Sobotkovo divadlo s demisí mělo být hlavně útokem na Zemana. Pozorovatel na Ukrajině Blaško čeká v letošním roce mnohem důležitější věci, než o kterých se běžně mluví

01.01.2018 8:21

ROZHOVOR Čeká nás rizikový rok. Jak na poli vnitropolitickém, tak zahraničním. Pravice při vší chuti zakázat levici toto nikdy neudělá, protože by pak musela korigovat sama sebe a odhalily by se nedostatky a problémy, které taktně přehlíží či překračuje. V bilančním rozhovoru pro ParlamentníListy.cz se bývalý zpravodaj voleb na východní Ukrajině, Roman Blaško, zabývá také volbou prezidenta a jako jednu z absurdit poukazuje na úvahu kandidáta Michala Horáčka vypustit do Jeleního příkopu lva. Největší politická absurdita se však podle Blaška jmenuje – Sobotka. Nezapomene se ani na Ukrajinu a obsáheji se pohovoří rovněž o naší současné „pseudodemokracii“….

Sobotkovo divadlo s demisí mělo být hlavně útokem na Zemana. Pozorovatel na Ukrajině Blaško čeká v letošním roce mnohem důležitější věci, než o kterých se běžně mluví
Foto: Lucie Sýkorová
Popisek: Roman Blaško

Jak hodnotíte rok 2017? Nebyl příliš bezpečný, ale doba také není bezpečná. Kdo za to ale může?

Myslím, že to nelze říct vůbec tak černobíle. Svět je v jakési procesní tenzi, kdy se centralistický unipolární svět mění na multi nebo vícepolární, nebo ještě přesněji vícecentralistický. A tím je vlastně společnost na všech úrovních v jakémsi napětí, kdy jedni neví co dělat, protože nevědí, co se pořádně děje, co se po nich chce, a je to hlavně proto, že nejsou schopni opustit stará schémata, své zájmy a nedokážou myslet sami a zorientovat se. Druzí se trochu orientují, ale neopustí své pozice zájmů. Jsou na nich přílišně závislí. Většinou jde i o vlastní existenciální standardy. Třetí se také vyznají a přizpůsobují se, jen nevědí, co se po nich chce. Další to zas neumí realizovat.

Protože tyto procesy mají svou vlastní různědobou setrvačnost. Vypadá to často jako chaos víc, než ve skutečnosti je. No a co z toho vyplývá pro společnost? Jestli nechce být pouhým stádem, musí se naučit i jiné věci než liberálně konzumnímu užívání života ve smyslu tady a teď, na úkor budoucích generací. Musí se učit v budoucnu společenským vztahům, společenské diskusi, a to kultivovaným způsobem, práci s informacemi a tvůrčímu přístupu, který je přínos nejen pro člověka samotného, ale především pro společnost. Všechny faktory musí paralelně být ve spojitosti. Pak teprve mohou bránit sami sebe, společnost a vůbec bezpečnost vlastní i celospolečenskou. Zpátky k té bezpečnosti. Riziko lokálních ale válek pořád trvá. Viz konflikt KLDR versus Jižní Korea, řízený USA.

Ten příští rok asi bude „némlich“ to samé, nebo očekáváte něco průlomového, něco vydatného, něco s velkým N?

Rok 2018 bude vysoce rizikovým, protože řada procesů bude kulminovat. Zároveň se začala projevovat realizace euroasijského prostoru prostřednictvím „Hedvábné stezky“ a ten bude vyžadovat stabilitu Evropy. A protože Čína s Ruskou federací tento dlouhodobý proces de facto řídí, dříve nebo později se podřídí i ti, co nechtějí. Do té doby je však možné to o dost zbrzdit skutečným válečným konfliktem. A nejlépe směrem k hranici Ruské federace. Anebo rozjet tolik konfliktů a tak, aby se jimi muselo zabývat. Ale už je dávno jasné, že sílu a moc, jakou USA měly, dnes nemají.

Prezident Trump se chce soustředit a také se soustředí na vnitřní politiku a restrukturalizaci USA. V politické rovině především pro nás bude větší šance pro ty, kdo se orientují, a především budou jednat z dlouhodobého hlediska a spolu s dalšími faktory při jejich součtu budou mít dost sil, tím pádem jaksi tah na branku, a také se přizpůsobí. Rozhodně nezbude než vyvíjet vlastní tvůrčí rozumnou aktivitu. Jinak něco s velkým „N“? To něco s velkým jsou volby prezidenta Ruské federace. Uvedení v život dvourychlostní Evropské unie. Prezidentské volby například u nás.

