Už více než rok bojuje celý svět s pandemií. Máme se naučit s covidem žít, protože ten, jak prohlásil ministr zdravotnictví Jan Blatný, nezmizí a nastaví nové normy žití?
Je smrt Petra Kellnera ztrátou pro Českou republiku?Anketa
Zda covid zmizí či nezmizí, nikdo neví. Španělská chřipka z let 1918 až 1920 zmutovala, stala se neškodnou a pak zmizela. Nikdo neví proč. Justiniánský mor, první historicky dobře popsaná pandemie, začal v roce 541 a na čas zmizel roku 546. Poté se opakovaně ve dvacetiletých periodách – tedy jednou za generaci – vracel, aby v osmém století náhle zmizel. Zdá se tedy jasné, že covid tady není na několik měsíců, jak jsme se domnívali. Je-li tady na desetiletí či na staletí, nevíme.
Jaký dopad na lidstvo může koronavirová éra mít?
Každá taková pandemie vždy zásadně změní společnost. Některé oblasti raketově vystřelí. Například vývoj očkovacích látek a výzkum léků, celá oblast IT, způsob prodeje, způsob změny volnočasové aktivity a tak dále. Jiné – třeba osobní kontakty – se přetvoří na pro nás doposud neznámé formy. A to včetně „námluv“, tedy předkoitálního i následně koitálního sexu, a tedy plnění základního příkazu každé živé hmoty a „rozmnožovat se“. Zhroutí se a přetransformují mnohé dosavadní mantry politiky a výroby.
Dojde k přehodnocení výhod a nevýhod globalizace. Například už teď haprují dodávky základních materiálů a výrobků expedované na velké vzdálenosti. Viz třeba zastavení výroby v automobilkách v České republice a nejen zde, protože důležitá část elektroniky do aut se vyrábí v Texasu.
Daly by se jmenovat stovky a možná tisíce příkladů, jak covid změní svět. Také dovoz „gastarbeitrů“, bez kterého u nás nefunguje pořádně ani výroba automobilů, stavebnictví, zemědělství či zdravotnictví. Dovoz pracovní síly do českých zemí byl a je výrazný už od poloviny 19. století, po krátké přestávce v padesátých letech 20. století naše ekonomika už zase naběhla na pracovní síly ze zahraničí. Po roce 1989 se dovoz pracovní síly stal naprosto nezbytný pro naše hospodářství. To a hlavně způsob začlenění se bude muset změnit. Mezi příchozími se bude muset zvýšit počet novým požadavkům vyhovujících kvalifikovaných pracovníků. Jako třeba kdysi architektů a stavitelů z Itálie, zvaných „Vlaši“, v 16. až 18. století – viz v Praze Vlašský dvůr, město Vlašim, tedy město Italů a tak dále. Bez nich bychom dodnes neměli tak krásná stará města. Pracovní síly se budou muset vozit i s rodinami a velkou část manuálních pracovníků odborně vyškolit anebo nahradit automatizací. A to zde jmenuji jen některé změny, výčet by byl dlouhý.
Bývalý český prezident Václav Klaus, který covid také prodělal, označil nemoc za středně vážnou virózu. Dlouhodobě odmítá roušky, většinu omezujících opatření uvalených v souvislosti s pandemií na společnost a rovněž i očkování. Jsou vám jeho názory blízké?
Asi narážíte na to, že v Parlamentních listech jsem byl na několika fotkách společně s prezidentem Václavem Klausem.
Po pravdě řečeno, některé postoje Václava Klause staršího v otázce covidu poněkud nechápu. Snad si skutečně zpočátku myslel jako ekonom a přísně racionálně uvažující intelektuál, že jde jen o „nafouklou“ událost. Ale dnes, když se počet registrovaných úmrtí po světě blíží třem milionům a odborníci si myslí, a já se domnívám že správně, že skutečný počet je nejméně dvojnásobný, by asi bylo dobré změnit či upravit názor. Upozorňuji však, že Václav Klaus nikdy netvrdil že covid není nebezpečný. Jen na boj s ním a na státní opatření pohlížel ze své strany.
Psali jsme:
Jak tedy vy nahlížíte na ta opatření a omezení, ale i na ty, kteří proti nim protestují?
