Koronavirová „válka generací“: Dědeček a babička ujídají chlebíčka
„Ostrá nesouměřitelnost sociálních pozic není zajisté ničím novým. Byla charakteristickým rysem společností tradičních a stála i na počátku modernity. Výrazné sociální bariéry, nesrovnatelné cíle a hodnoty a zcela odlišné životní styly oddělovaly šlechtu od neurozené buržoazie. Majitelé továren zase žili ve zcela jiném světě než proletáři. Lišili se od nich jak možnostmi a prostředky, tak svými šancemi a životními aspiracemi.“
Jan Keller, Nerovnost a nesouměřitelnost, předmluva ke knize „Tři sociální světy – Sociální struktura postindustriální společnosti“
Politici i různé klastry voličů v době koronavirové jsou vystaveni zkouškám lidství, inteligence, ale i bezohlednosti a předvídavosti. Depopulace je i dnes populární – nejen u Billa Gatese, který tak chce snížit emise CO2, ale u většiny mládeže, která chce stále v Praze „přemluvit bábu“ k volbě TOP 09, nebo mládeže, která zpívá ve veřejnoprávní televizi WDR2 v Dortmundu pod vedením nadšeného dirigenta posměšné písničky o babce – staré „ekosvini“, která řídí motocykl a každý měsíc projezdí 1 000 litrů, protože ho používá v domově důchodců jako invalidní vozík. Která jede k lékaři v SUV koupit maso, protože je ve slevě a nestojí skoro nic. To je scénář „liberálně progresivní“. V kruzích i vzdělané mládeže, orientované na až přehnaně zdravý životní styl, kreativitu, flexibilitu a výkonnost, se poměrně otevřeně projevuje ageismus – COVID-19 považují za „nástroj třídění“. A italští či britští lékaři v době vrcholící pandemie jim dávají za pravdu.
Důsledkem koronavirové depopulační politiky „promořením“ je růst HDP na osobu, což přivítají ratingové agentury, nárůst vzájemné závislosti, tolik preferovaný globálními korporacemi, pokles vojenské síly a neschopnost vést nebo ovlivnit vedení válek, což preferují generálové NATO, pokles inovací a posilování postavení periferie, což mohou preferovat velmoci. Ať už Rusko, nebo Čína či USA. Přechodným vnadítkem střední třídy a odborů jsou vyšší mzdy v důsledku vyšší poptávky při menším počtu pracovníků. Středula zatleská, neboť jeho strategie #koneclevnépráce konečně získá vládní prioritu. Nezaměstnaní, nezaměstnatelní ani mrtví přece neplatí odborové příspěvky. Pro hravou mládež a vyčůrané Piráty může být sympatický nástup robotů a technologií šetřících pracovní sílu, aby se vyrovnal nedostatek pracovníků, pro hladové učitele zase více peněz na školství a ostatní investice do lidského kapitálu. Z nižšího nájemného a nižší ceny komodit budou profitovat i spotřebitelé nižší třídy. Na své si přijde i liberální část ČSSD. A pro geostrategické účely může být malá, ale o to agresivněji vzdělaná populace dobrá. Mezi mocí a počtem vojáků není v době chemických či bakteriologických válek korelace… stačí jedna vybavená laboratoř plná motivovaných profesionálů. To ocení i Klausova Trikolóra, Patrioti či vysloužilí majoři v SPD. Jak se zdá, i křesťané budou spokojeni, protože stále větší množství lidí zvolá, že boží mlýny melou.
Anglický reverend Thomas Robert Malthus v „Eseji o principech populace“ poznamenal, že zvýšení produkce potravin v zemi zlepšilo welfare obyvatelstva, ale zlepšení bylo dočasné, protože vedlo k růstu populace, což zase obnovilo původní úroveň produkce na hlavu. Lidé podle něj mají sklon využívat hojnost spíše pro populační růst než pro udržení vysoké životní úrovně, a tak brání skutečnému pokroku směrem k dokonalé společnosti. Hlavním bodem jeho eseje bylo, že populace se šíří geometricky a potrava roste aritmeticky, a proto kdykoli se zvyšuje zásobování potravinami, populace doroste o to rychleji, aby se eliminovala hojnost. Jídlo, které dříve živilo sedm milionů lidí, musí být v okamžiku, kdy počet pracujících převyšuje podíl práce na trhu, rozděleno mezi sedm a půl nebo osm milionů… tvrdí. Dělník proto musí tvrději pracovat, aby vydělával stejně jako předtím. Během tohoto období tísně, odrazování od manželství a obtížnost existence rodiny je tak velká, že populace stagnuje a cyklus se opakuje.
