Jak se v souvislosti s problémy kolem dotačního podvodu v kauze Čapí hnízdo a teď nově s podezřením na daňový únik při vydání korunových dluhopisů Agrofertu díváte na zavedení EET, povinnosti kontrolního hlášení a jeho přílišné přísnosti? I když ministr financí prohlásil, že daňoví úředníci budou shovívaví, ukazuje se, že tomu tak není. Objevují se informace, že za malé prohřešky, třeba jednodenní prodlení, finanční správa udílí mnohatisícové pokuty. Teď si budou moci požádat podnikatelé o jejich prominutí, protože podle ministra financí Andreje Babiše úředníci nerozlišují malé prohřešky od zásadních.
Já to vidím u projektu kontrolního hlášení. Otázka je, od jaké míry daňový úřad může nebo nemůže být shovívavý. Porušíte zákon, něco se stane, v zákoně je napsané, jaké za to jsou sankce. Úředník může být trochu flexibilní v tom, jakou sankci doměří. Ale zase nemůže jedněm podnikatelům za stejný prohřešek dávat malé pokuty a jiným velkou pokutu, to by byla nedovolená státní podpora. Když to bude dlouhodobě uplatňováno rozdílně, není to správný postup. Uplatňování mediálních proklamací, že budeme hodní, je tedy nesmysl. Úředník má jasně daná pravidla, která musí dodržet, a dát vám pokutu.
Takže když malý živnostník dostane pokutu za malé pochybení a velká pochybení u velkých firem, kde dochází k velkým daňovým únikům, například při vydávání účelových korunových dluhopisů, se nešetří, je to také nedovolená státní podpora velkých firem jako Agrofert?
Podle mne o zcela prokazatelnou státní podporu jde v případech, kdy se nezaplacení daně promine. V těchto případech je problém spíš v tom, že státní správa nekoná. To je selhání státní správy. Když nemáte na nějakém papíru konkrétně uvedeno, že se stal nějaký problém, tak to není nedovolená státní podpora. Horší je, když úřad třeba účelově nekoná, aby se to nějakým způsobem ohnulo. Prostě pokud nejsou stejná pravidla pro všechny, nedovolená státní podpora to je. Ale je pravda, co říkáte, že v důsledku toho, že stát nedokáže správně kontrolovat výběr daní, je na malé podnikatele přísný a přenáší na ně náklady. Stát se tak jednoduše zbavuje nákladů na kontrolu, které má vynakládat na výběr daní, a přenáší je na ty poplatníky. Protože je jednoduché malé nějakou formou potrestat. Poslední tři, čtyři roky to tak je. V případě střetu zájmů finanční správy je to velký problém, dokonce to vidím jako jeden z největších problémů. Ale ještě větší problém selhání demokracie jsem viděl za poslední rok ve změně legislativy s cílem, aby někdo unikl trestu.
A to se také stalo?
Ano, například v případě firmy Agrotec a Metrostav. Tento případ svědčí o tom, že žádný zákon o střetu zájmů nemůže takové věci uchopit a postřehnout. Jednoduše hrozilo, že firma bude odsouzená, tak spříznění poslanci navrhli a schválili novelu zákona, která tomu zamezila. U finanční správy je v tuto chvíli problém, že nemůže být v podezřelých případech ministra financí objektivní, protože není nezávislá. Ale třeba finanční správa přijde s informací, že Babišovy kauzy vyšetřila a doměřila mu nedoplatky.
Tomu asi sám moc nevěříte…
Bohužel ne.
Říkal jste, že ministr financí Andrej Babiš řídil a stále řídí svoji firmu Agrofert. Takže nemáte pocit, že když vyhověl zákonu o střetu zájmu a dal firmu do svěřenského fondu, aby mohl dál získávat nenárokové dotace a státní zakázky, řídí ji jím pověření lidé, kterým věří a s nimiž léta spolupracoval, že už na Agrofert nemá vliv? Nebo způsob, jakým se firmy „zbavil“, je také takové obcházení zákona o střetu zájmů?
