Jednou budeme Babiše proklínat, tuší veterán české pravice Jiří Payne. Naprostá neschopnost, jen chaotické výkřiky. A Green Deal jde za ním

08.10.2021 7:54 | Rozhovor

VOLEBNÍ AUDIT ČESKA Jiří Payne, někdejší europoslanec za Svobodné, patří k veteránům české pravice již od roku 1989. Jeho audit minulého čtyřletí je tedy pohledem značně kritickým. Dobře z něj nevychází ani současná pravice či „středopravice“, jak ji nazývá Petr Fiala.

Jednou budeme Babiše proklínat, tuší veterán české pravice Jiří Payne. Naprostá neschopnost, jen chaotické výkřiky. A Green Deal jde za ním
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jiří Payne

Anketa

Je Světlana Witowská dobrá moderátorka?

7%
93%
hlasovalo: 15567 lidí

Bylo podle vás pro ČR spíše štěstím, nebo smůlou, že měla v čase těžké zkoušky pandemie v čele exekutivy právě Andreje Babiše?

Podle mne vláda i premiér selhali. Selhali vládní poslanci a selhala i opozice. I vládní poslanci mají přece za úkol kontrolovat vládu. Měli za úkol naslouchat lidem a zakročit při zneužívání nouzového stavu. Měli povinnost zakročit při nehorázném rozhazování z rozpočtu.

Ukázalo se, že Babiš si doposud nepřečetl ani jednu knihu o tom, jak funguje demokratický stát v době krize. Jeho výroky z té doby jsou sbírkou chaotických výkřiků. Pár týdnů před tím, než začneme dovážet předražené roušky z Číny, prohlašuje, že jsme zcela připraveni a nic nám nechybí. Pár týdnů před druhým lockdownem prohlašuje, že nic takového nebude, a dokonce kvůli tomu vyhodí ministra zdravotnictví, kterého pak vrací zpátky.

Například opakovaně prohlašoval, že nikdo nemohl tušit, že taková pandemie přijde. Naopak, jeho povinností bylo připravit stát na takovou situaci. Ve Finsku se v roce 2003 po první epidemii SARS sešla bezpečnostní rada a položila si otázku, co by se u nich stalo, kdyby byli zasaženi takovou epidemií. Přiznali si, že na to nejsou připraveni. Nakoupili do strategických zásob všechno potřebné a uložili to do skladů za polárním kruhem. Když přišel covid, byli připraveni. A jestli to mohli vědět Finové, bylo povinností Babiše vědět to také.

Nebo když Babiš opakovaně prohlásil, že vláda jenom schvaluje to, co jí předloží odborníci, tak tím vlastně řekl, že rezignoval na úkoly, které politik musí plnit. Odborník epidemiolog přece předloží vládě návrh, že na dva roky zastavíme život, že potom epidemie přejde a všechno bude v pořádku. Odborník imunolog řekne, že je nejdůležitější, aby se lidé starali o svou imunitu, aby více spali, aby měli dostatek vitamínů, aby chodili na dlouhé procházky, aby cvičili, aby soustředili pozornost na zdravý vzduch. Odborník fyzik poukáže na to, jak proudí vydechnutý vzduch, a prokáže, že hlavní je dodržovat dvoumetrové rozestupy a také že je velmi malá pravděpodobnost, že dítě může nakazit dospělého. Odborník ekonom bude prosazovat, že ekonomika musí dál fungovat, ale že by bylo vhodné využít situaci k přirozenému ozdravení ekonomiky, že pravděpodobně zaniknou špatné firmy a pracovní síla se přesune do perspektivnějších oborů. Který odborník má pravdu? Přece všichni. A úkolem vlády je najít vyvážený přístup. Místo toho Babiš ‚schvaloval‘ názory jednoho odborníka. Babiš je politik začátečník, vůbec netuší, co to politika je.