Prohlásil rovněž, že mezi lidmi existuje boj o přežití a že přežijí pouze silní, kteří dokážou dosáhnout jídla a jiných potřeb.
Malthus argumentoval, že dva typy kontrol udržují populaci v rámci limitů zdrojů: první – preventivní je kontrola porodnosti a druhá – pozitivní kontrola jsou děje, umožňující vyšší úmrtnost.
Pokud by se společnost spoléhala na lidské utrpení, aby omezila růst populace, pak by zdroje utrpení (např. hlad, nemoci a válka) nevyhnutelně byly součástí společnosti, stejně jako kolísají ekonomické cykly. Na druhé straně „preventivní“ kontrola počtu obyvatelstva, která znamená dostatečně dostupnou a bezpečnou hormonální antikoncepci omezující „náhodnou“ porodnost při sexuálních aktivitách mládeže v době jejich největší plodnosti, atraktivní programy pro mládež znamenající pozdější manželství a pozdější mateřství, mohou zajistit vyšší životní úroveň pro všechny a zároveň zvýšit ekonomickou stabilitu.
Stejnou měrou jako počet obyvatel třetího světa stoupala i efektivita zabíjení. Socio-demografická dynamika i frekvence stepních válek ve 20. století ukazuje, zda měl, nebo neměl Malthus pravdu.
Psali jsme:
Psst, ale nesmí se to říkat, zejména na levici. Vedoucí představitelé západního světa to ovšem všichni vědí a se zjevnými malthusiánskými úmysly vytvářejí programy atraktivního trávení mládí bezpečným cestováním po světě, sbíráním zkušeností v neziskových programech a výměnnými studijními pobyty. Vytvářejí programy omezené podpory třetího světa spolu s dodávkami primitivních ručních zbraní a střeliva tamtéž. To jediné, co do svých úvah Malthus v 18. století nezakalkuloval, byla demokratizace vzdělání, vědeckotechnický pokrok a zvýšení efektivity automatizované práce, díky kterým jsou ovšem bohatí bohatší a chudí stále chudí, ale snesitelněji. Chudoba je relativní, kulturně podmíněná – zejména když je bohatství s vaší situací nesouměřitelné. Tímto chci poděkovat sociologovi Janu Kellerovi za stať „Nerovnost a nesouměřitelnost“ z knihy „Tři sociální světy – Sociální struktura postindustriální společnosti“. Ano, opustili jsme bez slzy v oku společnost spojitě odstupňované nerovnosti a uvítali jsme společnost naprosté majetkové, mocenské a sociální nesouměřitelnosti. Je nám v ní dobře, neboť vidíme pouze své nejbližší okolí.
Fotogalerie: - Pětadvacítka
Jako dalšího učitele jsem měl přírodovědce, který svou vědeckou kariéru započal diplomovou prací o chování červených mravenců (Solenopsis invicta). „Neporazitelných“ stejně jako Řím (pojmenovaných podle latinské fráze „Roma invicta est“, která znamená „Neporazitelný Řím“ a byla tištěna na mince posledního císaře před pádem Západořímské říše, Romula Augusta). Tito mravenci jsou inteligentní a pracovití predátoři, projevující širokou škálu chování, které vede k řadě ekologických důsledků – od téměř nerozpoznatelných až po drastické. Umějí stavět vory, když cítí, že hladina vody stoupá. Jsou všežravci. A stejně jako lidé představují mravenci hrozbu pro rostliny i zvířata, kterým mohou způsobit vážné zranění nebo je i zabít, zejména mladá, slabá nebo nemocná. Dokonce i člověk může po jejich kousnutí mít vážné následky, či dokonce anafylaktický šok.