Ukazuje se, že covid není jen běžná nakažlivá choroba, je daleko nebezpečnější. Covid má u mnoha lidí dlouhodobé zdravotní následky, a to včetně trvalých plicních obstrukcí, mozkových mrtvic, selhávání ledvin a podobně, takže postoj, že jde o „chřipečku“, je neudržitelný. A také se ukazuje, že roušky sice nejsou všespasitelné, ale dostatečně účinné.
Také je potřeba si uvědomit, že doba, kdy mohly být roušky a různá nařízení pokládány za zbytečně buzerující a kdy jsme mohli podezírat stát, že nás chce „zkrotit“ , je už pryč. Dnes už je potvrzené, že u nás z každých tisíce nakažených – a většina nákaz jde kapénkami – dvacet lidí neodvolatelně zemře. Každých sedm minut a devět sekund zemře v naší zemi udušením jeden člověk. Pak je zavedení rázných opatření přímo povinností každé vlády.
Takže by si Pirátská strana, ODS, lidovci a další, kteří si honí politické body kritikou kroků Babišovy vlády, počínali u moci víceméně stejně?
Covid se stal otázkou ideově politickou. S realitou už to nemá nic společného Ti, co pořádají demonstrace a různé party – jako třeba momentálně zrovna v Německu a Británii či ve Francii a Španělsku – jsou vlastně „věřící“. Nebo spíše „nevěřící“ v nebezpečí covidu.
Společnost zhýčkaná desetiletími blahobytu a svobody, odvyklá povinnosti a skromnosti a často i nejjednoduššímu logickému myšlení, vyplodila nové pomatence. Jsou tou částí společnosti, která se nejméně tři generace domnívala, že věda je všemocná a vše vyléčí a nějaké pandemie nás nemohou potkat. A teď se jí zhroutil svět.
A pro ty, co nezapomněli, že existuje Bible, tak už ve Starém zákoně se v knize Genesis 3,19–19. píše: „V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš“.
A dodal bych „anitikoviďákům“, že bez roušek a očkování a účastí na všech možných mejdanech se blížíš k tomu, že se brzo sám staneš „prachem“.
Máte vysvětlení pro to, proč Česko drtí koronavirus s takovou intenzitou, že ve světových statistikách je v počtu zemřelých na milion obyvatel Česko 3. nejhorší s 2400 oběťmi za Gibraltarem a San Marinem, u nichž to souvisí s jejich nízkým počtem obyvatel necelých 34 tisíc?
Na to lze celkem lehce odpovědět, že na každou složitou otázku lze vždy najít rychlou a jednoduchou a špatnou odpověď.
Každá statistika je přesný součet nepřesných čísel. Podle vámi uváděného údaje hojně citovaného u nás ale není jasné, jak to ti Amíci spočítali. A podle čeho.
Další tabulka statistiky onemocnění novým koronavirem ve světě ukazuje mimo jiné také smrtnost. Smrtnost, zvaná letalita, je demografický ukazatel udávající podíl zemřelých ze skupiny zasažené určitým jevem, například chorobou nebo dopravní nehodou. Smrtnost je vedle úmrtnosti (mortalita) druhým statistickým údajem popisujícím pravděpodobnost úmrtí.
Tato tabulka ukazuje naprosto jiná čísla. Podle smrtnosti je Česká republika s 1,72 procenta až 91. na světě, zatímco Mexiko má 9,06, Čína 4,76, Maďarsko 3,14, Německo 2,72, Slovensko 2,66, Polsko 2,29, Francie 2,06, USA 1,82, Švýcarsko 1,73 a Rakousko je na tom stejně jako my, s 1,72 procenta.
Takže nám to začíná nesouhlasit. Třeba proto, že neexistuje validní údaj, kolik lidí bylo kde testováno a kolik z nich bylo pozitivních. Mediálně a politicky z kontextu vytrhnout jen některá čísla a z nich dělat dlouhodobé závěry je nesmysl. To je jen čistá propaganda.
Řídit se čísly a daty považujete za pošetilé?
