Během úterních večerů se po celé republice konaly další protesty spolku Milion chvilek pro demokracii. Na nich byly sčítány chyby vlády za poslední měsíce. Lidé museli dodržovat rozestupy a mít roušky. Také heslem demonstrací bylo: rouška není náhubek! Co si o protestech za takových podmínek a v této době myslíte?
Petr Nečas nebo Robert Šlachta. Kdo je pro vás důvěryhodnější?Anketa
Mimo jiné zazněly výtky i směrem k prohlášení politiků, kterak měli mít podnikatelé rezervy na horší časy. A zazněl dotaz směrem k vládě, jaké rezervy na horší časy vytvořila ona sama. Jaká zní podle vás odpověď?
Jistě že podnikatel, stejně jako i kterákoli fyzická osoba, kterýkoli občan, by měl mít nějaké rezervy. Ano! Jenže to bychom nesměli žít v dobách, kdy socialisté všech barev nastavili kulturu žití na dluh, díky které se vyplatí si půjčovat, a nikoli šetřit. Navíc rozběhlé rotačky na tisk peněz mají za následek i to, že těm zodpovědným jsou jejich uložené peníze ožírány inflací a fakticky znehodnocovány – což je samozřejmě další impulz k tomu, méně šetřit a více utrácet. A pak je tu ještě jeden aspekt – aby bylo možné to socialistické žití na dluh z něčeho platit, musíte z lidí ždímat nehorázně vysoké daně. Takže každá koruna, kterou zaplatíte státu, je logicky i korunou, kterou prostě neušetříte, ale ani neinvestujete. Je ale třeba dodat i to, že jakkoli můžu věcně souhlasit s názorem, že podnikatel má mít rezervy, je svým způsobem drzost, když takové věty pronáší politik svázaný se sociální demokracií – tedy se stranou, která ono žití na dluh a projídání budoucnosti symbolizuje snad více než kterákoli jiná strana.
Nechala jste se slyšet, že protesty Milionu chvilek proti ombudsmanovi Stanislavu Křečkovi byl „obrovský přešlap“. „Za tenhle přešlap vděčí Mikuláš Minář jedné věci, a ta se jmenuje moc. On si prostě přičichl k tomu, jaké je to mít moc, jaké to je být v popředí, všimněte si, že on z pozice hlavního babišobijce vystřídal i Miroslava Kalouska,“ uvedla jste. Stále to podle vás platí? Pokud ano, čím se to v dnešní době projevuje?
Já si za těmito slovy stojím pořád, protože jsou stále platná a v zásadě to souvisí s tím, co jsem říkala u první odpovědi. Minář prostě v určitém okamžiku přičichl k moci. Ze studenta ve vytahaném svetru se doslova přes noc stal jedním z hlavních hybatelů domácí politiky. S mocí se to má stejně jako s levným šampaňským – člověk se rychle opije a najednou neví, kdy má dost. To je celkem hezky vidět i na jeho přístupu k opozici, kdy si najednou začal diktovat, co by opozice měla a neměla, co od ní očekává, že udělá, a v poslední době jsou ze strany Chvilkařů jasně cítit i pokusy o vydírání typu: když něco neuděláte, tak my půjdeme do politiky a ukážeme vám, jak na to.
Největší problém Minářovy party a Mináře osobně je tedy moc. Druhý problém je, že jaksi rozbředává a rozdrobuje se ta hlavní zpráva – tedy Antibabiš. Pokud máte jednu věc, kterou hodně nechcete, není těžké najít tisíc lidí, kteří ji nechtějí stejně jako vy. Pokud ale místo boje proti jedné věci začnete najednou bojovat proti deseti věcem, parťáci a podporovatelé v boji vám logicky ubudou. A vůbec nejvíc vám ubudou, když se budete muset dohodnout na tom, co naopak chcete. V podstatě by se tedy dalo říci, a asi nejsem první, kdo podobnou myšlenku vyslovil, že Chvilkaři jsou vlastně takový revival Občanského fóra. S jedním společným nepřítelem to ještě bylo dobré, ale s názorem na to, jak a kým nepřítele nahradit, přišel rozkol, rozpad, konec…
Psali jsme:
V Ostravě během demonstrace mluvil otec Pavel Vácha: „Budu držet hubu a krok. Je to věta, která by se hodila jako heslo hnutí ANO, neboť to hlavní, co se žádá od členů hnutí ANO, je bezvýhradná loajalita pro svého vůdce, neboť platí rovnice, ANO rovná se Babiš. Podle toho klíče si také Babiš vybírá své spolupracovníky. Musí to být lidé nezajímaví, žádné velké individuality, aby ho náhodou nepřerostli.“ Má pravdu? Bojí se premiér silných osobností ve své blízkosti?
