Německá ekonomika ve 4. čtvrtletí roku 2024 klesla o 0,2 % a ministr hospodářství Robert Habeck výrazně snížil odhad jejího růstu za rok 2025 z 1,1 % HDP na pouhých 0,3 %. Kde hledat hlavní příčiny?

Příčiny jsou jednoduché, spočívají v ideologii ESG a v tom, že Evropa páchá zelenou sebevraždu. „Německá ekonomika je v hluboké krizi. Její hrubý domácí produkt se letos pravděpodobně sníží o 0,1 procenta.“ To nejsou moje slova (ačkoliv bych je podepsala). To je doslovná citace Petera Leibingera, prezidenta Svazu německého průmyslu (BDI). Bude to poprvé od znovusjednocení země v roce 1990, kdy ekonomika bude klesat třetím rokem za sebou.

Nejde jen o to, že Německo je v recesi. Jistě zdravější a zvladatelnější je krátká prudká recese než chronický mírný propad, který právě nyní Německo zažívá. Tento typ chronického pomalého zmenšování ekonomiky je totiž trvanlivý, těžko jej lze otočit. Tento typ chronického poklesu není totiž založen na likvidaci přehřátých investic, které si investoři navnadění nízkými úroky nabrali v době konjunktury a pak zjistili, že se jim nerentují. Toto je jiný pokles, založený na plíživé ztrátě konkurenceschopnosti a na projídání dlouhodobého bohatství.

Paradoxně i tento pokles je nadhodnocený, míněno, měl by být ještě hlubší. Část naměřeného ekonomického výkonu je totiž dána tvorbou neproduktivních investic (obnovitelné zdroje nahrazující stabilní zdroje energie), nebo výrobou zboží, po kterém není poptávka (jako elektromobily). Výroba na sklad sice navyšuje HDP, ale nezvyšuje bohatství země.

Čtvrteční makroekonomická prognóza českého ministerstva financí počítá s růstem HDP o 2,3 %. Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) varuje, že výsledek mohou k horšímu ovlivnit případná americká cla. Není 2,3% růst příliš optimistický, zvláště ve chvíli, kdy se sousednímu Německu nedaří?