Koronavirová „válka generací“: Dědeček a babička ujídají chlebíčka

„Ostrá nesouměřitelnost sociálních pozic není zajisté ničím novým. Byla charakteristickým rysem společností tradičních a stála i na počátku modernity. Výrazné sociální bariéry, nesrovnatelné cíle a hodnoty a zcela odlišné životní styly oddělovaly šlechtu od neurozené buržoazie. Majitelé továren zase žili ve zcela jiném světě než proletáři. Lišili se od nich jak možnostmi a prostředky, tak svými šancemi a životními aspiracemi.“

Jan Keller, Nerovnost a nesouměřitelnost, předmluva ke knize „Tři sociální světy – Sociální struktura postindustriální společnosti“

Politici i různé klastry voličů v době koronavirové jsou vystaveni zkouškám lidství, inteligence, ale i bezohlednosti a předvídavosti. Depopulace je i dnes populární – nejen u Billa Gatese, který tak chce snížit emise CO2, ale u většiny mládeže, která chce stále v Praze „přemluvit bábu“ k volbě TOP 09, nebo mládeže, která zpívá ve veřejnoprávní televizi WDR2 v Dortmundu pod vedením nadšeného dirigenta posměšné písničky o babce – staré „ekosvini“, která řídí motocykl a každý měsíc projezdí 1 000 litrů, protože ho používá v domově důchodců jako invalidní vozík. Která jede k lékaři v SUV koupit maso, protože je ve slevě a nestojí skoro nic. To je scénář „liberálně progresivní“. V kruzích i vzdělané mládeže, orientované na až přehnaně zdravý životní styl, kreativitu, flexibilitu a výkonnost, se poměrně otevřeně projevuje ageismus – COVID-19 považují za „nástroj třídění“. A italští či britští lékaři v době vrcholící pandemie jim dávají za pravdu.