Navrhujete tvrdý lockdown. Jenže není lockdown jako lockdown. Jak tvrdý by podle vás měl být?

Základem je omezení pohybu a setkávání mezi lidmi. Zákaz nočního vycházení, zákaz opouštění domova do nějaké vzdálenosti, například deseti kilometrů, zákaz návštěv v domácnostech. Je třeba omezit i velké průmyslové podniky tak, aby byly v provozu na nějaké bazální úrovni výroby s testováním zaměstnanců. Mělo by dojít k zavření obchodů s výjimkou nezbytných potravin a podobně. Samozřejmě by bylo nutné zavřít všechny školy a školky, kromě školek pro děti zdravotníků.

Měli bychom tedy jít francouzskou, španělskou, izraelskou či jinou cestou?

Musíme jít českou cestou, která vhodně zkombinuje prvky, které se ve světě osvědčily. Osobně mi imponuje izraelská i britská cesta, tedy kombinace přísných opatření s rychlým očkováním a pochopení a souhra celé politické reprezentace. U nás selhává nejen vláda, ale i opozice. Posledních čtrnáct dní jsme ztratili čas politickým bojem o to, zda potřebujeme nouzový stav nebo pandemický zákon. Přičemž pandemický zákon vytvoří nové problémy. Vznikl totiž příliš zbrkle a navíc je nám k ničemu, protože na stávající katastrofální situaci stejně potřebujeme nouzový stav. Vládní i opoziční strany se měly chytnout za ruce, vystoupit před národ a už před čtrnácti dny společně vyhlásit tvrdý lockdown. Politikaření stojí tisíce lidských životů. Ti mrtví jsou odpovědností vlády, ale i opozice a v určitém slova smyslu nás všech. Selhali jsme jako společenství humanity. Jsme jen tlupou bezohledných individuí, pro kterou nemá život druhého člověka velkou hodnotu. Jsme národem cyniků, kteří si chtějí především užívat.