Vytýkám našim politikům, že nestudují. Truhlář se učí řemeslo několik let a pak potřebuje deset let praxi, aby začal dělat mistrovskou práci. A řízení státu je tisícinásobně složitější. Přijde nevzdělaný začátečník a tvrdí, že to umí? Andrej Babiš je politický diletant, také o teorii státu si nikdy nepřečetl ani řádku, ani o ústavním právu, ani o veřejné správě, ani o politické filozofii.

Po osmi letech ve vládě by na něm měl být vidět nějaký pokrok, ale pořád se nic nenaučil. Když jdete na operaci, vyberete si nešikovného medika, nebo zkušeného primáře? Vypadá to, že si naše veřejnost opakovaně volí studentíka, který medicínu teprve možná začne studovat.

Co podle vašeho názoru kromě pandemie vláda za minulé čtyři roky udělala nejdůležitějšího?

Nejdůležitější bylo odsouhlasení Green Dealu v EU. Je to katastrofa, na kterou budeme se skřípěním zubů vzpomínat několik příštích desetiletí. A budeme proklínat Babiše.

Jak podle vás vláda vedle aktivního prezidenta Zemana zvládala svou roli v zahraniční politice? A jak mezinárodní vztahy zvládal jmenovitě premiér Babiš?

Naše zahraniční politika jede na volnoběh. Nemá směr, nemá koncepci, neví, co chce. Diskuse o zahraniční politice byla umrtvena. V tomto volebním období zahraniční výbor ani jednou žádnou koncepci neprojednával, předseda zahraničního výboru Ondřej Veselý dokonce ani jednou nevystoupil ve Sněmovně k zahraniční politice a nenapsal ani jeden článek k zahraniční politice.

Babiš si ve své nevzdělanosti představuje Parlament přesně podle toho, jak fungoval za komunismu – má za úkol nediskutovat a rychle schvalovat všechno, co vláda potřebuje. Dodnes nepochopil, že diskuse je nástroj, jak dosahovat konsenzu. Opakovaně navrhuje seškrtání jednacího řádu. Nemá tušení o bibli jednacích řádů, o knize Robert’s Rules of Order. Nepochopil, že demokracie je založena na poctivé diskusi.

V devadesátých letech jsme nepřetržitě diskutovali o koncepcích zahraniční politiky, koncepce a dílčí studie se projednávaly v Parlamentu i na konferencích. Dokonce fungovala zahraničněpolitická rada. Řadu teorií jsme rozpracovali a teoreticky aplikovali na Českou republiku.

Speciálně Babiš měl na počátku volebního období tendenci dělat si zahraniční politiku sám. Chtěl si hrát na hrdinu, který všechno umí. A volební období končíme s ostudou, se sankčním řízením proti Babišovi. Končíme v tandemu s Maďarskem, které podle mě vede nedobrou a neprozíravou zahraniční politiku. 

Předává Babišova vláda stát v lepším stavu, než jej převzala?

Jsme na tom nesrovnatelně hůř. Máme nakročeno k dramatické inflaci, a vláda ji ještě urychluje. Namísto modernizace pracovního trhu vláda rozdávala peníze na ‚udržení pracovních míst‘, abychom se po skončení krize ocitli v katastrofálním nedostatku pracovních sil? Mnohé státy využily krize k ozdravení ekonomiky, Babišova vláda pracovní trh zmrazila a budeme na to doplácet nejméně příštích deset let. Babiš zmrzačil celé generace školáků, mnozí se z toho nikdy nevzpamatují. Psychologické poradny mohou vyprávět. Zadlužil je na celý život, a ještě k tomu jim odkázal povinnost živit důchodce, protože neudělal vůbec nic na reformě důchodového systému.

Jak celkově obstál Andrej Babiš v roli hlavy exekutivy, která nesla břímě rozhodování?

