Věříte, že Fialova vláda bude dobře hájit naše národní zájmy?Anketa
V nedávné analýze možností nového vedení KSČM „Kačenka a rudá strašidla“ pro MF DNES jste napsal, že pravice, jásající nad „Konečnou pro KSČM“, by se měla zamyslet, jaké ideje nastupují v myslích mladých lidí. Z médií hlavního proudu jsme přesvědčováni, že mladé zajímá záchrana planety a spravedlnost pro sexuální menšiny. Jaké myšlenky a vize budou určovat myšlení nastupující generace podle vás?
Jak u koho. Elita bude mít starost, jak si zajistit individuální komfort a nadstandard, jak uniknout zdanění a inflaci. Jak platit nejmenší daně a mít co největší zisk.
Vyšší střední třída opravdu může mít obavy o štěstí teplých kamarádů, vorvaňů a přehřívající se planety. To jsou dobře situovaní majitelé bytů a aut, kteří si koupili elektrokolo za sto tisíc na zdravé trávení víkendů, ale na letadlo nemají.
Mladí manželé z této střední třídy ale mají už dnes problém, kam složit hlavu, aby se nemuseli jako nomádi stěhovat od jednoho chamtivého domácího k druhému, aby mohli založit rodinu a vychovávat děti při zaměstnání obou rodičů. To jsou ti, kteří občas mají zaměstnání dvě a zcela nesmyslně šetří nebo si půjčují, aby mohly udržet standard svých rodičů. To jsou ti, kteří kupují malometrážní byty a zadlužují se přitom na dvacet let. No a zaměstnance méně placené či méně kvalifikované bude zajímat nákup ve slevě, komunitní zahrádka na mrkev, sleva na vlak, pěstování salátu na střeše a chov králíků na balkóně pronajatého, zaplaťpámbu obecního malometrážního bytu.
To je ideálně rozdělená společnost. Kdysi jejich rodiče mohli cinkat klíči, protože chtěli více socialismu a semtam nějaký ten kapitalismus, bydleli všichni levně v „králikárně“ na sídlišti a měli jistotu práce a výplaty. Dnes tu jistotu nemají a cinkat si můžou dle libosti. Čímkoliv.
Ty rozdíly se zvětšují a prohlubují. Roste distance mezi chudými na předměstích a bohatými v centru, roste rozdíl ve spotřebních možnostech a roste rozdíl v mobilitě. Kdo má SUV na cestu na týdenní nákup, nerozumí těm, kteří jezdí osmdesát kilometrů do práce vlakem. Nedávno se jako velký problém řešila dvojí kvalita potravin. Ale jako naprosto běžnou bereme trojí kvalitu na regálech nákupních center.
Pro chudé ve spodních patrech nejméně kvalitní noname zboží (tzv. „in house“ značky) a zboží před koncem záruční doby ve slevě. Chudí se musí pokaždé ohnout, poklonit... Ve výši očí pak značkové zboží za „prémiové ceny“. „Eko“ a „bio“, dražší o přirážku za blbost, je segregované, je zvlášť. „Lahůdky“ mají dokonce své stánky „shop in shop“, své prodavače a většinou i řádově vyšší ceny.
No řekněte, proč by měla uklízečka jíst pravý parmazán, parmskou šunku nebo uzeného lososa a pít francouzské víno? Může – v tom je rozdíl od Husákova socialismu. Ale nebude. V tom je jistota kapitalismu ideálně rozdělené společnosti.
Všimněte si, jak se mění mediální agenda: sociální témata najdete v rádiu i v televizi, sociální témata najdete i v novinách. Běžně se diskutuje o tragédiích těch, kteří chtěli mít o něco levnější proud či plyn a dnes zděšeně hledí na desetitisícové zálohy. Ale vyburcuje to slovo někoho k činu? Dle výsledků voleb troufám si tvrdit, že ne.
Napsal jste, že levici čeká „odmítnout vějičky zelených, sexuálních menšin a bezzásluhové rovnosti všeobecného základního příjmu“ a že „levicová politika nesmí být politikou lemplů, žebráků a kvót“. Čeho tedy politikou bude v nastávajícím desetiletí muset být?
