Letos si máme připomínat 30. výročí sametové revoluce, ale zatím tento rok příliš slavnostně nevypadá. Od dubna tato země čelila vlně demonstrací a vládní nestability. Kompletní vládu stále nemáme a na podzim se chystají další protesty. Co jsme se v kontrastu k tomuto výročí tento rok zatím dozvěděli o naší společnosti? Co nám schází, co nás trápí?
Tak, žádný rok není slavnostní nebo méně slavnostní, je pouze takový, jaký si ho uděláme. Všechny ty kravály nejsou o žádné demokracii či dokonce svobodě, o té se demonstrující raději vůbec nezmiňují, protože o to vlastně v tomto případě vůbec nejde, ale je to souboj o moc, vliv a peníze. No a celé je to zabaleno do příslušných emocí, fangliček a hesel.
A co nás trápí? Je to prosté, permanentně vedený třídní boj, založený na závisti vůči těm úspěšnějším a pracovitějším – na tom celém to má zase postaveno Babiš a jeho lidé.
Udělal Michal Šmarda dobře, když ,,položil" stranickou nominaci na ministra kultury?Anketa
Jestliže cca 60 procent lidí si myslí, že se o ně má nějak starat „stát“, tak je to hodně špatně. A z toho potom plynou další komplikace, které pramení z toho, jak se tito rozhodují ve volbách a jaké „hodnoty“ zastávají.
Co je však potřeba zdůraznit, že rokem 89 začalo historicky nejúspěšnější období naší republiky, jehož základem jsou svobodné volby. Zde bych připomenul, že se zatím nijak jinak k moci po roce 89 nikdo nedostal, a také proč by jinak, například Babiš, vyhazoval miliardy za nákup a provoz médií, které nemá na nic jiného než na ovlivňování svých voličů, protože jinak to je naprosto ztrátová záležitost.
Jednoduše řečeno, máme zde svobodné volby, ještě pořád relativní svobodu slova, na té ovšem právě ti, kteří vyrábějí ty demonstrace, usilovně „pracují“, protože správná je pouze a jenom ta jejich „pravda“ a všichni ostatní jsou fujky, náckové, fašouni, komouši a jiní extremisté, a záleží pouze na lidech, jak s tímto vším naloží.
Politická krize začala jmenováním ministryně spravedlnosti Benešové do funkce. Požadavky demonstrujících se ale rozrůstají. Když se na to podíváme s odstupem, co se to vlastně tím Milionem chvilek ukazuje? A pokud by došlo ke splnění jejich požadavků, pomůže to vlastně něčemu nebo někomu?
Neříkejme této pouťové taškařici a kýči „krize“, a již vůbec to nespojujme s politikou – jedná se totiž o hokynářské politikaření, které celkem na nic podstatného nemá vliv. Podstatné jsou úplně jiné věci, a ty nikdo neřeší a nedemonstruje proti nim – například proti téměř 70procentnímu zdanění, které nás brzdí a zaviní náš úpadek.
Jak jsem již napsal, je to pouze a jenom boj o moc a z toho plynoucí penězovody nasměrované „správným“ směrem. O nějaké obecné blaho vůbec, ale vůbec nejde.
Jsou Miloš Zeman a Andrej Babiš, nadneseně řečeno, „vrahy odkazu 17. listopadu“, jak naznačuje část společnosti? Co přinášejí Česku oba dva, a hlavně jejich partnerství, které se letos prohloubilo? Co přinášejí svým voličům?
Vrahy nejsou. Jsou sice poměrně odpudivými týpky, nicméně vzešli ze svobodných voleb, a ty zatím nikdo z nich nechce zrušit, nikdo také není nucen k jejich volbě. Svobodu slova právě tito dva lidé neohrožují, to se musíme podívat do řad Milionu chvilek pro demokracii, na různé „elfy“ a jiné sluníčkářské práskače a cenzory, kteří se tím dokonce chlubí a jsou s nimi v médiích dělány rozhovory jako s hrdiny.
„Babiše a Zemana volili zejména lidé z venkova, starší a méně vzdělaní,“ opakují jejich oponenti. Jsou tito lidé zmanipulovaní, jak naznačují třeba umělci Mádl a Geislerová? Až jejich voliči odejdou, nastane vláda stran typu Piráti, kteří vévodí mezi mládeží? Je letošní odpor proti prezidentovi a premiérovi generační věcí?
