Tohle povede ke zruinování celého ekonomického systému! Markéta Šichtařová zcela zásadně ke koronaviru a dění kolem. Zmíněni Hrušínský a další

15. 3. 2020 17:58

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Postiženi jsme úplně všichni, padni komu padni, jen někdo víc a někdo méně. Chtít něco získat na úkor druhých, chtít si udržet tržní podíl na úkor jiných – to není nic jiného než chtít destrukci cizího úspěchu namísto vytváření vlastního úspěchu. Podle Markéty Šichtařové neexistuje nic jako „morální právo“ na kompenzace ztrát vzniklých v důsledku opatření proti šíření koronaviru. Uvažování v intencích, že „každý by měl dostat, kolik potřebuje“, nutně musí vést ke zruinování celého ekonomického systému.

Tohle povede ke zruinování celého ekonomického systému! Markéta Šichtařová zcela zásadně ke koronaviru a dění kolem. Zmíněni Hrušínský a další
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ekonomka Markéta Šichtařová
reklama

Když sledujete, co se děje v Česku, kde vláda vyhlásila na 30 dnů nouzový stav, v Itálii, kde má pandemie už více než patnáct set obětí na životech, v Německu, kterému podle kancléřky Angely Merkelové hrozí, že nakaženo bude mezi 60 a 70 procenty obyvatelstva, ale i jinde v Evropě a ve světě, co vám připadá ze všeho nejpodstatnější, ať už z ekonomického nebo neekonomického pohledu?

Anketa

Má opozice pravdu, že Babišova vláda selhala při shánění roušek a respirátorů?

12%
88%
hlasovalo: 19351 lidí

Pokud jde o ekonomickou stránku věci, důležité je nedívat se na situaci fatálně. Finanční trhy jsou svým způsobem v daném okamžiku hrou s nulovým součtem. Když někdo prodává, jiný kupuje, co je prodáváno. Peníze se pouze a jen přesouvají z jedné hromádky na druhou. Potud asi vše jasné. Ale mnoho lidí má pocit, že to platí jen u některých transakcí. Že když třeba propadá cena akcií, nemůže z toho těžit nikdo. A přeci i na takovou situaci se dá hledět ze dvou stran. Když propadá cena akcie, chudne ten, kdo ji dosud vlastnil, ale potenciálně bohatne ten, kdo ji teprve hodlá koupit. Když ekonomika zamrzá a padá volným pádem do – dlouho avizované – recese, řada firem má potíže s likviditou i odbytem a řada zaměstnanců se třese o práci. A přece to má i druhou stránku věci. Ve stejný okamžik jsou likvidovány takzvané zombie firmy, neproduktivní skořápky přežívající na transfuzi uměle levných peněz, a uvolňují tím dosud vázanou pracovní sílu, která zoufale chyběla ve společnostech efektivnějších. Když praskají bubliny na finančních trzích, chvíli to bolí, ale ekonomika jako celek se uzdravuje.

V dnešním tisku se píše o stávajícím dění na finančních trzích jako div ne o katastrofě. Některé burzy kolabují a je to popisováno jako selhání centrálních bank či vlád. Ale já jsem přesvědčená, že to je chybný pohled. Nesmyslně depresívní. Ano, je to pro daný okamžik pro mnoho investorů i firem velmi těžce řešitelná situace. Ale realita je taková, že globální ekonomika se v těchto hodinách vrací ke své dlouhodobé rovnováze. Z velmi dlouhodobého nadhledu se ozdravuje. Pandemie COVID-19 je pouze a jen rozbuškou. Kdyby nepřišla, přišla by rozbuška jiná. Fakt, že bubliny prasknou a svět se zřítí do recese, byl signalizován již dlouhé měsíce. Berme situaci nikoliv jako depresívní. Berme ji tak, že pandemie pouze prořízla chronický vřed a hnis se valí ven v podobě padajících akcií, oslabující koruny, oslabujícího eura či třeba ropy. Pouze tento proces je schopen zajistit, že v řádu dalších měsíců se ekonomika může vrátit k růstu, a to mnohem zdravějšímu – neuděláme-li zásadní hospodářskou chybu.

V kamenných obchodech kolabují přetížené prodavačky, online supermarkety hlásí tržby srovnatelné s vánočními nákupy. Premiér Andrej Babiš ve čtvrtek v přímém přenosu v hlavních televizních zprávách vyzval veřejnost, aby nepanikařila a přestala si dělat přehnané zásoby potravin. Prohlásil, že ani v případě karantény v Česku nenastane situace, že by jich byl nedostatek. Lze to brát tak, že garance dostatku potravin je jednou z mála jistot, které v této rozbouřené době máme?

Garantováno není nikdy vůbec nic. Zpohodlněné lidstvo podlehlo falešnému dojmu, že něco garantovat lze. Třeba nějakou minimální úroveň blahobytu. Ale že na nás nespadne meteorit, nám taky nikdo negarantuje. To, zda potravin bude, či nebude nedostatek, je čistě a jen nepřímou úměrou míry paniky. Nicméně pokud se vláda bude chovat racionálně – a zatím se až na nějaké vcelku podružné kiksy víceméně racionálně chová – tak obchody s potravinami ani lékárny nezavře, nezastaví zásobování a nezavře výrobní potravinářské podniky. A to by znamenalo, že potravin sice může být méně, protože je lidé budou skupovat, ale nikoliv že nebudou.

