Malé děti snad potřebují diskuse o sexu? Orbán našel zastání. EU už tolik ne

08.07.2021 20:42 | Rozhovor

„Byť to tak nemusí vypadat, věřím, že tradiční rodina se stává hodnotou, ke které se upíná čím dál víc lidí,“ říká aktivistka a zakladatelka skupiny Naštvané matky Eva Hrindová. Domnívá se, že v Maďarsku chtějí dětem zachovat jednoduchý a bezpečný svět, kde máma je máma a táta je táta. Podle Hrindové mohou jen v takovém světě vyrůstat z dětí silné osobnosti, které se s mnohovrstevnatostí dospělého světa vypořádají bez problémů a následků.

Malé děti snad potřebují diskuse o sexu? Orbán našel zastání. EU už tolik ne
Foto: archiv E. Hrindová
Popisek: Eva Hrindová

V Evropě probíhá bouřlivá diskuse kvůli novému zákonu, který schválili maďarští poslanci. Ten zakazuje materiály o homosexualitě a operativní změně pohlaví ve školách a médiích, celkově dětem do 18 let. Evropská unie vydala deklaraci podepsanou 15 státy proti Maďarsku. Považují takový zákon za nepřijatelný. Co si o něm myslíte vy?

Anketa

Která volební strana předvedla zatím NEJHORŠÍ kampaň?

2%
10%
1%
4%
0%
hlasovalo: 15206 lidí
Nemám s ním problém. Dříve takové zákony nebyly třeba, protože lidé byli soudní. Kterého učitele by napadlo, že jeho žáci musejí mít informace o fluidních pohlavích a podobných menšinových sexuálních otázkách? Dnes se ale jakékoliv menšiny uměle vytvářejí, aby aktivisté z neziskovek měli agendu. Rozbujelý aktivistický sektor se pak tlačí do škol, vymýšlí nesmyslné osvětové programy a naše děti jsou vystaveny informacím, na které nemusejí být připravené a mohou jejich dětskou psychikou pěkně zamávat.

Maďarský zákon považuji za rozumný, protože chrání děti a jejich rodiče. Ve škole se mají děti primárně vzdělávat, a ne vychovávat pomatenými aktivisty. Jaký asi vliv může mít na dětskou duši přednáška nějakého neukotveného člověka, který ani neví, jakým chce být pohlavím? Dospělí už mají ve svých sexuálních preferencích jasno, ale děti jsou příliš křehké, abychom na ně navalili frustrace fluidních a neukotvených osob. Maďarský zákon považuji za jasný signál, že politici v Maďarsku chtějí dětem zachovat jednoduchý a bezpečný svět, kde máma je máma a táta je táta. Jen v takovém světě mohou z dětí vyrůstat silné osobnosti, které se s mnohovrstevnatostí dospělého světa vypořádají bez problémů a následků.

Nakolik je tlak Evropské unie na legislativu přijatelný a nakolik přes čáru, jak tvrdí kritici?

Je absolutně přes čáru. Pokud ovšem netoužíte po tuhé diktatuře centrální evropské vlády. Občané Maďarska si ve svobodných volbách volí své zástupce a ti přijali zákon. I když se aktivistům nelíbí, nikoho nediskriminuje a měl by být respektován. Evropské struktury jsou prolezlé lobbujícími aktivisty a ti protestují proti všemu, co jejich aktivity neadoruje a nevyzdvihuje. Smutným faktem je i všudypřítomná manipulace a zkreslování. Maďarský zákon je interpretován a komentován, ale jen těžko dohledáte jeho skutečné znění. Proč asi?

Premiér Viktor Orbán tvrdí, že se skrze Evropskou unii snaží Němci rozhodovat o tom, jak mají Maďaři vychovávat své děti. Má, nebo nemá pravdu?

Samozřejmě že má. Co je komu do toho, jaké zákony si v Maďarsku přijímají? A znovu opakuji, vyhnat propagaci sexuality ze škol není nic diskriminujícího. Jestli má někdo pocit, že malé děti potřebují diskuse o sexu a že potřebují informace, které jim berou bezpečí a jistotu ohledně jejich pohlavní identity, ať si tak koná ve své vlastní zemi. Maďaři se rozhodli říct dost a udělali dobře. 

Je třeba děti školního věku seznamovat s homosexualitou a možnými operacemi?

Informativní zmínka, že ve většinovém sexuálním uspořádání existují i marginální odchylky, je jistě v rámci výuky biologie možná žádoucí. Co ale považuji za velmi nebezpečné a škodlivé, jsou halasné snahy dotlačit většinovou společnost k tomu, že je možné si vybírat pohlaví. Fyziologicky se rodíme buď s vagínou, nebo s penisem. K tomu se v těle rozbíhají složité hormonální procesy, které formují nejen tělo, ale i duši. Jakékoliv rozkolísání a zpochybňování těchto procesů nadělá v dětském organismu více škody než užitku. Jestliže si chlapec rád hraje s panenkami, neznamená to, že se na něj má vrhnout armáda aktivistů, kteří mu pomocí takzvané léčby nevratně změní mladý organismus. Takové aktivity se na Západ od nás už dějí a svědectví takto postižených dětí už začínají vyplouvat na povrch. Nechme děti žít jednoduchý dětský život a na formování menšinových sexuálních postojů je dost času až v dospělosti.

Homosexuálové by rádi, aby jim bylo zpřístupněno manželství, které by uzavírali stejně jako páry heterosexuální. Co si o tom myslíte?