Víte, západní „progresivistická“ levice žije svůj sen o důstojnosti lidského života, který by měl společností být přijat jako univerzální hodnota a jako takový zajištěn formou bezpodmínečného ocenění, hrazeného z přerozdělování od bohatších, a dostal by ho každý bez prověřování majetkových poměrů. Říká se tomu „základní nepodmíněný příjem“ („všeobecný základní příjem“, „univerzální příjem“, „občanský plat“). Měl by to být levicí navrhovaný systém sociálního zabezpečení.
Jeden ze zastánců, romantický socialista Jeremy Corbyn, hovoří zároveň o odstraňování chudoby, o emancipaci a lidské důstojnosti. Nikdo by nebyl odkázán na dávky v nouzi… To není novinka, ale vyčteninka – ať už z knihy filozofa Bertranda Russella Cesty ke svobodě: Socialismus, anarchismus a syndikalismus či od současného propagátora a teoretika Philippe Van Parijse z Katolické univerzity v Lovani. Podle zastánce základního nepodmíněného příjmu, teoretika Marka Hrubce nabízí automatizace možnost zkrácení pracovní doby a v důsledku více volného času, větší svobodu a osobní rozvoj. Bude třeba méně zaměstnanců a někteří, zejména méně kvalifikovaní, se stanou nezaměstnatelnými. Budiž.
Mně osobně na konceptu vadí bezzásluhovost a rovnost. Ze sociálně psychologického hlediska je nemotivující či dokonce demotivující. Nevybízí k činorodosti. Nevybízí k námaze. Je to držhubné za zbytečnost vlastní existence. Za nicnedělání, za lenost. Je to politika lemplů a žebráků. Namísto dnes už nikým nechtěné a tvořivost ubíjející rovnosti všech z dob reálného socialismu, všeobecného bezpracného příjmu či špidlovské rovnosti šancí všech, držících na středních školách i hlupáky a lenochy, navrhuji radikální levici stejně radikální jako ctižádostivé řešení: spravedlivě a přitom zásluhově honorovanou užitečnost jedince pro společnost. Společensky prospěšnou prací nemusí být jen počišťování ulic, ale i kvalifikovaná práce ve veřejném sektoru či pro komunitu – sociální, zdravotní, pedagogická, administrativní, kulturní. Nebo třeba jen… pomoc starým lidem. Ošetřování nemocných. Ale ne nečinnost. Ne flákání. Ocenění prospěšnosti je rozhodnutím komunity. Obce. Radnice…
Pro autoregulaci politických tužeb platí „Chtít po společnosti můžete pouze to, co jste vy sami ochotni solidárně platit“. Sorry, dědičné pobíratele dávek či všeobecného základního příjmu bez chuti a návyků pracovat nejsem ochoten financovat.
Bojím se, že stejně jako základní příjem, někdo navrhne rovnou daň z příjmu či z nemovitosti a rovný nepodmíněný důchod, a tím velmi snadno skončí celá sociální politika. Chtěli to? Mají to. Rovnost daně je pravicový koncept „daně z hlavy“, extrémně výhodný pro bohaté a extrémně nevýhodný pro chudé. Žebračenka v podobě základního bezpracného příjmu nemůže být základem politiky levice.
Levice je odborník na to, komu všemu přidat, ale selhává, má-li říct, kde na to vzít… Budeme platit větší daně při realizaci takovéto „rudé politiky pro 21. století“?
Kde na to vzít? Ano, část společnosti to zaplatí, část na to alespoň přispěje. Možná ne až tak dobrovolně, ale to už je demokracie. Je to vláda většiny, a těch chudých je vždy víc. Zisk z bankovního podnikání musí být striktně omezen, stejně jako odlévání kapitálu do zahraničí. Zdaněn musí být spekulativní pohyb kapitálu. Daně musí být progresivní tak, aby postihly zejména miliardové příjmy. Stopku musí dostat daňové ráje a firmy, které v nich sídlí. Vyhoštění ambasád těchto států je to nejmenší. Zákaz finančních transakcí s nimi je nutnost.
Je nutno omezit ceny půjčky a zvýšení úroku z vkladu nad roční inflaci. Půjčit bance peníze se musí vyplatit. Půjčit si v bance nesmí být ožebračující. Lichva musí být trestná a úrok z ní nevymahatelný. Smlouvy musí být poctivé.
