Téma proměn tuzemské generality na počet bojových jednotek u letectva zaujalo. O našem pozemním vojsku jsme v minulosti sice hovořili již několikrát, ale obdobné srovnání tam nebylo. Můžeme to napravit?

Samozřejmě to možné je. Vezmeme naši opěvovanou „těžkou“ brigádu, která se jednou možná dočká nové výzbroje. Tato brigáda má dva mechanizované, jeden tankový a jeden lehký mechanizovaný prapor.

Moment, jaký je rozdíl mezi mechanizovaným a lehkým mechanizovaným praporem?

Ve výzbroji. Mechanizovaný prapor má k dispozici bojová vozidla pěchoty BVP-2, stará přes třicet let. Lehký mechanizovaný prapor od svého vzniku doufá, že bojová vozidla pěchoty někdy v budoucnu do výzbroje dostane.

Můžete provést podobné srovnání této brigády s jednotkami ze září 1938, z ledna 1955 či případně z poloviny osmdesátých let, jak jste minule udělal u letectva?

Bohužel to není u let 1938 a 1955 možné, protože struktura pozemního vojska byla zcela odlišná. Bez problémů to však bude u let osmdesátých. Vezmeme si třeba motostřelecký pluk v Lounech, který měl tři motostřelecké prapory, tankový prapor, oddíl samohybných děl, protiletadlovou baterii, průzkumnou, ženijní, spojovací a chemickou rotu.

Aha, takže onen motostřelecký pluk vlastně odpovídal dnešní mechanizované brigádě?

Bylo to podobné. Motostřelecký prapor měl z bojových jednotek tři motostřelecké roty a minometnou baterii, tedy prakticky stejné počty jako dnešní mechanizovaný prapor. U lounského pluku dokonce již před rokem 1985 měl jeden z praporů ve výzbroji bojová vozidla pěchoty BVP-2, zbylé dva pak jejich předchůdce BVP-1. Tankový prapor měl tehdy tři tankové roty s tanky T-72, dnešní tankový prapor má také tři tankové roty, přecházející od typu T-72 na Leopard 2, navíc mechanizovanou rotu. Pluk měl ale navíc průzkumnou rotu s obdobnou výzbrojí. Takže počet těchto bojových jednotek je stejný jako u dnešní brigády, tedy deset mechanizovaných a tři tankové roty, k tomu pak tři minometné baterie.

Velitel pluku z osmdesátých let měl k dispozici něco přes stovku bojových vozidel pěchoty a více než tři desítky tanků, dnešní velitel brigády má zatím asi 75 bojových vozidel pěchoty a možná až čtyři desítky tanků, počet minometů, tedy 12, je stejný tehdy i nyní, jedná se dokonce o stejný typ. Velitel pluku však měl navíc oddíl samohybných houfnic se třemi bateriemi, dnes to je polovina našeho dělostřelectva, protiletadlovou raketovou baterii, ženijní a spojovací rotu… Tedy jednotky, jež by dnešní velitel brigády asi dostal přiděleny až pro bojovou situaci.

Velitel mechanizované brigády je v současné době brigádní generál. Kdo velel lounskému pluku v oněch osmdesátých letech a jakou měl hodnost?

U velitele mechanizované brigády máte pravdu. Nyní již asi dvanáct procent českých generálů působí u vojsk, a ne v kancelářích, takže oběma brigádám pozemních sil velí brigádní generálové. Pokud se vrátíme k lounskému pluku, velitelem byl v polovině osmdesátých let pozdější český generálmajor Rostislav Kotil. Do funkce nastoupil jako kapitán, brzy byl povýšen na majora. Opět vidíme, že práci dnešního generála konal v osmdesátých letech občas kapitán, většinou major a někdy podplukovník.

Možná to byla u lounského pluku výjimka.

Zůstaneme u známých jmen. Velitele tankového pluku v Týnu nad Vltavou byl koncem osmdesátých let major Jiří Šedivý (český armádní generál), velitelem motostřeleckého pluku v Bratislavě byl major Pavel Štefka (český armádní generál), velitelem tankového pluku v Českých Budějovicích byl kapitán, později major Zdeněk Zbytek a mohli bychom takto pokračovat dále. Hodnost majora byla u funkcí velitelů motostřeleckých a tankových pluků nejpočetnější.

Pokud provedeme opětovné srovnání podle současného služebního tarifu, tak brigádní generál má 107 190 korun, major 69 290 korun. Ukazuje se, že v osmdesátých letech zvládal funkci důstojník s o tři stupně nižší hodností, přičemž současné mzdové náklady by byly o více než třetinu nižší.

Nezapomínejme však, že velitel pluku měl v podřízenosti celkem 23 bojových setnin, kdežto dnes je veliteli brigády podřízeno pouze 16 bojových setnin.

Na jakém stupni hierarchie se v osmdesátých letech nacházeli jednohvězdičkoví generálové?

Byl to stupeň divize. Divize, ať tanková či motostřelecká, měla celkem čtyři motostřelecké a tankové pluky v poměru 3 : 1 podle typu. K tomu dělostřelecký pluk, protiletadlový pluk, průzkumný, ženijní, spojovací a protichemický prapor a další jednotky. Podle dnešních standardů měl jednohvězdičkový generál z osmdesátých let ve své podřízenosti dvojnásobný počet mechanizovaných brigád, než má dnes armáda k dispozici, a dále téměř všechny jednotky dělostřelecké, ženijní a spojovací podpory. 

Obecně řečeno, dle standardu osmdesátých let by na celé naše současné pozemní vojsko stačil jediný generál.

Psali jsme:

Ruce pryč. USA nechtějí mít s izraelským útokem nic společného

Jeden generál na dvě a půl stíhačky. Peněz jako želez. Jsme s Fidlerem u letectva

„Mír je v našem zájmu, i když se vám to nemusí líbit.“ Trumpův muž otevřeně

Německo má málo vojáků a ještě je „půjčuje“