Svět obletěla videa, která zpochybňují regulérnost voleb v Bělorusku, jež podle oficiálních čísel vyhrál znovu Alexandr Lukašenko s 80 procenty. Nakolik těmto oficiálním číslům věříte?
Proč to začalo vadit?
Aby byla zahájena agrese proti nějaké zemi, musí být splněna řada podmínek zároveň. A často nakonec rozhodnou třeba nenaplněné ambice nějakého úředníčka. Nicméně z dlouhodobého strategického hlediska je skutečným terčem té agrese Rusko. Před pár lety měl Západ naději, že se Lukašenko zapojí do protiruské koalice. Dnes už taková naděje není. Je tedy silný zájem nahradit jej nějakou prozápadní loutkou. To je zájem, na kterém se shodnou politické špičky, bankéři, kapitáni korporací a samozřejmě radikální neziskovky.
A proč Rusko?
Těch, kdo mají zájem o ruské suroviny, a nechtějí za ně platit, těch je příliš mnoho, a jsou příliš mocní. Kromě toho, Rusko vytváří určitou protiváhu proti Spojeným státům. Padne-li Rusko, může probíhat nějaké humanitární bombardování každý týden. Pokaždé, když někdo bude chtít, aby americká firma v nějaké zemi platila daně, nebo jí odmítne zadat státní zakázku, může očekávat vojenský úder. V tom smyslu je zájmem všech lidí, kterým záleží na svobodě a nezávislosti vlastní země, aby se Lukašenkův režim ubránil.
Chcete tím říct, že Lukašenko není diktátor?
Nechci se pasovat do role experta na Bělorusko. Nicméně nemusíme si dělat iluze. Lukašenko je podle všeho pragmatický diktátor, kterému záleží na jediné věci. Aby se udržel u moci. Nicméně svět s Lukašenkovým režimem poskytuje lepší podmínky pro existenci svobodných národních států než svět, ve kterém by Bělorusku vládla nějaká loutka typu Čaputové.
Podle vás je tedy celý konflikt vyvolán kvůli financím?
Může to být i horší. Americká administrativa i vedení bezpečnostních složek jsou prorostlé radikálním islámem. Třeba v FBI to už došlo tak daleko, že CAIR, tedy extrémistická organizace blízká Muslimskému bratrstvu, schvaluje výcvikové materiály pro agenty. Terčem americké agrese by se mohl stát každý, kdo se postaví radikálním islamistům. Ale většinou jdou ty zájmy ruku v ruce, jak jsme to viděli na americké agresi proti Srbsku. Podpora radikálního islámu a finanční zájmy zároveň.
Na sociální síť jste napsal, že i kdyby se jednalo o autentické lidové protesty, nikdo tomu neuvěří. „V posledních letech došlo k tolika případům, kdy masové demonstrace organizované a podporované ze zahraničí byly využity jako nástroj agrese, že jsou tím zkompromitovány i skutečné lidové aktivity. Nevím, co se děje v Bělorusku, ale za současné konstelace nemůže ty protestující podporovat nikdo, kdo má mozek i svědomí zároveň.“ Nelze protestující podporovat už jen proto, že Lukašenko je, jak se říká, posledním diktátorem v Evropě?
Mimochodem, pokud někomu vadí diktátoři v Evropě, může začít u Erdogana v Turecku, jehož režim vězní tisíce lidí, pokouší se o vyvraždění celých národů, aktivně podporuje teroristické buňky a vojensky napadá naše spojence. Ten by snad mohl být tou řídkou výjimkou, kdy odstranění diktátora zemi prospěje.
Nakolik automaticky bychom tedy, podle vás, měli v dnešní době předpokládat, že každá demonstrace je nástroj někoho jiného?
Jestli jde o autentický lidový protest, nebo globalistický pokus o výměnu režimu, to lze rozpoznat velmi snadno. Pokud by to byla autentická lidová záležitost, v České televizi a v podobných médiích uslyšíme o extremistech, fašistech, nebezpečných živlech a podobně.
Novináři hlavního proudu, aktivisté neziskovek a politici mají dokonale vybroušený instinkt. Nenávidí všechno lidové – od instalatéra, co jim opravuje zařízení bytu, až po běloruského venkovana.
Tím nepopírám, že do protestů je zapojeno i mnoho obyčejných lidí, kteří jsou prostě nespokojeni s poměry, cítí úzkost, nerozumí celkové situaci a nechali se strhnout. Ostatně, spoustu takových lidí najdete i mezi českými milionchvilkaři.
Může jít v Bělorusku o pokus o druhý Majdan?