Nejen že se jim daří v městských oblastech, ale mohou i poškodit vybavení a infrastrukturu města včetně elektrického vedení či silnic, neboť ohlodávají kabely a poddolovávají vozovky, vlivem slunce teplejší než okolní terén. Zároveň mohou být i prospěšní, když na plodinách konzumují běžné hmyzí škůdce. A jsou i hostiteli řady parazitů – hub, hlístic a virů, které mohou být považovány za potenciální biologické zbraně. Stejně jako lidé tvoří dvě formy společnosti: kolonie s více královnami a kolonie s jednou královnou. Polygynové kolonie mají mnohem větší tvořivost i potenciál růstu než monogynové kolonie, jejichž obyvatelé jsou ale silnější. Červený mravenec je prvním druhem, u kterého je prokázáno, že má „zeleno-vousový“ gen, díky němuž může přírodní výběr upřednostňovat altruistické chování a preferenční zacházení s jednotlivci s touto zvláštností. Vlastnost popsal oxfordský evoluční biolog Richard Dawkins v práci „Sobecký gen“ (1976).
Proč to říkám? Protože jsme červené mravence, kteří se dokázali adaptovat na koexistenci v našem urbanizovaném světě, a dokázali tak efektivitu přirozeného výběru, označili za invazivní druh, škodlivý pro přírodu i hospodářství (jen v USA je viní z ekonomických škod za miliardy dolarů), zasahujeme do jejich ekosystému s arogancí božstev, provázenou ovšem neznalostí idiotů… biolog George C. Williams v knize „Adaptace a přirozený výběr“ v roce 1966 tvrdil, že „přirozený výběr fenotypů nemůže sám o sobě vyvolat kumulativní změnu, protože fenotypy jsou extrémně dočasnými projevy“. Každý fenotyp je jedinečným produktem interakce mezi genomem a prostředím. Jednou z nezbytných podmínek podle Williamse je, že vybraná entita musí mít vysoký stupeň stálosti a nízkou míru endogenní změny. Životní prostředí teď dlouhodobě mění, že jeden virus zmutoval a další mutace zřejmě budou následovat. Organismy včetně člověka jsou podle Dawkinse pouze „stroje pro přežití“ genů. Pár netopýrů ve Wu-chanu se raduje, že se jejich chřipce ve světě lidí líbí.
Co mě všichni tito lidé naučili? Přemýšlet o smyslu vývoje v přírodě i ve společnosti, o kritériích adaptace a preference evoluce před revolucí, o výběru strategických možností, zejména těch, které jsou odvozené od zákonů přírody a konfliktní s naším kulturním nánosem. Ať už s křesťanskou humanitou, komunistickou beztřídní pózou nebo s kapitalismem a jeho biblickým „co jest císařovo, dej císaři“. Jsem spoluvlastník státu a za své daně chci víc. Naučili mě přemýšlet o rekombinačních důsledcích jakýchkoliv kroků uvnitř jakéhokoliv systému.
Psali jsme:
Fazolová polévka
Jednou z humanistických křesťanských idejí je altruistická pomoc slabším, zejména „nevinným“ či nemocným. Ovšem příroda preferuje sílu, nikoliv slabost. V listě Římanům se píše: „My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě.“ (Řím 15,1) Povinni snášet? Je správné pomáhat slabším, vyrovnávat jejich šance? Proti přírodě? Z hlediska emocí matek, citových preferencí či přeživšího množství jedinců snad ano. Ale… z hlediska efektivity společenství, produktivity práce? Matouš křesťany nabádá: „Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z těchto maličkých.“ (Mat 18,14) Je správné zachránit malé, slabé, předčasně narozené dítě, které by jinak zemřelo, nebo léčit, a zachovat tak život dítěte s vrozenou vadou? Podle židovsko-křesťanské věrouky a od ní odvozených učebnic lékařské etiky samozřejmě.
