Embargo toho mnoho nevyřeší
„Vzhledem k naší závislosti na dovozu ruského plynu je navrhované embargo velmi na pováženou. Francouzský prezident i lucemburský premiér varovali, že protiruské sankce mohou poškodit Evropu daleko více, než Rusko. To své produkty přesměruje na Čínu, Indii, které potom mohou přebytky prodávat dráž do dalších zemí. V tom má naše republika vlastní zkušenosti. Ruskou ropu nekupujeme od Ruska, ale od německého zprostředkovatele, samozřejmě za vyšší cenu,“ pokračoval dále Kavan.
„Pohovořil bych o válce, protože jsem přesvědčen, že její zastavení by mělo nejefektivnější dopad na zlepšení naší životní úrovně i bezpečnosti. Předesílám pro jistotu, že tuto válku ostře odsuzuji. Proto podporuji vynikající iniciativu Lékaři a občané proti válce. Putinův rozkaz jednoznačně odsuzuji, ale současně se snažím pochopit důvody, které jej k tomu vedly. Zdůrazňuji, že snaha něco pochopit není totéž jako s tím souhlasit. To nezdůrazňuji proto, abych se vyhnul možnému tříletému vězení jako trest za souhlas s invazí. V Rusku za nesouhlas může být občan potrestán až patnácti lety vězení. Měli bychom odmítat všude tresty za vyjádření názoru. To naši bezpečnost neohrozí a demokracie by tím mohla utrpět,“ pokračoval dále bývalý sociálnědemokratický ministr zahraničí.
Co už Rusko neskouslo…
Podle Kavana je třeba se podívat, co předcházelo invazi z 23. na 24. února. „Pro ruského prezidenta bylo členství Ukrajiny v NATO a tedy přítomnost vojsk Aliance na ruských hranicích vždy nepřijatelné. Před dalším rozšiřováním NATO Putin varoval již 10. února 2007 v Mnichově. O rok později, v březnu 2008 na summitu NATO toto varování opakoval. Překvapivě USA toto varování ignorovaly a jen o dva měsíce později v Bukurešti oznámily záměr rozšířit Alianci o Gruzii a Ukrajinu. Prezident USA Joe Biden kupodivu Ukrajině sliboval členství v NATO dokonce i vloni v prosinci. Pravdu prozradil až generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, který letos v březnu oznámil, že přijetí Ukrajiny do NATO nikdy nebylo na programu – cituji. Škoda, že to neřekl o tři týdny dříve. Možná tím mohl zabránit válce,“ konstatoval Kavan.
Fotogalerie: - Lékaři a občané proti válce
Mír je něco jako fuj?
„Jsem hluboce přesvědčen, že vojenské řešení neexistuje. Bude naprosto nutné se dohodnout na příměří a na mírové dohodě, ale k tomu dnes není ani jedna z válčících stran ochotná, neboť doufá, že si na bojišti vytvoří výhodnější podmínky. Rusové budou chtít nejen ubránit pozemní koridor z Donbasu na Krym, a tak zajistit zásobování vodou Krymu z Dněpru, ale budou chtít dostat pod kontrolu i ukrajinské černomořské přístavy, Mykolajiv a Oděsu a možná dojít až do Podněstří a tam chránit proruské síly,“ předvídal Kavan.
„Ukrajina doufá, že se jí podaří vytlačit ruská vojska ze všech území, která dnes okupují. Prezident Zelenskyj před několika dny vydal rozkaz, aby milion jeho vojáků podniklo protiofenzivu a osvobodilo jih Ukrajiny, počínaje Chersonem. To odpovídá vizi, kterou prosazují někteří američtí politici. Po nich opakuje prezident Zelenskyj, že Ukrajinci musí bojovat až do vítězství a obnovit předválečný status quo. To znamená neuznat anexi Krymu ani suverenitu Doněcké a Luhanské republiky. Stoupenci této teorie současně věří, že kombinace úspěchu na bojišti s dopadem ekonomických sankcí by mohla přesvědčit Putina, aby ukončil válku, anebo někoho z jeho okolí, aby ho svrhl,“ vysvětloval Kavan.