Úplně jste mi to vzala z úst. Je to stejný model. Problém není tolik v zákonu o střetu zájmů, ale v občanském zákoníku, který nechal ve svém obsahu svěřenské fondy. Ty fungují dlouhodobě v anglosaském právu, v Anglii, Kanadě. Je tam dělená vlastnická struktura majetku. Někdo fond založí, aby například jeho děti měly peníze, ale nerozházely je na nějaké blbosti, a majetek je dělen mezi zakladatele a správce fondu. Ale u nás vznikla u svěřenského fondu možnost, aby byl majetek, který nemá formálního vlastníka. V případě pana Babiše to šlo řešit jinak, elegantně, formou tzv. slepých fondů. Když jde v Itálii ministr do vlády a dá svůj majetek do svěřenského fondu, fond řídí jako správce jejich národní banka. Je to fundovaná instituce s experty, ministr nemůže mít vliv na národní banku, je to instituce oddělená od výkonné moci, tam to takhle vyřešili. Ve Francii musí být zase správcem fondu nějaká finanční instituce – banka, pojišťovna nebo někdo, kdo má bankovní licenci a přísnou kontrolu. Ale vždycky platí, že i když ministr dá majetek do fondu a pak se mu vrátí zpátky, má k němu nějaký vztah. Proto zákon řeší, aby majetek nebyl ministrem přímo řízený. Je to vždycky jen taková berlička, ale je to lepší, než kdyby nebylo nic. U nás to tak není. U nás se využila úniková cesta. Ve vztahu k majetku je třeba sledovat a zvažovat způsob jeho ovládání. Třeba v akciovce může být minoritní akcionář, který má jen několik procent, ale vlastní zlatou akcii. Takže i když není majitelem devadesáti procent firmy, rozhoduje díky zlaté akcii, takže firmu ovládá. Když Andrej Babiš dal majetek do svěřenského fondu, ovládá jej dál, protože může kdykoli jmenovat a odvolat správce. V dozorových orgánech má vlastní rodinu, což je ale logické, aby měl přehled. Ale když má jako správce výkonné manažery Agrofertu, které přímo řídil, jak teď máme věřit, že ho poslouchat nebudou? Ale i kdyby ho neposlouchali, může je vyměnit. V této fázi tedy firmu nadále ovládá, otázka, jestli přímo nebo nepřímo, a tím pádem je to jen formální konstrukce, která nic nevyřeší. Ono by to nevyřešilo, i kdyby to bylo jinou cestou, protože vztah k majetku bude mít stále, vždyť se mu vrátí, až nebude ve vládě.
Nebylo by čistší, kdyby si ponechal firmu a prostě se vzdal státních zakázek a nenárokových dotací, nárokové by samozřejmě dál dostával jako jiné firmy?
Samozřejmě. Proto byla nesmyslná tvrzení, že to je narušení jeho ústavního práva vlastnit majetek. On může vlastnit Agrofert dál, nemusel ho nikam převádět. Jen je nabourané právo dostávat dotace v době jeho funkce, když je jako ministr ve střetu zájmů. To je ale přeci přirozené a několik evropských směrnic to výslovně zakazuje. Já jsem nepochopil tu konstrukci, že si Agrofert bude stěžovat do Bruselu, protože třeba evropská směrnice o veřejných zakázkách přímo uvádí, že si členské státy mají možnost upravit střet zájmů politiků, aby nedostávali veřejné zakázky a dokonce je tam povinnost, aby střet zájmů byl vyřešený. Takže až do přijetí zákona o střetu zájmů jsme tuto bruselskou směrnici porušovali, teď ji v případě Andreje Babiše podle mne porušujeme dál, protože svoji firmu dál ovládá. Ale aspoň něco máme, takže to je nesmyslný argument. Je pravda, že si mohl firmu ponechat a nezískávat dotace, ale je vidět, že má eminentní zájem na tom, aby dotace probíhaly dál. Já bych viděl jako porušení směrnice o veřejných zakázkách případ, kdy by byla nějaká společnost ovládaná ministerstvem financí, které jmenuje orgány a která by byla odběratelem zboží od společností ministra financí. Já si myslím, že v případě Čepra to tak je. A pokud Andrej Babiš ovládá jako ministr financí přímo Čepro a zároveň jako dodavatel mu dodává zakázku v zakázkách bez soutěže i v otevřených řízeních, je tam střet zájmů, kterým podle mne porušuje evropskou směrnici. Jednoduše je to už několik let protiprávní.