Předpokládejme ale, že k předčasnému porodu, nižší gramáži, snížené imunitě, nedovyvinutí některých funkcí nebo vrozené vadě dojde vinou invalidní kombinace genů děděných mendelovsky po rodičích či při poruše genu. Někdy totiž dochází k tomu, že normální gen při dělení buněk zmutuje nebo se vlivem vnějšího prostředí změní (záření, chemie) a vyvolá genetickou poruchu, která jako dědičná nevznikne. Zmutovaný gen ovšem jedinec předá při plození zárodkům vlastních dětí. V řízeném prostředí inkubátoru za neuvěřitelných nákladů společnosti takto poškozené dítě doroste, zesílí a… sláva, přežije. Maminka je šťastná a se slzami v očích blahořečí lékařům. Dítě za zvýšené péče rodičů, kteří by jinak dělali něco jiného, vyroste. A chce se rozmnožovat. Má na to přece – lidské – právo. Svůj poškozený gen bude dál kombinovat a mutaci přenášet do dalšího pokolení. Výsledek v třetí či desáté generaci je docela hororový, na řešení vázané ekonomické i lidské náklady astronomické. Lékaři i pojišťováci rezignovali a veřejnosti tajemství genetických kombinací nevysvětlili. A levicoví hlupáci lobbují, aby se nemusela na školách provádět maturita z matematiky. Takže tajemstvím zůstává i statistika a počet pravděpodobnosti.
Poruchou dominantního genu nejsou jen hnědé oči v rodině modrookých, ale i Marfanův syndrom a od něj se odvíjející atypické srdeční chlopně, aneurysma, skolióza či krátkozrakost. Myslíte, že si mladý žádostivý pár dřív, než on ho zasune do ní, udělají genetický test? Cystická fibróza je také vrozené, dědičné onemocnění. Je léčitelné, nikoliv ale vyléčitelné. Pokud jste prováděli ve škole mendelovské hybridizační pokusy s fazolemi a jejich statistické vyhodnocení, víte, jak to v případě křížení dopadne. Tristně. Důvodem k tomu, proč to říkat, je tlak rodičů dětí s vrozenou a neléčitelnou genetickou malformací, které říkáme nemoc „motýlích křídel“ (epidermolysis bullosa congenita). Podle aktivistických stránek někteří pacienti s dystrofickou formou této choroby vychovávají vlastní zdravé děti a někteří se už i těší na vnoučata… dost děsivá představa.
Mendlovy zákony – uniformity, segregace a nezávislého výběru – si ze školy nikdo nepamatuje, protože učitelky přírodopisu jim také nerozumějí a neumějí je vysvětlit… takže zbývají jen ty kdesi v paměti zasuté fazole. Léčení chorob prozatím není na úrovni programátorské, neumíme opravy genetického kódu, protože neznáme syntaxi jazyka a jednotlivé příkazy. Není to leibnizovsky dvojkový kód, trojková soustava s nulou uprostřed a asi ne ani sumerský šedesátkový kód. Nevíme nic. Neznáme stále ještě ani komplexní model lidského metabolismu… a tak naše vyspělé západní zdravotnictví stále vyspěleji léčí – opravuje pouhé vnější projevy stále většího množství bez léčiv neléčitelných chorob a my nadšení z přežití v tom krásném novém světě zcela bezohledně šoustáme, plodíme děti (aby měl na nás kdo pracovat v hypotetickém důchodu) a přenášíme své poškozené geny do budoucích generací. Farmaceutické koncerny jsou rády. A budoucí ekologové jsou rádi. I brontosauři z 21. století přežili… sice měli díky genetickým poruchám nakonec tři hlavy, ale…
Fotogalerie: - Zlatý relikviářový kříž Karla IV.
