Mluvil jste tady na konferenci o tom, že Srbsko čeká na přijetí do Evropské unie už 22 let. Změnila se nějakým způsobem podpora pro tento krok?
Ne, stále to vnímáme tak, že připojení k EU je pro nás strategická volba a náš národní zájem. Samozřejmě, že za tak dlouhou dobu se stalo mnohé a také je pravda, že nyní je podpora o něco nižší, než byla před dvaceti lety. Tehdy to bylo asi sedmdesát procent, nyní je to ale stále přes padesát procent.
Nevnímáme to ale jako zásadní problém, ta podpora je mnohem vyšší, než v jiných kandidátských zemích a dokonce vyšší, než byla v Chorvatsku, když přistupovalo, tam to bylo 37 procent.
Věříte, že „kauza bitcoin“ vznikla pouze nešikovností Pavla Blažka a dalších představitelů?Anketa
A navíc máme zkušenost, že když z Bruselu přijdou nějaké nadějné či dobré zprávy, tak na to průzkumy podpory okamžitě reagují nárůstem.
Je tato podpora nějak zásadně odlišná mezi generacemi? Starší generace se na to obvykle dívá jinak, ale u nás z některých průzkumů vychází, že třeba i nejmladší generace se na některé věci dívá jinak než naše generace, vyrůstající v devadesátých letech…
Nejstarší generace vstup podporuje nejméně, to je pravda. Ve středních věkových skupinách je podpora velmi vysoká a pokud jde o mladou generaci, tak ti vstup do EU podporují také, ale nevnímají to tolik jako zásadní téma. Ale celkově je podpora pro vstup dostačující.
V panelu zazněl ve vztahu k Srbsku a Evropě politologický postřeh, že kdekoliv vznikne v politice mezera, tak se najde někdo, kdo ji obsadí. V tomto případě to bylo směřováno k Rusku a Číně. Cítíte to také tak, že pokud EU ochladne ve svém zájmu, aktivizuje to jiné hráče, mající v regionu své geopolitické zájmy?
Všechny tyto snahy musíme brát v tom světle, že my Srbové skutečně žádnou jinou alternativu nevidíme. Někteří lidé samozřejmě hledají možnosti třeba v BRICS, ale když si to věcně srovnáme a vyhodnotíme, tak bych řekl, že varianta vstupu do EU je pro nás „jediná realistická“. Prostě proto, že EU je nám ve světové architektuře nejblíž, vždyť Srbsko leží skoro v „kuchyni“ Evropské unie.
Problém je v jiné věci. My už skutečně trávíme 22. rok v „čekárně“ a hrozí, že z nás bude takový „věcně čekající kandidát“. A v takové situaci nám pro zajištění našich potřeb, které se mezitím vyskytly, dává smysl se obrátit jinam. Ať je to Rusko, Čína, nebo třeba země z Perského zálivu.
Takže posledních asi deset let navazujeme obchodní kontakty s Čínou, nebo se Spojenými arabskými emiráty. Nám se nijak nelíbí, že stále čekáme na přistoupení k EU, ale chceme využít alespoň nějaké příležitosti, které nám tento statut umožňuje.
Ale ve všech těchto dohodách je klauzule, že platí jen do doby, kdy se Srbsko stane členským státem EU a bude vázáno spojeneckými závazky zde. Pak samozřejmě přijmeme kompletně unijní režim.
Fotogalerie: - Kosovo je Srbsko
Fotogalerie: - Prezident v Srbsku
Fotogalerie: - Zeman v Srbsku
Těch 22 let, co čekáte, je skutečně hrozivě dlouhá doba. Ale za ty roky se změnilo mnohé nejen v Srbsku, ale i ve světě a v EU také. Není to i trochu výhoda, že jste měli možnost naplno odpozorovat, co členství v EU obnáší, včetně rizik, která nám při velmi rychlém procesu vstupu na začátku století příliš nedocházela? Nejste dnes, řekněme, „poučenější“?
