Paní předsedkyně, koalice těsně před parlamentními prázdninami protlačila díky pevně zařazenému hlasování další změny v důchodech. Budete podávat ústavní stížnost, jak se již objevilo?

Dovolím si popsat celý proces. Celé projednávání novely zákona o důchodovém pojištění v prvním, druhém i třetím čtení, kterým se trvale zpomalují valorizace, mimořádné se ruší a upravují se podmínky pro odchod do předčasného důchodu, trvalo pět a půl dne přesně. Všechna tři čtení. V době, kdy oni hlasovali o tom, že stanoví pevné hlasování na 12:30 a také když se hlasovalo, bylo přihlášeno ještě 34 poslanců. Pětikoalice udělala z porušování jednacího řádu standard a normu. My jsme k takto silnému kroku došli jednou po roce a půl projednávání EET, ale oni už si z toho udělali něco běžného.

Musíme v tuto chvíli počkat, jak o tom rozhodne Senát. Jako právník pořád věřím, že by horní komora měla být pojistkou zákonnosti. Rovněž musíme vyčkat, jak se k tomu postaví pan prezident. Pokud obě tyto instituce zákonu dají zelenou, pak se naplní podmínky, abychom se obrátili na Ústavní soud. Budeme to ještě debatovat na klubu, ale za sebe říkám, že dát to k Ústavnímu soudu je naše povinnost. Že šlo o porušení jednacího řádu Poslanecké sněmovny, je jisté, ale Ústavním soud jako jediná autorita v zemi může říct, zda je to rovněž protiústavní a co s tím dál dělat. Pětikoalice je tak arogantní a plná sebejistoty, že ani nepočkali na rozhodnutí Ústavního soudu v první věci, kterou jsme podali 5. května, kdy zpomalili důchodcům červnové valorizace. Nečekají a udělají to znovu. Prostě nás převálcovali, jednacímu řádu navzdory. Už se viděli totiž na pláži s mojitem v ruce.

Vy jako opozice snad ne? 

Ne, kdepak. My jsme byli připraveni, že budeme jednat i během parlamentních prázdnin. Jsme poslanci a vnímáme, že jde o veřejnou službu. Ve chvíli, kdy máte povinnost sloužit, tak sloužíte. 

Zmínila jste ústavní stížnost z 5. května, kde napadáte ořezání červnové valorizace důchodů. Máte informace napovídající, že Ústavní soud brzy rozhodne?

Aktuálně je situace taková, že vláda podala k našemu návrhu své písemné vyjádření. Na toto vyjádření jsme již jako navrhovatel podali repliku. Můj osobní dojem je, že se záležitost posouvá dopředu každým dnem. Vše je na Ústavním soudu, my to nijak urychlit nemůžeme. Věřím, že si Ústavní soud uvědomuje závažnost a dopady našeho podání na zrušení části zákona o důchodovém pojištění, že by to na podzim mohlo být. Jde však o mé přání a odhad, nic pro to udělat nemohu.

Co se týče snížení důchodů formou osekání valorizace v příštím roce, ministr práce a sociálních věcí Jurečka říká, že to vláda dělá kvůli tomu, aby tady byly důstojné důchody pro vnoučata současných důchodců…

Vždyť ta svoje prohlášení nikdy ničím nedoložil. Tato vláda slíbila a vyhrála volby na tom, že ušetří především na výdajové straně. Vzpomeňte si na její bombastickou tiskovou konferenci v květnu, kde tvrdili, že dvě třetiny ušetří na výdajích a jenom třetina bude znamenat zvýšení daní. Ve chvíli, kdy to říkali, jim nad hlavami zářil transparent 50:50. Ani to jim nesedělo. Zatím jsme viděli pouze to, že navrhují zvyšování daní a silou prosadili snížení důchodů. Úspory žádné. Tím také skončí a dotrpí to ve Strakově akademii do října 2025, kdy budou sněmovní volby. Vláda Petra Fialy nám v době těžké krize a v recesi místo prorůstových opatření ordinuje vyšší daně a snižování důchodů.

Předpokládáte tedy, že vláda do řádných voleb vydrží. 

Kritika vůči vládě je velká, mimořádná a sama jsem překvapena, že mnohdy přichází i z míst, odkud bych to nečekala, a vláda si za to může sama. Velmi je ale pohromadě drží jediné lepidlo, které mají, a to je Antibabiš. Líbí se jim užívat si moc, mít ta ministerstva, armády poradců, kam si přivádějí svoje kamarády, armády politických náměstků, služební auta, drahé zahraniční cesty atd. Opíjejí se mocí a vůbec si neuvědomují, že vládnout znamená především mít obrovskou odpovědnost. Během krize je odpovědnost ještě větší a vládnutí těžší. Dobře vím, o čem mluvím, protože během mého čtyřletého působení na Ministerstvu financí jsme měli dva roky těžkou covidovou krizi. To byla mnohem těžší a náročnější situace, než máme dnes. Ekonomika stála, nastal obrovský propad příjmů státního rozpočtu a nárůst výdajů. A navíc došlo k tomu ze dne na den. Jistě bychom dnes řadu věcí udělali jinak nebo lépe, ale po bitvě je každý generálem.