně napadal, to mě nezajímá. Ten obraz je podvratný. A jak říká Milan Kundera, podvratnost je pojmovým znakem románů.
Psali jsme:
Takzvané neziskovky, především ty politické, jsou mnohým lidem doslova trnem v oku. Jak je vidíte vy?
Když je někdo truhlář, dělá nábytek. Když je zedník, staví domy. Řemeslník cítí svou užitečnost. Ale co cítí člověk, který vystudoval obory jako genderová studia, studia maskulinit, studia neziskového sektoru, levandulovou lingvistiku nebo kulturní ekologii? Přitom i oni chtějí jíst. Ale měli štěstí. Náhle se objevil šikula, který pochopil, že jsou tihle lidé dokonale využitelní pro byznys. Třeba na to, aby prosazovali zrušení peněz v materiální podobě. Až budou jen digitální peníze, ona se ta investice do neziskovek bankéřům i systému vrátí. A nejen tím, že systém bude přesně vědět, kdo si co kupuje a za kolik. Především bude moci zlobivým občanům zablokovat účet a nechat je zcela bez prostředků. Navíc banky budou konečně moci zavést záporný úrok pro každého jednotlivce. Něco jako skladné. Takže za pár let nemáte z těch peněz nic. Rovněž bude z hlediska globálního systému výhodné, pokud budou lidé totálně závislí na systému. K tomu je nutné rozbít rodiny, neboť rodina je opěrným bodem jednotlivce. A tak se sponzorují politické neziskovky bojující za manželství kohokoliv s kýmkoliv a v jakémkoliv počtu. Rovněž je nutné odstranit střední třídu, která je zhoubná pro každý systém, neboť je schopná postarat se sama o sebe. Jak toho docílit? Přece podporovat neziskovky bojující za klima a za zelenou planetu. To umožní trh s povolenkami emisí, což povede ke katastrofálnímu zdražení energii. A až lidé nebudou mít na energie, stanou se konečně závislí na drobcích, které jim systém utrousí. V tomto ohledu budou banky rády systémům půjčovat, neboť systém se pak stane totálně závislým na bankách. A zde se vracím k podstatě otázky. Jestliže se nemůžete v životě uplatnit, rádi se chopíte šance stát se aktivistou a konat dobro. A za to vám dají nejen plat, ale i pocit, že jste lepším a pokrokovým občanem. A to je přece nádherné. Dokonce si můžete namlouvat, že máte ve svém životě důležité poslání.
Knihu jste věnoval G. Sorosovi…
No protože měl ten vynikající byznysplán. Byznysplán, jak využít určitý typ lidí, co by se jinak plácali od desíti k pěti. A také proto, že celý Abrahamův příběh je vyprávěn člověkem Georgova typu. Myslím, že jsem George Sorose pochopil. A věřím, že by se nad románem Holky z nezisku bavil jak nikdo, pokud by mohl číst román ve svém jazyku. Dokonce jsem přesvědčený, že máme stejný typ smyslu pro humor. Poslouchal jsem nejeden rozhovor s Georgem Sorosem. Má oči lišáka – rošťáka, který se rád baví. Prostě je to žertéř jako já nebo Markus Cohen, který se mnou Holky z nezisku psal. Jenže on, na rozdíl od nás, našel díru na trhu. Mimochodem – myslíte, že by mu nejbohatší lidé světa strpěli ty jeho hedge fondy a útoky na nejrůznější měny, kdyby od nich neměl požehnání? Chtěl bych se s tím chlapíkem někdy potkat. Myslím, že bychom se celou dobu smáli. Prostě židovský sirotek, kterého chtěl systém poslat do plynové komory, ale jemu se podařilo vysmeknout. Využil svou šanci, ačkoliv začínal z bodu minus sto. Je to úžasná postava. Cokoliv o něm řeknete platí, ale zároveň i neplatí.
„Dohodněte se, vážení, nebo vás systém zničí. To je základní idea celého románu,“ uvádíte ke své knize. Jak vnímáte dnešní dobu – to, co se děje nejen kolem pandemie, ale především kolem takzvaného Green Dealu a dalších věcí?
Odkazuji na výše řečené. Je to nádherná intelektuální hra, která má svého objednatele, Mefista, užitečné idioty, oběti a bude mít i vzbouřence, kteří si to se systémem rozdají. Jak říká Joseph Heller: „Nic se nezdaří podle plánu.“ Když někdo říká, že Green Deal je jediná cesta, vím, že si cintá pentli; respektive papouškuje to, co mu poradili píár poradci. Když na vás někdo míří pistolí, máte ještě 148 možností co udělat.
