Sám Lubomír Zaorálek – čerstvý ministr financí - o vás v pořadu Události, komentáře v České televizi prohlásil, že jste byl výborným kandidátem na ministra kultury, na kterém měla ČSSD trvat. Co na to říkáte?
Samozřejmě mě to těší, protože Zaorálek je člověk s obrovskou politickou a životní zkušeností, kterého si vážím. Byl jsem rád, že jsme mohli spolupracovat, a jsem rád, že když původní strategie sociální demokracie dostat do vlády nové tváře – dejme tomu i nové tváře s komunální zkušeností, které do vlády přinesou pohled zespoda – havarovala, tak že Jan Hamáček zvolil právě tuhle sázku na jistotu. Sázku na politika, který resort rozhodně zvládne, který zvládne i mnohem větší výzvy a je perfektně připraven na to být skvělým ministrem.
Jakou roli sehrál ruský národ v dějinách Československa a České republiky?Anketa
Jak vnímáte celou epizodu kolem vaší nominace na ministra kultury? Co si z toho berete?
Obrovskou životní zkušenost. Hodně mi to dalo, protože jsem vlastně po dobu čtvrt roku byl terčem palby médií, politiků, ale i obyčejných lidí, které jsem na ulici potkával. Musel jsem odpovídat na nejrůznější otázky. Myslím, že dnes patřím k nejprověřenějším politikům v České republice. Ale dalo mi to ještě další věc, kromě osobnostního tréninku – vědomí, že když se člověk chce jako rovný s rovným utkat s těmi nejmocnějšími v České republice, potřebuje mandát od lidí. A pokud přímý mandát od lidí nemá, je v obrovské nevýhodě a hrozí mu, že kdykoliv si povyskočí, tak ho někdo sekne po hlavě.
Myslíte si, že se tohle stalo Staňkovi?
Myslím, že ne. Problém Antonína Staňka nebyl v tom, že by byl příliš aktivní nebo udělal něco v zásadě špatného. Problém byl spíše v tom, že málo prezentoval politiku sociální demokracie. Málo prezentoval, proč jsme ve vládě, a byl neviditelným ministrem do chvíle, než přišly známé kauzy. Problém nespočíval v kauzách, ale v nedostatečné prezentaci jeho práce. Lidé, kteří se trochu více zajímají o politiku, vědí, že o případném odvolání Antonína Staňka se spekulovalo už před sjezdem ČSSD někdy koncem minulého roku. Jan Hamáček celou věc nechtěl řešit před sjezdem, protože chtěl vědět, jaký má mandát a předtím nechtěl dělat radikální politické kroky.
Premiér Andrej Babiš vás v rozhovoru pro MF Dnes kritizoval, jakým způsobem jste poskytoval vyjádření do médií: „Na mě, na ministryni financí Schillerovou, na vládu, do které chtěl jít. Stále se ke všemu vyjadřoval. No, tak jsem řekl, že tenhle člověk tuhle vládu rozvrátí,“ řekl. Prý už neměl po návratu z dovolené chuť vaše řeči poslouchat.
Já jsem to takto vnímal a právě proto říkám, že člověk bez přímého mandátu od lidí to má těžké. Občas se mu stane, když je příliš otevřený, mluví příliš upřímně a příliš často kritizuje chyby na lidech, kteří mandát mají, že ho seknou, jen proto, že těžko snášejí kritiku. A on se nemá jak bránit. Proto chci mandát od lidí získat, a pokud se mi to podaří, pak Andrejovi nezbyde, než naučit se kritiku snášet.
Podle Babiše si za celou krizi kolem ministra kultury mohou sociální demokraté sami. Souhlasíte s tím?
Určitě. Kdybychom nevstupovali do vlády, tak k té kritice nedošlo. Kdybychom nenominovali Staňka, nemuseli jsme ho z vlády odvolávat a kdybychom navrhli kandidáta, který by byl od začátku pokorný, chválil Andreje Babiše za jeho skvělé nápady a Alenu Schillerovou za nový účes, tak bychom bezesporu měli život snazší. Ale já jsem to takto nechtěl. A v tomto smyslu si za to můžeme sami.
Jak už jste sám zmínil, čeká vás kandidatura do Senátu. Andrej Babiš řekl, že jste z toho tedy vyšel celkem dobře. Co chystáte, čemu se budete věnovat a s čím do voleb půjdete?
