Jak se podle vás změnil život za posledních třicet let?

Život v zemi je samozřejmě zásadně ovlivněn událostmi, zakotvením země do NATO a EU, expanzí nadnárodního kapitálu do České republiky. K nim přibyla ekonomická krize na konci první dekády tohoto století a chaotická migrace obyvatel započatá kancléřkou Merkelovou. Uplynulé období bylo ve znamení lokálních válečných konfliktů, kdy USA pod hlavičkou NATO a jeho poslušných satelitů, často i za přispění ČR, pod rouškou dodržování lidských práv a demokracie, vtrhly všude, kde měly své ekonomické zájmy – namátkou Irák, Afghánistán, Libye, Sýrie. Hrozí vyprovokování světového válečného konfliktu s Ruskou federací, jejíž obrovské přírodní a surovinové zdroje jsou pro zrůdný americký kapitalistický systém stále větším lákadlem.

Podle tvrzení mnohých politiků se nyní máme nejlépe v celé historii samostatné republiky, jsme prý šestou nejbezpečnější zemí světa a jsou nám předkládána další „pozlátka“. Došlo k nespornému zvýšení životní úrovně seniorů a státních zaměstnanců díky finančním injekcím současné vlády. To samozřejmě znatelný pokrok je. Je však paralyzován nárůstem cen potravin a zboží, elektrické energie, plynu, cenami služeb. Starobní důchody jsou stále mnohem menší oproti průměrné mzdě, než tomu bylo koncem 80. let. A tak i nedávný průzkum veřejného mínění ukázal, že nemalá část společnosti považuje socialismus za lepší než dnešní poměry, přestože od jeho dočasné porážky uteklo už dlouhých třicet let. Drtivá většina lidí si kapitalismus nepřála ani na prahu 90. let.

Alarmující je současná rozpolcenost společnosti, kdy agresivní menšina nechce respektovat a tolerovat výsledky demokratických voleb. Takzvaným lepším lidem není po „chuti“ současný prezident Zeman, stejně jako premiér Babiš. Máme zde náznaky projevů fašismu, které mohou gradovat v období nadcházejících „oslav výročí sametu“. Je třeba si klást otázku, zda některé síly netouží po prolomení Benešových dekretů a dále oslabovat a destabilizovat český stát. Zda nás nečeká další, poslední dějství spočívající v likvidaci nejen českého státu, ale i našeho národa.

Nejsem si jist, zda občanská společnost, po které tolik snil a volal Západem živený dramatik Havel, jde úplně správným směrem. Během uplynulých let se totiž podařilo vyhloubit hluboký příkop mezi našimi spoluobčany. K jeho odstranění může přispět nikoliv kosmetická změna, ale pouze systémová změna.