Koronavirus. Ve Štrasburku jen hodina denně vycházení. V Austrálii lidé vykoupili toaleťák... Libor Rouček přináší informace z první ruky

01.05.2020 21:18

EVROPAN LIBOR ROUČEK „Nejsem fanda hnutí ANO, ale…“, „Máme dobré výsledky.“ Bývalý místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček, který se vrátil po měsících cestování po Jižní Americe a Austrálii těsně před uzavřením hranic, srovnává situaci na různých kontinentech. „Ve Štrasburku jsou přísnější opatření než u nás, už pět nebo šest týdnů mohou lidé vycházet pouze hodinu denně.“ Nic zásadního by české vládě nevyčítal, ale výhrady jsou: „Máme tu tisíce zahraničních dělníků, kteří žijí po různých ubikacích, a nevytváří to epidemiologický problém. Pak nevidím sebemenší důvod, proč by někde na Šumavě, v Beskydech nebo v Krkonoších měly být zavřené penziony, které nabízejí dva tři pokoje.“

Koronavirus. Ve Štrasburku jen hodina denně vycházení. V Austrálii lidé vykoupili toaleťák... Libor Rouček přináší informace z první ruky
Foto: archiv L. Rouček
Popisek: Bývalý místopředseda Evropského parlamentu a europoslanec Libor Rouček
reklama

Pane doktore, my jsme naposledy spolu mluvili začátkem prosince, pak jste na pár měsíců odjel cestovat po Jižní Americe a Austrálii. Vrátil jste se do Česka ještě před vypuknutím epidemie, že?

Přiletěl jsem 15. března posledním letadlem, několik hodin před tím, než spadla klec a uzavřela se hranice. Samozřejmě jsem v Austrálii sledoval dění, a když vláda vyhlásila, že 15. od půlnoci uzavírá hranici, běžel jsem na letiště, přebukoval letenku a posledním letadlem, než se zavřela hranice, jsem přijel.

Měl jste obavy o své zdraví?

V Austrálii jsem obavy neměl, a to i když tam bydlí desetitisíce Číňanů. Mimochodem, žije tam např. sto tisíc čínských studentů. Kontakty mezi Čínou a Austrálií jsou velmi čilé. Austrálie je ale obrovská země, pravděpodobnost nákazy taková nebyla. Trošku jsem měl obavy z nákazy při přesedání na letišti v Dubaji. Je to mezinárodní křižovatka, letištěm projdou za hodinu tisíce Číňanů, Indů, nejbohatších lidí z Emirátů i nejchudších dělníků z Bangladéše, Pákistánu, z Afriky. Tam jsem měl trošku obavy, abych, jak se říká, něco nechytil. Ale dopadlo to dobře.

Nemusel jsem, ale sám jsem byl po návratu dobrovolně v karanténě a raději moc nevycházel.  

Do jaké míry vám epidemie zkřížila plány?

Anketa

Pokud jde o koronavirus: Myslíte, že to nejhorší je už za námi?

14%
86%
hlasovalo: 10667 lidí
Ani ne, i když jsem chtěl zůstat v Austrálii asi o týden déle. Problém mám spíš v Evropě. Mám dva syny v Austrálii, ale ženu a třetího syna ve Štrasburku. Nemůžu do Štrasburku, oni nemohou sem. Ve Štrasburku jsou přísnější opatření než u nás, už pět nebo šest týdnů mohou lidé vycházet pouze hodinu denně. Navíc má žena je Američanka a asi před deseti dny jí i v souvislosti s koronavirem ve státě New York zemřel otec. Každé úmrtí je rána a teď nemůžeme ani do Ameriky odjet. Pro rodiny, které jsou do velké míry mezinárodní, je to čára přes rozpočet. To je bez debat. Mám rodinu na třech kontinentech a v době epidemiologických opatření je to rána. Každopádně, co pamatuji z dob exilu, kdy neexistovaly mobilní telefony, internet, sociální sítě, máte dnes výhodu, že i když se nelze fyzicky setkat, můžete komunikovat přes tyto sítě.