Jistěže se člověk musí nějak spoléhat na úřední čísla, to však neznamená, že by jim měl doslova věřit. Ukázkový případ „přebírání informací z místa, kde je na ně spoleh“ je třeba New York. Jeho starosta Bill de Blasio byl považován na jaře 2020 za hrdinu boje proti covidu, i když New York byl největším ohniskem onemocnění a úmrtí na světě. Na začátku roku 2021 se ale provalilo, že de Blasio, aby vypadal „New York a on lepší“, nechal administrativními čachry neznámý počet zemřelých „zmizet“ ze statistik. Takže pan starosta zatajoval stovky a tisíce mrtvých, které včas nechal převézt mimo jeho působení. A pak, že ve statistikách lžou jen komunisti anebo rozvojové státy!
Jaksi se tutlá a spoléhá se na emoce a špatnou paměť lidí, že oblasti s největším výskytem nákaz koronavirem a následnými úmrtími se od začátku vypuknutí pandemie nevypočitatelně a neodhadnutelně stěhují po Evropě i světě. Nejprve to bylo město Wu-chan s deseti miliony v Číně, pak vypukl malér v severní Itálii, hlavně v Bergamu, následovala Belgie. Krátce na to umíraly desetitisíce lidí také ve Španělsku, pak se v covidu zmítala Velká Británie, která má k dnešku 126 tisíc zemřelých, Francie je v křeči již rok.
Chcete snad tou obšírnou odpovědí mimo jiné vyvrátit, že jsme na tom v Česku nejhůř na světě, což svými výroky často přiživuje po volebním úspěchu prahnoucí opozice?
U nás se pomaličku situace přes řev opozice a pomatenců vůči vládním opatřením lepší. Prudce se však horší jinde. V Polsku, na Slovensku a jinde. Zdravotnictví v Paříži a velkých francouzských městech se zhroutilo. Znovu se zavádí lockdown. Německo se hádá do krve, co bude dělat, a Němci vytýkají vládě stejně jako u nás chaotičnost v rozhodování. Jednotlivé spolkové země odmítají poslouchat spolkovou vládu a zavádějí své lockdowny či naopak „rozvolňování“. Nelze se divit. Už 20. března na tom byly ještě nedávno „prokleté“ české pohraniční okresy na počet nákaz a zemřelých lépe než jejich němečtí sousedé za společnou hranicí.
Ani na vteřinu nepodceňuji obrovský nárůst zemřelých u nás a považuji to za tragédii, ale tvrzení, že jsme třetí v úmrtnosti na světě je prostě hovadina. V Brazílii bagry hloubí hromadné hroby a nikdo mrtvé ani nepočítá, počet vlastních obyvatel Brazílie ostatně jen odhaduje. Ve Střední Americe se o mrtvé a jejich odklizení starají spíše drogové gangy než vlády, statistika nula. Velká část států Afriky nemá počet obyvatel ani spočítaný a Indie a Bangladéš to samé. To si někdo myslí, že se má věřit statistikám a údajům ze států, kde většina obyvatel nemá záchody, o luxusu splachovacích ani nemluvě, všeobecné zdravotního pojištění, a tím i statistika je něčím neznámým včetně USA a chce to porovnávat s naší poměrně přesnou statistikou?
Vlády po celém světě tedy mohou průběh pandemie ve svých zemích ovlivnit jen málo?
Koronavirus si dělá, co chce. Tak se chovaly všechny epidemie, jak z historie víme. Objevuje se tam či onde, některé oblasti vynechává, aby pak do nich s větší silou vpadl, někde umírají statisíce, jinde jen jednotlivci. Viz třeba španělská chřipka v období březen 1918 až prosinec 1920, hongkongská chřipka v letech 1968–1969, SARS 2002, mexická prasečí chřipka v březnu 2009 a dnes SARS-CoV.
My se můžeme jen snažit mu klást překážky. Covid si prostě sám dělá, co chce. A proč jednou řádí v Miláně, podruhé v Bruselu, jindy v Londýně nebo v New Yorku, tak to – jak říkají výstižně Rusové – „čort znájet“. Rozhodně to není tím, že by neschopnost vlád všech států světa a lidská hloupost stěhovala covid po světě, jako když bába klouže v bačkorách po rybníku.
