Určitě jste byl při svých častých cestách za amazonskými indiány svědkem nějakých jejich oslav. Čeho se týkají a jak probíhají?
Jistě! Indiáni rádi slaví a veselí se. A když se umíte vhodně a správně chovat, tedy podle jejich pravidel a víry, tak se můžete účastnit. U mého kmene Yawalapiti na horních tocích řeky Xingú v Brazílii, kde jsem byl v roce 1989 přijat rodinou šamana Guňitzeho jako Atapana, jsem se aktivně účastnil pohřebního rituálu kuarup. Tancoval jsem s ostatními muži jako první běloch s velkým kmenem posvátného stromu mavú na ramenou kolem pohřebiště a pak z něj sekal špalky pro Dům mrtvých. Pohřeb je nejdůležitější obřad, a protože je duální, je tedy pro každého dvojí. První pohřeb probíhá asi měsíc po smrti a zakopání mrtvoly do půdy asi dva metry hluboko do země uprostřed osady. Toto místo však není ničím označeno. Ten první pohřeb je loučení s fyzickou schránkou osoby a trvá jen jedno dopoledne.
Nečekal jsem, že v souvislosti s oslavami budete mluvit o pohřbech. Navíc proběhl za pouhé jedno dopoledne. Kde je nějaké slavení?
Mnohem důležitější je totiž druhý pohřeb až za rok, kdy dochází loučení s dušemi všech zemřelých, které tu mezi nimi byly a bloudily po celý rok. Duše je totiž významnější část osoby než pouhé tělo. To vlastně odpovídá našemu období smutku, kdy také nám je zemřelého jistou dobu líto, většinou rok či dva, kdy na něj vzpomínáme a jsme lítostiví, protože cítíme blízkost jeho duše. Tento pohřeb je obrovská celotýdenní slavnost, kdy přijíždějí i stovky sousedních indiánů, aby se zemřelým v minulém roce společně poklonili a oslavili odchod jejich duší do zásvětí. K tomuto odchodu je provázejí dva zpěváci – nižší šamani – svými zpěvy, rytmickou hudbou řehtaček a tanečním podupáváním, a když odmítají odejít ze světa, musí je do záhrobí osobně doprovodit. V tom případě se šamani mění v psychopompy. Tito zpěváci se nezastaví po celý týden. Hrají, tančí a zpívají a teče z nich pot.
Jak si během obřadu počínají hosté, kteří, jak jste zmínil, se na něj sjíždějí ze široka daleka?
Za zpěvu nižších šamanů indiáni-návštěvníci tancují velké kolo kolem Domu mužů s pokřiky a houkáním. V Domě mužů, což je takový velký přístřešek, je postaven velký špalek-kuarup z posvátného stromu mavú, z něhož byli zdejší indiáni v Alto Xingú jejich Stvořitelem stvořeni, protože do něj se zase budou vracet. Kolem špalku vyzdobeného typickými barevnými ornamenty, péřovými čelenkami, náhrdelníky, ramenními ozdobami sedí po celou dobu pozůstalí, kteří lkají a vzpomínají, zatímco ostatní se veselí, protože pohřeb je v podstatě veselý. Smrt je součást života a všichni jsou na ní připravováni od dětství.
Psali jsme:
Pohřeb je oslavován kolovými i řadovými tanci, zvlášť jinoši a muži a zvlášť dívky a ženy, tvrdými zápasy mužů huka-huka, noční hudbou-koncerty na flétny, celodenním vyháněním zlých duchů a zla ze všech chalup-malok a z celé osady pomocí třímetrových fléten, na které hrají dvojice bohatě vyzdobených flétnistů. Pouze v tomto ojedinělém případě jsou oba muži doprovázeni dvěma dívkami, které mají své pravé ruce lehce opřeny o ramena muzikantů. To je tzv. amazonský způsob tance. A při tom se mocně pije a chladí žízeň mírně zkvašeným nápojem z ovoce pequi a jedí se opečené ryby s maniokovými plackami. Tyto zásoby museli předem nashromáždit a nalovit členové hostitelského kmene.
Jsou tyto slavnosti záležitostí jen samotných indiánů, nebo se na ně mohou dostat i cizinci?
Já jsem se těchto oslavných pohřbů účastnil jako člen kmene Yawalapiti, podobně letos i celá má rodina, s dětmi a vnuky, která byla mezi ně přijata, u indiánů Kalapalo, Kamayurá a Kuikurú v brazilské oblasti Alto Xingú. Tyto obřady a rituály nejsou však žádnou atrakcí pro turisty, nejedná se o žádnou místní Lúčnicu; jsou to obřady a oslavy, které dělají pro sebe, a jen výjimečně se tam dostane cizinec.
U nás poutají největší pozornost ze všech svátků Vánoce, ačkoli Češi jsou jedním z nejvíce ateistických národů na světě. Jak si z tohoto pohledu jejich vřelý vztah k Vánocům, křesťanským svátkům připomínajícím narození Ježíše Krista, vysvětlujete? Dá se totiž předpokládat, že není moc těch, co je vnímají jako historickou návaznost na pohanské oslavy zimního slunovratu coby symbolu znovuzrození Slunce.
