Pane doktore, my jsme naposledy spolu mluvili začátkem prosince, pak jste na pár měsíců odjel cestovat po Jižní Americe a Austrálii. Vrátil jste se do Česka ještě před vypuknutím epidemie, že?

Přiletěl jsem 15. března posledním letadlem, několik hodin před tím, než spadla klec a uzavřela se hranice. Samozřejmě jsem v Austrálii sledoval dění, a když vláda vyhlásila, že 15. od půlnoci uzavírá hranici, běžel jsem na letiště, přebukoval letenku a posledním letadlem, než se zavřela hranice, jsem přijel.

Měl jste obavy o své zdraví?

V Austrálii jsem obavy neměl, a to i když tam bydlí desetitisíce Číňanů. Mimochodem, žije tam např. sto tisíc čínských studentů. Kontakty mezi Čínou a Austrálií jsou velmi čilé. Austrálie je ale obrovská země, pravděpodobnost nákazy taková nebyla. Trošku jsem měl obavy z nákazy při přesedání na letišti v Dubaji. Je to mezinárodní křižovatka, letištěm projdou za hodinu tisíce Číňanů, Indů, nejbohatších lidí z Emirátů i nejchudších dělníků z Bangladéše, Pákistánu, z Afriky. Tam jsem měl trošku obavy, abych, jak se říká, něco nechytil. Ale dopadlo to dobře.

Nemusel jsem, ale sám jsem byl po návratu dobrovolně v karanténě a raději moc nevycházel.