Jak se na to dnes díváte? Když jste šel dělat Andreji Babišovi náměstka na ministerstvo financí, už jste přece věděl o jeho střetu zájmů, když vstupoval do politiky.
V té době jsem určitě o kauze Čapí hnízdo nebo o kauze dluhopisů nevěděl. Tehdy jsem viděl možnost přinést nějaké pozitivní změny ve vztahu k utrácení veřejných peněz, ale bohužel o to zájem není. Spíš se zvyšuje kontrola státu nad těmi malými podnikateli, ale že by byly nějaké změny v otázce státních výdajů? Česká republika je druhá nejhorší v Evropě v oblasti zakázek bez veřejné soutěže. U nás je jich kolem dvaceti procent, v Evropě je průměr kolem šesti. Problém je třeba mýto ministra dopravy Dana Ťoka. Jeho přístup považuji za extrémní pohrdání zákonem ze strany ministra dopravy. Aby obešel zákon, zakázku zadá v sobotu a v neděli ji uzavře, aby do ní nikdo nemohl vstoupit. Porušuje tím evropské směrnice o veřejných zakázkách a nedovolené státní podpoře. Evropská komise kvůli tomu zahájila řízení a hrozí nám veliká pokuta. Opravdu jsem v době, když jsem přijal nabídku Andreje Babiše, nečekal, že v oblasti veřejných zakázek bude nová vláda horší než ta předešlá. A horší podle čísel bohužel je. Vlastně ignoruje právo, a to je v demokracii špatně. Problém je v tom, když politici a ministři porušují zákony, maximálně se za to zaplatí pokuta a jedeme dál. Je to vzkaz občanům, že oni - politici mohou porušovat zákon a my ne. Protože když my porušíme zákon, nikdo nám to nepromine. A za druhé – důvěra veřejnosti ve fungování demokratického státu se snižuje. A to je špatně.
Psali jsme:
Když říkáte, že se vláda chová v oblasti veřejných zakázek hůř, než vláda předešlá, jak si vysvětlujete, že má vyšší důvěru a že ti, kteří zákon porušují, ve funkcích zůstávají? Ministr financí stále vykřikuje, že všetci kradnú, a tady vidíme, že ministr za ANO obchází zákon o veřejných zakázkách?
Možná proto, že toho kopání do kotníků bylo zatím méně než v minulosti. Nebo už třeba lidi nechtějí slyšet negativní věci, už jsou toho plní. A také je dobré, že ekonomika je zatím v dobré kondici, firmy jsou na tom lépe, takže tu není taková blbá nálada. Když se lidé mají líp, asi jim méně vadí, když někdo používá protiprávně veřejné peníze. Ale nevíme, jak moc jsou průzkumy důvěry v instituce a politické strany objektivní, to uvidíme až u voleb.
Ale myslím, že už jsme na vrcholu ekonomického růstu. Situace se klidně může změnit.
Co považujete v souvislosti s kauzami, které se objevují, za nejhorší?