Máte tedy zprávy z první ruky, jak to vypadá v Americe, Austrálii nebo ve Francii…

Začnu zemí, odkud jsem se vrátil, a to je Austrálie. I když je hodně propojena s Asií, má výhodu, že je ostrovem. Když pandemie vypukla, zavřela v podstatě hranice a byla schopná šíření zastavit. Epidemiologická čísla, ať je to počet nakažených nebo zemřelých, jsou velmi nízká. Tím, jak Austrálie zavřela hranice, zmrazila ekonomický život, má vše samozřejmě dopady do ekonomiky tak jako v každé jiné zemi. Austrálie samozřejmě netrpí tím, že by v obchodech byly nějaké problémy, ale u jednoho druhu zboží nedostatek lidé zaznamenali. A to u hygienických potřeb, především toaletního papíru. Není jasné, z jakého důvodu, lidé skoupili toaletní papír a pak byl měsíc nedostatek. Mému synovi jsem posílal fotky z českých supermarketů, kde byl ve slevě. V Austrálii tomu nemohli uvěřit. To jen na okraj takovou perličku…

Spojené státy mají největší počet nakažených, a to je přes milion, největší počet úmrtí, přes šedesát tisíc, což je více, než zemřelo Američanů ve válce ve Vietnamu. Počty nezaměstnaných jsou obrovské, teď je to asi 27 nebo 28 milionů. Ameriku pandemie postihla velmi tvrdě. Když si porovnáme Austrálii s Amerikou, v Austrálii existuje systém veřejného zdravotnictví, a to dělá hodně. V Americe toto není, 40 milionů lidí nemá žádné pojištění. Amerika vydá na zdravotnictví největší procento HDP na světě, zdravotní péče pro lidi, kteří si to mohou dovolit, kvalitní je, ale když přijde krize, ukazuje se, že systém není příliš funkční. Navíc když se k tomu přidá politické vedení, které dnes Spojené státy v podobě prezidenta Donalda Trumpa mají, které je naprosto eratické, iracionální… jeden den říká jednu věc, druhý den pravý opak. Hledá viníky všude jinde než u sebe. A pak to má následky.

ROZHOVOR: Ředitel Czechtourismu: Dopady na cestovní ruch jsou fatální, budeme se vzpamatovávat dlouho...

Pokud jde o Francii, i tuto zemi epidemie tvrdě postihla, zvlášť území, kde leží Štrasburk, to znamená Alsasko. Opatření, například zákazy vycházení, jsou tvrdší než u nás. Jak už jsem říkal, má rodina může vycházet už pět nebo šest týdnů jen na hodinu denně. Restrikce jsou mnohem přísnější. Zajímavé je také, že Štrasburk je propojen přes hranici s německým Kehlem, a když vypukla epidemie, přestaly jezdit na druhou stranu Rýna tramvaje. Přejít mohou lidé, kteří tam mají bydliště nebo práci, ale Francouzi nemohou jezdit nakupovat do Německa a Němci zase do Francie, jak byli zvyklí.      

A co Česká republika? Jedni namítají, že současné tempo rozvolňování omezení je příliš rychlé a změny přicházejí zbytečně naráz, druzí zase, že by již mělo být dávno po nouzovém stavu a další pokračování těchto opatření jen poškozuje ekonomiku. Který přístup je vám bližší? Je postup vlády v pořádku?

