Jste pro to, aby homosexuální páry směly adoptovat děti?Anketa
Návrh na stejnopohlavní manželství prošel v Poslanecké sněmovně do druhého čtení. Ve stínu této informace se poněkud skryla jiná, a sice ta, že do druhého čtení se dostala i ústavní definice manželství jako svazku muže a ženy. Proč by se svazek partnerů stejného pohlaví neměl nazývat manželstvím? Jde jen o jazykové hrátky, nebo má slovo manželství hlubší význam než označení jakékoli dvojice, která spolu žije?
Jako člověk této kultury vám odpovím, že manželství bylo od nepaměti vázáno na trvalý svazek muže a ženy, protože jen v lásce muže a ženy, jen spojením mužské a ženské pohlavní buňky může vzniknout nový člověk. Zdravý rozum pak napoví, že na tomto je založen pokračující život rodu, národa. A právě na tomto má stát, pospolitost lidí, zvláštní zájem nejenom z hlediska vlastní existence a pokračování, ale dnes především z pohledu tak pociťované a bolestné důchodové otázky.
A proč bolestné? Protože není dostatek nových daňových poplatníků, protože nejsou děti. „Mnohodětné rodiny jsou pro mě více než banky“, nechal se slyšet jeden z evropských politiků. Nejsem nominalista nebo sofista a nevyznávám hrátky se slovíčky. Slovo manželství má základ v realitě svazku muže a ženy, který neoddělitelně vede k přijetí dětí. Výjimky potvrzují pravidlo.
A jak tedy přistupovat k partnerům stejného pohlaví?
Nechť je u těchto vztahů uspořádání světského práva takové, aby těmto lidem vyhovovalo a nevytvářelo nějaká právní znevýhodnění. S tím ovšem, že opět zdravý rozum napovídá, že existencionálně nelze stavět tyto svazky na roveň manželství muže a ženy, protože to fakticky ani není možné při vší úctě a jemnocitu k těmto lidem. Otázkou pak ale je, jaké další svazky budou chtít právní podporu a ochranu státu a proč bychom jim také neměli vyhovět.
V katolické církvi je pak přístup k posvátnosti manželství muže a ženy ještě vyhraněnější a homosexuální chování chápáno jako hříšné, nakolik je zde ve hře jistě mnoho polehčujících okolností.
Den před zmíněným hlasováním při konferenci v Senátu, která se zabývala manželstvím pro všechny, tekly slzy předsedkyni Poslanecké sněmovny Markétě Pekarové Adamové během projevu, v němž říkala, že by si přála, aby si svého nejdůležitějšího člověka mohli vzít za ženu nebo muže všichni. Jen připomenu, že je předsedkyní strany TOP 09, což je zkratka Tradice Odpovědnost Prosperita. Jde tedy politička proti hlavnímu názvu své strany, nebo manželství jako svazek muže a ženy ve skutečnosti žádnou tradicí hodnou dodržování není?
Víte, mně na tomto tématu vadí, že neexistuje vlastně společenská diskuze. Vznikají jen různé nátlaky, ať už cestou lobbování v Parlamentu, protlačováním soudními cestami, nebo slzami předsedkyně Sněmovny.
Rád bych v tuto chvílí exkluzivně pro vás okomentoval svou poznámku na Twitteru, kterou jste jako první publikovali a na kterou se mě ptal jako druhý Deník N. Střet odpůrců s příslušníky pochodu LGBT Pride jsem okomentoval s pousmáním a jistou nadsázkou, že je to protest, jak se sluší a patří, a to právě proto, že se nikomu nic nestalo a tančily se místo pochodu Pride lidové tance. Přišlo mi to jako kulturní a názorový střet v rámci svobody a demokracie. Škody na majetku nechť jsou jistě nahrazeny.
Psali jsme:
Pochod Pride je, bohužel, oslavou sexuální nevázanosti, okázalým kýčem a přehledem sprostoty, kterému nefandí a ostře se proti němu vymezili mnozí moji LGBT farníci za téměř 25 let kněžské služby, s nimiž jsem se vždy setkával otevřeně, poskytoval jim svátostnou službu, modlil se s nimi a vzájemně jsme se doprovázeli v životě. (Ne)překvapily mě pak vulgární, sexistické i na mém životě mě vyhrožující desítky reakcí, včetně vyhrožování mé matce. Paní předsedkyni Poslanecké sněmovny bych si nedovolil v tuto chvíli komentovat. Nikdy jsem jí nevolil a vůči ženě bych rád zachoval gentlemanský přístup.
Ruku v ruce s manželstvím pro všechny jde adopce dětí páry stejného pohlaví. Pro mnohé je představa, jak dva muži vychovávají dítě, nepřijatelná. Zastánci ale argumentují tím, že než aby děti žily v neurovnaném manželství nebo v dětském domově, bude jim lépe v harmonickém soužití stejnopohlavních párů. Jak na tohle ožehavé téma pohlížíte vy?
