Rok, kdy si připomínáme třicáté výročí od sametové revoluce, prozatím rámují protesty proti současné vládě a prezidentu republiky. Co tato skutečnost vypovídá o kondici české demokracie?

Vypovídá pouze o tom, že část občanů není spokojená s prací vlády, s premiérem a s kroky prezidenta republiky a to natolik, že tento svůj názor projevují veřejně. Je to jejich plné právo, do svobodného a demokratického světa takové vyjádření názorů patří. Nic to ale nemění na tom, že vláda i prezident mají legitimitu vzešlou z demokratických voleb a pouze ve volbách ji také mohou ztratit. Takže s kondicí české demokracie to nemá nic společného.

Mimochodem, do demokracie patří i občasné mocenské spory jednotlivých ústavních institucí, pokud se odehrávají v ústavním rámci. Takže mě nechávají klidnou i politické tahanice o budoucího ministra kultury, protože podle mého názoru systém ústavních vah a protivah nenarušily. Jsou to ale tahanice nedůstojné a naprosto rozumím naštvání mnoha lidí, kteří jen kroutí hlavou nad tím, že místo skutečných problémů naší země se vládní politici a prezident nesmyslně střetávají kvůli ministrovi, kterého nikdo neznal, a jeho případném nástupci.

Co české společnosti chybí k tomu, aby důstojně oslavila výročí 17. listopadu? Co by pro to mohl udělat premiér, prezident, sněmovní opozice či aktivisté Milionu chvilek?