Je třeba změnit poměr zisku majitele a mzdy zaměstnance. Nelze tvrdit dělníkům, že musí pracovat za minimální mzdu… a mají být ještě rádi. Řešením není ale ani „konec levné práce“ dle ČMKOS, který roztočil spirálu inflace, protože zvedl nejen mzdy, ale i ceny. To poškodilo drobné vklady stovek tisíc lidí.
Práce rodičů musí zajistit život rodiny. Výrobek firmy, která uteče před evropskou mzdou a sociálními závazky do rozvojového světa, nesmí bez vyrovnávacího cla do Evropy. Musí dojít ke zdanění mezistátní dopravy. Banány nesmí být levnější než brambory. Vlastní zemědělství je cestou k jistotě že neumřeme hlady v případě, že dovoz z nějakého důvodu nebude možný. Krocení svévole silných národních firem, nadnárodních korporací a síťových monopolů je základní rolí státu, pokud má stát přežít. Buď bude stát patřit lidem, kteří v něm žijí, anebo korporacím a jejich ziskům.
Další oblastí tlaku na firmy je přitvrdit ve vyžadování práv spotřebitele. Spotřebitel musí mít právo na kvalitní výrobek. Mlýnek na maso po mé babičce funguje stále... nemá v sobě žádné kurvítko. Nutná je dnes desetiletá záruční doba se zveřejněním konstrukce výrobku a s dostatkem náhradních dílů pro možnost oprav. To zajistí návratnost peněz zákazníka a omezí tvorbu odpadu. Těsnění nesmí stát totéž, co nová lednička. Obdivoval jsem koncept prádelen Osvobozená domácnost. Umožnily tu nejtěžší práci žen nechat strojům. Dnes za vysoce prospěšné považuji služby jako Opravárna.cz.
Patentová práva je nutno striktně omezit. To trh nezařídí. Musíme my. Bude to ekonomické i ekologické. To je cesta reformy Evropské unie. Musí být unií spotřebitelů, občanů. Vystoupení z EU je nesmysl – změna EU nastat musí. To vše je veřejná politika minimálního komfortu. To není politika strašidel bohatých, to je politika dobrých mravů. Pro lidi.
Soukromé vlastnictví není svaté, zavazuje. Musíme mu vnutit společenskou odpovědnost, ne ho znárodňovat.
Víte, dnes znárodňovat není potřeba. Já plně akceptuji soukromé vlastnictví jako nejvíc odpovídající lidské přirozenosti. Ale mít majetek či firmu není právo, ale společenská výsada, ke které patří povinnosti. Šlechtic měl povinnost se postarat o své poddané, ne jen od nich vybírat daně. Továrník má povinnost se postarat o své zaměstnané. Nekončí to mzdou, tou to začíná. Standardem jsou firemní školy, školky, sportoviště, rekreace… Ale i pomoc obci, ve které firma sídlí. A pomoc státu, někdy i vnucená – například krizovým zákonem.
Říká se tomu corporate social responsibility – společenská odpovědnost firem. Odpovědnost za rozježděné silnice nákladními vozy, odpovědnost za kriminalitu na ubytovnách dělníků, odpovědnost za odebíranou vodu, proud, za odpad a zátěž životního prostředí. Nutnost poskytnout obci těžké mechanismy v případě havárie. Nutnost zřídit hasičskou jednotku v případě nebezpečné výroby. To vše patří mezi společenské povinnosti zaměstnavatelů. Míra spoluúčasti firmy na životě obce, regionu či státu je věcí vyjednávání. Licencí a zákonů. Sklad Amazonu byl odmítnut kvůli přetížení dopravou a otrocké práci. Regionu by nic nepřinesl. Škoda v Mladé Boleslavi ví, že většinu místních zaměstnává. A podle toho se i chová. K odborům, k městu, ale i ke státu.
Psali jsme:
Na rozvoji sítí se musí místními daněmi podílet všichni, kteří v místě tvoří zisk. Není možné získat povolení postavit továrnu či byty bez zajištění sítí, dopravy a kompletního sortimentu občanské vybavenosti. Výši místních daní musí určovat radnice. Tak, aby dostačovala k údržbě i k rozvoji obce.
