Pane doktore, opozice splnila své hrozby a oddaluje ve Sněmovně přijetí zákona o korespondenční volbě pro krajany v cizině. Zejména předsedové opozičních stran, vybaveni přednostním právem, řečnili dlouhé hodiny. Vládní poslanci poukazují na větu v jednacím řádu, že poslanec musí mluvit k věci. Babišovo a Okamurovo přednostní právo však brání předsedajícímu schůze odebrat jim slovo. Ničí nám opozice náš parlamentarismus, nebo je to stejné jako „filibuster“ v Kongresu USA?
Filibusterismus je ještě starší formou parlamentní obstrukce, než si dnes myslíme. V dějinách politiky a parlamentarismu se někteří autoři dovolávají už římského Senátu a odkazují na dnes asi známější americký model v 19. a 20. stol. Kdo je u nás poučený o setkání filipínského José Rizala s jeho přítelem, litoměřickým ředitelem reálného gymnasia Ferdinandem Blumentrittem, který začal překládat Rizalův román El Filibusterismo, ví, že jde o politické téma. Je spojeno s legálními i nelegálními projevy politického boje o moc, se kterým mají ti, kteří jej chápou jen jako násilné nebo nenásilné převzetí moci, morální problémy.
Bude Donald Trump v listopadu zvolen prezidentem USA?Anketa
V dnešní době nemusíme mít obavy, že v Poslanecké sněmovně PČR bude rozhodnuto ve prospěch jedné nebo druhé strany. Pětikoaliční většina a její teror umožňuje takový spor řešit jednoduchým nedbáním názoru menšiny a opozice může tohoto svého práva využít jen ke zveřejnění svých názorů á parlando jen na úrovni estetické. Můj osobní názor je, že by filibusterismu nemělo být ani na půdě české Poslanecké sněmovny nadužíváno a opozice by mohla volit i jiné způsoby, kterými by se distancovala od pokřiveného, chabrusového jednání. A dala najevo, že nemůže blokovat jednání PS po celé její funkční období, a že existují jiné prostředky, jak se od arogantního chování ze své podstaty nesourodé pětikoalice distancovat.
Korespondenční volba je ústy lídra SPD spojena se zákonem, který má umožnit potomkům emigrantů získat naše občanství. Nápad vládních poslanců skutečně je ve stadiu návrhu. Je to náhoda? A věcně: Jste pro to, aby potomci našich krajanů v zahraničí mohli získat naše občanství, potažmo třeba i volit?
Na celém světě se podle místních podmínek, a zvláštních okolností, vlády a státy rozhodují, někde dokonce i velmi obtížně a po velkých diskusích, jak, komu a kdy státní občanství uznat nebo odmítnout. V České republice a členských státech EU je to o to obtížnější, že státní občanství přiznané v jedné zemi je zároveň a většinou udělením možnosti využívat možností schengenského prostoru. Anebo tuto možnost zneužívat.
Fotogalerie: - Volební sněm Trikolory
Termín „potomci našich krajanů“ musíme chápat jako nepodmíněný okolnostmi, např. majetkovými poměry a možností žadatelů participovat na národním bohatství bez jakýchkoliv omezení. Dědictví různých majetků je v některých zemích omezeno místními národní zákony a lze předpokládat, že jeho nabývání může být spojeno s různými majetkovými spekulacemi. Už dnes vidíme, jak je obtížné konfiskovat majetky občanů Ruské federace, kteří jsou současně držiteli pasů Státu Izrael a mohou jen za dosud nejasně definovaných okolností nabývat nebo být zbaveni majetku, nebo držby majetku na území ČR.
Dnes se příliš soustřeďujeme na problém občanství ve vztahu k volbám obecním i celostátním, a nejsem si jistý, zda si jsou lidé vědomi toho, že spíše než účast ve volbách, které jsou jistě důležitým občanským právem, je neméně důležité, v zemi, kde privatizace, restituce a konfiskace majetku patří k národnímu sportu, nabízet státní občanství jinak, než v některých evropských zemích. Tam, kde je třeba doložit jazykovou a právní gramotnost, znalost základních ustanovení ústavy a prokázat schopnosti, jako třeba v Nizozemsku nebo Švýcarsku, orientovat se v „sousedských“ vztazích. Benevolentní přístup českého státu k těmto věcem je sice v poslední době občany kritizován, ale obávám se, že společenská smlouva na této úrovni je u nás věcí neznámou.
Fotogalerie: - Mimořádná o korespondenční volbě
Ministr vnitra a lídr STANu Vít Rakušan vydal video, v němž coby sportovec naříká, že „takhle už nemůžeme hrát“. A že to „řekne Fialovi“.