A vrátím se k té úvodní zmíněné statistice. Údaje o České republice, Gibraltaru a San Marinu lze brát hlavně tak, že tyto státy mají své občany spočítané, své mrtvé a nakažené také, fungují tam pojišťovny, nemocnice a statistika. Většina států na světě nejenže nemá všeobecné pojištění a na ně navázanou statistiku, ale ani neví, kolik má obyvatel. Z vyspělých třeba USA a u nich možná až 11 milionů ilegálů, Německo a neznámý počet muslimů a Afričanů a tak dále. A Střední a Jižní Amerika, Afrika, indický subkontinent? Když nejsou údaje, jak může někdo vydávat tyto pseudostatistiky za pravdu?
Je očkování tím nejdůležitějším, k čemu má lidstvo v boji s pandemií upínat své naděje? A nemůže tento plán ztroskotat na neochotě významné části populace nechat se očkovat a na dalších a dalších mutacích koronaviru? Nebo také jinak: Čekáte, že boj s koronavirem bude pro lidstvo spíše záležitostí několika let než třeba několika měsíců tohoto roku, než dostanou vakcínu všichni ti, co o ni budou stát?
Očkování je prozatím jediné, co má lidstvo k použití. Léky se teprve zkoušejí. Tak jako lidstvo dospělo po vynálezu očkování na začátku 19. století ve dvacátém století k povinnosti očkovat proti tuberkulóze, neštovicím, černému kašli a dalším chorobám, dojde lidstvo k tomu, že i očkování proti covidu bude povinné. Nejsi očkovaný, máš smůlu. Žádný stát ti nedovolí roznášet nákazu do společnosti, ani přes hranice. Boj o to, zda budou a kolik vakcín a kdy k dispozici, se dnes hraje bezohledně na politickém poli. Problémy kolem Sputniku V, Astra Zenecy, Sinopharm Group jsou jen politické hrátky o moc nad světem. A o peníze. Na životech lidí pak záleží až v poslední řadě.
Z vakcín budí největší pozornost AstraZeneca a Sputnik V. Zatímco tu první kvůli možným nežádoucím účinkům pozastavilo na nějakou dobu vícero evropských zemí v čele s Německem, ta druhá, i když se s ní očkuje bez problémů v 50 zemích světa, a jakmile bude schválena Evropskou agenturou pro léčivé přípravky, začne se vyrábět mj. v Německu, Francii, Španělsku či Itálii, rozpoutává v Česku vášně. Proč se výzva prezidenta Miloše Zemana, aby se u nás schválilo očkování Sputnikem V stalo takovou politickou rozbuškou?
Problém je v tom, že cokoli Miloš Zeman řekne,se stane politickou rozbuškou. Když řekne, že by se mělo obchodovat s Ruskem nebo Čínou, tak jak to ze všech sil dělá třeba Německo a USA, ozve se strašlivý řev a je mu nadáváno do ruských švábů a kamarádů čínských komunistů. Zeman je tedy zločinec, ale Merkelová a Macron jezdí do Ruska a Číny stejně často jako našinci na chaty. A zatímco my s nimi nesmíme obchodovat, v Rusku i Číně jsou obrovské německo-čínské a německo-ruské podniky. Rusko s Němci pak realizuje odstřižení střední a východní Evropy od přímých dodávek ruského plynu.
Sputnikem se očkuje všude možně, Němci a Italové staví společné fabriky na výrobu Sputniku V ještě před schválením EU, Indové už ji mají, ale u nás je jen pomyšlení na Sputnik V něco jako vzývání ďábla. Ječení na prezidenta Zemana je už přímo obsese. Ale důvody ječení jsou praktické. Přece nás nenechají Němci a Brusel obchodovat s Ruskem a Čínou sami, když od nás koupí za deset a prodají jinam za padesát viz Škodovka a obráceně jakbysmet. To tak, aby středoevropské státy mohly dělat vlastní hospodářskou politiku. Co by pak zbylo na ně?
To by bylo neštěstí, kdybychom my, Slováci, Maďaři a další nemuseli poníženě s čepicí v ruce čekat v Bruselu, až se vrchnost uráčí poslat nám něco, co zbude, jak říkaly naše babičky „od panstva odložené“.