Bude se bojovat o Hrad. Už se přiostřuje? Zkuste zaprognózovat, kdo vyjde z této pomyslné bitvy vítězně? A jak si ostatně vedou aktéři tohoto soutěžení, tedy alespoň ti, kteří podle vás stojí za zaznamenání?

Skutečná prognóza by vyžadovala mnohem více hodin sběru a vyhodnocování informací. Nicméně jsem přesvědčen, že zvítězí právě ten, kdo je podporován komplexně, kdo bude určovat strategii a taktiku vlastní hlavou. Na myšlenkách podstatných pro společnost, a nikoliv jen na populismu, jak se mnozí předvádějí už hezky dlouho; a není to pěkný pohled, vám řeknu. Je chvílemi dost kontraproduktivní, zejména v té zběsilé útočnosti na současného prezidenta Zemana. Ten zatím, co se týká boje o Hrad, je velmi aktivní, i když to nevypadá, a navíc se nevyčerpává kampaní. Informační pole si udělal z jedné nejmenované televize a tam může v klidu reagovat dle svého.

Navíc musím zdůraznit, že prokázal během svého volebního období, že prezident není jen obyčejná reprezentativní figura, jak se obecně o tomto úřadu tvrdí. Ovlivnil ze všech předešlých prezidentů náš i zahraniční politický prostor nejvíce. Volba Zemana není jen pro mnohé menší zlo, ale především volba „pronárodních zájmů“. A to je to podstatné, ba dokonce nejzásadnější. A to si ostatní neuvědomují, jelikož pracují pro zcela jiné zájmy. Také si ostatní kandidáti většinou tento prostor nevytvářejí a spíš populisticky dělají dojem serióznosti. No pak si řekněme, jaké šance má Zeman? Podporu bude mít od svého neformálního spojence, strany ANO. To snad už dnes není veřejné tajemství. Následně od části ČSSD, KSČM, SPD a to už dává dohromady pěkný voličský elektorát. Tak to jen ve zkratce.

SLEDUJTE VIDEO Sestřih nejsledovanějších videí na PL:

Rok nepřinesl klidu ani Ukrajině. Saakašvili se tam na konci roku střetl se svým ještě nedávným ochráncem Porošenkem. Co to znamená? Vymetač korupce z Oděsy jaksi nesplnil úkol, nebo byl příliš snaživý?

Saakašvili není žádný vymetač korupce. Je to doslova loutka na provázcích Spojených států. Vytváří podmínky, zejména informační, pro novou výměnu jejich nových loutek. Ministr Avakov to pravděpodobně režíruje a umožňuje mu dokonce se tak prezentovat. Jinak by nemohl připustit takovou absurditu, jako je, že občané a příznivci jej protáhli přes hranice Ukrajiny a  ještě za doprovodu dalších figur, jako je například Tymošenková. Vím moc dobře, jak to funguje. To jen prozrazuje, pro koho pracují. Nebo, že ho občané vyrvali SBU poté, co jej zatkla. Navíc tím, že se tyto informace objevují v hlavních informačních zdrojích, znamená to, že jde o řízený proces.

Policie si nechala vytáhnout Saakašviliho přímo z auta

USA chtějí mít vliv na Ukrajině i nadále, a to zejména kvůli svým vlastním strategickým zájmům vůči Ruské federaci. A také chtějí pořád zneplatnit minské dohody I. a II. Takže je to jen loutka, která poslušně plní své úkoly. A mimochodem, za jeho vlády v Gruzii to nebylo jinak. Takže teď si může každý spočítat, kdo řídil jeho kroky i tam. V příštím roce budou volby do Vrchovné rady – parlamentu – a už se pracuje na volbách o prezidentské křeslo. Jsem stále přesvědčený, že ukrajinská krize je řešitelná pouze a jen naplněním minských dohod.

Kdybychom vyhlásili pomyslnou absurditu roku, jaké byste do této soutěže poslal návrhy? Co se urodilo nejen v hlavách politiků v roce 2017, nad čím bychom se mohli i zasmát, kdyby to nebylo tak vážné?

