Vláda v pondělí jednomyslně schválila návrh státního rozpočtu na příští rok se schodkem 40 miliard korun. Jeho hlavními prioritami podle koalice jsou zvýšení důchodů, platů učitelů, rodičovského příspěvku, výdajů na výzkum a vývoj nebo podpora sportu a vyšší investiční výdaje. Oproti tomu původnímu se navýšily prostředky pro některé resorty, růst na výdajové stránce byl „vyřešen“ vyššími předpokládanými příjmy, aniž by vzrostl plánovaný schodek. Jak byste nejdůležitější finanční nástroj vlády pro rok 2020 okomentovala?

Víte, bohužel, ten „nejdůležitější finanční nástroj vlády“ se už stal jen takovou fraškou, a to není nadsázka. To je fakt vyplývající z tohoto: Státní rozpočet se neplní a ani plnit „nemusí“, protože za to nejsou žádné postihy. Ostatně za to ho také kritizuje Nejvyšší kontrolní úřad ve své poslední zprávě – zkrátka je ohromný rozdíl mezi plánovaným a skutečným výsledkem hospodaření. Když je rozdíl v řádu mnoha desítek miliard korun, přestává mít rozpočet jako zákon smysl. I proto ho ve Sněmovně nikdo moc neřeší. Hospodaří se tak, jak se zrovna vláda vyspí. V tomto světle je tedy vlastně jedno, co vláda schválila. Což je ovšem dost hrozné zjištění.

A to není vše. Nejvyšší kontrolní úřad také v této zprávě tvrdí, že státní rozpočet je na případnou ekonomickou recesi připraven ještě hůř, než tomu bylo před deseti lety. To je pecka, protože už tehdy to byla pro státní kasu katastrofa. Ministr financí Miroslav Kalousek dokázal zaseknout rekordní sekeru ve výši 192,4 miliard korun za jediný rok, ačkoli rozpočet počítal s deficitem „jen“ 52,2 miliardy korun. I tehdy jsem psala, že je rozpočet založen na nerealisticky optimistických předpokladech. Ani tehdy to nikdo kompetentní nechtěl slyšet.