Přesně tak. Je to ten druh agrese, pro který se vžilo označení barevná revoluce. Zahraniční subjekt financuje opoziční skupiny. Kromě toho podporuje růst vlivu těch nejhorších extremistů, ať už islámských nebo neonacistických. Poté vyvolá masové demonstrace, vytvoří zmatek a toho zmatku využije k převzetí moci v zemi.
Domníváte se, že budou mít protesty úspěch? Tedy, že dojde k politické změně? Případně ke změně režimu, po níž volají prodemokratičtí kandidáti a obyvatelé?
Nenechme se mýlit. Cílem současných aktivit není demokracie, nýbrž nastolení americké okupační správy.
Můj odhad je, že se Lukašenko udrží. On by se byl možná udržel i ukrajinský režim, kdyby nebyl Viktor Janukovyč takový zbabělec a postavil se na odpor. A Lukašenko zatím projevuje odhodlání. Přímý vojenský útok nepřichází v tuto chvíli v úvahu.
Dá se očekávat, že běloruská barevná revoluce skončí stejným debaklem jako ta milionchvilkařská u nás.
Je tomu tak, že zatímco ve městě už bojují za demokracii, venkované mohou spíše chtít volit právě Lukašenka? Neboli kdyby volby zfalšované nebyly, prohrál by Lukašenko?
Je to spíš tak, že prostředí velkoměsta umožňuje snadněji vytvářet zmatek, manipulovat lidmi a také umožňuje, aby profesionálové z politických neziskovek přebírali kontrolu nad ulicemi.
A jak by dopadly volby? Tady můžeme jenom spekulovat, nicméně můj odhad je, že by Lukašenko hladce zvítězil. Lidé jsou na něj zvyklí, většina je vždy konzervativní a všichni vidí příklad děsivého osudu Ukrajiny po Janukovyčově pádu. Nikdo soudný nemůže chtít něco takového.
Nakolik je tamní společnost na demokracii připravena?
Podporujete záměr EU, aby muž musel být dva měsíce povinně na rodičovské dovolené (Jinak by se zkrátila doba čerpání) ?Anketa
Kdo by měl největší prospěch z Lukašenkova odchodu?
Neziskovky typu Sorosovy Open Society a Člověka v tísni. Západní korporace a jednotliví politici, kteří se velmi výhodně zmocní státního majetku. Extremistické násilné skupiny, které jsou teď podporovány, a pokud se vymknou kontrole a začnou terorizovat běžné obyvatelstvo, nikomu to vlastně nebude vadit. A možná také pár běloruských intelektuálů, kteří pracují pro zahraniční sponzory. Rozhodně by to nebyli normální Bělorusové.
Lukašenko se nechal slyšet, že za protesty stojí Češi, Poláci a Britové. Týdeník Respekt napsal, že se může jednat o akci Ruska. Co si o tom myslíte?
Týdeník Respekt je smutným dokladem toho, že když se původně inteligentní lidi nechají strhnout radikální ideologií a zakážou si svobodně diskutovat, po čase ztratí schopnost jakéhokoliv racionálního myšlení. Výsledkem je šéfredaktor, který je zcela vážně přesvědčen o tom, že kdyby na českou prezidentku kandidovala Angela Merkelová, hladce by zvítězila. Dnešní Respekt je studijním materiálem pro nějaký psychiatrický seminář, nic víc.
A proč je to pořád ještě čteno? To je tím, že tu mezitím byla vypěstována vrstva intelektuálů a byrokratů, která je dokonale disciplinovaná, a která čeká na pouze na pokyn, co si mají myslet a co mají cítit. Kdyby média Zdeňka Bakaly zítra napsala, že Lukašenko je novou Gretou a nadějí proti globálnímu oteplování, okamžitě tomu uvěří. Kdyby napsala, že celé globální oteplování způsobuje Lukašenko, taky tomu uvěří. Schopnost vlastního úsudku byla dokonale potlačena.
Nicméně ministr zahraničí Petříček připustil, že se do Běloruska dostaly nějaké materiály z České republiky, což míní prošetřit. O co by se mohlo jednat?
Je jasné, že ta záležitost je podporována z ciziny. A jestli to probíhá prostřednictvím Člověka v tísni nebo jiné organizace a jestli pro ten účel zaměstnávají Čechy, Poláky nebo třeba Francouze, to je lhostejné.
V každém případě musíme doufat, že současný pokus o změnu režimu bude odražen. Kvůli svobodným lidem na celém světě i kvůli obyvatelům samotného Běloruska. Je jasné, že na tamním režimu je co zlepšovat. Ale rozpadající se Západ nemá co nabídnout.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Zuzana Koulová
