„Před třiceti lety jsme byli bohatá země, které doma všechno patřilo, peníze nikam neodtékaly po stamiliardách a kapitál byl daněn v desítkách procent – chudí byli jednotlivci. Dnes máme bohaté jednotlivce, našemu státu nepatří skoro nic, peníze odtékají ve stamiliardách do ciziny a velký byznys neplatí skoro žádné daně,“ reagoval pro ParlamentníListy.cz Matěj Stropnický, bývalý předseda Strany zelených, na tvrzení Petra Fialy z novoročního projevu, že jsme byli v roce 1989 chudá země a teď jsme ekonomicky vyspělou. Komu z nich se interpretace toho, jak žijeme, povedla lépe?
Vtipně bych odpověděl, že je to otázka toho, co jako lidé považujeme za bohatství. Oba výroky jsou vysoce politické a já politik nejsem.
Koho nejvíc chcete ve 2. kole volby prezidenta? Anketa
Z pohledu ekonoma se proti Fialovu vyjádření v principu nedá nic namítnout, i když já bych spíše řekl, že země je po těch třiceti letech ekonomicky vyspělejší než vyspělá. Čistě z pohledu ekonomické konvergence, která se určitým způsobem měří, jsme před třiceti lety ve srovnání bohatí nebyli. Ale z toho samého pohledu bych řekl, že ještě nejsme ani ekonomicky vyspělí.
Mně tyhle politické fráze připadají úsměvné, protože jsou takové prvoplánové. Pan Fiala se plácá po rameni a srovnává nesrovnatelné. To jeho vyjádření mi trochu přijde jako říkat, jak je skvělé, že dnes máme v autech airbag a před třiceti lety jsme ho neměli. Jenže pokud se vrátíme do reality a budeme srovnávat srovnatelné, tak najednou zjistíme, že po dálnici do Rakouska nebo do Polska stále nedojedeme, hrubý domácí produkt nám aktuálně nejen klesá, ale máme ho oproti jižním sousedům stále poloviční, máme ve srovnání zemí OECD nejhlubší propad reálných mezd a nově velká část českých domácností spadla do příjmové chudoby.
Co se týká výroku pana Stropnického, nevím, co si přesně představuje pod pojmem bohatství. Sice tehdy před třiceti lety vše patřilo všem, ale já bych s nadsázkou řekl, že samotné kameny nic neznamenají. Stávají se krásným domem až tehdy, když jim vdechnete život a smysl, a to dokáže udělat kromě lidské práce jen investice neboli kapitál. Pan Stropnický, pokud se nemýlím, opravuje nějaký zámek, tak asi pochopí, co tím chci říct. Ale já ten jeho výrok spíše pochopil jako rozčilení nad tím, že velká část hospodářství je v nadnárodních korporacích.
Pokud se ohlédneme zpět, určitě by se dalo diskutovat o cestě, která u nás byla zvolena k nastartování ekonomického růstu třeba ve srovnání s Tchaj-wanem a jeho cestě k technologické velmoci. A určitě bychom se shodli, a současnost to ukázala v plné nahotě, že jsou určité segmenty, kde je nebo byla privatizace státního vlastnictví chybná nebo měla být nastavena jiná, velmi přesná kritéria jako třeba infrastruktura nebo energetika.
Já osobně mám tedy problém s oběma interpretacemi.
Podle bývalého ministra financí Vlastimila Tlustého, kdyby tu těch třicet let vládl Petr Fiala, byli bychom ještě chudší než v roce 1989 a možná nejchudší. Jsou tato příkrá slova opodstatněná, nebo nás pětikoaliční vláda provedla z ekonomického pohledu složitým loňským rokem – svým prvním u moci, jak jen to nejlépe šlo?
Nevím přesně, kdy to pan Tlustý řekl, já zachytil jen jeho kritiku, že po covidu, dluhu a válce je tato vláda čtvrtou katastrofou, co nás postihla. Musím upřímně říct, že tahle vláda nenastoupila v jednoduchých časech. Aby mohla vládnout, slepila k tomu současnou komplikovanou koalici. Takže předpokládejme, že to mermomocí chtěla, až bychom mohli spekulovat, proč se do toho tak hrnula.