Není pravdou, že výše zmíněné volili pouze a jenom duševně méně čilí lidé z venkova. Ta volba Pirátů v Praze také nesvědčí o nějaké mentální převaze, ale Pražané zase možná najdou zálibu v cyklistice. Kdo ví.
Herci a hééérečky jsou lidé, které živí emoce, tím je mnoho věcí dáno, určeno a nejinak je to i v případě těchto dvou. Ti se nyní tak vehementně a dojemně dožadují té „demokracie“, která zde však je, a vlamují se tak do otevřených dveří. Čeho se zde začíná nedostávat je svoboda, a to i jejich přičiněním, viz výše.
Konzumní společnost, ve které žijeme, a já osobně velice rád, má několik zásadních problémů a jedním z nich je vytváření VIP a tzv „osobností“ právě z lidí jako jsou ti jmenovaní.
Fotogalerie: - Maso je vražda
Má to však jeden háček, tito lidé jsou téměř vždy zaměňováni s postavami, které ztvárnili, problém však je, že svým normálním životem by až tak nikoho neoslnili – scénáře nepsali a režii dělali také úplně jiní.
O co jim ale nepochybně jde, je, aby byli „viděni“, to je pro ně profesně velice důležité. Dále jsou to peníze – mohlo by se totiž stát, že pro ně a jejich kamarády by mohly penězovody vyschnout, pokud by na správných místech nebyli ti správní lidé. Vzpomeňme například tzv. „televizní krizi“, když byla ustanovena do čela ČT Jana Bobošíková, a kravály kulturní fronty s tím spojené
Za povšimnutí také stojí, že produkují pouze a jenom jednoduchá hesla a věty, na nic jiného totiž nemají, a o nějakou skutečnou svobodu slovem nezavadí, tu oni nejsou schopni ani definovat.
Demokracie je totiž nástroj a svoboda je stav, no a jedním ze zásadních projevů demokracie jsou svobodné volby a svoboda slova (kromě jiných) – to ale zde nikdo nezpochybňuje, ani ten Babiš, ani Zeman, a to je skutečně nemám rád – ale naopak svobodu slova zde potlačují lidé kolem Milionu chvilek, jak jsem již psal výše. Takže to celé je trošku směšné.
I do Česka dorazila vlna protestů mládeže za řešení tzv. klimatické krize. Jde o zneužití dětí pro politický aktivismus, nebo o naši ostudu, že tak vážný problém musí brát do rukou dospívající? Bylo letošní horké počasí argumentem pro to, abychom čistili náš průmysl od uhlíkové stopy a omezovali sami sebe, třeba i ve spotřebě masa?
Takže na úvod je třeba říci, že žádná „klimatická krize“ není, horké léto také ne, deště bylo dost a kdyby zde neřádili dotační kolchozníci v čele s Agrofertem, kteří většinou pěstují dotované monokultury, tak by hodně věcí vypadalo jinak. Původním vzděláním jsem zemědělský technik, agronom, takže celkem vím, o čem je řeč. Celá zemědělská politika je jedna velká katastrofa, ze které se budeme vzpamatovávat řadu let. Stejně jako z té hospodářské, které je ta zemědělská nedílnou součástí.
Mimochodem, proklínanou (a je proč) řepku jako energetickou plodinu sem zavlekli Zelení s Bursíkem a Kateřinou Biomasou Jacques v čele. Bursík nyní, i když má z minulosti na svědomí stamiliardové škody – spolu s Piráty, kteří nejsou ničím jiným než extrémní levicí a pokračovateli Zelených, kteří se u nás dokonale ztrapnili – budou nyní šikanovat, samozřejmě pokrokově a v jejich vlastním zájmu, obyvatele Prahy.
Jenom doufejme, že i Piráti nakonec dopadnou jako ti Zelení, protože se ukáže, že jsou ve skutečnosti absolutně neschopní.
A teď k té první části otázky. Děti jsou oblíbeným cílem všech levicových diktatur, ať již se jednalo o nacionálně socialistickou Adolfa Hitlera, přes tu komunistickou Stalinovu, až po dnešní neomarxistickou, čím dále více násilnickou Evropskou unii.
Zneužívá se hlavně jejich naivita plynoucí z naprosté absence životních zkušeností a z nedostatku vzdělání, které je například v dnešním případě Grety ještě prohlubováno pátečním školním „stávkováním“. Takže ve výsledku máme lehce tvárné, avšak ideologicky „vyspělé“ jedince, kteří velice přesně vědí, kdo je jejich nepřítelem a jak s ním naložit, a co je nejdůležitější, velice přesně poslouchají své loutkovodiče.