Pan ministr rád kritizuje tzv. populisty, ale nevím, co by bylo ještě možné považovat za větší populismus než v „předvečer“ voleb kritizovat koaličního partnera nekonkrétním a až příliš do neznámého prostoru vystřelenými slovy. Navíc, která jen „naznačují“, ale neříkají nic konkrétního o tom, zda chceme v koalici pokračovat, nebo ji opustit.
Celý skeč má dát najevo, že si uvědomuje chyby vlády a zve občany, aby mu ony chyby přišli „bez cenzury“ říct. Zaprvé tedy: Zejména ODS, ale i KDU-ČSL se ohradila proti tomu, že šéf vládní strany vede takovou „komunikaci“ se zbytkem vlády. Je to podraz?
Myslím, že je to jen projev mírné kritiky v mezích zákona, kterým pan ministr vnitra zkouší soudržnost a loajalitu členů koalice, kteří jsou dnes vystaveni masivní kritice občanů ČR. To současnou vládu příliš nevzrušuje, ale jde o názor některých zájmových skupin, které se nebojí říkat nahlas, že současnou vládu a její poslaneckou ekipu považují za nekompetentní a odsouzení hodnou. Vypadá to až na jakýsi druh nové politické hysterie, a to v době, kdy ani celá opozice, až na výjimky, nemá pověst kompetentních reformátorů nebo osob, které by byly schopné kromě kritiky a obstrukcí přijít s pozitivním programem politických změn. Opozice, která by se nemusela střídat na TV obrazovkách jako svatí na orloji na Staroměstském náměstí, ale dokázala by jednoduše formulovat svoje teze, doložit je jasnými argumenty a zbytečně se nehádat s oponenty, kteří jsou neochotní nebo neschopní naslouchat.
Fotogalerie: - Přísaha k zásahu
Pak také, Rakušan opravdu sezval debaty s občany na místa, jako je Karviná, Vyškov nebo Sokolov. Čili tam, kde vláda vážně není populární. Co se tam asi od občanů dozví? A co onen „boj s dezinformacemi“, který vláda vedla a proti kterému vznikaly petice, že už jde o cenzuru? Když už si to slovo lídr STANu vzal do úst...
Asi je to opravdu jenom jeden z dalších důkazů, že nikoliv jen pan Rakušan, ale i ostatní jeho kolegové, sice vědí, že jejich pověst není valná, ale že nevědí, co s tím dělat. Můžeme tomu rozumět také tak, že mají okolo sebe příliš mnoho „poradců“ nebo mentorů, kteří jim dobře neradí, nebo je neinspirují, a že nevědí, z kterého konce začít, a které problémy považovat za nejdůležitější. Přitom jsou uprostřed svého termínu, který je vždy z hlediska popularity jakékoliv vlády nejkritičtější a lze předpokládat, že 17 % nepopularity Fialovy vlády je sice dnem, na které už dosáhla, ale která vláda v posledních třiceti pěti letech na tom byla uprostřed svého termínu lépe? Všem hrozilo nebezpečí, ale to nikdy nepřišlo zvnějšku a od nespokojených masových protestantů, ale skoro vždy zevnitř, od přátel. Pověstné stupňování – přítel, nepřítel, koaliční partner, je nezapomenutelným znakem české politiky od nepaměti. Dovolím si tvrdit, že snad už od bratrovražedných knížat Václava a Boleslava.
Špatná komunikace, špatná komunikace, špatná komunikace. To vyčítají vládě i její příznivci. Že vláda dělá vše skvěle, ale „špatně komunikuje“. A Rakušan najal marketéry, kteří vyhráli volby Pavlovi a Čaputové. Může nás vláda tak zahrnout „skvělou komunikací“, že zapomeneme, co bylo posledního dva a půl roku a začneme ji mít rádi?
Před dvěma dny jsem slyšel nešťastnou diskutérku, které jsem v ČT během tříminutového interview napočítal patnáctkrát slovo komunikace. Snad jen s výjimkou příslovce „nicméně“ a substantiva „výzva“ existuje frekventovanější a ne-referenční slovo, se kterým perverzně zachází kdekdo. Zejména pak různí mediusové a jejich sponzoři. Politici jsou jen druhou stranou stejně laciné mince a jejich nesmyslné používání slova „komunikace“ oživuje vzpomínku na francouzské „směšné preciosky“, které ve své směšné polovzdělaností se utíkaly ke slovům odněkud převzatým v domnění, že tím zvýší umělecký dojem svého ignorantství. V Lidových novinách byl před týdnem publikován článek kritický k situaci na Harvardově univerzitě ve Spojených státech, pod titulem V zajetí mafie průměrnosti. V něm najdete velkou část odpovědi na vámi položenou otázku. Je to kultivovaně řečeno, ale přesto velmi důrazně.
Fotogalerie: - Střípky z politiky
Ani paní prezidentce Čaputové nevyhráli volby skvělí komunikanti, a ani panu Rakušanovi je nevyhrají dobře zaplacení marketéři. Bude to zase jen „vyplácečka“ a honorování dutých slov. A hlavně, rozhodnutí o politické budoucnosti pana Rakušana se budou dělat na jiné úrovni.