Orloj na Ministerstvu zdravotnictví ukazuje, že je Babiš špatný manažer. Nespočet regulací ke koronaviru dokazuje jeho chaotický přístup k politice.

Pro zajímavost, ve Švédsku přijali sadu opatření a jen jednou, tuším, změnili pouze její část. V krizové situaci je totiž obtížné doručit informaci o tom, co platí, k lidem třeba na Šumavě. Stabilní a předvídatelné prostředí zmírňuje napětí a zachraňuje životy. Nekonečné změny u nás (jsou jich tisíce) vedly k tomu, že nikdo už neví, co vlastně platí, a nic se nedodržuje.

Ukázalo se, že téměř všechno, co dělali lidé bez vlády, docela dobře fungovalo. Zdravotníci se vyznamenali navzdory špatnému vedení na ministerstvu. ČVUT se také vyznamenalo, téměř každý týden měli nějaký nový objev. Podobně i Liberecká univerzita a MU v Brně. Oproti tomu vláda nedokázala bez problémů ani spustit registraci k očkování.

Nárůst státní administrativy také potvrzuje Babišovu neschopnost, manažer by přece dokázal počet úředníků výrazně omezit.

Nesmyslné vynucování nouzového stavu rovněž ukazuje, že Babiš nemá ani špetku znalostí o krizovém plánování a řízení.

Opozice vládu kritizuje, že projedla a rozfofrovala budoucnost. Co si o tom myslíte vy?

Už jsem o tom hovořil. Neuvěřitelná nehospodárnost vlády kontrastuje s tím, že se Babišův majetek více než zdvojnásobil. To je přece nemravnost. Správně by mělo platit, že firmy členů vlády po dobu výkonu jejich funkce nesmějí mít žádný zisk a jakékoli navýšení jmění se zdaňuje 100% daní.

A ono se čím dál tím více ukazuje, že největším problémem ekonomiky je morálka. Bez ní nefunguje tržní ekonomika – není férová konkurence. A z morální devastace, kterou Babiš způsobil, se budou zotavovat příští generace hodně dlouho.

Babiš neuvažuje o budoucnosti, jeho horizont je krátkodobý. Je to pravý opak toho, co požadoval například Masaryk: dělat politiku ‚sub speciae aeternitatis‘, pod zorným úhlem věčnosti.

Máte pocit, že jsou opodstatněná varování, že obavy z nákazy přiměly značnou část veřejnosti souhlasit s obětováním svých svobod, a teď bude nesmírně obtížné je získat zpátky?

V době nouzového stavu přece nikdo neměl příležitost souhlasit nebo nesouhlasit, zákony to dokonce zakazovaly. Měl fungovat alespoň Parlament, ale nesešli se. A vláda nouzový stav opakovaně zneužívala. Ano, ztráta svobody je další odkaz, kterým Babiš poškodil naše děti a vnuky, naši budoucnost. Babiš jako by zrestauroval socialistický režim, připomíná Husáka, který také za normalizace tvrdil, že ‚všetko dáme do poriadku‘. Chudáci dnešní školáci, kteří se s tímto Babišovým odkazem budou muset poprat.

Nemáte pocit, že opozice mohla z chyb, které vláda udělala, vytěžit mnohem více a že i opozice v určitém smyslu prokázala neschopnost? Nejen v chabosti kritiky, ale například i v neschopnosti předkládat alternativy…

Já vidím selhání opozice mnohem hlouběji, připravuji k tomu samostatný článek. Jenom malý příklad: když Sněmovna vysloví souhlas s nouzovým stavem, tedy když posílí pravomoci vlády, je přece její povinností posílit zároveň svou kontrolní aktivitu. Očekával jsem, že opozice vyhlásí za nouzového stavu nepřetržitou kontrolu vlády, že po celou dobu nouzového stavu budou poslanci spát v budově Sněmovny, aby mohli projednat všechno, co vláda dělá. Že budou kontrolovat každé vládní rozhodnutí, že dohlédnou na to, aby peníze nebyly utráceny nesmyslně a aby se nekradlo, že udrží důvěru veřejnosti v parlamentní demokracii.