Není to nic jiného než trestuhodné a zavrženíhodné zneužívání dětí ke svým politickým cílům a samozřejmě k ziskům z toho plynoucím.
Zde bych doporučil a odkázal na tyto zajímavé stránky: www.klimaskeptik.cz.
Co se spotřeby jakýchkoliv potravin a masa také týká, tak pokud se nemýlím, obžerství je jeden ze smrtelných hříchů, to bychom měli mít také na paměti.
V případě masa je to skutečně problém spojený jak se životním prostředím, tak také velký etický problém ve vztahu ke zvířatům – způsobům jejich chovu a zabíjení na jatkách, od kterého jsou lidé zcela úmyslně odříznuti například obaly v obchodech a celou filozofií reklam, ve kterých jsou usmívající se slepičky, prasátka a kravičky, jako kdyby jejich jediným smyslem života a štěstím bylo, že je poté, co vyrostou nacpaná v klecích a jsou hromadně zabita na jatkách, sežere nějaký Lojza z Horní Dolní. Samozřejmě, že to tak také není.
Letos pokračuje hospodářský růst, nezaměstnanost je rekordně nízká. Čím to je, že společnost je rozhádaná a lidé nevypadají šťastní? Jsou čísla o růstu jen iluzorní, protože ve skutečnosti se lidem nežije dobře kvůli vysokým cenám za bydlení, jídlo, či kvůli hrozbě exekucí? Budou výročí 17. listopadu nadšeně oslavovat třeba i lidé u vás v Moravskoslezském kraji, senioři, samoživitelky či nízkopříjmoví?
Odpověď je velice jednoduchá. Jak kdo nakládá se svým životem, tak se mu daří. Navíc normální člověk se nehádá o věcech, které nemůže nijak ovlivnit, a to je v tomto případě způsob většinového uvažování.
Vše, na co se mě ptáte, je o příčinách a důsledcích. Pokud tyto základní vztahové mechanismy nebudou pochopeny a lidé budou dále věřit tomu, že se o ně někdo „postará“, nebo že je dokonce někdo povinen se postarat, mstít se ostatním za své zpackané životy tím, že volím někoho, kdo ty druhé „skřípne“ a udělá s nimi ty „pořádky“, tak budou pořád tam, kde jsou a budou „poučováni“ donekonečna. Bohužel do svých životů tímto, vzhledem k rovnému a všeobecnému volebnímu právu, které tímto vlastně zneužívají, vtahují do svého světa i ty, kteří by to jinak nechtěli a chtěli by žít úplně jinak.
Zdražování čehokoliv je pouze a jenom jeden z dalších důsledků jejich rozhodovacího procesu.
A nemohou za to „ti nahoře“, ale oni sami, protože někdo ty „na hoře“ musel zvolit, že. Jak prosté, jak jednoduché...
Jak se naše společnost vyrovná s případným ekonomickým poklesem, nedej bože s ekonomickou krizí? Když už nyní, za ekonomického růstu, probíhají demonstrace a lidé se hádají? A máme politickou reprezentaci, která lidi uchrání před dopady něčeho takového, co přišlo na konci minulé dekády?
Krize je očistná záležitost, takže klidně ať přijde, navíc po tom, co se zde a v celé Evropě děje, to je jediná rozumná věc, která se stane.
Nepochybně padnou pilíře EU a další socialistické nesmysly, které celý proces akorát prohloubí. Otázkou je, jestli dojde k většinovému pochopení toho, proč se tak děje a co se vlastně stalo. O čemž pochybuji, takže se zase bude hledat nějaký spasitel a vše bude pokračovat dál ve stejných kolejích.
Co je ale zajímavé, tak to vždy odnesou a hlavně zaplatí ti, kteří ty příčiny ve formě ať již těch spasitelů, nebo obvykle levicových myšlenek vyhledávají, berou je za své, volí je, věří jim a spojují s nimi své životy.
Těch jimi zvolených „nahoře“ se to obvykle vůbec nedotkne, o to je to úsměvnější, ale opět pro zhruba 60 až 70 procent lidí nevysvětlitelné. Vždy na to koukají s otevřenými ústy a bědují, jak se to jenom mohlo stát.
A lidé se hádají o blbostech. Nějak jsem nezaznamenal, že někdo chce někoho „zabít“, protože musí platit jedny z nejvyšších daní na světě.