Pro výrobu s přidanou hodnotou nepotřebujeme filosofy, ale technicky vzdělané inženýry, zámečníky, instalatéry a elektrikáře. Rekvalifikační kurzy a certifikace obecních řemeslníků v místních podnicích musí být povinnou součástí obecní politiky a součástí společenského závazku firem. Veřejné školství hrazené z peněz nás všech musí zajišťovat gramotnost. Státní maturita musí být minimálním standardem a škola musí být veřejně hodnocena podle toho, kolik procent studentů ji nedostane. Musíme umět plánovat potřebné počty profesí a podle toho motivovat školy. Například technickými učebními pomůckami jako je stavebnice Merkur, vybavením dílen, praxemi, startovacími pracovními místy. Všichni nemůžeme být manažeři či právníci. Umět zašroubovat žárovku či vyměnit těsnění kapajícího kohoutku není umění, ale řemeslo.
Psali jsme:
Kdo podle vás bude hájit levicovou politiku v Poslanecké sněmovně, která začne pracovat příští pondělí?
Pokud začne příští pondělí pracovat… Nemyslím, že ustavení Poslanecké sněmovny bude tak jednoduché…
Jsou oprávněné vzdechy, že levice z parlamentu zmizela, nebo to bude spíše tak, že poptávky se chopí některá z parlamentních stran?
Levice nezmizela. Zmizely strany, které se holedbaly, že reprezentují levicové voliče a reprezentují přitom jen potřebu vlastních koryt. Bez funkcí ve sněmovně, v senátu či vládě se tito takzvaní politici vytratí, jejich spoluobčané je přestanou zajímat. I přesto, že jsou stále cílová skupina – lidé práce, ne privilegií. Kde jsou politici, kteří už čtyři roky ve sněmovně nejsou? Kdo z nich dělá pro lidi stále, byť třeba méně, ale hlavně dobrovolně, zdarma? Kde je dnes bývalý premiér a bývalý sociální demokrat Slávek Sobotka? Zmizelých stran mi líto není, ty si svůj osud zasloužily.
Víte, od komunistů, kteří byli v opozici třicet let, a od sociálních demokratů, kteří byli u moci dostatečně dlouho, bych čekal dlouhodobě funkční projekty na pomoc neprivilegovaným. Takové projekty, jakým je například Sdružení nájemníků sociálních demokratů Stanislava Křečka a Milana Taraby. Pomáhá už více než čtvrt století. Taraba byl vedle toho odborným poradcem pro bytovou politiku předsedy vlády i ministra pro místní rozvoj. Křeček měl vedle SON i advokátní kancelář, která pak ve sporech s majiteli domů i státem uhájila řadě nájemníků existenci. To je politika, které dám hlas kdykoliv. To je politika nikoliv slibů, ale činů pro lidi. Pomoc desítkám tisíc lidí, jestliže se dostanou do nouze
Kdo chce od své partaje doporučení pro jakoukoliv funkci ve veřejné správě, pro kandidaturu na poslance, senátora či starostu, musí si ji odpracovat. Ve volném čase v odborné komisi každodenně pomáhající lídrům v odborné oponentuře projektů, návrhů zákonů, při promýšlení programů. V čele těchto skupin bych očekával bývalé ministry, náměstky, starosty, bývalé poslance a bývalé senátory. Opět: čekám zásluhově honorovanou užitečnost jedince pro komunitu, tentokrát stranickou resp. voličskou.
Lidé, kteří nežijí z dividend, ale z práce, nevymizeli. Jen znechuceni kariéristy, sobci a příživníky ve své straně, volili jiné strany. ANO, SPD, Starosty, Piráty. Do SPD odešli ministři Zemanovy vlády, poslanci. Bývalí starostové za Zelené i za sociální demokraty jsou mezi Starosty či v ANO. Petr Lachnit byl komunální nadějí pražské sociální demokracie. Po sérii podrazů nýmandů, které do pražské organizace přitáhl Paroubek, odešel a dnes je úspěšný komunální politik ANO, radní MČ Praha 5.