A co se stalo? Opozice prohlásila, že vládu po několik měsíců nebude kontrolovat vůbec. A když jsem poslancům napsal několik dopisů, co je potřeba udělat, jako občan a volič, dodnes ani neodpověděli, až na výjimky, které se dají spočítat na prstech jedné ruky. Takže poslanci nejen nepracovali, ale ani nekomunikovali s občany. Upřímně řečeno, kdybych měl něco doporučit, musel bych voličům vzkázat, aby nevolili nikoho ze současné opozice. Jenže to bychom zase měli ve Sněmovně samé nevzdělané nové tváře.

Která ze stran či koalic, majících šanci ve volbách uspět, má podle vás nejsilnější vizi budoucnosti republiky?

Nevidím žádnou stranu ani koalici, která by měla nějakou vizi, nějakou představu, kudy se máme dál vydat, jaký stát si přejeme, jakou roli ve světě chceme hrát. Vrcholem politických představ je, že budeme plnit, co nám Brusel přikáže. Přitom mnozí tak trochu podle Gorkého tvrdí, že EU, to jsme my. Jenže my nemáme žádnou vizi ani o budoucnosti EU. Vůbec se o tom nediskutuje. Žádná strana nepředložila smysluplnou představu.

Kromě toho neplníme závazky, které jsme učinili v NATO, a Babišova vláda v rozpočtu dokazuje, že se je ani plnit nesnaží. Nikdo nepředložil politické priority, podle kterých by se mohli orientovat podnikatelé. Jestli u nás něco v ekonomice funguje, je to navzdory našim politikům.

Do značné míry jejich programy přistoupily na Babišův styl politiky založený na odpinkávání míčků.

Předseda ODS Petr Fiala ve svém projevu k zahájení kampaně varoval před populisty, kteří za pomoci „ruských webů“ lijí do společnosti jed. Jak je to s tím „litím jedu“ podle vás?

Máme dostatek důkazů, že týmy placených odborníků z Ruska se pokoušejí rozdělovat naši společnost, vyvolávat napětí, degradovat morální hodnoty a narušovat konsenzus o základních hodnotách, které nás spojují. Putin otevřeně říká, že autoritativní systém je rychlejší a pevnější než demokracie. Ano, někdy to tak vypadá, ale v obtížných obdobích se ukáže, že pluralitní demokracie má pevnější základy a větší schopnost pružně reagovat na situaci. Je založená na individuální odpovědnosti a pluralitě. A mohli bychom mluvit o dalších nebezpečných ruských aktivitách.

Mezi voliči pravice se množí zoufalství, koho volit, když například v Praze vede pravicovou kandidátku paní Markéta Pekarová Adamová, která jim v mnoha věcech přijde spíše jako reprezentantka progresivní levice. Bylo podle vás spojení pravice (nebo „středopravice“, jak nově říká profesor Fiala) do seskupení SPOLU správným krokem?

Nemá smysl nyní si na to stěžovat, prostě to udělali. Zčásti se do toho nechali dotlačit hnutím Milion chvilek. Jenže po změně volebního zákona to možná trochu ztratilo smysl. A politické strany už na to nedokázaly reagovat. V zoufalství, že nemáme koho volit, je to však ten poslední argument.

Co říkáte celkově na trend posouvání pravicových stran více do středu (nejen u nás, ale třeba i v Německu, kde si kdysi pravicová CDU dokonce dala heslo „Die Mitte“ do štítu)? Neotevírají se pak na pravé straně zbytečně dveře pro subjekty, které mohou být kontroverznější?