Víte kolik manželství muže a ženy čeká na adopci dítěte? Víte kolik lidí a osobností vyrostlo v naší ústavní péči – je tedy nutné ji démonizovat? Stejnopohlavní svazek není pro mě automaticky zárukou lásky a harmonie. Setkal jsem se ve své praxi s párem dvou mužů, kde léta probíhalo těžké domácí násilí. Prostě i tito lidé se potýkají ve vztahu se stejnými těžkostmi jako všichni. Každý dětský psycholog vám vysvětlí, jak je při výchově dítěte důležitý mužský prvek otce a ženský prvek matky. Osobně si ale dovedu představit, že stejnopohlavní pár dobře vychová dítě. A budou to mít ale mnohem náročnější kvůli tomu, co jsem už uvedl.
Ing. Markéta Pekarová Adamová
Je téma manželství všemi médii, především těmi veřejnoprávními, objektivně reflektováno, nebo je v nich jeden z pohledů preferován? Na vícero projektech jste spolupracoval s Českou televizí, sledujete ji, jak si vede ve zpravodajství a v publicistice na vážná společenská témata?
Nezávislý divák musí dojít k závěru, že v tomto směru již neexistuje objektivita a média jasně preferují LGBT agendu, především ve zpravodajství. A tato situace se zhoršuje. Jiné názory nejsou přijímány, natož slyšeny. Často pak souhlas s názory podporujícími LGBT agendu nevysloveně podmiňuje tvůrčí spolupráci. Také proto v posledních letech udržuji tvůrčí odstup.
Kabinet Petra Fialy už se blíží polovině svého vládnutí. Co se u nás změnilo za dobu, co u moci není více než polovinou voličů proklínaný Andrej Babiš, ale chopila se ji pětice ne úplně sourodých stran?
Jako občan této země, který má volební právo mohu říci, že se hlavně změnilo nastavení médií, které z velké většiny premiérovi této země fandí. Je to přesně naopak, než to bylo před tím. Vypadá to až tak, že někteří novináři jako by ani nevěděli, o čem psát. Jedna vláda zápasila s covidem a druhá zápasí s důsledky války na Ukrajině. Bylo by fajn, kdyby jak současná vláda, tak opozice spolupracovaly k dobru občanů této země. Není to doba lehká a je třeba zatnout zuby a vydržet, a ne si vše dokola navzájem vytýkat. Také je třeba změnit paradigma občanského života, který nespočívá v bezbřehém užívání si, ale v odpovědném životě pro druhé.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Nelze tedy pětikoaliční vládu hodnotit jen optikou nevídaného vzestupu cen, znehodnocování úspor, propadu HDP, bruselského patolízalství, neschopností ministrů ovládat jednotlivá ministerstva a autistického způsobu vlády a jednání premiéra Petra Fialy, jak to činí její kritici? Jaký vnitropolitický počin kabinetu by se naopak dal pochválit?
V tomto ohledu opravdu nejsem politolog, ani politik. Mnoho negativních skutečností vzniklo vlivem války na Ukrajině, která všechny překvapila podobně jako covid. Obojí nás všechny něco stálo a bude nás to stát. Nejen ekonomicky, ale ztrátami na životech. EU chápu stále pozitivně, ovšem s nutnou reformou jejích struktur. Víc zemí pohromadě je více než jednotlivý, byť středně velký stát.
Tak jako premiér Babiš byl ve své rétorice velmi slyšet, tak premiér Fiala je ve své komunikaci navenek spíše tichým a plachým společníkem. Obojí je myslím špatně. Základy rétoriky a komunikace chybějí politikům celkově v naší zemi. To by chtělo zlepšit.
Ačkoli je vláda tvořena pěti stranami, které se tak rády ověšují označeními „demokratické“, čím dál více lidí poukazuje na to, že Fialova vláda je nikoli skutečně „demokratická“, ale od roku 1989 nejvíce chtivá používat totalitní praktiky. Poukazují na „zakázané weby“‚ plán Ministerstva vnitra na sledování „uvědomělosti“ státních zaměstnanců, postupy státních zástupců v tzv. boji proti tzv. dezinformacím, které se pak často ukážou být pravdivými, množství obvinění, vyšetřování a trestních stíhání za „verbální trestné činy“. Utahují se v Česku svobodám šrouby?
Zatím je zde stále svoboda a demokracie, i když občas tu a tam obojí zaskřípe. Volby pak vše politikům a stranám spočítají. Až nebudou volby svobodné, pak nastane skutečný pohřeb svobody a demokracie. Demokracie ale také znamená uznat porážku a přijmout toho, koho jsem nevolil. Co však ale velmi nefunguje až na výjimky je soudní systém. Je ale zajímavé, že čím více hlásáme svobodu slova bez hranic, a já jsem proti tomu mnohokrát vystupoval s tím, že svobody slova mají své hranice, vkrádá se nám plíživě odjinud omezování svobody slova a lidé jsou pro své názory ostrakizováni a omezování. Nelze se pak divit například těm střetům, ke kterým došlo v Gruzii.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
