Předává Babišova vláda stát v lepším stavu, než jej převzala?

Kladete mi otázku, o které od starověku píšou nejvýznamnější filozofové balíky spisů. Nejprve bychom si museli objasnit, co vlastně považujeme za stát. Mně je asi nejbližší pojetí přirozeného organismu, který vzniká a nadále existuje proto, že lidé nemohou žít a být bezpeční v izolaci – pospolitost přináší lidem společné dobro, společný užitek a společné štěstí. Lidé, žijící v tomto společenství, sdílejí příbuznou historii, která je hodnototvorná. Příbuznost společenství je založená v jazyku. To je zřejmé, když si uvědomíme, že obdobné pojmy v různých jazycích si lidé vykládají různě, občas i protichůdně. Není zkrátka jednotný všesvětový lid, který by měl stejnou představu o tom, co je společné dobro, společný užitek a společné štěstí.

Ale vy chcete odpověď jednodušší. Česká vláda totiž jen z poměrně velmi malé míry ovlivňuje celosvětové zmatení jazyků, historie a sdílených hodnot. Jde o procesy, které rezonují i v našem společenství. Vznikají různorodé tektonické rozštěpy. Například mezi velkými městskými aglomeracemi a zbytkem státu. Většina lidu pražského (a dalších velkých měst) je pod vlivem meritokracie a mediokracie – tedy pod vlivem poměrně malých, názorově a zájmově úzce spjatých skupin. Sjednocující smysl diskuse, jako vyjednávání kompromisu, na základě argumentů, přestává existovat. Diskusi nahrazuje srážka neměnných stanovisek. Zcela je z paměti vytěsňována věta TGM – „Demokracie je diskuse“.