Evropská unie se samozřejmě změnila, byla jiná nejen před dvaceti lety, ale i před deseti vypadala úplně jinak. Vidíme, že od členských států nebo jejich občanů čelí kritice a některé z těch výtek zcela chápeme.
Já si myslím, že v těchto vztazích je třeba být upřímný. Sami vidíme, jaké problémy, nebo nedokonalosti EU má. Ale nikdy to nezměnilo náš postoj, že přistoupení k EU je naším národním zájmem.
Víte, ona některá z bruselských rozhodnutí už na nás během integračního procesu dopadla, takže to můžeme posoudit i sami. A naše zkušenost je, že přes všechno je lepší sedět u stolu a mít možnost se na rozhodnutí podílet.
Mluvím se spoustou politiků z členských zemí, kterým se některé věci v jejím vývoji nelíbí. A v některých věcech s nimi i souhlasím. Ale pořád mi to přijde, a říkám jim to, že je to s EU jako s novým Mercedesem. Na začátku jste z něj nadšeni, postupem času vám začnou vadit některé nedokonalosti. Ale pak do auta vezmete někoho, kdo takové nemá, a ten vaše stížnosti naprosto nechápe a má z té jízdy pořád úžasný požitek.
Srbsko je velmi specifickou a hrdou zemí, s mimořádnou pozicí, danou jeho po všech směrech bohatou historií. Dnes v EU vidíme, že tato „specifika“ členských zemí nejsou příliš žádaná, protože komplikují dohody a kompromisy. Často jsou to země právě z naší části Evropy, Maďarsko, Slovensko, Polsko. Počítáte i s tím, že s vaší hrdostí můžete snadno získat podobnou nálepku „potížisty“?
My v tuto chvíli pořád přemýšlíme více o tom, jak se stát členem, než o tom, zda nás budou brát jako potížisty. Ale na druhou stranu vidíme, že tyto boje v EU probíhají a asi o její současné podobě něco vypovídají.
Samozřejmě čteme a sledujeme na jedné straně úvahy o konceptu liberální demokracie, na té druhé naopak, že se někteří hlásí k „neliberální demokracii“ a říkají, že ten liberalismus je v podstatě nedemokratický. Určitě se do budoucna bude muset najít nějaké řešení tohoto sporu.
Někdy je i u nás EU prezentována jako liberální utopie nebo distopie. Ale já si pořád myslím, že může být i něčím jiným. Když se podíváte kdo EU zakládal, lidé jako Schuman, Adenauer, De Gasperi, to přece všechno byli pravicoví politici, velmi silně zakořeněni v ideálech křesťanskodemokratického hnutí.
Nevidím důvod, proč by v Evropské unii neměl být prostor pro všechny. Levicové liberály i vyznavače tradičních hodnot. Ale to je hlavně na politicích a lidech v členských státech. Já opravdu upřímně věřím v demokracii a ve „veřejné mínění“. Nikdy bych si netroufl říct cokoliv proti názoru lidí z Maďarska, Slovenska nebo Česka.
Právě tyto názory jsou často kritizovány. Poslední tři roky je do této kritiky velmi často přimícháváno i Rusko a Putin, nebo jiné východní země. V panelu, kterého jste se účastnil, zazněla taková kritika i směrem k Srbsku. Obě naše země mají s Ruskem vlastní zkušenosti, ale také jsou v regionu, který blízkostí této země nevyhnutelně bude vždy nějakým způsobem poznamenáván. Je podle vás reálné se od Ruska zcela odstřihnout, jak se dnes někteří snaží?
Rusko bezesporu je velmi důležitá země, kterou nebude možné ignorovat. To, že kritizujeme jeho současný vládnoucí režim nás nemůže vést k předpokladu, že tato země někam zmizí. Bude tu, a bude na mapě Evropy.