Fotogalerie: - Rumunská odysea
Málokomu také dochází, že na to, aby mohl státu odvést většinu toho, co vytvoří a vydělá, musí obětovat svůj čas. Stát jako upír krade většinu jeho produktivního života a neumožní mu se tak zabezpečit na stará kolena, kdy si nakonec musí vystačit s almužnou, které se říká důchod.
Nikomu z lidí nedochází, že po tom, co celý život pracují, je absolutně nenormální, aby byli chudí. Tedy pokud uvažují a pracují s nějakou perspektivou.
Je potřeba mít na paměti, že nikdo nikoho neochrání a nikdy to nikdo také neměl v plánu. Každý by měl na svém zajištění pracovat sám. To je však pro mnohé politiky krajně nežádoucí, protože by se zjistilo, že jsou tak nějak trošku navíc a oni že jsou tím problémem. To je ale jiná kapitola a týká se to hlavně a především levice.
Psali jsme:
Pokud se podíváme na životní úroveň obyčejných Čechů, jak si stojíme ve srovnání se západní Evropou? Mají Češi dost peněz? Co bezpečnost na ulicích měst? Dohnali či předehnali jsme Západ v některých ohledech?
Opět se musím opakovat – máme se pouze a jenom tak, jak si zasluhujeme, žádný zázrak, žádný politik, ani partaj se o nikoho nepostará, politická strana může akorát vytvořit prostor pro aktivní občany a nebude šikanovat ty, kteří chtějí vzít osud do vlastních rukou. Po takové straně však není zatím moc velká poptávka, naopak mnohým lidem, jak jsem uvedl již výše, se líbí šikana těch úspěšnějších, protože tento životní postoj je spojen se zodpovědností a s tou má hodně lidí problém, proto například taková kvanta lidí končí v exekucích. Mimochodem, soukromé exekutory na lidi vypustil zákonem č. 120/2001 Sb., který byl dále v čase upravován, Miloš Zeman, coby premiér... To jenom na okraj.
S bezpečností zde zatím, a to zatím bych podtrhl, nějaký výrazný problém není, tedy pouze do okamžiku, kdy do naší republiky nebudou hromadně importováni takzvaní uprchlíci, kteří samozřejmě žádnými uprchlíky nejsou, ale jsou to invazisté, kteří mají změnit složení společnosti a hlavně později volit ty jediné „správné“ a „pokrokové“ vůdce.
Potíž je však v tom, že vše skončí úplně jinak, a sice krveprolitím. V okamžiku jakékoliv recese či krize to znamená, když dojdou zdroje na rozdávání, tak si tito „chudáčci“ začnou věci brát sami, bez ohledu na to, komu patří.
Komu se to nebude líbit, bude fyzicky napaden, budou jednat přesně tak, jak jsou zvyklí ze svých bývalých domovin.
Do jaké míry se dokážeme smířit s tím, že prostě část lidí dost peněz má v podstatě na cokoli, další žijí od výplaty k výplatě a střední třída úspěšně mizí? Zaslouží si ti, kdo nejsou dostatečně mladí, zdraví a schopní, žít v chudobě?
Odpověď je jednoduchá: je to pouze a jenom otázka volby.
Střední třída se nechává dobrovolně vykrádat, mnozí nechodí k volbám, další si myslí, že mít se dobře je samozřejmost, další nemají úmyslně žádný majetek, ani vlastní střechu nad hlavou, protože je to tak pohodlnější, a užívají si života, takže tresty nevyhnutelně přijdou.
Zdraví je z velké části ovlivnitelné, zde v tomto případě je jeden zásadní problém, a sice: že si lidé neuvědomují například to, že základní zdravotní péče může být v jejich případě absolutně nedostatečná, nemohou se komerčně zdravotně připojistit a nemusí se jim, například na ta stará kolena dostat toho nejlepšího, protože pro polostátní zdravotnictví již nebudou „perspektivní“... v okamžiku kdy jim to dojde, tak jsou obvykle staří, nemocní a bezmocní, a past sklapla.
Zdravotní systém je krajně nespravedlivý, protože nerozlišuje ty, kteří se o své zdraví starají, od těch, co na sebe kašlou, a na ty skutečně potřebné se potom musí sbírat víčka.