Ing. Miloš Zeman
Ale v Německu i u nás by mělo na podzim po volbách dojít k předání moci. Všechno nasvědčuje tomu, že u nás je vyhraje přesvědčivě Pirátská strana a u našich západních sousedů se rýsuje vládní angažmá Zelených, jak naznačily i březnové zemské volby. Čeští Piráti jsou v Evropském parlamentu ve frakci Zelených a názorově si jsou velice blízcí. Co lze očekávat, pokud se obroda „zelených idejí“ přetaví ve volební vítězství?
Domnívám se, že takovýto vývoj je spíše plánovaný mediální podvod a podraz na voliče, který političtí marketéři ve spolupráci se „spřátelenými“ novináři vypustili do světa. Aby využili onen známý efekt „svézt se s muzikou“ známý z amerických voleb už od 19. století. Vytáhnete uměle někoho, kdo by sám určitě volby nevyhrál, vytvoříte umělou bublinu výkladu, jak se po spojení s někým a něčím stane zázrak, a dotyčný vyhraje volby. V USA známý a obehraný trik, u nás byl použit ve volbách v roce 2006. Tehdy naprosto marginální Zelení, vedení zeleným politickým byznysmenem Bursíkem a potácející se na cca 2 procentech volební přízně, náhle vycházeli podle cinknutých průzkumů jako partaj, která má až na 10 procent. Vypukla mediální smršť, ve které se proslavila marxistka profesorka Dvořáková a Česká televize. A hle, Zelení dostali 6,29 procenta a ve druhé vládě Mirka Topolánka čtyři ministerská křesla. V dalších volbách opět propadli na statistickou chybu. Spíše jde o uměle vytvořenou propagandu a pokus znejistit voliče dalších menších stran.
Vám aktuálně vychází kniha s názvem „Češi a Slováci pod sedmi vlajkami 1914−1920“. Nenabouráváte tím poněkud rozšířené přesvědčení, že „Češi nikdy nebojovali“ a jsou tedy zbabělci, jak se u nás traduje i v novodobé éře po roce 1989?
To byl právě jeden z důvodů, proč byla tato kniha napsána. Aby se pokusila tuto dlouho tradovanou lež, která sráží sebevědomí národa, uvést na pravou míru. V knize ukazuji fakta a cupuji tak tuto původně německou nacionalistickou propagandu, kterou následně převzali po roce 1945 z Moskvy řízení komunisté. Aby ji dnes opakovali „sbližovači“ s částí nepoučitelných sudetských Němců, a eurohujeři, kteří mají zájem na likvidaci samostatných evropských národů, a to hlavně na východ od Aše.
Kniha, po úspěchu mé knížky „Mauthausen – ďábel v líbezné krajině“ o našem odboji za 2. světové války a objasnění vzájemných souvislostí s nacistickým plánem zlikvidovat samostatný český národ se zabývá obdobím 1. světové války.
Tvrzení, že Češi jsou národ zbabělců, je obdobou a jinou formou rasismu, jako bylo tvrzení, že Židé jsou zbabělci, neumí pracovat, neumí bojovat a nerozumí ničemu než penězům, které vyvrátil až vznik státu Izrael a jeho vojenské a vědecké úspěchy. Tak jako se „zapomínalo“ že Izraelci byli jediným národem, který dokázal dlouho bojovat s Římskou říší, viz Josephus Flavius – Židovská válka (roky 66 až 73), hlasatelé české zbabělosti „zapomínají“, že Češi byli po staletí obávaní a cenění válečníci. Už Boleslav I. zvaný Ukrutný, co zapíchl svatého Václava, desetiletí bojoval proti Němcům vedeným císařem Otou I. Velikým, aby pak společně porazili Maďary v bitvě u Lechu. A společně zastavili postup divokých Maďarů dále do Evropy.
Italský Milán se strachy vzdal českým vojskům v roce 1158 sám. Ve středověku byli Češi jednou z rozhodujících sil v bitvě polských a litevských sil proti křižákům v bitvě u Grünwaldu, husity neporazilo několik křižáckých výprav a pod maršálem Radeckým dobyly rakouské a české pluky severní Itálii. Tohle že byli zbabělci, jak dnes tvrdí tzv. „pokrokoví“ Češi? Zájemci naleznou fakta, která se u nás na školách neučí už nejméně od roku 1938, i na Wikipedii u hesla Války českých dějin.
Psali jsme:
A jak to vypadalo za první světové války, které se ve své nové knize věnujete?
