Je pravdivé prohlášení Pavla Tykače, že se mu u nás uhelné elektrárny „nevyplatí“?
Otázkou je, co to znamení „vyplatí“. V minulosti jsme vyváželi za dumpingové ceny uhelnou elektřinu nejprve kvůli zaměstnanosti horníků, které jsem pak propustili, následně kvůli stabilitě soustavy, kde jsem si sami zakázali regulace na straně spotřeby, nyní namísto řiditelných domácností dotujeme maření energie a bateriová úložiště a, a teď zase pod heslem „čisté energie zítřka“ dovážíme z trhu deformovaného vysokými dotacemi v létě energii za dumpingové ceny z Německa.
Položil bych tedy tu otázku jinak, to, co se nám vyplatí, je určitě energetická bezpečnost státu. A k ní patří energetická soběstačnost a schopnost řídit si vlastní energetickou soustavu.
Zavření Tykačových elektráren může energetickou stabilitu ČR narušit?
Bojíte se, že Andrej Babiš jako premiér okrade stát ve svůj prospěch?Anketa
Problém je spíše v současných dodávkách tepla, což se dá ale řešit plynovými výtopnami, a také v umístění Chvaletic ve středu naší soustavy, kdy napomáhají její stabilitě. Určitě by zavření Chvaletic vedlo ke snížení přetoků přes naše území, takže by nám tím Pavel Tykač vlastně pomohl se toho částečně zbavit.
Mohou nám soukromé těžební společnosti zabránit v užívání uhlí v případě, že jim stát nezaplatí kompenzace?
Těžební společností uhlí pod zemí nevlastní. Mají pouze právo k jeho dobývání, to uhlí patří státu. K lepšímu hospodaření by určitě pomohlo vyhlášení těchto nerostných zásob za státní strategickou surovinu, což je vzhledem ke geopolitické situaci i logicky na místě. V každém případě si před dostavbou jádra nemůžeme dovolit překotně zavírat potřebné zdroje energie bez garantované náhrady, ideologií Green Dealu si v zimě nezatopíme ani neposvítíme.
Jaké je tedy největší riziko?
Největším rizikem není Pavel Tykač, ale to, že by nám státní společnost ČEZ mohla začít následovat jeho příkladu. Až k tomu měli nakročeno politikou údajně levného dovozu elektřiny z Německa a nutili přenosovou soustavu stavět pro ro další sítě. Z druhé strany zde byly plány některých investorů postavit plynové elektrárny v Německu a v zimě dovážet tuto „obnovitelnou levnou“ energii ze zahraničí, naštěstí takovému záměru sama německá strana příliš nepřála. Tento scénář se tedy nekoná.
Reakci Pavla Tykače vnímám v takové situaci jako logickou: jeden plán se v současnosti nekoná, dejte mi ty peníze, a já budu namísto toho dále vyrábět v Česku.
Je podle vás naše energetická politika takto nestálá?
To je, bohužel, už trvalé nejméně posledních dvacet let. Český stát neumí vládnout vlastní energetice. Jsme vlastníky nerostného bohatství, ale soukromníci nám nařizují, co máme dělat. Jsme vlastníky státní společnosti, která polovinu naší potřeby zajišťuje z levných a spolehlivých jaderných zdrojů, ale máme elektřinu jednu z nejdražších v Evropě a asi i ve světě. A přitom ta samá společnost, která by měla vydělávat stovky miliard vydělává na rozdílu levné výrobní a vysoké prodejní ceny elektřiny, si musí půjčovat na nové zdroje. Jsme vlastníky státních přenosových sítí, ale zahraniční obchodníci nám diktují přetoky vedoucí k rizikům blackoutu, a ještě bychom měli za naše peníze stavět nové sítě? Problém není v Tykačovi, ale v české vládě, že si tohle nechá líbit, a potažmo i ve voličích, že si takto nechají vládnout.
Jak to mají v Německu?
V Německu k tomu mají dva podvody. Jeden se jmenuje „kapacitní platby“, kdy pokračování výroby uhelné elektřiny nazvali kompenzací soustavy při nedostatku elektřiny obnovitelné. Česká republika si o toto nezažádala, i když mohla. Druhý se nazývá „counterade,“, česky „protiobchod“. Když nejsou schopni dopravit na místo určení obnovitelnou elektřinu, protože na to jejich sítě nemají kapacitu, najedou na druhé straně uhelnou elektrárnu, ale elektřina je dále obnovitelná, protože ji jenom „nezvládli dopravit“. Rozdíl ceny platí spotřebitel. Vloni za to zaplatili 3 miliardy EUR. Z evropských zemí je pro nás určitě lepším příkladem Francie.