Ono kdyby nešlo o život, tak by to byla celkem legrace. No, a aby byla komedie kompletní, tak přijde nějaká soudružka poslankyně s návrhem na euthanasii, v rámci které by byli vražděni ti „nejdražší“ pacienti.
Takže by to vypadalo takto: celý život pracujete a odvádíte většinu toho, co vytvoříte státu (pod různými pohrůžkami), no a až onemocníte, tak máte smůlu – když už nejste produktivní a nespotřebováváte, můžete tedy požádat, v naprosté zoufalosti, o utracení.
Ale opět, koho si lidé zvolili, tak to mají, o ničem jiném to není.
Vydobyla si naše země v rámci nové, sjednocené Evropy silné postavení? Má podle vás značka „Česká republika“ dnes lepší zvuk než před čtvrtstoletím? Kdo se o jméno naší země zasloužil především, a mají na tom nějaký podíl dnešní vrcholní politici?
Omlouvám se, ale tímto se vůbec nezabývám, a ani to není podstatné.
Celá takzvaně sjednocená EUropa, jinak ve skutečnosti neomarxistická utopie, skončí naprostou katastrofou, a před ní docela solidní diktaturou – která bude mít za cíl jediné, udržet neudržitelné.
Také netuším, kdo je tady nějakým „vrcholovým“ politikem, nikdo takový zde fakt není.
V jakém stavu je dnes, podle vás, národní povědomí a úcta k českým zvykům a tradicím? Jde o silné hodnoty, které přežijí i s mladou generací? Je dnes hrdost na příslušnost k českému národu tak silná, jak by měla být, nebo národní povědomí oslabuje? A pokud ano, čím je ohrožováno?
Mladá generace je komplexně zpracovávána tak, aby žádnou úctu neměla, je to naprosto účelové a nezbytné pro to, aby to „pokrokářům“ a budovatelům “EUrosvětlých zítřků“ fungovalo.
Mají však velký problém – nevím, jestli si uvědomují, že národní povědomí se zde vytvářelo stovky let a má tedy daleko hlubší kořeny než jejich přiblblé a plytké žvatlání o čemkoliv, které je navíc náchylné k tomu, že se v kterémkoliv okamžiku může provalit, o jaké účelové bludy se jedná.
Například to, že podle všeho jde Slunce do svého minima a žádné oteplování se moc konat nebude.
To, co se může stát, a nakonec se také stane – ona i ta krize mnohé z toho ukáže, vrátí mnohé do přirozené rovnováhy. Čím dříve se tak stane, tím to pro všechny bude lepší, tedy skoro pro všechny...
Jsou dnešní projevy nespokojenosti – ať už jde o protesty proti Andreji Babišovi, o nespokojenost s životním standardem, nebo o boj mládeže s údajnou klimatickou změnou – svým způsobem jakýmsi svědectvím o relativní pohodě, ve které se dnes český národ ocitá? Již dlouho panuje mír, ekonomika roste, jsme členy velkého a silného evropského společenství…
Je to pouze a jenom svědectví o pohodlnosti, negativních emocích a blbosti většinové společnosti.
Většina lidí má skutečně velké štěstí, že žije v této době a v Evropě. EU je velice nebezpečnou záležitostí a celé to neskončí dobře, pokud si někdo myslí, že je nějakou zárukou míru, tak pravý opak je pravdou.
Letošní program Poslanecké sněmovny zahrnul i komunistický požadavek na „vyšetření zločinů privatizace“. Komunisté prosadili usnesení, že „privatizaci 90. let provázely excesy, chyby a zločiny“. Lze se s tím ztotožnit? A měli by to právě komunisté navrhovat? Co naši společnost tíží více, zločiny komunismu, nebo zločiny privatizace?
Pouze jediné, „kdyby“ komunisté nekradli, neznárodňovali, nezavírali, nerozkulačovali a nevraždili, znárodňovalo se od roku 45, nikdo nemusel privatizovat. Pokud někdo ví, že někdo kradl a co ukradl, ať to řekne. Tato paušální prohlášení jsou pouze jenom politickým gestem jejich voličům.
Ke zločinům komunismu bych přičetl ještě zločiny nacionálního socialismu německého, který komunistické diktatuře u nás předcházel.
Tyto dvě krutopřísně levicové ideologie mají totiž mnoho společného, například to, že vybily naše národní elity.
Těmi elitami nemyslím zrovna pouze vědce a univerzitní profesory, ale páteř národa, kterou jsou malí a střední podnikatelé, soukromí zemědělci, řemeslníci a další lidé, kteří se živili zcela nezávisle na státu.