Fluoridace vody, kterou známe z mládí a byla poprvé používána po hospodářské krizi ve 40. letech 20. století v USA, v zemích socialistického tábora bývala běžnou praxí dentální prevence od 60. let. Snad i proto skončila. V Československu v koncentraci 1 miligram fluoru na litr pitné vody tehdy pily přes 3,3 milionu lidí. V 50. letech se ve prospěch fluoridace vyslovila i tehdy ještě nezpolitizovaná Světová zdravotnická organizace (WHO). Vědecký výbor pro zdravotní a environmentální rizika (SCHER) Evropské unie zveřejnil v roce 2011 zprávu a v ní dostatek důkazů, že fluoridace snižovat riziko zubního kazu u dětí pomáhá, především pro tvorbu trvalého chrupu. Poslední doporučení směřují k hodnotě okolo 0,7 mg/l vody, resp. 0,05 mg/kg/den (IOM, 1997).
Nicméně hygienický postup byl raným budováním kapitalismu nahrazen doporučením individuálního používání zubních past s obsahem fluoru… dětští lékaři ovšem vědí, že zejména v některých socioetnických skupinách je sousloví „správná zubní hygiena“ prostřednictvím zubní pasty snem. A realita „individuální odpovědnosti“ i při dodržování hygieny ukázala, že pokud už si děti zuby pravidelně čistí, malé děti podstatnou část zubní pasty polykají a do těla se jim tak může dostávat poměrně velké množství fluoru. Daleko víc, než je zdravé… a tak lékaři, dokonce ti ze Státního zdravotního ústavu, straší kostní fluorózou vyfotografovanou kdesi na indickém průmyslovém venkově před půl stoletím. A ekoblábolilové z Arniky straší „chronickou otravou fluoridy“, rozšířením zornic, obrnou, poškozením ledvin a jater. Děti na základní škole na povinné zubní prohlídky jako v socialistickém Československu chodit nemusejí. Soukromí a zdravotní pojišťovnou nehrazení zubaři proto mají zajištěn dostatek klientů. A chudého od bohatého dnes poznáte – podle chrupu. Jako koně.
Kognitiva, zejména nootropika, nepředepisovaná od mládí a během doby vzdělávání jako plošný potravinový doplněk, netvoří společnost chytřejší a jedince se skokovým nárůstem rozumových a učících schopností, jak by mohla a měla, ale jsou schválena pro „symptomatickou léčbu chronicky narušené funkce mozku u syndromů demence“ a pro „podpůrnou léčbu následků kraniocerebrálního traumatu“ či multiinfarktovou demenci, kdy pouze prodlužují vnímání ubohosti konce života, navíc v dávkování, ve kterých doopravdy pomoci nemohou. Účinná dávka je třikrát až čtyřikrát větší než doporučená… přitom studie, prokazující jednoznačné účinky těchto preparátů, byly dělány v osmdesátých letech. Pyritinol (Enerbol, Encephabol), který nesnižuje viskozitu krve jako piracetam (Geratam, Nootropil, Lucetam), se nyní přestal do České republiky dovážet vůbec.
Pyritinol přitom způsobuje efektivnější produkci dopaminu, jedné z klíčových chemikálií v mozku k vytvoření silného mentálního soustředění, zlepšuje patologicky snížený metabolismus v mozku zvýšením zachycení a využití glukózy, výměnou nukleových kyselin, jakož i zvýšeným uvolňováním acetylcholinu. Kdyby byl podáván plošně dětem a mladistvým, mohl by zkvalitnit jejich život na dlouhou dobu lepším, koncentrovanějším učením a vybavováním poznatků. Ne nadarmo se mu říká „smart drug“. Kdyby byl podáván ve středních letech, okysličováním mozku by předcházel stárnutí a stařeckému zapomínání. Mohl by lidem zatraktivnit a prodloužit produktivní dobu života.
Stejně tak lze nesmírně levně, a přitom účinně prodloužit život populace pravidelným testováním rizikových faktorů. EKG, EEG, krevní obraz – měření glukózy A1C, cholesterolů HOL/LOL/VLOL, IgG/IgM, IgA, CRP, IL- 6, kyseliny močové či nádorových markerů v krvi nebo moči rozpozná příznaky raných stadií aterosklerózy, revmatoidní artritis, rakovin, infarktů myokardu, selhání ledvin, hypertrofie prostaty, diabetu 2. typu, pakostnice, bakteriální infekce a dalších zánětů, autoimunitních chorob, meningitidu… procedury ambulantní a stokrát levnější než případné léčení fází pokročilých zanedbaných. Výsledky digitálně zaslané ošetřujícím lékařům. Proč neexistuje několikrát ročně povinné testování všech pojištěnců, jestliže chtějí být léčeni ze solidárního pojištění? Mohla by existovat možnost si v případě potřeby nebo mezních hodnot připlatit i častější testy…
Ale k čemu je státu příliš chytré a příliš zdravé obyvatelstvo s koncentrovaným myšlením?