Já vidím spíš vyvanutí schopnosti politicky myslet. Politika nespočívá v odpinkávání míčků, politika přece znamená mít politickou filozofii a každý den interpretovat všechno, co se děje, ze zorného úhlu této filozofie. Volby nemají být o tom, kdo má sympatičtější tvář nebo kdo je lepší manažer. Volby neděláme proto, abychom vybrali nějaké lidi, volby mají být o výběru politické filozofie. Všechna rozhodnutí, která se dají vyřešit nějakou optimalizací, mají dělat úředníci a politici by do toho neměli zasahovat. Politiky potřebujeme tam, kde není možná žádná optimalizace. Některé problémy nelze vyřešit odborně. V některých rozhodnutích musíme vyvažovat protichůdné zájmy. Neexistuje nějaké obecně správné řešení.

Když se ale omezíme na jednu politickou filozofii, najednou máme jasno. Uvedu příklad. Je odůvodněné, aby někdo vlastnil několik bytů, i když je sám nepoužívá a když je pronajímá? Každý majitel bytu se totiž snaží, aby byl jeho volný byt nepřetržitě pronajat.

Podle jedné filozofie, kdyby nebyli investoři, kteří si pořídili investiční byty, tak by přece výstavba postupovala nesrovnatelně pomaleji. Stavělo by se jen pro ty, kdo právě teď okamžitě potřebují bydlet v určité lokalitě a mají na to peníze. Investiční byty k pronájmu přece zajišťují fungování bytového trhu. Nezdražují byty, naopak. Na trhu se postaví bydlení v době, kdy po něm není reálná poptávka a uspokojí potřeby někoho, kdo za řadu let potřebuje bydlet v nájmu.

A podle jiné filozofie přece nikdo nepotřebuje mít víc bytů než ten, ve kterém bydlí. Když jim byty sebereme, nebo jim nějakým administrativním krokem nebo zdaněním znemožníme byty pronajímat, budou je muset prodat a na trhu okamžitě převáží nabídka nad poptávkou a ceny bytů klesnou. A ti, kdo si je pořídí, nás potom budou volit. Co bude potom, nyní neřešíme.

Jedna filozofie uvažuje dlouhodobě, jiná jen krátkodobě. Mezi tím jsou tisíce variant. Neexistuje kritérium, podle kterého bychom rozhodli, co je správné. Proto musíme mít volby, abychom si zvolili filozofii, v rámci které se pak čtyři roky budou rozhodovat otázky, ve kterých nelze optimalizovat. Pro podnikatele je naprosto nezbytné, aby byla vláda předvídatelná, aby bylo možné podle politické filozofie předpovědět, jak se bude rozhodovat v otázkách, které teprve vyvstanou.

Takže to, co vidíme, není posouvání do středu, ale zrada základních myšlenek a hodnot, nebo v případě Babiše absence jakýchkoli hodnot.

Merkelová přece odjakživa dělala sociálnědemokratickou politiku, proto po ní musela vyhrát SPD, a vyhrála dokonce s kampaní, že umí pokračovat v tom, co Merkelová dělala.

Když se v politice podvádí, když mediální poradci obracejí hodnoty vzhůru nohama, volby ztrácejí smysl. Podstatou voleb je férová konkurence, a když někdo nehraje podle pravidel, musí být ze hry vyloučen. A u nás v tomto selhala média, nedovedou být důsledná. Ani neumožnila veřejnou debatu o pravdivosti v politice jako o základní hodnotě demokracie.

Hodně se zejména po pandemii hovořilo o tom, v jakém stavu je „duše národa“. Máte pocit, že zde po všech sporech zůstává zachováno alespoň elementární povědomí o společném údělu, nebo jsou společenské vazby už zcela rozvráceny?

Máme společný úděl a měli bychom si ho vážit. A ocitáme se nyní v situaci extrémního ohrožení. Máme na vybranou – můžeme si to pokazit jako už tolikrát v historii, nebo se vzchopíme a začneme něco dělat. Ale musíme doopravdy něco dělat.