A před několika desítkami hostů konference pokračoval: „Jeden americký profesor argumentuje, že jde o zcela falešnou iluzi. Podle něj je ruská armáda schopna ubránit dosud dobytá území a ruské hospodářství je schopné se ubránit sankcím. Podobnou taktiku použil bývalý prezident Donald Trump proti Iránu, jehož ekonomika je menší než ruská, a přesto se roky úspěšně ubránila. Americký profesor uznává, že sankce ruským občanům znepříjemní denní život, ale ne do té míry, aby podpořili takzvanou změnu režimu. Naopak, výzkumy ukazují, že podpora Putina se dokonce navýšila – kromě velkých měst, a že se lidé ztotožnili s jeho argumentem, že válka je klíčová pro národní bezpečnost. Profesor apeluje na Ukrajinu a především na USA, aby přehodnotily své ambice a aby místo fantazírování o vojenském vítězství začaly hledat diplomatický kompromis, který by ukončil válku.“
Bude to bolet – ale méně než válka. Jen ta ega, co s nimi…
Obě strany budou muset učinit podle Jana Kavana jisté bolestné ústupky. „To je podle mne důležitější, než investovat stále více peněz a zbraní do války, což by vedlo k většímu počtu mrtvých a k větší destrukci. Jak by taková mírová dohoda mohla vypadat? Tato teorie platí i pro Českou republiku, která patří k největším dodavatelům zbraní na Ukrajinu, a to na úkor výdajů, které by mohly ulehčit život našich občanů. Pouze připomínám, že diplomacie je laciná. Kromě času, letenek a spousty kávy je hlavní cena zcela politická.“
Henry Kissinger i americký profesor vidí jisté kontury dohody. „Ukrajina se bude muset vzdát kontroly nad části svého území. Rusko se bude muset vzdát území, které dobylo po invazi a které nyní okupuje. Ukrajina bude potřebovat silné bezpečnostní garance od USA, Francie a Německa, ale pravděpodobně i od Turecka a bezesporu i od OSN. Mezi signatáři takové dohody bude muset patřit Rusko. Tyto záruky budou evokovat článek pět, což bude pro člena NATO zcela bezprecedentní. Západ bude muset omezit ruské sankce, Ukrajině bude moci dodávat zbraně, ale jen pro jejich obranu. Žádné ofenzivní. Na území Ukrajiny nebudou moci být žádné základny NATO. Už římský státník Cicero argumentoval, že nespravedlivý mír je lepší než spravedlivá válka. Pro Zelenského bude nalezení kompromisu mezi zachováním suverenity a ukončením spravedlivé, ale zničující války, nesmírně složité.“
Comeback Minských dohod?
„Pokud by se oprášily některé principy takzvaných Minských dohod, tak by Ukrajina byla součástí Západu, ale neutrální, například jako je Rakousko. Její východní část by získala rozsáhlou autonomii, pokud ovšem dohodou separatistické republiky by se nestaly suverénními. Ukrajina by se samozřejmě musela smířit se začleněním Krymu do Ruska. Putin by pak mohl prezentovat neutralitu Ukrajiny jako své vítězství. A současně Ukrajina by získala zpět část svého území, které ztratila na bojišti. Rovněž by získala mezinárodní záruky, že jí Rusko již nebude moci znovu napadnout. Ukrajina by musela zrušit diskriminační jazykové zákony. Emocionálně by mohlo být pro Ukrajince obtížné se smířit s odtržením části svého území, které ovšem již osm let stejně nekontrolují. To by mohlo evokovat osamostatnění Kosova, které schválila i vláda České republiky a s výjimkou pěti států i zbytek Evropské unie. Mírová dohoda musí být úvahou, jak na právo Ukrajinců na svobodný život v demokratickém státě, tak i na bezpečnostní obavy Ruska.“
Ostrov svobody a čínská vojska v Mexiku
„Uznávám, že se tím na pořad dne znovu dostávají takzvané sféry vlivu a blokové uspořádání. Sny z doby hned po skončení poslední studené války budeme muset bohužel na čas odložit. Čeká nás nová studená válka. Realita sfér vlivu a nárazových zón ovšem nikdy nezmizela,“ pokračoval Kavan. „V roce 1962 naštěstí Fidela Castra nenapadlo chtít začlenit Kubu do Varšavské smlouvy a Nikita Chruščov prozřetelně zamezil jaderné válce stažením jaderných ruských raket z blízkosti amerických hranic. Jak nedávno připomněl slovenský historik Eduard Chmelár, teprve před dvěma měsíci pohrozily USA, že pokud by Šalamounovy ostrovy umožnily Číně tam vybudovat vojenské základny, tak proti nim zahájí ozbrojený útok. A to jde o souostroví, které je od americké pevniny vzdálené mnoho tisíc kilometrů.“
„Americký profesor politologie nedávno připomněl, že v mezinárodních systémech moc vytváří právo. A zdůraznil, že – cituji – Spojené státy by nikdy nedovolily, pokud by Kanada nebo Mexiko pozvaly čínské jednotky do Toronta nebo do Mexico City,“ podotkl Kavan.
