Celý profesní život se geofyzik a seismolog Pavel Kalenda zabývá okrajovými (nepodporovanými) tématy geofyziky a zejména seismologie. Od predikce zemětřesení se dostal ke sluneční aktivitě a planetárním vlivům na Slunce a Zemi a následně i ke klimatu. Jeho odborná zjištění byla tak překvapivá, že nebyla hlavním vědeckým proudem dosud přijata a teprve čekají na své zhodnocení. Týká se to především role Slunce, které řídí nejenom klima na Zemi, ale i samotný pohyb litosférických desek a geologický vývoj Země. Gravitační vliv planet a jejich rázů zase umožňuje nejenom predikovat sluneční aktivitu, ale ukazuje i na dosud neznámou planetu ve Sluneční soustavě.

Protože jeho zjištění popírají řadu dnes obecně přijatých dogmat (například vliv lidstva na klima) nebo politických proklamací (Green Deal), byl zařazen mezi vědecké disidenty a exkomunikován z Akademie věd. „Těch přímých i nepřímých důkazů o velice malém až zanedbatelném vlivu lidstva na klima – a globální přírodní procesy obecně – je už celá řada. Začněme od těch učebnicových. Tak například v učebnici klimatologie od amerického atmosférického vědce, profesora Murryho Salbyho, z roku 2012, která vyšla v prestižním nakladatelství Cambridge University Press, se na stranách 545 a 546 píše o tom, že lidstvo v roce 2010 vypouštělo do atmosféry cca 5 GtC/y (gigatuna uhlíku se rovná jedné miliardě tun) a přitom přirozená výměna CO₂ mezi oceánem a atmosférou byla cca 150 GtC/y (viz obrázek),“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Pavel Kalenda.

Upozorňuje na to, že v letošním roce jsou antropogenní emise CO₂ o něco vyšší, cca 7 až 10 GtC/y, přesto to v celkovém ročním koloběhu CO₂ činí jen cca 6 až 7 % celkové přirozené výměny. „Tato výměna CO₂ mezi atmosférou a oceány je navíc dynamická, takže závisí zejména na teplotě mořské vody (která má asi 50x více rozpuštěného CO₂, než je v atmosféře), kolik CO₂ se uvolní z oceánu do atmosféry, nebo naopak kolik CO₂ se absorbuje ve vodě. Takže vůbec nezáleží na tom, kolik CO₂ bude lidstvo vypouštět do atmosféry, protože o tento podíl se uvolní přirozeně méně CO₂ z oceánu do atmosféry, přesně podle Henryho zákona o rovnosti parciálních tlaků na hladině,“ konstatuje geofyzik.

Uvolňování CO₂ z oceánů do atmosféry je řízeno změnami teplot oceánů

Takže uvolňování CO₂ z oceánů do atmosféry je především řízeno změnami teplot oceánů, a to jako integrál teplot. „Slovy profesora Murryho Salbyho z přednášky v Hamburku: Rychlost nárůstu koncentrace CO₂ v atmosféře je přímo úměrná anomální teplotě. Z toho vyplývá, že koncentrace CO₂ v atmosféře je úměrná integrálu anomálních teplot. Samotné globální anomální teploty jsou přímo úměrné integrované (neboli akumulované) sluneční energii,“ dodává Pavel Kalenda.