Potřebujeme, aby se do politiky vložil asi tak milion občanů, kteří se doposud vezli a nanejvýš si stěžují, že nemají koho volit. Je skoro jedno, do které strany vstoupí, ale bez nich to nepůjde. Pokud má strana 300 000 členů, jen těžko se dá zkorumpovat. U nás je možné, že se do Sněmovny dostane strana, která má jen několik set členů. A jestli se ten milion občanů nevzchopí, tak nás nevyhnutelně čeká totalitní budoucnost.

O čem v české společnosti a mezi voliči podle vás vypovídá popularita, kterou v měsících před volbami dokázalo získat hnutí Přísaha se svou „policejní“ agendou bezpečnosti a boje s korupcí?

Přísaha přece proti korupci ani trochu nebojuje. Korupce – neboli zkaženost – je stav, kdy je porušována férová konkurence. Už jenom dotace na Čapí hnízdo pokazila tržní prostředí mezi hoteliéry. Možná právě tato dotace přivedla stovky z nich na hranici bankrotu. To je přece zkaženost nezávisle na tom, jestli to nějaký soud potrestá. A kdyby jim šlo opravdu o korupci, museli by v záhlaví svého programu napsat, že jejich úhlavním nepřítelem je Andrej Babiš a hnutí ANO.

Svědčí to o tom, že jsme otupělí. Svědčí to o tom, že ani v redakcích médií nejsou morálně zdatní lidé. Kdysi jsem navrhoval, že by v každé redakci měli mít alespoň jednoho specialistu na etiku. Etika je exaktní věda, to není záležitost pocitů. Ale naše média o tom nic nevědí.

Jaké výzvy podle vás čekají tuto zemi v následujících čtyřech letech?

Já jsem už bývalý politik, nemám v této chvíli promyšlený program, se kterým bych kandidoval. Potřeboval bych více času, abych mohl sepsat relevantní priority. Ale asi bych nyní zdůraznil vzdělání.

Já jsem chodil do školy v době, kdy byl nedostatečný přístup k informacím, takže škola měla za úkol natlouct nám do hlavy co nejvíce. Například stupnici tvrdosti nerostů. Dnes žijeme v době nadbytku informací. Škola by měla učit, jak se zbavit balastu nepotřebných informací a dezinformací. Namísto stupnice tvrdosti stačí informace, že něco takového existuje. To by ale znamenalo úplně změnit celý systém. O to více by se mělo učit, jak pracovat s těmi informacemi, které vyhodnotíme jako důležité.  A dokonce by si měli všichni vyzkoušet, jak se budou lišit závěry, když mezi správné informace na počátku přibereme navíc jednu zavádějící. A mohli bychom pokračovat.

Zároveň by mělo vzdělání zahrnovat velmi kvalitní etické základy, to je pro budoucnost další priorita. Podle známého úsloví ‚nebát se a nekrást‘ si mnozí myslí, že je vše v pořádku, moc nekradou, a ani se moc nebojí, ovšem jen o okamžiku, než na ně někdo klekne. Jenže ono to platí zároveň: nekrást ani v situaci, kdy se nemusím bát, že by to někdo odhalil. Stejné je to s pravdou.

Lidský mozek je nejdůležitější, s prominutím, ‚surovinou‘ na zeměkouli. Potřebujeme dobře fungující vysoké školy. Považuji za téměř vlastizradu, že vysokým školám chce tato vláda snížit rozpočet.

Kdybych měl zvolit jednu prioritu, byla by to zásadní debata o vzdělání.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jakub Vosáhlo

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Fiala si vyláme zuby. Ani netuší, jak obrovský problém ho čeká. Šichtařová vše sečetla

16:28 Fiala si vyláme zuby. Ani netuší, jak obrovský problém ho čeká. Šichtařová vše sečetla

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Propustit velký díl státních zaměstnanců, sestavit každý další státní …