Předkládám dokumenty a fakta o našich vojácích za 1. světové války, která jsou u nás z různých politických a geopolitických důvodů zamlčována. Kdopak dnes ví, že na straně Rakousko-Uherska v rakouské armádě bojovalo milion čtyř ista tisíc Čechů? A to v době, kdy měly české země včetně cca 30 procent Němců a 10 milionů obyvatel? A že v té válce padlo sto čtyřicet tisíc Čechů a Moravanů a více než 200 tisíc jich utrpělo válečná zranění?
Na druhé straně, proti Rakousku, pak bojovali Čechoslováci nejen v čs. legiích v počtu přibližně 120 tisíc vojáků v Rusku, Franci a Itálii. Bojovali také na srbské straně proti Rakousku i Německu. Na straně carského Ruska byli tak významní politicky a vojensky, že ruský car Mikuláš se zástupci Čechoslováků uzavřel v Moskvě v roce 1915 manifest o budoucím vytvoření Československého království. V době, kdy ruská armáda a její vojenská součást zvaná Česká družina postoupila až na Slovensko.
Kdopak dnes po desetiletí protičeské propagandy, snažící se udělat z nás národ zbabělců, ví, že Češi tvořili základ rakouského námořnictva? Sloužili na palubách rakouských válečných lodí, hlavně na torpédoborcích, kde bojovali ve Středozemním moři. A že byli Češi nejlepšími kapitány a posádkami rakouských ponorek?
To všechno a mnoho dalšího je obsaženo v knize včetně částí deníků rakouských vojáků českého původu.
Byli čeští vojáci uznáváni jako platná síla v boji i protivníky a spojenci?
Češi a Čechoslováci byli už za 1. světové války tak vynikajícími vojáky, že z nich měl obavy i Hitler. Na naléhání svých generálů, aby zapojil Čechy do Wehrmachtu odpověděl jako bývalý frontový voják, že nikdy. „Kdybychom Čechy vyzbrojili, ihned obrátí zbraně proti nám. A Češi jsou dobří vojáci.“
Je zajímavé, že Rusové považují Čechoslováky, bojující na jejich straně za cara i za Stalina, a to včetně protibolševických legionářů, za vynikající vojáky. Francouzi dodnes vzpomínají, že jsme na jejich straně bojovali v 1. i 2. světové válce. Italové se starají o památníky našich rakouských vojáků, ale i českých legionářů z 1. světové války. Srbové vzpomínají, když jim za první světové války bylo nejhůř, tak v jejich jednotkách bojovali našinci. A po okupaci Jugoslávie nacisty vytvořili Češi vlastní partyzánské jednotky zvané „I. československá brigáda Jana Žižky z Trocnova“. Španělští republikáni vychvalují Československé interbrigadisty a tak dále. Ale u nás propaganda po desetiletí vtlouká lidem do hlavy lživé tvrzení, že jsme nikdy nebojovali a že jsme zbabělci.
Čím byste chtěl, aby se „Češi a Slováci pod sedmi vlajkami 1914−1920“ stali?
Snad tahle knížka pomůže uvést věci na pravou míru. Měli by ji mít v každé obci, kde dodnes stojí památníky na padlé v rakouské armádě i na legionáře. Tak by kniha nejlépe splnila svůj účel.
Dnes postupně a pomalu objevujeme hrdiny druhého odboje, které tak nenáviděli Němci a ruští bolševici. Je na čase, abychom se začali zajímat i o naše vojáky z 1. světové války. Ostatně, víte, že po vzniku republiky legionáři společně s bývalými českými vojáky rakouské armády obsadili vzbouřené pohraničí, vyhráli válku s Polskem a porazili maďarské bolševiky a osvobodili po těžkých bojích Slovensko?
Myslím si, že si to tehdejší vojáci zaslouží, abychom o nich věděli. A když o nich budeme vědět, už nikdy se nebudeme považovat za národ zbabělců. Neboť už za první světové války bojovali našinci pod sedmi vlajkami.
Psali jsme:
V polovině dubna bude kniha v prodeji v nakladatelství Kosmas. Objednat ji lze předem se slevou a s podpisem autora za 349 Kč včetně poštovného na adrese kaiserova@jonathanlivingston.cz.
COVID
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jiří Hroník