Pokud se tedy mermomocí ujímám vlády po covidu, s rychle rostoucím dluhem země a v době, kdy je velká pravděpodobnost, že vypukne válka – přičemž v lednu to minimálně Ministerstvo obrany podle mého vědělo již jistě – a vím, že tenhle konflikt zásadně zasáhne do ekonomické reality, musím přece mít plán nebo lépe tři plány pro různé varianty.
A já se přiznám, že jsem měl takřka celý rok pocit, že vláda Petra Fialy ten plán nějak neměla a spíše jen reagovala a improvizovala podle vývoje situace. Podle toho, co jsem zachytil, pan Tlustý vládu především kritizoval za válečnou hysterii a tvrdil, že se tím snaží odpoutat pozornost od ekonomických problémů.
Psali jsme:
Přidal byste se ke kritikům, kteří si kladou otázku, co dělala vláda s vysokými cenami energií, když například slovenská vláda a stejně tak Francie zastropovaly cenu elektřiny ze svých elektráren, a odpovídají si, že diskutovala, proč to nejde?
Já měl pocit, že kdyby například nenastal obrovský tlak společnosti na konci léta, tak by vláda nechala veškeré důsledky energetické krize dopadnout na občany a firmy bez jakékoliv regulace. Ale nemyslím si, že by to bylo proto, že myslela pravicově.
První půlrok jsme vlastně byli jen svědky sem a tam pobíhající vlády, plácající se po rameni za zvuku válečných bubnů. Naprosto jsem postrádal nějakou národní koncepci, co bude a jak se to bude dělat. Když se zasáhne masivními sankcemi do globálního trhu, musíte prostě mít připravený plán, jak vyřešíte dopady. Mně osobně připadalo, že tyhle domácí úkoly začala vláda řešit, až když se objevily ve veřejné diskusi nebo na náměstí byly statisíce lidí. No a druhý půlrok bych přirovnal k obrazu. Představme si, že tak trochu hoří dům s 27 byty a 26 vlastníků doma hasí. Jen naše vláda běhá po tom domě a domlouvá společný plán, jak jednotně hasit, přičemž její vlastní byt jí doma málem vyhořel.
Zpochybnil jste pravicové myšlení členů této vlády. Co spojuje těch pět různorodých stran kromě prachobyčejné touhy být u moci?
Možná jsem moc kritický, ale tak nějak cítím určitou schizofrenii této vlády. Někteří říkají, že je pravicová, ale mně osobně tak nepřipadá. Ale nepřipadá mi ani levicová. Troufnu si říci, že je vlastně podobně populistická, jako byla ta předchozí, protože naprosto stejně bez plánu reaguje jen na vývoj situace a poptávku.
Asi jsem trochu zaostalý a méně woke, ale pokud nastoupí jako pravicová vláda, která chce zastavit zadlužování, nemůže současně sankcemi zcela zásadně zasáhnout do trhu. Protože jí musí být jasné, že trh rozkolísá a jediný recept – a to musí být každému ekonomovi jasné – je vzít „levicově“ do ruky půjčené peníze a vyvažovat. Navíc taky musí být jasné, že k zastavení růstu dluhu potřebuji fungující ekonomiku.
Na druhé straně se nechovala ani levicově, protože to by radikálně zastropovala ceny již dříve nebo se snažila o znárodnění segmentů energetiky.
Takže zatímco například francouzská vláda znárodňovala, německá se rozhodla pro historicky obrovskou pomoc, u nás jsem měl pocit, že se z toho vlastně stala taková pohádka o princezně koloběžce. Oblečená, neoblečená. Přijela, nepřijela. Zastropování ano, ale ne radikálně, a teprve když ulice povstane, pomoc občanům ano, ale ne automaticky a tak dále. A navrch šlehačku značky Antibabiš.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Od předsedy vlády v novoročním projevu zaznělo, že se letos zbavíme dvouciferných hodnot inflace, že se drahota začne umírňovat a ceny klesnou na přijatelnou úroveň. Jak chápat jeho slova o poklesu cen? Vždyť ceny v čase vždy stoupají, tu nepatrně, tu mírně, tu prudce, tu zběsile. Měl to napsané, četl to, přeřeknout se nemohl. Čím si to vysvětlujete? Nebo máme opravdu věřit tomu, že ceny klesnou?
