Zemřel předseda Senátu Jaroslav Kubera. O co podle vás přichází česká politika s jeho odchodem?

Kubera byl tím lepším, co v současné ODS zbylo. Byl to politik starého střihu. Nemuseli jste s ním ve všem souhlasit, ale ctil osobní svobodu a právo říkat vlastní názor. Jak pro sebe, tak pro ostatní. Bývalo to ještě tak před deseti lety normální. Ale dnešní politika se dost posunula. Nálepkování a pokusy někoho umlčet nebo vyloučit z veřejné diskuze vidíme dnes a denně. Do politického života se zapojuje generace, která dobu nesvobody nezažila, a skutečného demokrata, aby mezi nimi pohledal. Nekritickým přejímáním mainstreamových postojů a nenávistí k těm, co je nesdílí, by rádi vybudovali lepší společnost. Rebelují konformitou. Demokracie odchází a nastupuje liberální demokracie.

Navzdory názorové a politické odlišnosti se napříč spektrem objevují pochvalné a uctivé komentáře k jeho osobě. Zaslouží si je? A zaslouží si státní pohřeb?

V případě Jaroslava Kubery je to zdánlivý paradox. Člověk, který byl pověstný vyprávěním vtípků, smyslem pro nadsázku a politickou nekorektností, je váženým politikem. A dostává se mu úcty, o které si morální majáky naší uvědomělé europolitiky mohou nechat jen zdát. Asi dělal v té politice něco přece jen trošku jinak... Už jen proto ho bude škoda.

Které jeho názory vám byly blízké a které nikoliv?