Mě teď čeká práce v Novém Městě na Moravě, kde jsem starostou, a kterou jsem nepřerušil. Snažil jsem se, aby tohle moje letní dobrodružství nepoškodilo právě Nové Město na Moravě, protože člověk se má věnovat především tomu, kde mu lidé věří a kde má odpovědnost. Bohužel samozřejmě tím, že jsem nepoškodil Nové Město na Moravě a vždycky někoho poškodit musíte, odnesla to moje rodina. Ten čas jsem nevzal Novému Městu na Moravě, ale svojí rodině. To je jedna z věcí, kterou bych rád alespoň částečně napravil. A věnovat se budu Novému Městu na Moravě, kde je spousta úkolů, práce, připravujeme rozpočet i velké investiční akce.
Co se týká voleb do Senátu, tak se neskrývám s tím, že pokud mám jít do velké politiky, musím získat důvěru, abych mohl velkou politiku měnit. Nejdu se do velké politiky zašít, netoužím po jakékoliv funkci, nechci si sednout do křesla a chválit mocné. Chci přinést do politiky normálnost, chci přinést kulturu efektivního řešení problémů, které Českou republiku čekají, a aby na centrální úrovni lidé pracovali jako na úrovni regionální. To znamená, aby přestali intrikovat, aby si přestali naznačovat, co chtějí udělat, aby přestali dělat půlkroky a pořádat desítky zbytečných schůzek kvůli řešení jednoduchých problémů. Aby prostě normálně pracovali tak, jak pracuje každý starosta. To chci do politiky donést. Bohužel je to něco úplně jiného, než co prezentují politici staré doby jako jsou Andrej Babiš, Miroslav Kalousek a mnozí další.
Domnívám se, že základním problémem je neřešení důležitých problémů budoucnosti. Tváříme se, jako by nejdůležitějším člověkem české politiky byl Andrej Babiš. Česká republika nepotřebuje zabývat se tím, zda je nám sympatický, či nesympatický Andrej Babiš. Jde o nepodstatný problém, který pomine. Důležité je řešit přicházející recesi, změny na trhu práce a hrozbu České republice, že nebude připravena na změny, které čekají nejen nás, ale celou Evropu.
Pokud tyto problémy nezačne řešit, hrozí, že do deseti let zde bude velké množství nezaměstnaných, lidé nebudou mít práci, a zároveň zde budou žít ti, kdo přišli za prací v době konjunktury. O to vše se budeme muset postarat, protože jsme řešili nesmysly a prkotiny v době, kdy jsme se na tyhle věci měli připravovat. Musíme se připravit na změnu na trhu práce. Musíme změnit způsob vzdělávání mladých lidí. Musíme se připravit, že budou potřeba úplně jiné profese než dnes. Musíme připravit střední generaci na to, že jim často jejich zkušenosti nabrané v životě bez větších změn v jejich kvalifikaci budou k ničemu. A musíme připravit lidi na to, že nás nečekají jednoduché časy.
Ale základem pro to, abychom uspěli, je, že všechny problémy přestaneme brát jako něco, co nás ohrožuje, a začneme je brát jako výzvu, aby Česká republika byla lídrem těchto změn.
Psali jsme:
Tuším, že jsou to Japonci, kteří mají stejné slovo pro příležitost jako pro krizi...
Je to přesně tak. A Japonci díky tomu– přestože byli zdecimovaní válkou – se stali jedním z nejvyspělejších národů na světě. Přesně proto, že když viděli krizi, viděli i příležitost. A jestliže mluvím o potřebě zbavit se starého myšlení, patlání se v minulosti, které předvádějí politici stojící jednou nohou stále v minulosti, tak mám na mysli nahradit je inovativním přístupem, pohledem do budoucnosti. O to chci usilovat.
O budoucnosti ČSSD se hodně mluví – o nízké podpoře, nutných změnách, nových tvářích a tak dále. Co sociální demokracie potřebuje nejvíce, podle vás?
ČSSD potřebuje, aby se její členové přestali mezi sebou hádat. Potřebuje, aby členové sociální demokracie respektovali směr, který vytyčilo vedení. Aby věřili, že je správný a stojí se za něj poprat. A skutečně stojí za to bojovat společně proti našim politickým protivníkům. Naše spory uvnitř nikoho nezajímají a ničí nás v důsledku všechny. Sociální demokracie potřebuje, aby měla společný cíl a za tím cílem šla.
Co nás v poslední době zdevastovalo, bylo, že s čímkoliv přišel Jan Hamáček jako předseda, okamžitě se dočkal komentování strategie, kritizování, a kdekdo v sociální demokracii se cítil dost chytrý na to, aby předsedovi přes média vzkazoval, co dělá špatně. Ve chvíli, kdy vám vlastní lidé podtrhávají stoličku, nejste schopen dosáhnout vůbec ničeho. Já jsem si to nyní prožil sám, kdy mi jednotliví členové sociální demokracie, místo aby mi zavolali, vzkazovali přes média, co bych měl udělat. Honzovi Hamáčkovi nezávidím, protože takhle pracovat je téměř nemožné.
