Návrh na stejnopohlavní manželství prošel v Poslanecké sněmovně do druhého čtení. Ve stínu této informace se poněkud skryla jiná, a sice ta, že do druhého čtení se dostala i ústavní definice manželství jako svazku muže a ženy. Proč by se svazek partnerů stejného pohlaví neměl nazývat manželstvím? Jde jen o jazykové hrátky, nebo má slovo manželství hlubší význam než označení jakékoli dvojice, která spolu žije?

Jako člověk této kultury vám odpovím, že manželství bylo od nepaměti vázáno na trvalý svazek muže a ženy, protože jen v lásce muže a ženy, jen spojením mužské a ženské pohlavní buňky může vzniknout nový člověk. Zdravý rozum pak napoví, že na tomto je založen pokračující život rodu, národa. A právě na tomto má stát, pospolitost lidí, zvláštní zájem nejenom z hlediska vlastní existence a pokračování, ale dnes především z pohledu tak pociťované a bolestné důchodové otázky.

A proč bolestné? Protože není dostatek nových daňových poplatníků, protože nejsou děti. „Mnohodětné rodiny jsou pro mě více než banky“, nechal se slyšet jeden z evropských politiků. Nejsem nominalista nebo sofista a nevyznávám hrátky se slovíčky. Slovo manželství má základ v realitě svazku muže a ženy, který neoddělitelně vede k přijetí dětí. Výjimky potvrzují pravidlo.