Mně to přijde zábavné, jak si pan Fiala ty proslovy napíše. Samozřejmě pokud mluvíme o inflaci, tak je velmi nepravděpodobné, že by zůstala ve výškách jako v roce 2022. Vždyť ji měříme k předchozímu roku a ceny stouply minulý rok průměrně o pětinu nebo minimálně šestinu a v některých segmentech i mnohem více. Také je pravděpodobné, že ceny narazily na sníženou poptávku, a tak nebudou podobnou rychlostí dále stoupat. Ano, ironicky bych řekl, že se drahota umírní na vysoké úrovni. Nicméně si nemyslím, že se v inflaci dostaneme až k těm optimálním dvěma procentům, a také si nemyslím, že ceny v cenovém koši zásadně klesnou.
To ministr průmyslu Jozef Síkela je toho mínění, že rok 2022 změnil svět a do budoucnosti máme dobře našlápnuto, k čemuž přispělo i české předsednictví EU. Dá se z jeho slov usuzovat, že v energetice, kterou má jeho resort na starosti, jsme přečkali to nejhorší a že máme zdárně nakročeno ke komplexní přeměně naší energetiky, aby nás nedrtily vysoké ceny za plyn, elektřinu a topení?
Já osobně se při jeho výrocích musím usmívat. Pamatuji si, když tohle v darované mikině řekl a k tomu si přidal na Facebooku novou profilovku s úsměvem od ucha k uchu. Chápu, že se radoval, že se mu podařilo dobrat se k nějaké dohodě v hořícím domě Unie.
Jistě, svět se změnil, ale tahle změna ještě podle mého není u konce. Spíše bych řekl, že svět se dost zásadně mění a my nikdo nevíme, jak bude vypadat na konci té změny. Proto nechápu, když řekne, že máme dobře našlápnuto, protože to spíše zní, jako když se snaží přesvědčit sám sebe. Podle mého se snažíme spíše s nadsázkou vybírat zatáčku, kterou svět právě zažívá.
Ing. Jozef Síkela
Jak by tedy komplexní přeměna energetiky, o níž se ministr Síkela zmínil, mohla vypadat?
Zatím se jen vypnul přívod zprava a hledá se přívod zleva. Vláda mluví o znárodnění ČEZ. Zkouší se nový dodavatel, kouká se po jiných a počasí hraje do karet. Co bude příští zimu, zatím nikdo moc neví a předpovědi nejsou pozitivní. Některé sankce ještě ani nezačaly platit.
Já bych doporučoval raději méně úsměvů a více pragmatismu. Byl bych radši, kdyby nás ministr průmyslu informoval o všech rizicích, která odhaduje. Protože to by nám ukázalo, že o nich ví a má připravené plány, jak jim čelit.
Navzdory optimistické rétorice Petra Fialy a členů jeho vlády obyvatelstvo v minulém roce evidentně zchudlo. Poklesly reálné mzdy, v důsledku inflace se ztenčily úspory. Je ten ohromný propad životní úrovně v Česku způsoben největší měrou válkou na Ukrajině? Co jiného ho mohlo ještě způsobit?
Co se týká války, patřím k těm, co si myslí, že se jí dalo na úrovni velmocenské diplomacie zabránit, což není v Česku moc oblíbený pohled.
V ekonomice se střetly určité faktory. Na jedné straně to byly záchranné zásahy proti minulým krizím v podobě kvantitativního uvolňování a levných peněz, naposledy za covidu. No a do tohoto prostředí se razantně a nečekaně rychle zasáhne ve formě sankcí, které trhy samozřejmě rozkolísají. Osobně tedy nevidím důvody propadu v té skutečně hrozné válce, která nemá konce.
Důvodem je podle mého spíše množství peněz, které se sypalo do ekonomik ve snaze neustále udržovat růst, a tou zápalkou více než ta skutečná válka byla hospodářská válka, kterou Evropa na paralelním jevišti rozpoutala v mylném domnění, že tu skutečnou uhasí.
Navíc každá centrální banka na razantní inflaci reagovala jinak, žádné se nechtělo – a ani to politicky nebylo možné – zasáhnout tak razantně, jak jsme to viděli minulý rok například u ruské centrální banky, když se začaly uplatňovat první sankce. To by asi na Západě způsobilo politické zemětřesení, i když to mnozí ekonomové kritizují.