Jednou z velkých sil je síla tradic kulturních hodnot, zvlášť těch spirituálních. A tak se nelze divit, že Vánoce, narození Ježíše Krista, přežily období řádění likvidující tzv. staré pořádky, statkáře, sedláky, majitele krámků, živnostníky. Podobně jako přežily lidové kroje, pořekadla, pranostiky, přísloví, ve kterých je jako zakleta lidová moudrost… A samozřejmě v rámci Vánoc je ukryt pohanský náboj slunovratu, který naznačuje, že vše souvisí se vším, kdy Země z dvoutisíciletého znamení Berana se dostala příchodem Krista do období Ryb, aby nyní, po dvou tisících letech, se dostala do znamení Vodnáře.
Mohou být však ve světle událostí letošního roku Vánoce u nás svátkem klidu, míru a pokoje? Co především představu této atmosféry narušuje?
Jsem přesvědčen, že právě proto, v jaké době se nacházíme, je nutno myslet na klid, mír a pokoj. Naše myšlenky jsou silné a tím, že na něco usilovně myslíme, tím míru a klidu napomáháme. Myšlenky zla musíme tak zahnat myšlenkami dobra.
Jak vnímáte situaci sociálně slabších občanů ve chvíli, kdy se potýkáme s nevídanou inflací a kdy na každého z nás nějakým způsobem dopadá či ještě spíše dopadne prudký nárůst cen energií? Premiér Petr Fiala často opakuje, že jeho vláda nenechá nikoho padnout, ale vzala jeho vláda pomoc potřebným za správný konec? Tím myslím její plošný, nikoli adresný charakter.
Politika je politika, řeči jsou řeči, zvlášť ty politické. Samo opakování v tomto případě není matkou moudrosti. Je to jako zaříkávání kobry uklidňováním a oddalováním průšvihu. Vláda však mezitím lidi oškubává a fandí mocným firmám a korporátům. Jak si lze jinak vysvětlit, že v době, kdy většina národa otáčí každou korunu a šetří, kde se dá, tak panstvo třeba v ČEZu si rozděluje miliardy, které jim navál vítr a o které se nijak, ale vůbec nijak nezasloužili. A přesto vláda, tedy vlastně my, vlastnící 70 procent této firmy, to nezatrhne, a tak třeba pan Beneš si udělí z dividend 34,9 milionů korun. To je drzost volající do nebe, to je hulvátství, to je výsměch vmetený do tváře 99 procentům obyvatel Česka... a premiér Fiala jen tvrdí, že nemůže nic dělat.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
To je jak zlatá třešnička na dortu našeho rozkradeného hospodářství čímany z privatizace proměněnými v miliardáře, chytrolínem zrušujícím náš zbrojní průmysl, který uvolnil místo cizákům, a neschopným vstupním jednáním do EU, jež vybrakovala, co zbylo v zemědělství a v průmyslu vyrábějícím vše od patentky po letadla, zaplavila náš trh řetězci a korporacemi mnohdy se zbožím nižší kvality a odvážejícími zisk pryč. Dala nám však pozlátka tendrů a podpor, abychom drželi hubu a krok. Prostě jsme si na papíře dohod rovní, ale někteří jsou rovnější. Naštěstí máme moudré a chytré hlavy, což mě jako patriota velmi těší, tu naši současnou hlavní devizu, hlavy, které vynalézají, makají, tvoří a z tohoto marastu nás tlačí ven.
Ekonomové upozorňují, že lidé, kteří žijí od výplaty k výplatě, se kvůli prudkému růstu cen dostávají do obtížně řešitelných situací. Někteří si začínají půjčovat na svou běžnou spotřebu, což povede k vytvoření nesplatitelných dluhů. Hrozí, že se zvýší počet lidí v exekucích. Co s tím, obzvlášť v této vánoční atmosféře, kdy nejde jen o běžnou spotřebu, ale i o to udělat svým blízkým radost vánočními dárky?
Radost můžeme udělat i ne příliš drahým dárkem. Bohužel, z minulých až příliš opulentních let jsme se naučili, že dárky musí být drahé, lesklé, náročné, bohaté. Dárek je setkání celé rodiny v kruhu a v klidu, zavzpomínání na blízké, kteří odešli dřív než my, vzpomínání na hezké a příjemné okamžiky v uplynulém roce, které jsme zažili, společné zazpívání koled, společná večeře...
Ale i tak, začátek příštího roku mnozí vyhlížejí s obavami. Vyjdou zoufalí lidé do ulic a na náměstí, nebo na demonstrace a protesty nebudou mít při starostech o živobytí své a svých blízkých ani pomyšlení? Ale i kdyby vyšli, k čemu by jim to bylo?
Nejsem prognostik, ale nerad bych byl v kůži vládců ani bohatců v ČEZu. Boží mlýny sice melou pomalu, ale melou. A to, co s námi tyto osoby na náš úkor dělají, se jim nemusí zatraceně vyplatit.
Co by bylo nejpříjemnějším vánočním dárkem pro Českou republiku a její občany?
Pohoda, klid a radost v rámci rodiny, která byla, je a bude základem naší kultury. Naše děti jsou naší radostí. Dětský nevinný úsměv je nad všechny dary! Pokoj všem lidem dobré vůle!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