Dnes a denně řeší sociální oblast, bezpečnost a prevenci kriminality. Z ničeho vydupal centrum a řadu služeb pro seniory. Jako právník působí v dozorčí radě Pražské teplárenské, kde hájí zájem města. V tom je smysl levicové politiky, ne v intrikách pražské ČSSD. Proč by se vracel? Ti nýmandi odradili všechny okolo sebe a je jim jedno, že napomohli k organizaci neúspěchu. A až se (pokud se) strana zmátoří, přisají se znovu a s roztlemenou tváří budou zdravit "přátele".
Fotogalerie: - Start kampaně ČSSD
Myslíte, že prožijeme Vánoce a Nový rok v lockdownu?Anketa
Co můžeme, pokud jde o obhajobu levicových myšlenek, očekávat od nastávající opozice ANO a SPD, s ohledem na jejich programy, personální obsazení poslaneckých klubů a sílu, kterou ve sněmovně mají?
Opozice má vždy méně hlasů, takže ji vládní koalice může ve sněmovně ignorovat. Teoreticky může. Prakticky to udělala naposledy vládní koalice Václava Klause. Pokud je opozice odborně připravená, může argumentovat, podávat pozměňovací návrhy. Může seznamovat se svými návrhy veřejnost, hledat pro své návrhy podporu zájmových skupin. ANO má za sebou spolupráci s makroekonomy ČMKOS, kteří byli premiérovi poradci. Pro tripartitu jsou odbory a jejich stanoviska klíčová. Málokterý premiér si dovolí tripartitní jednání ignorovat.
Má řadu zkušených poslanců, kteří nejsou v parlamentu první období. SPD má ve sněmovně bývalé ministry Zemanovy vlády. Ti jsou zárukou kvalitních oponentur vládních návrhů. Jeden z ministrů je europoslanec, dnes v klíčovém zemědělském výboru EP – MUDr. Ivan David. ANO a SPD si dnes uvědomují, kdo je volil a jakou sílu by tyto strany měly, kdyby je nevolili voliči levice…
Psali jsme:
Tomio Okamura
Do role sněmovní levice se chce pasovat i značná část Pirátů, ve straně se vede debata, zda tyto ideje hájit ve vládě, nebo z opozice. Mohou Piráti, s ohledem na sílu a sestavu jejich poslaneckého klubu (Ivan Bartoš, Jakub Michálek, Olga Richterová a doposud neznámá Klára Kocmanová) sehrát roli věrohodně roli mluvčího zaměstnanců a tradičních voličů levice?
Mohou sehrát roli vládního experta v oblasti informačních technologií i sociálních věcí. Mohou přes koalici prosazovat řešení lépe, než by to mohli dělat z opozice. Můžou (a měli by) hlídat pravici. Ale za partnerství s ODS zaplatí jako za smlouvu s ďáblem. Ze strany, která měla vůni antiestablishmentového protestu mladé generace, se stane standardní strana oportunistů, kteří budou muset bez veřejného křiku snést křivé ekonomistní argumenty pravicových "partnerů". Tupé škrty.
Jsem zvědav zejména na Olgu Richterovou, která se dosud prezentovala jako kandidátka na ministryni sociálních věcí a v některých otázkách byla levicovější a razantnější než „Venezuela“ Maláčová….
Psali jsme:
Když opustíme Poslaneckou sněmovnu, jaké další tribuny má levicová politika k tomu, aby mohla hájit zájmy lidí práce?
Obrovskou škálu doteď opomíjených a ignorovaných zájmových a neziskových organizací, politicky aktivistických a nátlakových spolků a profesních organizací. Podívejte jen na sílu spolku majitelů zbraní Liga Libe či ono Sdružení nájemníků. Odbory. Školní spolky a sdružení rodičů. Farní společenství. Rybáře, myslivce… Všude je příležitost se zapojit, vyniknout, být užitečný druhým a mít přitom úspěch. Síla skupin je v inspirativní aktivitě jednotlivců. Tolik o úloze osobnosti v dějinách (čtenáři určitě znají jméno Georgij Valentinovič Plechanov). Právě tato zájmová činnost prověří poctivost úmyslů, odhodlání a vytrvalost každého kandidáta do politiky. Ti nejlepší se rodili dlouho a bolestně.