A tak se pomalu brzdí, opatrně, aby se zcela neudusil růst. Reálně mzdy pracujících samozřejmě klesají, protože ceny se razantně zvyšují, ale příjem zaměstnanců zůstane stejný. Mnoho domácností tak musí sáhnout do úspor, když jim na běžné výdaje nestačí měsíční příjmy.
Jedni varují před tím, že se lidé budou masivně propadat do existenčních potíží, druzí poukazují na hypermarkety plné lidí. Co z toho bude pro naši zemi v tomto roce charakterističtější?
Podle mého je to vždy názor podle bubliny nebo místa, kde žijeme. Já bydlím v Praze, a pokud se podíváte do obchodů nejen s potravinami, na první dojem vám to připadá stejné. Ale odhaduji, že celkové tržby nejen v maloobchodě za celý rok v republice poklesly, zatím máme údaje jen do října. Důvodem je i to, že od určité výše příjmu domácnost konzumuje stále stejně, jen méně spoří. A tyhle skupiny domácností podle výše příjmu jsou v každém kraji jinak velké.
Proto když paní Pekarová vypustí hlášku, že si lidé mají vzít svetr, tak v Praze většina lidí uznale a morálně kývá hlavou, vezme si svetr, a když to nefunguje, pustí si zase topení. Ale lidé třeba v Ostravě, kde je těch domácností s příjmem do dvaceti tisíc mnohem více, to podle mého mohou považovat za vysoce asociální, protože považují za normální, že když chodí do práce, měli by být schopni základní potřeby z příjmu pokrýt. Ale nejen v Ostravě, i mnohem blíže třeba v Jihočeském kraji je těch domácností s příjmem do dvaceti tisíc čistého, pokud si dobře vzpomínám, cca 65 procent.
Ing. Markéta Pekarová Adamová
Podle mého bude tento rok charakterizován spíše střídmostí a pomalu se můžeme dostat do recese. Ekonomika je především o psychice lidí. Možná je to jen můj pocit, ale politici nám v první polovině minulého roku svými plamennými projevy zprostředkovávali dojem, že pošlou zbraně, postarají se chvíli o uprchlíky a schválí sankce a vše se nějak rychle vyřeší. No a my vidíme, že za chvíli to bude rok, ani zbraně, ani sankce nic nevyřešily a uprchlíci asi zůstanou mnohem déle, což bude stát hodně peněz. Také nevíme, co se stane v té válce, která ač to mnozí již nevnímají, na nás stále psychicky působí. Podle mého tohle na lidi dolehne ve formě kocoviny, a to celé se odrazí i v ekonomice.
Podle mého bude hodně lidí s existenčními potížemi, ale opticky stále stejně zákazníků v hypermarketech. Celkově ale podle mého odhadu budeme v objemu spotřeby domácností klesat.
Co by mělo být v začínajícím roce ekonomickou prioritou vlády?
To je těžká otázka. Ty všechny problémy, do kterých jsme se minulý rok dostali, mají podle mého dlouhodobější řešení. Takže vláda může dlouze diskutovat o privatizaci ČEZ, o stavbě nových zdrojů, o nových dohodách s energetickými velmocemi, o podpůrných balíčcích občanům a průmyslu a tak dále. To vše je z mého pohledu lepení záplat, a když budou konečně jakž takž zalepeny, budou s nadsázkou řečeno další volby.
Nic z toho vládě nepomůže, aby se příští rok razantně zlepšila ekonomická situace. Řeknu takovou kacířskou myšlenku, ale podle mého by měla být základní prioritou vlády snaha o co nejrychlejší diplomatické ukončení války a zrušení sankcí. Ať si to připustíme, nebo ne, je to v současnosti bod, kolem kterého se nejen v ekonomice vše točí.
Tuším, že to spousta lidí označí za utopii nebo za proruský narativ, ale to by byla skutečnost, která by skokem změnila náladu ve společnosti. Zrušení sankcí nebo oprava Nord Streamu by nám zase umožnila získat čas, ať už bude energetická koncepce státu do budoucna jakákoliv.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
