Téma potravinové soběstačnosti je v současnosti v médiích značně frekventované. Jak ho chápete vy jako předseda Ovocnářské unie a člen představenstva české agrární komory?
Potravinová soběstačnost je důležitý parametr vyspělého státu. Nejde o to, abychom měli ve všech komoditách produkci 100 procent, ale mělo by být stanoveno určité procento bezpečné soběstačnosti u jednotlivých důležitých komodit, které zabezpečí zásobování trhu i v určitých kritických situacích, jako bylo třeba omezení letos na jaře v souvislosti s COVID. V současné době je soběstačnost ČR u čerstvého ovoce a zeleniny někde na jedné třetině, jsme tedy zemí velmi závislou na dovozu. Taková míra soběstačnosti je kritická, a dokonce může být i pro stát riziková. Myslím, že snad nikdo nepochybuje, že je u těchto komodit nezbytné ji zvýšit, troufnu si tvrdit, že v případě ovoce a zeleniny i zdvojnásobit. Zvýšení soběstačnosti u ovoce má v sobě i celou řadu pozitivních vlivů. V naší krajině by přibylo ovocných stromů, tolik důležitých pro zvýšení biodiverzity, eliminace eroze či lepšího jímání vody v krajině, tohle jsou všechno pozitivní nepřímé vlivy zvýšení soběstačnosti pro naši krajinu. A nezanedbatelné by bylo i snížení dopravy, pokud bychom si více ovoce vypěstovali u nás. Však i sama Evropská unie nyní výrazněji mluví o lokální produkci a krátkých dodavatelských řetězcích, což je vlastně nepřímé vyslovení podpory pro vyšší soběstačnost v oblastech, kde je to klimaticky pro dané plodiny možné.
O ovoci se nejčastěji mluví v souvislosti s rostoucími cenami. Je ovoce opravdu tak drahé, jak se může na první pohled zdát? Co všechno může kromě počasí ovlivnit cenu ovoce?
Za poslední rok ovoce hodně zdražilo, zejména v meziročním srovnání, a to i proto, že před rokem byly ceny hodně nízké. Produkce ovoce je velmi riziková a úroda na rozdíl od polních plodin výrazně kolísá vlivem případných negativních klimatických jevů. S tím souvisí i velké kolísání cen. Současné zvýšení cen způsobila především letošní nižší sklizeň, kterou zapříčinily jarní mrazy, a v případě třešní či jahod také škody od vydatných dešťů posledních týdnů. Samozřejmě do nákladů se promítají i vyšší náklady na sezónní pracovní sílu, která kriticky chybí, a pěstitelé nejen u nás ji musí promítnout do ceny, jinak ekonomicky neuspějí. Bohužel za vyšší cenou ovoce v posledních měsících stojí zřejmě i obchodní řetězce a jejich marže, a to i proto, že jejich provoz při nouzovém stavu, například od farmářských trhů, nebyl omezen, ubyla jim konkurence a lidí s vědomím potřeby více konzumovat ovoce a zeleninu na ceny tolik nehleděli. Cenu ovoce a zeleniny u nás ovlivňuje také vysoké 15procentní DPH, které je jedno z nejvyšších v celé EU, bohužel.
Vyplatí se u nás vůbec pěstovat ovoce? V čem je konkurence v Evropě před námi?
Ekonomika ovocnářství je v posledních letech špatná, a proto nám stále ubývají ovocné sady a produkce se snižuje. Výnosy výrazněji kolísají vlivem stále častějších jarních mrazů, vln sucha či krupobití. Zabezpečit sady proti těmto vlivům je sice díky moderním technologiím možné, ale velmi investičně náročné. Čelíme konkurenci blízké ovocnářské velmoci – Polsku. Jejich cenám nemůžeme konkurovat, mají řadu úlev a podpor. Svoji produkci neustále zvyšovali s cílem stále více expandovat na ruský trh, ale s tím je od zavedení embarga na vývoz do Ruska již několik let konec, a tak jejich nadprodukce končí za nízké ceny i na našem trhu. Dnes je již každé třetí jablko vypěstované v EU původem z Polska a tahle skutečnost táhne ceny dolů i našim ovocnářům na našem trhu. Konkurence ovoce na našem trhu z dalších zemí tolik ceny dolů netlačí jako ta polská.
Fotogalerie: - Šlehy v Síti
Jaké ovoce u nás vypěstované může nejvíce konkurovat tomu dováženému?
Platí to o jablkách, byť konkurovat cenám z Polska nejde. Daří se švestkám, zejména díky možnosti jejich zpracování, třeba na pálení. Slušná je i produkce višní, určená také na zpracování. Bohužel pěstujeme už jen asi desetinu broskví než před třiceti lety a nyní se také razantně snižují plochy rybízu a s pěstováním angreštu se skončilo před lety úplně.
Potravinovou soběstačnost lze chápat i jako určitou suverenitu státu. Jak to ale jde dohromady s tím, že například ovocnáři spoléhají ve velkém při sklizni na práci cizinců? Existuje nějaké schůdné řešení?
Určitě souhlasím s tím, že potravinová bezpečnost je určitým kritériem pro suverénní stát a měla by být součástí jeho krizových plánů, svědčí to i o vyspělosti a odpovědnosti takové země. Sezónní pracovní síla s tím až tak nesouvisí. To je problém celé EU. Sezónní práce nejsou pro místní pracovní sílu zajímavé a jsou hlavně náročné, a to platí jak o nás, tak i třeba o Polsku, Španělsku či Itálii. Všechny země jsou závislé na sezónní pracovní síle z třetích zemí nebo Balkánu. Rozdíl je ale v tom, že některé země zjednodušují a zrychlují možnost vstupu této krátkodobé a dočasné pracovní síly a tady jsou u nás určitě rezervy, aby náš stát v této věci pomáhal více a rychleji i nám.
Vychází pod patronací prezidenta Agrární komory Ing. Jana Doležala
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Richter