Srbsko odsoudilo invazi na Ukrajinu, považujeme ji za nelegální, opakovaně jsme tak hlasovali v OSN. Na druhou stranu nám přijdou nesmyslné některé ze západních sankcí, které na Rusko tamní země uvalily a to je zjevně příliš nepociťuje. Ale zato jsme i my pocítili ruské protisankce.
Takže věříme, že tato strašná válka co nejdříve skončí a začne se pracovat na obnově vztahů s Ruskem, která by přinesla prospěch lidem na obou stranách.
Prezident Vučič na GLOBSEC vysvětluje postoj Srbska k Rusku a k Ukrajině:
Pokud se bavíme o těchto vztazích, tak jste tu čelil i dotazům na odebírání plynu z Ruska, redaktorka českého časopisu Respekt vám radila, ať se v tomto směru něčemu přiučíte u české vlády. U nás, a také v EU, se v posledních třech letech mluví o nebezpečí „energetické závislosti“ a jsou zdůrazňovány bezpečnostní aspekty. Vy jste mluvil o tom, že Srbsko aktuálně odebírá z Ruska 80 procent svého plynu, než se postaví plynovod z Řecka přes Bulharsko. Vnímáte tento obchod s plynem jako „energetickou závislost“, nebo je to prostě byznys?
Pokud se bavíme o energetické bezpečnosti, tak v tom je přece vždy tím nejlepším řešením diverzifikace zdrojů. A k tomu potřebujete mít více možností k volbě.
Pokud jde o současnou situaci v Srbsku, my musíme vycházet z toho, že jsme malá země, která musí pracovat se svým územím a svou polohou. A ta nám příliš možností nenabízí. A ještě před pár lety jsme je neměli vůbec žádné, měli jsme jen jednu cestu, protože jsme malá země bez mořských přístavů. Takže jsme ještě před několika lety brali z Ruska 100 procent našeho plynu, a požadavek „bez ruského plynu“ by znamenal „bez jakéhokoliv plynu“.
Teď jsme schopni nějaké alespoň částečné diverzifikace, ale z Ruska stále musíme brát osmdesát procent. Být bez plynu, to by samozřejmě bylo pro naší ekonomiku a pro naší zemi devastující a bylo by velmi nezodpovědné ji ohrožovat. A řeknu to zcela otevřeně: Za současných podmínek je to komfortnější, než jiné alternativy.
Poslední věc, která mě zaujala během vašeho panelu k rozšiřování EU. Byli jste tam jako zástupci zemí západního Balkánu a z publika vstal při dotazech muž z Turecka, který se rozčíleně ptal, proč není Turecko na pódiu, když bylo s Balkánem spojeno několik stovek let. Samozřejmě je známo, jak právě boj proti osmanské nadvládě ovlivňoval v 19. století formování a vznik balkánských národů. Ale je to pro vás téma ještě nyní, po více než 100 letech?
Já jsem původně historik, takže samozřejmě chápu, o co jde. Ale politicky to už dnes necítím jako téma. Pro Srby je Turecko populární dovolenkovou destinací a celkově máme v ekonomice velmi pragmatické vztahy, v Srbsku působí docela dost tureckých investorů.
S čím ale máme velký problém, to je turecká velmi aktivní role při vyhlašování nezávislosti Kosova a Metochije a rovněž jeho role při podpoře a vyzbrojování tohoto takzvaného státu. To je momentálně v naší zemi hlavní politická otázka, a podrývá to stabilitu celého regionu.
Nemanja Starovič, narozen 9. května 1982. Vystudoval historii, již při studiích pracoval v médiích, poté napsal tři knihy. Působil v diplomacii, od roku 2021 byl státním tajemníkem na ministerstvu zahraničí a poté na ministerstvu obrany. Člen Srbské pokrokové strany byl od května 2024 ministrem práce a od dubna 2025 je ministrem pro evropskou integraci.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Patří Srbsko do Evropské unie?
autor: Jakub Vosáhlo
_profil_top.jpg)
