Téma potravinové soběstačnosti je v současnosti v médiích značně frekventované. Jak ho chápete vy jako předseda Ovocnářské unie a člen představenstva české agrární komory?

Potravinová soběstačnost je důležitý parametr vyspělého státu. Nejde o to, abychom měli ve všech komoditách produkci 100 procent, ale mělo by být stanoveno určité procento bezpečné soběstačnosti u jednotlivých důležitých komodit, které zabezpečí zásobování trhu i v určitých kritických situacích, jako bylo třeba omezení letos na jaře v souvislosti s COVID. V současné době je soběstačnost ČR u čerstvého ovoce a zeleniny někde na jedné třetině, jsme tedy zemí velmi závislou na dovozu. Taková míra soběstačnosti je kritická, a dokonce může být i pro stát riziková. Myslím, že snad nikdo nepochybuje, že je u těchto komodit nezbytné ji zvýšit, troufnu si tvrdit, že v případě ovoce a zeleniny i zdvojnásobit. Zvýšení soběstačnosti u ovoce má v sobě i celou řadu pozitivních vlivů. V naší krajině by přibylo ovocných stromů, tolik důležitých pro zvýšení biodiverzity, eliminace eroze či lepšího jímání vody v krajině, tohle jsou všechno pozitivní nepřímé vlivy zvýšení soběstačnosti pro naši krajinu. A nezanedbatelné by bylo i snížení dopravy, pokud bychom si více ovoce vypěstovali u nás. Však i sama Evropská unie nyní výrazněji mluví o lokální produkci a krátkých dodavatelských řetězcích, což je vlastně nepřímé vyslovení podpory pro vyšší soběstačnost v oblastech, kde je to klimaticky pro dané plodiny možné.

O ovoci se nejčastěji mluví v souvislosti s rostoucími cenami. Je ovoce opravdu tak drahé, jak se může na první pohled zdát?  Co všechno může kromě počasí ovlivnit cenu ovoce?