V našem minulém rozhovoru jsme se mimo jiné bavili o Pirátech. „Piráty znám, ještě když se vedení scházelo v hospodě Naproti pražské Balbínově ulici. Ti krásní mladí lidé byli plní energie a připomínali mi svou energií mladé lidi z 90. let, vrhající se střemhlav do podnikání,“ uvedl jste mimo jiné. Také jste však řekl, že se podle vás, pokud se dostanou do vlády, za jedno období okoukají. Co říkáte na to, jak ve volbách nakonec dopadli?
Nedávno jsme s Markusem Cohenem – v rámci žertu – napsali dialog, jak by situaci Pirátů zhodnotil mistr zákulisních tahů Don Corleone a jeho syn Michael. Myslím, že v tom dialogu je vše, na co se ptáte.
Don Corleone se zamyslel: „Má tenhle Bartoš vůbec břink? Poté, co si z něho ti mazaní vykukové udělali trampolínu, chce jít s nimi do vlády.“
„Leda by čekal na den zúčtování,“ usrkl si anýzovky jeho syn Majkl a opřel se v koženém křesle.
„Kdyby připravoval den zúčtování, stáhl by se do opozice. Chtěl by, aby ho ti vykukové podceňovali,“ popotáhl si Don Corleone z kubánského doutníku. „Předstíral by, že je ještě slabší, než ve skutečnosti je. Základem války je lest, Majkle. Jenže Bartoš chce být pezzo da novanta, velký zvíře... ale to není jeho úděl. Ne, ten člověk nemá břink.“
„Rozumím. Až přijde žádat o laskavost, řeknu mu, že se pokusím, ale nic pro něj nemám dělat.“
„Přesně tak, Majkle. Anebo ne. Dej ho do odborů v docích. Mluvit, to on umí.“
„A co bys mu poradil, kdyby přišel pro radu, ještě když byl čas?“
„Ať jde do opozice. Protože pomsta je pokrm, který nejlépe chutná za studena. Ať odmítne mít cokoliv společného s tím, kdo ho podrazil. Ať ho v klidu a s největší rozvahou označí za zrádce a vychytralce a upřímně popřeje vládě, aby s ním neudělala stejnou zkušenost jako on.“
„Chápu,“ usmál se Majkl. „Svět miluje oběti. Spřátelení novináři by ho nazvali obětí odporné zrady. V klidu by čekal na chyby zrádce. Koncentroval by síly, kumuloval by je... a den zúčtování by dříve či později přišel.“
„Řekni Hagenovi, ať ho dá do odborů, Majkle. Když půjde do vlády, bude tam outsider a jenom se zašpiní. A nám by už byl k ničemu. Je to můj kmotřenec.“
Zhruba takhle to vidím.
Ze Sněmovny de facto zmizela tradiční levice. Co to bude dle vašeho názoru znamenat pro takovou tu střední a hlavně nižší třídu?
To je věc optiky. Já ve Sněmovně vidím jen levici a žádnou pravici. Co se týče střední třídy, každý si svou úctu musí vydobýt sám. A já nevidím, že by střední třída dělala cokoliv proto, aby ji zákonodárci respektovali. Takže střední třída je zřejmě spokojena.
O vládě, která zde s největší pravděpodobností už brzy bude, mluví někteří jako o „probruselské“. Jak to vidíte vy? Co nás pod vládou „koalic“ čeká?
Vědci v šedesátých letech minulého století udělali pokus s kolonií myší. Vytvořili jim ty nejideálnější podmínky, jaké můžou myši mít. A výsledek? Do roka přestali mít samečci i samice zájem o sex, věnovali se pouze šlechtění svého kožíšku a do dvou let myší kolonie zcela vyhynula.
Z tohoto hlediska vnímám nástup nové probruselské vlády jako velké pozitivum. Nehrozí, že zdegenerujeme v ideálních podmínkách.
Hlavně neberme sebe ani systém tak vážně. Pořád ještě máme jako individuality svobodu volby. Zároveň nemáme povinnost sledovat tuny negací, které se na nás valí z mainstreamových médií. Život v Čechách je pořád ještě úžasný. A hlavně ve V4 stále ještě zvládáme problémy, které ve velkých zemích již nezvládli.
Co se vlády a Parlamentu týče – nepochybuji, že se vláda i vládní koalice bude skládat výhradně ze samých dobrých českých vlastenců. A ti budou neochvějně hájit zájmy České republiky a českých občanů, a budou je klást nad zájmy bruselských úředníků a neomarxistických sociálních inženýrů. Já bych jim věřil. Bude to přece česká vláda a český Parlament.“
Obálka knihy. Foto: archiv M. Nezval
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