Nevedeme si vůbec špatně. Po stránce epidemiologické, když se podíváme na čísla v mezinárodním srovnání, počet nakažených lidí, počet úmrtí i počet lidí v nemocnici je nesrovnatelně nižší než ve Francii nebo Belgii či zemích, jako jsou Bělorusko nebo Rusko. Čísla mohla být ještě nižší, kdyby vláda zareagovala rychleji, pokud by, jak chtěl ministr vnitra, okamžitě zahájil práci krizový štáb. Přesto si vedeme velmi dobře. Epidemie je pod kontrolou. Kapacity v nemocnicích máme. Zároveň je potřeba co nejrychleji uvolňovat ekonomický život. Samozřejmě hrozí ekonomické, sociální, zdravotní ztráty. Několik týdnů nefungovaly nemocnice pro nic jiného než pro koronavirus. Spousta lidí se bojí jít stále do nemocnice nebo na pravidelné prohlídky. Tak aby tyto ztráty pak nebyly vyšší, než je dnes 230 úmrtí na koronavirus. Když si udělám mezinárodní srovnání, jak si vede ekonomika, sociální systém, nemáme se za co stydět. Spíš naopak.

Za vzor dávají Rakousko. Když si pustíte německou televizi, BBC nebo CNN, často se mluví o Rakousku jako o úspěšné zemi, jak postupuje při uvolňování opatření, jak obnovuje ekonomický život, a my to děláme podobně. Máme dobré výsledky.

Samozřejmě lidé, kteří podnikají, by si přáli, aby uvolňování opatření probíhalo rychleji. Já bych si to také přál. Pokud jde o hotely, penziony, zahrádky, mohly by se otevřít dříve než koncem května. Máme tu tisíce zahraničních dělníků, kteří žijí po různých ubikacích, a nevytváří to epidemiologický problém. Pak nevidím sebemenší důvod, proč by někde na Šumavě, Beskydech nebo v Krkonoších měly být zavřené penziony, které nabízejí dva tři pokoje. Lidé stejně celý den chodí po horách a akorát se tam přijdou vyspat. Důležité je snažit se uvolnit opatření rozumně, s ohledem na epidemiologickou situaci, aby ekonomické ztráty byly co nejnižší.


     
Vláda je stále pod palbou kritiky za chaos a způsob rozhodování. Protestoval i Mikuláš Minář, který vyšel na procházku s transparentem, a k němu se přidali další. Je co vytýkat, nebo ne?

Situace je naprosto bezprecedentní. Nejsem fanda hnutí ANO nebo jejího předsedy, spíš naopak, ale v porovnání se světem… nic zásadního bych jim nevyčítal. Chaotické byly informace o tom, kdy mají senioři jít do supermarketu, ale to jsou maličkosti. Jsou různé názory na to, kdy by se měly otevřít restaurace, kadeřnictví… když jsou otevřeny hobby markety, proč neotevřít obchody s nábytkem? Když mohly otevřít galanterie, proč nemohly dřív otevřít obchody s obuví nebo textilem? Vláda ale musí nějak rozhodnout a je jasné, že ne každému se to líbí. Říká se, že dva právníci mají tři různé názory. Máte tři epidemiology a mají čtyři názory. Ale vláda, zodpovědný ministr, musí rozhodnout. Mně se například dodnes nelíbí to, jakým způsobem se zavřely hranice. To, že se dal natvrdo zákaz vycestování, to by v demokracii ani za nouzového stavu nemělo být. Fakticky teď také nemohu do Štrasburku, protože jsou opatření v Německu i ve Francii, ale ne tvrdý zákaz… Samozřejmě je spousta věcí, které se vytknout vládě dají, ale je potřeba si udělat mezinárodní srovnání. Co mají říkat v Británii nebo Bělorusku? Britové nám mohou naše čísla i situaci jen závidět.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Daniela Černá
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ze Senátu se stal skanzen zamindrákovaných, zoufá si veterán komory Jaroslav Doubrava. Sluníčkáři a psychopati potřebují svojí Českou televizi

19:39 Ze Senátu se stal skanzen zamindrákovaných, zoufá si veterán komory Jaroslav Doubrava. Sluníčkáři a psychopati potřebují svojí Českou televizi

ROZHOVOR „Ze Senátu se stal více méně skanzen zamindrákovaných pyšných lidí považujících jen ten svů…