Tak jednu malou absurditu jsem už uvedl se Saakašvilim. Jinak v politice jde vždy o velmi vážné věci, neboť to rozhoduje o osudech nejen nás jednotlivců, ale i celé společnosti. A protože se vždy snažím z informací vybrat to podstatné, bezvýznamnosti moc nevnímám, nebo se jim spíše nevěnuji. Ale přeci vám řeknu – největší politická absurdita v tomto roce se jmenuje pan Sobotka. Respektive to trapné divadlo o demisi-nedemisi. Aby nakonec odvolal Babiše a ten si mohl připravit volební kampaň co nejlépe. Ze svých zdrojů vím, že útok na Babiše byl ve výsledku především útok na současného prezidenta Zemana.

A Babiš nakonec zvítězil ve volbách ve všech krajích. Jaká asi síla stojí za oligarchou Babišem, že všechno nakonec ustál?! Nehraje náhodou s nejvyššími kartami? To samotné Sobotkovo divadlo skutečně bylo nedůstojné naší politické scény. Zejména, když se vyčítá to samé Zemanovi a vytváří se falešný obraz současného prezidenta, mimochodem s tak silným volební mandátem, o tom, jak by se měl chovat rozvážně. Zeman se tak chová, ale v nepodstatných věcech. I když si myslím, že tyto jeho přístupy v nepodstatných věcech jsou také zcela nepřípustné. Jinými slovy, Sobotka se ale rozvážně nechoval ve zcela zásadních věcech. A to je ten rozdíl. Nakonec měl potřebu Zemana poučovat, jak se má chovat. A to skutečně jen konstatuji pouze jiný uhel pohledu.

No a další absurdita, řekl bych až neuvěřitelná drzost, je nešťastná kauza senátor Hlavatý. Zde je vidět nejen politická nezkušenost, ale jasně vykreslené osobní zájmy; a občané, kteří uvažují samostatně, by mu to mohli sečíst. K závěru, lidé by si měli vždy pokládat otázky, v čím zájmu jimi volení politici v tomto systému pracují a jakou míru odpovědnosti na sebe berou.

A nedá mi to, ještě jedna absurdita, byť zcela bez významu. Kandidát na prezidentský úřad pan Horáček si myslel, že zaujme tím, že na Pražský hrad do Jeleního příkopu vypustí lva. Za prvé je to hloupost, už proto, že lev potřebuje víc slunce, není jako jiné šelmy. A za druhé je to hloupě cirkusová populistická myšlenka. Tady je forma kladena nad prázdným obsahem. Ale ať si každý udělá obrázek dle vlastního uvážení.

Levice je prý v Čechách na ústupu. Odbory prý stagnují. Ale levice v západní Evropě i Americe žije. Také v indopacifické oblasti nejsou jen pacifisté – třeba se protestuje proti americkým vojenským aktivitám v Jižní Koreji. Chápu, že některé strany, například TOP 09, by levici nejraději vyzmizíkovaly nejen z povrchu zemského...

Začněme v souvislostech, ale obšírně. Omlouvám se. Nejdříve si definujme současný systém, který je nazýván „Demokracie“, a ve skutečnosti je to pro společnost nejpřijatelnější forma diktatury zvané „Autokracie“ založené na systémovém nepřímém i přímém ekonomickém násilí pro nejnižší vrstvy společnosti. Ta je vlastně trestána za svou chudobu způsobenou jinými, tedy vyššími vrstvami. Skutečná „Demokracie“ je totiž založená na principech vzájemného uznání a naprosto vážně pojatém respektu vůči co nejširší většině. Jádrem je naše a celospolečenské svědomí vystavěné na morálních hodnotách, měřítkem je uspokojení potřeb společnosti a ukazatel rozvoje.

Zdrojem je především vlastní a celospolečenská odpovědnost. Je vykreslení osobní svobody a celospolečenská shoda. Formu určuje kulturní vyspělost na bázi slušnosti a etiky. A cesta je vlastní tvůrčí úvaha, společenská uvědomělost a odvaha chránit pravdu, být pravdě co nejblíže. Výsledkem je lidská důstojnost, rovnost, solidarita a nakonec progrese celé společnosti. A teď se ptám: Je to systém, o který usilují naši politici? Nebo jaký tu vládne? A co dělá levice? Čí zájmy hájí? Zájmy společnosti, lidu, sociálně slabých, či dokonce chudých? Současný systém je systém přísně „autokratický“ a s formou „Plutokracie“, což je opakem demokracie. A teď k pravici, až se prokoušeme k levici.