Fialův poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar řekl ve slovenském tisku, že jeho cílem je, aby Ukrajina byla svobodná na co největším procentu svého území a že měřítkem úspěchu pro něj je, jak daleko zůstane Rusko od slovenských hranic. Rezignuje tímto výrokem na „totální vítězství Ukrajiny“ a osvobození všeho včetně Donbasu a Krymu?
Řekl bych, že názory Tomáše Pojara sleduji dost dlouho a nejsem si jistý, zda tato jeho slova nebyla určena přihlížejícím a naslouchajícím konzumentům na Slovensku. Předpokládám, že určitě ví, že jeho přání, stejně jako sny některých státních úředníků odpovědných za bezpečnost České republiky, stejně jako Slovenské republiky, nebudou mírou úspěchu ve „stepní válce“ na Ukrajině. Navíc v posledních několika měsících se zpravodajství z této fronty mění zásadně a je možné, že ani gigantické cvičení vojsk NATO, které v těchto dnech startuje v operačním prostoru Polsko a Baltské země, se zázemím ve střední Evropě, nemusí rozehnat mlhy nad stepí.
Shodou okolností právě čtu knížku Paula Carella, od roku 1938 vedoucího tiskového oddělení zahraničního úřadu (MZV) Velkoněmecké říše. Jmenuje se Stalingrad. Sláva a pád 6. armády. Vyšla už 1992 v Berlíně a český překlad je z 1994. Je to beletristicky zpracovaný deník vysokých vojenských důstojníků německé armády, která je monumentálním obrazem událostí roku 1941–1943 v dnes nám opět připomínaných oblastí. Je popisně důkladná, ale nejzajímavější je její obraz prostoru války v místech, o kterých se dnes tak vzrušeně mluví. Cituje názory německého velení 6. armády, atmosféry mezi vojáky a důstojníky a také jejich vojenského žargonu, kterým reagují na dění, kterým nevelí, ale které je vtahují do své budoucnosti. Nezdá se mi, že by tento popis byl příliš odlišný od toho, o čem jsme dnes informováni podobně zprostředkovaně a podobně obrazoborně.
Fotogalerie: - Vystrčil a spol. - pocta Palachovi
Od amerických analytiků jdou temné zvěsti, že Putin se pokusí v létě o masivní ofenzivu na Ukrajině. Zní to poraženecky? A co úvahy, že po úspěchu takové ofenzivy přejde k provokaci v prostoru Pobaltí, která může skončit i válkou s NATO? Vypouští se takové úvahy proto, aby se přiznalo, že na Ukrajině „nevyhráváme“?
Je doba legend a atraktivního zpravodajství, které ne vždy odpovídá skutečnosti nebo očekávané realitě. Je to stav, který „se stává“ všem válečným zpravodajům, kteří ztrácejí kontakt s popisem vojenských operací a politického dění v zákulisí. Velké cvičení NATO si může vykládat kdo chce, jak chce, a ověřovat, co je pravda, co je příběh, co je záměrně šířená propaganda a co zpravodajská ofenzivní lež, se nedá jinak kriticky posuzovat, než shromažďováním velkého množství zpráv, jejich kritickým posuzováním. A navíc mít přístup ke kuloárům, ve kterých se rodí politická rozhodnutí. A to nemusí být tam, kde jsou bílé domy, zlaté báně pravoslavných soborů nebo podzemní centra řízená umělou inteligencí či neumělou neinteligencí.
Americká média informují, že demokratičtí politici jsou nervózní ze zdravotního stavu Joea Bidena a jeho výkonů v probíhající volební kampani. A zvažuje se, zda by se Donaldu Trumpovi za Demokratickou stranu neměl postavit někdo jiný. A to vše v době, kdy už se rozjíždějí primárky, čili je na tahání králíka z klobouku poměrně pozdě. K tomu na republikánské straně Trump sice drtivě vede u voličů, ale čelí řadě soudních procesů, čili se hypoteticky může stát, že nebude smět kandidovat. Co tento, s prominutím, binec pro Ameriku může znamenat?
Určitě je to zvláštní, dokonce bych si dovolil tvrdit, že velmi neobvyklá situace. My se až příliš soustřeďujeme na zahraniční a vojenskou politiku Spojených států, ale asi to nebude pro volební rok to nejdůležitější. Osoba prezidenta Bidena vyvolává možná až nestoudnou pozornost, ale ačkoliv vím, že dávno není „hybatelem“ americké politiky a je jen jejím chřadnoucím symbolem, přece jen je mi ho lidsky líto a považuji za nestoudné jej tímto způsobem a za přítomnosti všech možných kamer a nenávistných očí týrat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jaroslav Polanský
TOM7