Poslední ránu dostali u nás tito v roce 1960, kdy jich asi 3500 napochodovalo do kriminálů, sice to byly „pouze“ několikaměsíční tresty obvykle za marginální nebo vymyšlené „přestupky“, ale i tak to bylo opět hrubé komunistické násilí.
Zde mi to připomíná velice silně Babišovo tažení s EET a dalšími šikanami malých a středních podnikatelů a OSVČ. Také v tomto případě jde o uspokojení zlých emocí „poctivých pracujících“ – Babišových voličů a jejich zneužití k vlastním politickým cílům.
Přistupujeme v roce 2019 důstojně k menšinám? Jsou u nás v Česku Romové či homosexuálové občany druhé kategorie, nebo zde mají příznivé podmínky a stav věcí došel spíše do roviny pozitivní diskriminace? Je například otázka uzákonění manželství homosexuálů aktuálním problémem, kterým je třeba se zabývat?
Romové si nemají celkem na co stěžovat, vzhledem ke stylu jejich života a k tomu, jak většinově působí na své okolí. Ostatně jako všichni mají své životy pouze a jenom ve svých rukou.
Mezi homosexuály mám pár známých a ti nevypadají nijak znepokojeně. Osobně je mi úplně jedno, co a kdo a s kým dělá ve své ložnici.
Problém nastává, když se z toho začne vytvářet politický nátlakový nástroj, který má pomoci zlikvidovat tradiční společnost, která je překážkou pro různé budovatele světlých zítřků, proto jsou ti někteří tak agresivní a proto pořádají různé pochody hrdosti či jak to nazývají.
Jakákoliv pozitivní diskriminace je cestou do pekel, a to pro všechny zúčastněné, pouze a jenom způsobuje další napětí ve společnosti. O to však různým lidskoprávním aktivistům jde především. Je to totiž živná půda pro jejich činnost, pro opodstatnění jejich existence.
Liberální osobnosti vyjadřují starost o zachování svobodných veřejnoprávních médií, čili České televize a Českého rozhlasu. Příznivci Zemana a Babiše naopak upozorňují na jejich údajnou nevyváženost a tendenčnost. V Parlamentu nebyly schváleny výroční zprávy ČT, členem RRTV se stal Ladislav Jakl. Co k celé této skrumáži říci a jak to vyřešit?
Tak Zemanovi a Babišovi příznivci jsou úplně stejní jako ti sluníčkáři, kteří si dneska veřejnoprávní televizi přivlastňují, a také chtějí, aby bylo jenom po jejich.
Kdyby jim šla ČT na ruku, tak s ní nemají problém, zde na sebe narazily dvě skupiny, které ve své podstatě jednají úplně stejně. Akorát ta jedna v té televizi skutečně sedí, a té druhé se to nelíbí.
Jinak Ladislav Jakl má velice zdravé názory a je dobře, že v RRTV je, ale opět zdůrazňuji, kdyby ČT fungovala jinak, tak by Ladislavu Jaklovi zbylo hodně času na jiné věci...
On tam je proto, že problematice velice dobře rozumí a zná souvislosti a vazby, čímž přivádí některé lidi k šílenství, a proto ta nenávist. A hlavně, že moc takových, jako je on, není.
Fotogalerie: - ČSSD o rozpočtu
Jak je v současné době vnímána osobnost Václava Havla? Jak na něj vzpomínáte vy?
Nijak, protože kulty z duše nesnáším. Prostě byl, a už není. Rovněž nemám rád ty, kteří nějaké „odkazy“ dále rozšiřují a rozvíjejí, obvykle však ke svému prospěchu.
Na závěr, co české společnosti chybí k tomu, aby důstojně oslavila výročí 17. listopadu? Co by pro to mohl udělat premiér, prezident, sněmovní opozice či aktivisté Milionu chvilek?
Tak teď nevím. Že bychom se všichni chytli za ruce a něco hezkého si zazpívali a Ovčáček by v pauze procítěně zarecitoval? (úsměv)
Takže vážně, výše zmínění jsou spíše brzdou všeho normálního, proto bych si přál mírně jiný způsob většinového uvažování, ale vím, že zůstane pouze a jenom u toho přání.
Co je však naprosto perfektní, že navzdory všem nedokonalostem a potížím se lze zařídit po svém, i když je to pro většinovou společnost naprosto nepochopitelné.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Daniela Černá