Za nejhorší považuji to, že se u nás začínají ohýbat zákony, aby byl někdo beztrestný. To je příklad změny v trestněprávní odpovědnosti právnických osob. Politici, kteří dělají pro konkrétní firmy, ať to bylo pro firmu Metrostav nebo Agrotec, navrhli a hlasovali pro to, aby právnická osoba, která udělala nějaký trestně právní skutek, se mohla vyvinit tím, že má etický kodex. Ale právnická osoba by zkrátka měla odpovídat za své činy. To funguje dlouhá léta jinde ve světě. Říkat, že odpovědnost může být jen na lidech, je nesmysl. Vidíte, jak to vypadá, málokdy se někomu konkrétní vina prokáže. My tady máme kauzu, která se rozjela před změnou zákona, ale díky změně legislativy firma ministra financí nebude dál vyšetřovaná v korupční kauze manipulace se zakázkami za sto milionů korun, protože už to není relevantní, už je to beztrestné. To samé jsem se dočetl ohledně kauzy společnosti Metrostav a dalších firem, kde bude trestní řízení také zřejmě zastaveno, protože se změnil zákon. A já se ptám, jestli zákon nebyl účelově změněn proto, aby tyto firmy z toho vyvázly. Já myslím, že ano. A to je korupce nejvyšší úrovně. Nejde o to, že někdo udělá dotační podvod za padesát milionů, protože prostě porušuje pravidla a může být za to potrestán. Ale nejhorší je, když se ta pravidla změní, aby do té doby porušení pravidel bylo legální. A tím se posunujeme až někam za Balkán. Pokud bude fungovat takhle dál, že politici změní zákon, když jejich firma udělá něco špatně, aby to špatně nebylo, tak už se suneme k totalitnímu režimu, kde se vytvářejí pravidla, aby vyhovovala jen určité elitě lidí. Vedle toho, že politici ignorují zákony o veřejných zakázkách, si dnes přizpůsobují zákony pro své potřeby. Objektivně mají výhody z vlastního hlasování. Díky změně legislativy, pro kterou strany hlasovaly, pomohly svému ministrovi a předsedovi strany, aby jeho firma vyvázla z korupční kauzy. Mohli bychom použít slova o oblíbeném Palermu. Ale toto je vlastně horší.
Připomněl jste mi výrok jednoho kriminologa a odborníka na organizovaný zločin, že „malí zločinci zákon porušují a ti velcí ho tvoří“. Souhlasíte s tím?
To se děje všude ve světě. Ale když demokracie zafunguje, tak se to vždycky po nějaké kauze změní. Ale tady u nás to zafunguje úplně opačně, což je neskutečné. Pokud korporace ovládnou parlament, tak to do budoucna vypadá, že když máte peníze, můžete všechno. V tom vidím největší problém v systému. A jsem přesvědčen, že trestně právní odpovědnost právnických firem by měla existovat. Vezměte si případ, že nějaká firma svým konáním zásadně znečistí životní prostředí, třeba řeku, za stovky milionů korun, ale bude v pohodě, protože má nějaký cár papíru - etický kodex. Tato vláda nám tuto odpovědnost firmy vymazává.
Takže Andrej Babiš, který tvrdí, že všechny dosavadní parlamentní strany byly a jsou zloději, a tím ho zplodily, se chová mnohem hůř než ony?
Já si myslím, že stále ještě máme demokracii a svobodné volby. Netradiční je spíš to, že někdo ovládá média, což je výhoda oproti ostatním. Není pochyb, že některé nové zákony jsou v jeho prospěch. Problém je, že jeho korporace prorůstá s politickým děním. Obviňovat „tradiční“ strany a dělat ze sebe chudáka, že všichni jsou zlí, je spíš póza, vždyť on v minulosti politické strany sponzoroval, měl v politice úzké kontakty a díky tomu vydělal miliardy. Do politiky ho vynesla víra lidí, že už nepotřebuje vydělávat miliardy a čerpat dotace a že se s jeho příchodem něco změní. A co se změnilo? Na státních dotacích a zakázkách si pomohl. Je lepší ekonomická situace, to můžeme být rádi, ale je otázka, nakolik je to zásluha vlády a nakolik to ovlivnil ekonomický cyklus. Ale co se týká svobod, které nám současní politici ubírají, to je špatně.
Neobáváte se, když vidíte, jak korporace ministra financí prorůstá s politickým děním, jak jste řekl, že jako možný premiér po příštích sněmovních volbách může využívat moc ke svým zájmům ještě mnohem víc?
Moci tak určitě bude mít jako premiér víc. Měl by i dohled nad bezpečnostními složkami, takže by měl mnohem víc informací atd. Jestli to zneužije, uvidíme.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