Faktem ale také je, že výrazné osobnosti se do politiky nijak nehrnou. Na tom se ostatně více než ANO potápí jiné současné politické hnutí. Navíc ony ani ty osobnosti nemusejí být samy o sobě garancí ničeho – jen si vzpomeňme, kolik známých osob měl Babiš na kandidátkách a ve svém ranku na začátku, a jak nakonec dopadly. Prakticky všechny zklamaly – stačí si připomenout osoby jako Martin Komárek nebo Martin Stropnický. No a třeba za to, že Babiš přivedl do politiky někoho takového, jako je Věra Jourová, proslavená kauzou Budišov, by se měl Babiš rovnou za trest polít od hlavy k patě řepkovým olejem. To byl naprostý přehmat. Suma sumárum, není to jen o tom, že lídr kolem sebe osobnosti nechce. Je to i o tom, že někdy nechtějí ty osobnosti, no a jindy zase osobnosti chtějí, a nakonec je z toho jen velké mrzení.
„Zrovna v tomto případě se mi seriózní tón hledá jen velmi těžko. Protože celá tato kauza je jedno velké absurdní divadlo od A až do Z – ať už tím, co ji v prvopočátku spustilo, nebo tím, jak nyní pokračuje. Jediné, co zatím nevíme, je, kolik dějství bude toto divadlo mít,“ řekla jste ke kauze údajného ruského agenta, který měl do Česka přicestovat s jedem ricin v kufru. Jak jste tedy vnímala oznámení premiéra Andreje Babiše a ministra zahraničí Tomáše Petříčka, že útok byl smyšlený kvůli sporům na ruské ambasádě v Praze?
Je to krásný příběh, to se musí nechat! K naprosté dokonalosti tu chybí jen tajemná cizinka a prvek nevěry, a byl by to parádní námět na román. Jsem v podstatě ráda, že jsem při komentování téhle kauzy hned ze začátku nehledala vážný tón, protože mi události daly za pravdu, že na této frašce nic vážného nebylo.
V podstatě by se dalo říci, že bychom si z celé této pseudokauzy měli vzít dvě, možná i tři ponaučení. Jednak se ukazuje, že tu funguje celkem nebezpečné napojení některých lidí od novin na některé lidi z tajných služeb – což není vůbec nic pozitivního. Za druhé se ukazuje, že ti, kteří tak rádi bojují proti údajným dezinformacím a fake news, je pak sami s přehledem šíří. Vzpomínám si například na reportáž v Reportérech České televize, kde novinář Kundra (Ondřej, pozn. red.) ještě s Anetou Snopovou pronásledoval jakéhosi bezvýznamného pišišvora z ještě bezvýznamnějšího Aeronetu, a spílal mu kvůli šíření fake news. No vida! A teď se pan Kundra sám stal šiřitelem dezinformací, a navíc ještě celkem zásadních. No a do třetice nám pohádka o ricinu ukázala, že když do sebeabsurdnějšího příběhu elegantně zakomponujete Rusko, najde se dlouhá řada lidí, kteří tomu bez váhání uvěří – protože Rusko…
Komu to divadlo slouží podle vás?
Řekla bych, že celé divadlo mělo posloužit svým třem hlavním protagonistům, tedy Hřibovi (Zdeněk, pražský primátor za Piráty, pozn. red.), Kolářovi (Ondřej, starosta Prahy 6 za TOP 09, pozn. red.) a Novotnému (Petr, starosta Řeporyjí za ODS, pozn. red.), kteří díky němu získali extradávku mediální pozornosti navrch. Což se vždycky hodí. Jestli jim to ale nakonec skutečně poslouží, to už je docela jiná otázka. Komunální volby jsou totiž až za dva roky, a to je poměrně dlouhá doba. Troufám si tvrdit, že minimálně v případě primátora Hřiba bude tato doba využita k tomu, aby Pražanům ještě lépe ukázal svou nekompetentnost a případně jim ještě více zvedl mandle podobně parádními počiny, jako je třeba kavárenská uzavírka Smetanova nábřeží. Jinými slovy, PR akce s ricinem ve volbách vůbec pomoci nemusí a nejspíše taky nepomůže. Protože rozhodovat se už tou dobou bude o docela jiných věcech a domnělé kufírky s vymyšlenými jedy skončí hluboko pod nánosem aktuálních politických kauz.
Další, komu měla kauza pomoci, byl i její strůjce novinář Kundra. Ten se právem mohl chvíli cítit jako velký insider, který právě ulovil famózního sólokapra. Bohužel pro něho se ze sólokapra vyklubala jen prachobyčejná novinářská kachna zvící telete, a z bojovníka proti fake news se v podstatě stal fejkňůsař par excellence. Jak jsem už řekla, prostě od A až do Z humorný příběh.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