Do posledního Ukrajince, nikoliv však za Ukrajinu!
A exministr dále pokračoval: „Tento profesor přiznal, cituji – tlačili jsme na Ukrajinu, aby se chtěla stát členem NATO. Aby se stala západní výspou na ruských hranicích. My za Ukrajince nebudeme bojovat, ale budeme bojovat do posledního Ukrajince. Ale dodáme jim zbraně a budeme je cvičit. Nikdo samozřejmě nedoufá, že Rusy porazí, ale možná bude pat – konec citátu.“
„Podle amerického ministra obrany je smyslem americké politiky – cituji – takové oslabení Ruska, aby již nebylo schopné žádné podobné invaze. Osobně se domnívám, že takovýto pat by byl dobrým výsledkem. Bývalý řecký ministr financí nedávno odkázal na čínského filozofa a vojenského stratéga, který poznamenal, že pokud čelíme silnému nepříteli, jehož porážka bude znamenat, že zahyne mnoho vlastních lidí, pak je nejvhodnější postavit v týlu nepřítele zlatý most a umožnit mu po něm ustoupit a pak prohlásit, že se dosáhlo jistého úspěchu. Řek zároveň uznal, že mírová dohoda nikoho zcela neuspokojí, ale jejím výsledkem bude alespoň ukončení zabíjení lidí a nezávislá demokratická Ukrajina.“
Čí a koho jsou premiéři Česka a Slovenska?
Eduard Chmelár vytkl podle Kavana slovenské vládě, že vyváží na Ukrajinu zbraně a rozdává státní majetek jako lentilky, místo aby usilovala o diplomatické řešení. „Toto myslím platí i pro naši vládu. Západní zbraně samozřejmě pomáhají ukrajinské obraně, ale současně prodlužují válku a nevytvářejí podmínky pro mírovou dohodu. Jsem přesvědčen, že heslo boj za mír nevede k míru, ale k většímu krveprolití. Pokud EU odstřihne Rusko z evropského trhu s ropou a plynem, tak Rusko jistě přijde o významný příjem. Ale své nerostné bohatství bude prodávat mimoevropským státům, kde žije, zdůrazňuji, většina světové populace.“
Pro Českou republiku, která je na ruském plynu téměř stoprocentně závislá, jde dle Jana Kavana o zcela drastický krok. Ministr Lipavský nedávno prohlásil, že ruský plyn vlastně nepotřebujeme. Velkoryse přešel fakt, že nás stojí asi 8 korun za metr krychlový, ale LNG 20 až 25. Odkup amerického plynu ovšem pokryje asi desetinu současné evropské spotřeby, a to nemluvím o nákladném vybudování příslušné infrastruktury. Jsem přesvědčen, že brzy dojde k dohodě mezi USA a Íránem a tím ke zrušení protiíránských sankcí, což povede k tomu, že nám Írán nabídne jejich ropu a plyn na ceny výhodnější než americký LNG. Mám ovšem obavu, že česká vláda omítne výhodný obchod se státem, který není spojencem USA,“ uvedl za šumu v sále Kavan.
„Česká republika poskytuje Ukrajině velmi štědrou pomoc. Vojenskou, ekonomickou, finanční i humanitární. To je třeba ocenit. Na druhé straně si myslím, že by český premiér měl vzít v úvahu všechny dopady na české občany. Vlna solidarity s Ukrajinou je obdivuhodná. Předpokládám ovšem, že si lidé v ní promítají i svůj vztek na ruskou invazi ze srpna 1968. Kompenzují si tak i své pocity bezmocnosti, že jsme se tenkrát nemohli bránit. Historické události si mohou být velmi podobné, ale to neznamená, že by se mohly zcela opakovat. Brežněvova obava, že si Československo samo rozvolní sovětská pouta, není podle mého totožná s Putinovou obavou z přítomností NATO na ruských hranicích,“ konstatoval bývalý předsedající Valného shromáždění OSN Jan Kavan.
„Války, invaze, okupace nejsou v zájmu lidí, kteří chtějí žít v míru, ve vzájemné solidaritě a užívat si prosperity, vytvořené vlastní prací,“ ukončil Kavan svůj příspěvek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Václav Fiala