Jak dokážou tyto tribuny využívat tradiční levicové strany, které doposud měly jako hlavní působiště parlament? ČSSD byla vyloženě parlamentní stranou, v případě KSČM jeden komentátor poznamenal, že její hlavní tribunou byl parlament už od jejího vzniku (s výjimkou období protektorátu). Očekáváte, že se v nové situaci dokážou tyto „tradiční“ strany zorientovat, nebo vyklidí pozice něčemu novému?
Kateřině Konečné dávám dnes víc šancí, než ČSSD, která tak dlouho bude koketovat s progresivisty, genderisty a ekologisty uvnitř strany, až na to definitivně doplatí. Teplá ani zelená politika nezaujme, ale spolehlivě odradí zbytek voličů. Konečná hledá nová témata, kterými by zaujala lidi svého věku, neuklání se u hrobu Klementa Gottwalda a neoprašuje ani 50 tisíc sebraných knih Míly Ransdorfa.
To „okno“ nebude otevřené věčně. Do komunálních voleb. Pokud do té doby nebude jasný lídr a program, svět se nezboří. Prostě ty partaje pohřbí. Kdo si dnes vzpomene na národní socialisty aka Československou stranu socialistickou?
Psali jsme:
Jaká podle vás bude v následujících čtyřech letech při hájení pracujících role odborů?
Teoreticky by mohla být zásadní. Odbory jsou dnes lépe organizované a daleko víc motivované. Ale prozatím nemají příliš velké zkušenosti s politickými konflikty. Prozatím se vždy zákulisně dohodly a vydávaly to za úspěch. Budou chtít riskovat? Budou chtít ukazovat cestu, i když to bude cesta konfliktu – okupační stávky, střetu s policií a zákony?
Fotogalerie: - Protesty proti G20 v Římě
Může občanská společnost zrodit nějaké nové platformy, které by bojovaly za zaměstnance?
Nedovedu si představit jaké. Vyřvávání po ulicích na demonstracích nikoho nedojme. Může stvořit nová média – a do současné kakofonie přibyde jeden hlas.
Do role „sociálního svědomí vlády“ se pasovali lidovci. Ti by také měli obsadit ministerstvo práce a sociálních věci. Jak myslíte, že tato role „sociálního svědomí vlády“ s ohledem na celkový kontext Fialova kabinetu bude vypadat?
No, víte... Já lidovcům v sociální oblasti nevěřím. Oni mají v křesťanské historii zakódovanou almužnu, která stačí vyvinit se ze spoluodpovědnosti na jakémkoliv vykořisťování a ještě z toho mít dobrý pocit. Z hříchů je vyviní odpustek. Oni chudobu i bídu považují za něco normálního. Mě se hnusí i ta křesťanská uslintaná dobročinnost. Nepřispívám na opuštěné děti ani na týraná štěňátka. Platím daně a tím si platím stát za to, že se dokáže postarat o ty, kteří se sami o sebe postarat nemohou. Neplatím ani bedomáčům čúčo. Ačkoliv jsou ideje křesťanství samy o sobě podobné ideálům komunismu, jsou radikálně levicové, je realizace těchto idejí pro praktický život takřka nepoužitelná a v politice zvláště. Jinak by křesťané v politice nemohli kupčit s penězoměnci pravicových stran…
Papež František je radikálně levicový, alespoň podle encykliky Fratelli tutti, ale je starý, unavený svými povinnostmi, neschopný změnit běh církevních institucí a myšlení kléru. V české katolické církvi je oblíbený asi tak, jako byl Mistr Jan Hus. Kdyby mohli, upálí ho. Když se podíváte do parlamentních stenozáznamů, nenajdete ani jeden citát Františkovy sociální encykliky z úst křesťanského politika.
Když František mluví o naději, říká: "Naděje je smělá, dokáže hledět za osobní pohodlí, malicherné jistoty a odškodnění, zužující náš obzor a může nás otevřít pro veliké ideály, které činí život krásnějším a hodnotnějším. Jděme tedy vpřed po cestách naděje."
A tak je nutno se dívat i na lidovce, konající nikoliv dobročinnost, ale povinnost ve jménu ne své víry, ale sekulárního státu a jeho sociální politiky.
Jdeme po cestě naděje. Co jiného zbývá? Čekat a doufat.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jakub Vosáhlo