„Já mám virus, ty zase lék,“ říká zvláštnímu agentovi Ethanu Huntovi (Tom Cruise) převlečenému za mrtvého lékaře ve filmu Mission Imposible II režiséra Johna Woo už nakažený a horečkou sužovaný ředitel farmaceutické firmy Biocyte Pharmaceuticals, která nezná slitování, o viru Chiméra, „poslepovanému z různých chřipkových virů“, jen proto, aby firma mohla prodávat lék Bellerophon… ten film velmi realisticky ukazuje, jak může také vzniknout virová nákaza. Byl natočen v roce 2000.
Psali jsme:
Post scriptum čili pod čarou:
Existuje několik zásad zvýhodňujících přežití a váš klid:
- Ozbrojená ovce nemusí jít se stádem na porážku. Mít v kapse prostředek osobní obrany není zbabělost nebo nedostatek víry ve stát. Feťáci budou mít nyní hodně dlouho nedostatek peněz, drog, absťák a psychotickou ataku. Agresivita se dá čekat i u dalších, vylezlých z kanálů. Slovo prosím nemusejí znát stejně jako ne a odmítnutí si mohou vykládat osobně. Nejlepší je pepřový sprej či kapesní elektrický obušek kombinovaný se svítilnou a útočným bodcem. K obraně stačí. Bodnou nebo střelnou zbraň zásadně nedoporučuji, pokud nejste odhodlaný profesionál. Tohle není zombie apokalypsa, ale zoufalství slumu.
- Nechoďte nikam, pokud nemusíte. Pokud musíte, choďte jindy a jinudy než ostatní. Týká se to nákupů a jakýchkoliv procházek. I se psem. Když na procházce nikoho nepotkáte, máte jistotu, že vás nenakazí. Po půlnoci je svět liduprázdně krásný.
- Pokud někam jdete, mějte respirátor nebo roušku dokonale nasazenou, pokud jdete mezi více lidí, mějte obličejový štít či brýle, jednorázové igelitové rukavice od pumpy a v ruce sprej s čistým stoprocentním denaturovaným lihem (klika je potenciálně infekční, tyč v autobuse je potenciálně infekční, zábradlí je potenciálně infekční, peníze jsou potenciálně infekční…). Kašlete na to, jestli se vám někdo směje, nebo ne. Špiritus vyprchá.
- Smiřte se s tím, že koronavirus se smířil s tím, že tu s námi pobude. Minimálně do zimy, ale pokud i do jara příštího roku, pak na furt. Smiřte se s tím, že imunitu nezískáte, stejně jako nezískáte tu prsatou blondýnu. A na dovolenou nepojedete letos určitě nikam. Smiřte se s tím, že příští rok asi také ne. Poznejte krásu vašeho okolí, trpělivost vaší rodiny a útěchu nalézejte v knihovně.
- Jezte vitamíny a prostředky na posílení imunity. Volně prodejný lék na koronavirus neexistuje. Nekupujte „zaručeně funkční“ roušky za 30 eur kus.
- Chodbu v domě stříkejte na noc koncentrovaným Savem ze zahradního postřikovače na hnojivo. Kliku či tlačítko výtahu denaturovaným lihem. Oblečení nepoužívejte bez vyprání déle než den. Roušky vyvářejte jako dětské pleny a stejně tak je žehlete. Virus umírá až při čtvrthodinovém pobytu v 92 stupních, jak zjistili… původně se předpokládalo, že nepřežije pasterizaci. Přežije.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Štěpán Kotrba