To už ale není obnovitelná elektřina?
Celá filosofie budoucího GreenDealu se zrodila v době, kdy Německo bez vážného technického důvodu uzavřelo bezemisní jaderné zdroje. Součástí tohoto procesu byla dohoda německé vlády s ruskou státní společnosti Gazprom o společném postupu při dovozu ruského zemního plynu do Evropy. Takovéto geopolitické dohody ale není možno v žádném případě považovat za výsledek „západního“ demokratického a liberálního myšlení, ale naopak za promyšlenou politiku východní velmoci při budování surovinové závislosti celé Evropy. Tato závislost budovaná Německem a Ruskem dosáhla do počátku války a energetické krize 40 %, tedy skoro polovina zemního plynu v Evropě byla ruského původu.
Jaký byl vliv Gazpromu na vznik evropského Green Dealu?
Zdroje na zemní plyn byly v této filosofii logickým komplementem zdrojů obnovitelných. Plynové zdroje rychle startují a jsou pro kompenzaci výkyvů výroby způsobených počasím u obnovitelných zdrojů energie nejvhodnějším prvkem. Viděno z druhé strany očima východního stratéga: pokud podpoříme filosofii „zelené“ Evropy, její závislost na dovozu zemního plynu se zvýší a Evropy bude závislá nejenom na celkovém objemu dovezeného paliva, ale i na stabilizaci dodávek evropského systému ideologicky založeného na dodávkách energetických zdrojů závislých na počasí s nestabilní a obtížně řiditelnou produkcí potřebné energie.
Rusko vyváželo a stále vyváží i prostřednictvím USA a třetích stran do Evropy zemní plyn a jaderné technologie. Jaderné palivo se mění jednou za rok čtvrtina článků v reaktoru a můžeme je uskladnit na několik let. Zemní plyn jednoduše zavřeme, a geopolitická vydíratelnost je tu hned první zimu.
Ing. Hynek Beran
A co měla udělat v této situaci česká energetika
Strategie pro Českou republiku doporučovaná odborníky byla jiná, doporučovali jsme možnost navyšování spotřeby zemního plynu pouze v situaci, kdy bude Evropa spolehlivě propojena plynovody nejenom z východu, ale i ze západu, severu a jihu. Namísto čtyř světových stran ale byly postaveny čtyři plynovody, všechny z Ruska, kromě Tranzitního plynovodu to byly Jamal a Nord Stream I a II, a Česká republika více jak deset let tlačena k náhradě domácí fosilní suroviny touto taktéž fosilní surovinou z dovozu, aby se nové plynovody Rusku a Německu vyplácely. A to se srovnatelným vlivem na oteplování planety, metan uniklý při těžbě a dopravě je pro oteplování planety 28x horší.
Domácí uhlí vidíte jako protipól?
Ano, nejenom že je to domácí surovina, ale máme na ni nastavenou i část energetického průmyslu. Zavírat toto předčasně, než dostavíme další jaderné zdroje, je sebevražda. Na druhou stranu by neměla být v tomto Česká republika vydíratelná nejenom Putinem, ale především domácími energetickými oligarchy a celkovou špatnou energetickou politikou, státní společnosti nevyjímaje. Ty patří do rukou lidu a ne „evropského trhu“, který se poslední dobou změnil především v machinace nadnárodního kapitálu na úkor spotřebitele, kterému ten trh měl původně sloužit.
V současném světě probíhá boj o nerostné zdroje. Uhlí je také vzácnou chemickou surovinou, v energetice je využíváme pouhým splácením. Je to podobné, jako kdybychom těžili dřevo pouze do kamen a nedělali z něj nábytek. Proto je důležité nevzdat se těžební schopnosti úplně, ale pouze ji omezit, především pak export fosilní elektřiny, který stále probíhá i přes vysokou cenu emisních povolenek.
A jak byste celou situaci kolem Pavla Tykače řešil?
To, že máme nějaké oligarchy nebo miliardáře, mne nějak neuráží. Měli jsem je i za První republiky. Ale kdyby tehdy někdo prodával elektřinu nebo jiný strategický produkt levněji do Německa a v naší zemi způsobil problém lidem i průmyslu, asi by brzy skončil.
Prvními dvěma kroky určitě není výpočet bilance soustavy, ale pevné uchopení nerostných zásob a řízení státní energetické společnosti ve prospěch energetické politiky státu. Pokud to uděláme takto, Pavel Tykač se určitě někam zařadí. Uhlobarony jsme měli už za Rakouska i za První republiky, nikomu to nevadilo a energetika podporovala rozvoj průmyslu, bez kterého by nemohli existovat.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Výborný