Pravici spojuje potřeba a zájem být u moci, aby se dostala k ziskům a profitu. To jim opětovně zajišťují zisky a profit. A když vlastníte, nebo jen ovládáte většinu mediálního prostoru, máte nástroj, jak populisticky získat zase moc. Tematicky to má pravice rozdělené a moc sociálních témat ve svých programech, až na výjímky, řešit nemusí, a ani je tam často nemá. Mám na mysli opravdové systémové řešení sociálních otázek. Pro uvolnění sociálního napětí ve společnosti v tomto autokratickém systému slouží levice, která je ale z podstaty „pseudolevicová“. Má řadu skrytých funkcí, například tu nejzákladnější: Být terčem pro pravici – neoliberalismus – s kterou se musí střídat u moci, zejména když je ve společnosti nějaké nežádoucí zvýšené napětí. Další je, že tímto pravice pro své voliče sbírá body, neboť lze populisticky ji kritizovat a tím vnášet antagonismus do společnosti. Tak krásným příkladem je ČSSD. Má voliče z valné většiny sociálně empatické, tedy levicové, ale její politika jde opačným směrem, je de facto pravicová! A proto pseudolevice. Pak tu máme liberalismus, který je jakoby objektivní. Takže je kritický nalevo i napravo. Jenže faktický dopad to má, aniž by to liberál věděl, že hraje do karet jednoznačně neoliberalismu. To je i pseudolevice. A opravdová levice je opravdu velmi slabá a rovněž slouží jako terč. Tím však nechci říct, že levice v některých zemích neexistuje. Jen nemá tu sílu.

Autokracie si komplexně zajišťuje udržení levice pouze na určitém politickém prostoru. No jen si představte, kdyby byla levice zakázána. Místo populistického, planého kritizování levice by pravice tedy byla pod dohledem svých vlastních voličů, byla by sama terčem kritiky a nucena k vlastní i celospolečenské odpovědnosti. Rovněž se levice a pravice relativizuje a vytváří se fráze, že hnutí je současný trend. Není, protože hnutí má výhodu, je prakticky tak mnohonázorové, zkušenostně různorodé, individualistické a intuitivní, že prakticky muže dosáhnout k naplnění programu pouze a když to neoliberalismus dovolí pro své potřeby. Nicméně, pokud si veškerá levice neuvědomí, že tento systém je diktatura ekonomické tyranie, nevytvoří podmínky pro sjednocování, nevytvoří či nenajde si zdroje, zejména lidské a ideové, sama se nehne z místa. Bez toho, aby se věnovala zásadně a komplexně podstatným sociálním tématům, je bez významu pro obyčejné lidi.

Odbory v Česku při sebevětším snažení jsou benefity a roztříštěností na tom stejně. Odbory vyjednávají podmínky spíš pro určitou pracovní sféru, kterou autokracie stejně potřebuje a bez které by se neobešla, a občas se „podaří“, nebo spíš povolí i něco navíc. A co se týká různých demonstrací, mám za to –  od dob, co jsem se účastnil voleb na Ukrajině – že prakticky každá demonstrace je řízena, v „lepším“ případě pro dotyčné i placená. Omlouvám se jaksi za toto politické školení, ale v diskusích dokonce i s vysokoškolsky vzdělanými lidmi, kteří se dlouhodobě zajímají o politiku, dokonce ji i vystudovali, se ukazuje, že tyto základní definice neznají, natož, aby je vlastním způsobem poskládali dohromady. No a bez těchto jasně daných definování nelze politiku správně hodnotit a následně provádět. A to je to, o co tady vlastně jde!


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Václav Fiala

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Když šlo o české děti, tak všichni ti hospodští filozofové mlčeli, připomíná Markéta Šichtařová. A přidává příběh pro otrlé

15:11 Když šlo o české děti, tak všichni ti hospodští filozofové mlčeli, připomíná Markéta Šichtařová. A přidává příběh pro otrlé

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Máme tu klasický předvolební levicový rozpočet, přitom dlouhodobě nelze…