Myslíte, že v politické kultuře schází, nebo se ztratila, schopnost komunikovat věci z očí do očí, přímo?
Takhle letní kauza to dokázala. Kdyby nejvyšší ústavní činitelé byli schopni spolu mluvit normálně jako dospělí, samostatně uvažující chlapi, kteří když chtějí něco říct, tak to prostě řeknou a nehrajou kolem toho tanečky, tak jsme si mohli tuhle dlouhou taškařici ušetřit. To je ta normálnost, kterou bych do politiky chtěl přinést.
Je koalice hnutí ANO s ČSSD s podporou komunistů stabilní?
Koalice je stabilní, jak jsou stabilní výkyvy nálady premiéra. Ve chvíli, kdy je premiér konstruktivní a snaží se věci řešit rozumně, je koalice stabilnější. Ve chvíli, kdy se začne malinko zlobit nebo svalovat neúspěchy na koaliční partnery, tak to celou vládu znejisťuje. Toho jsme byli svědky v nedělním rozhovoru, kdyby ho premiér poskytoval v jiné náladě, byl by mnohem konstruktivnější.
Stává se to často? Vnímáte to ze strany premiéra jako častější záležitost?
Já jsem se bavil třeba s Janem Hamáčkem, jestli mu premiér někdy něco takového řekl do očí, a odpověděl, že ne. Do očí od něj nikdy takové věci neslyšel, a to je rovněž dost vypovídající. Zpracování přes média je častějším komunikačním stylem, než když si chlapi sednou a na rovinu si vše vyříkají, což je velká škoda. A i to chci do politiky přinést. Abychom se chovali jako dospělí chlapi, co si umějí vyříkat věci na rovinu.
Andrej Babiš také přes média vzkázal, že sociální demokraté si rozdávají trafiky na ministerstvech a že v podstatě jde o jakousi jejich DNA.
Je to mimořádně sprosté – hodnotit něčí DNA. V životě bych nehodnotil DNA Andreje Babiše, považuji to za něco, co si slušní lidé nedělají. Ale nemůžu vyloučit, že to myslel obrazně.
Pravděpodobně. Jaroslav Foldyna mi řekl, že ve vedení ČSSD chybí v dobrém slova smyslu raubíř, který by politické vody provětral. Chybí?
Já úplně přesně nevím, co Jaroslav Foldyna myslí slovem raubíř….
Dodal, že v dobrém slova smyslu, asi větší průraznost, ráznost…
Já si z toho snažím vzít konstruktivní. Například mně Foldyna doporučuje, abych byl ve vyjádřeních důraznější, ostřejší a více radikální. Já to zkusím, ale nejsem si jist, zda se to bude líbit například Andreji Babišovi. Z jeho vyjádření jsem neměl ten pocit, že souhlasí s Foldynou, abych přidal.
Je to pro vás ta přirozená cesta v politické komunikaci?
Já vám řeknu na rovinu jednu věc. Mě moc nebaví taktizování – budu schválně hrát raubíře, který začne někoho kritizovat; nebo zase budu hodný a nebudu kritizovat. Já to mám jinak a to je další věc, kterou chci do politiky přinést. Kritizují tehdy, když vidím něco špatného, a chválím tehdy, když vidím něco dobrého. Nedělám opičky, netvářím se jako raubíř, protože se to hodí, a jako anděl, protože se to hodí jindy. Chovám se podle toho, co se děje, a snažím se pojmenovávat věci pravým jménem bez ohledu, zda mi to přinese prospěch. Možná, kdybych více taktizoval, byl jsem dnes dál. Na druhou stranu, za tuhle cenu bych dál být nechtěl.
Dá se tedy říct, že máte rád čistý stůl…
Čistý stůl a férové jednání.
Jak jsme na tom s tímto v české politice? Čistý stůl, zdá se, tady příliš nefunguje...
Abychom nekáleli pouze do vlastního hnízda a nekritizovali jen českou politiku. Neupřímnost, taktizování, naznačování a neférové jednání je problémem nejen české politiky, ale řeší ho lidé v politice na celém světě. Je to nekonečný boj, ale myslím, že to je boj, který stojí za to svádět. Takže ano, v České republice je hodně neupřímnosti, hodně falše, je v ní hodně přetvářky a stojí za to bojovat, aby se to změnilo.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