V principu mi partnerství homosexuálů nijak nevadí. Chápu, že chtějí mít právně ošetřeny náležitosti dlouhodobého partnerství – dědictví, finanční záležitosti a podobně. V tom jim není nijak bráněno, už dnes mohou uzavřít registrované partnerství, a to klidně s velkou slávou, dortem, konfetami a svatebním mejdanem. Nesmíme ale zapomínat, že manželství je definováno jako svazek muže a ženy, který slouží především k výchově dětí. I když manželé nemohou nebo nechtějí mít děti, mohou své rozhodnutí kdykoliv změnit a děti si pořídit – početím, nebo adopcí. Stát takové svazky chrání a zvýhodňuje a je to tak dobře.

Stejnopohlavní páry nemají schopnost počít dítě, a proto nepotřebují ochranu, jakou požívá manželský svazek. A mělo by to tak zůstat.

A co adopce dětí?

Jsem velkým odpůrcem nejen adopcí stejnopohlavními páry, ale zásadně odmítám i umělá oplodnění anonymními dárci spermatu nebo vajíček. Za vrchol zvrhlé dekadence považuji náhradní rodičovství za úplatu. Tady se stávají děti rukojmími a jsou připraveny o biologickou matku nebo otce.

Ohledně adopcí je ale třeba říct, že jistě existují případy, kdy se stejnopohlavní pár stará o dítě jednoho z partnerů a druhý rodič nežije nebo se o dítě nezajímá. Tam bych osvojení druhým partnerem posuzovala mírněji. Od toho jsou ale soudy, aby dokázaly tyto případy posoudit. Rozhodně bych ale neumožňovala adopce druhým partnerem v případě, že se o dítě druhý rodič zajímá a svá rodičovská práva vykonává a nechce se jich vzdát. 

Kritici tvrdí, že sexuální menšiny stále přidávají na svých požadavcích – od tolerance k registrovanému partnerství, odtud zase k manželství a adopcím dětí. Jak najít správnou hranici?

Co je přirozené, je také správné. To je podle mého soudu hranice, která byla mnohonásobně překročena. Český národ je velmi tolerantní a netrpí předsudky. Miluje homosexuální umělce, nemá problém s lidmi jiné barvy pleti, přijme i cizince, pokud oni respektují naše způsoby života. Ale jestliže budeme neustálými agresivními požadavky tolerantnost českého národa zkoušet více a více, tolerance se změní na odpor. Doplatí na to i ti, kteří si to nezaslouží, a to je špatně. V zájmu zachování tolerance a laskavosti českého národa by respektovaní příslušníci sexuálních menšin měli veřejně vyzvat zfanatizované aktivisty k zatažení brzdy.

Jak dnešní doba ovlivňuje vnímání konzervativních hodnot, jako je tradiční rodina – tedy muž a žena?

Byť to tak nemusí vypadat, věřím, že tradiční rodina se stává hodnotou, ke které se upíná čím dál víc lidí. Tradiční rodina funguje jako bezpečné zázemí a svým členům – rodičům i dětem – dává sebejistotu a klid. Kdo by po tom netoužil?

Sexuální menšiny tvoří jen několik procent populace, jejich téma se – i podle médií – zdá jedním z těch hlavních. Čím to je?

Kdo hodně křičí, je hodně slyšet. A křik aktivistů je zesílen i jejich kamarádstvím s novináři. Systematickým tlakem dokázali vytvořit obraz světa podle jejich pravidel. Lidé se začínají bát protestovat a jsou tlačeni jen k určitým postojům. Kdo se odchýlí, kdo zapochybuje, je okamžitě terčem kritiky a útoků. To si každý rozmyslí a raději mlčí. Uřvanou klaku si nikdo nechce poštvat proti sobě.

Je správné, že LGBT problematika se promítá do různých aspektů života jako například sport? Duhové pásky kolem ruky, barevná osvícení stadionů…

Ne, není to správné a nejvíce to poškozuje právě sexuální menšiny. Lidem je toto natřásání odporné a už jim to začíná vadit. U mnohých se odpor vůči halasu aktivistů může změnit na nenávist vůči konkrétním lidem. Stejně jako Maďarsko dokázalo vrátit dětem dětství, měli by představitelé sportovních organizací vrátit sportovcům férové souboje, kde rozhoduje spravedlivá a férová soutěž. Všechno to poklekávání a duhové mávání dělá ze sportu politiku a sport jako takový poškozuje.

Vrcholem degradace férových soutěží je umožnění přesouvání mužů do ženských kategorií. To je vrchol nespravedlnosti a není divu, že této možnosti zneužívají především muži, kteří se vydávají za ženy. Z průměrných mužských sportovců se tak jako zázrakem stanou špičkové ženské sportovkyně, které vyhrávají jeden závod za druhým. Zajímavé je, že opačné přesuny žen do mužských kategorií se jaksi nekonají. Pro mě to je jasný důkaz, že změny pohlaví ve sportu jsou jen kalkulem.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Zuzana Koulová

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Babiš pro PL: S ODS by přišli kmotři, veksláci a tuneláři. Za koryta prodají všechno. Ještě horší než Pirátostán

21:37 Babiš pro PL: S ODS by přišli kmotři, veksláci a tuneláři. Za koryta prodají všechno. Ještě horší než Pirátostán

Vládu SPOLU a Pirátů se STAN by ze všech nejvíce odnesli ti, kteří se nemohou bránit, varuje v rozh…