Politolog Jan Kubáček vyjádřil zklamání nad tím, že Evropská unie před koronavirem strčila hlavu do písku, neschopná jakkoli pomoci, takže každý evropský stát řeší nastalou situaci po své ose a originálními recepty. Naopak bývalý prezident Václav Klaus nad tím, že EU nic nedělá, vyjádřil potěšení, protože kdyby se do něčeho pustila, bylo by hůř. Představitelé EU se zmohli alespoň na to, že vyjádřili nesouhlas s tím, že americký prezident Donald Trump ohlásil bez konzultace s nimi třicetidenní zákaz veškerých cest do USA ze zemí schengenského prostoru. Neměli bychom ale v tak kritické a složité situaci čekat akčnější vedení EU, když v dobách klidu nám mluví skoro do všeho?

Já mohu jen souhlasit, že zaplaťpámbu, že EU nic nedělá, protože kdyby dělala, umím si představit, že by to vedlo jen ke zhoršení situace, protože by kupříkladu mohla zakázat zavření hranic a podobně. Jakákoliv centrální entita z logiky věci nemůže mít tak silnou motivaci zvládat situaci jako entita národní nebo lokální.

Jinak nutno říct jednu věc. Evropská unie si při vzniku definovala tři filozofické principy, na kterých stojí. A to jsou volný pohyb osob, pracovní síly a kapitálu.

Volný pohyb osob už neplatí, protože v podstatě padl Schengenský prostor a hranice se zavřely.

Fotogalerie: - Vymetený Hrad i podhradí

Všichni se bojí nákazy koronavirem. Pražský hrad u...
Areál Pražského hradu je uzavřen
Paní, co nabízela obědy u jedné z restaurací v pod...
Domy na Pohořelci
Schody z Loretánské na Úvoz
Zelepené dveře na Zámeckých schodech

Volný pohyb pracovní síly neplatil pořádně nikdy, protože mnohé země dělaly vše pro to, aby svůj národní trh ochránily – typicky Francie cíleně likvidovala pracovní sílu z východní Evropy. No a dnes, po zavření hranic, neplatí tuplem.

Volný pohyb kapitálu sice ještě teoreticky platí, ale ten taky měl s Evropskou unií společného nejméně, protože platil už předtím. Kapitál příliš nezná hranice. A pokud bude potřeba zachraňovat třeba Itálii, která je kousek od kolapsu, reálně hrozí, že bude například dočasně zrušena směnitelnost italského eura za eura jiná podobně, jako tomu bylo na Kypru. Neříkám, že se to stane, říkám, že je to představitelné. Tím by padl i poslední definiční atribut EU. Tak o čem se tu vlastně ještě bavíme?

Ve čtvrtek se evropské akcie propadly nejvýrazněji v dějinách. Může s tím souviset právě i ta bezradnost politiků, případně centrálních bankéřů, kteří nedokáží reagovat na fatální hrozby přicházející zvnějšku, tedy z oblasti mimo ekonomiku? Nebo to už bychom jim nasazovali psí hlavu?

Politiky bych moc nevinila, ti mnoho po ekonomické stránce nezmohou. Jejich role je činit epidemiologická opatření. Ale jakékoliv „záchranné ekonomické balíčky“ a podobně mají jen psychologický efekt. Snad jediné, kde se mohou pozitivně projevit, je odklad daňových povinností pro postižené firmy a jednotlivce.

Anketa

Jak se zatím Babišova vláda zhostila boje proti koronaviru? (Hlasování od 11.3.2020)

95%
hlasovalo: 40636 lidí
Centrální banky sice také mnoho činit nemohou, ale jejich role při komunikaci s finanční veřejností a poskytování jakési psychologické podpory je ještě mnohem větší než u vlád. Tady značná část centrálních bank selhala v tom smyslu, že dost dobře nevykomunikovala své záměry. To byl ostatně kupříkladu důvod propadu trhů ve čtvrtek 12. března, protože finanční trh jaksi nepochopil, jak si vyložit kroky Evropské centrální banky.

Ale to úplně nejpodstatnější: Celá pravda je daleko prozaičtější. Jedovatá semena, která byla zaseta v roce 2008, klíčila pod povrchem celých dlouhých dvanáct let. Nikdy nezmizela. Když za normální situace svět projde recesí, má to na něj ozdravný účinek. Otřepe se, zbaví se slabých zkrachovalých společností a jde dál. Jde dál silnější, zdravější. Oddlužený. Inovativnější, konkurenceschopnější.

Nic z toho se po roce 2008 nestalo. Nestalo se to proto, že do nejvyšších pater politiky i centrálních bank si našly cestu nové ideologie, které staví na představě, že umíme řídit ekonomiku, umíme zrušit hospodářský cyklus, umíme zrušit hospodářské poklesy. Že už to tu v historii mnohokrát bylo a nikdy se to neosvědčilo? No jistě. Ale to nebrání tomu, aby se takové ideologie pořád a pořád nevracely v novém kabátě.

A tak také v roce 2008 vlády i centrální banky pod vlivem téhle ideologie a víry, že poručíme větru, dešti, zvýšily své zásahy do ekonomiky. Zcela nepřirozené zásahy. Místo toho, aby se vlády poučily z minulého vývoje a uvědomily si, jak ničivé před rokem 2008 bylo zadlužení, zadlužily se ještě víc. Místo toho, aby se centrální bankéři poučili z toho, jak ničivé před rokem 2008 bylo pohrávání si s úrokovými sazbami, snížili je do záporných hodnot.

A kvůli tomu konkurenceschopnost dál klesala, zadlužení rostlo, státní sektor se rozpínal, inovací ubývalo, zombie firmy přežívaly. Ekonomika na papíře rostla, ale kvalita byla papundeklová. Když v takové situaci přijde rozbuška v podobě pandemie, celé tyhle nabarvené kulisy, které drží pohromadě jen silou víry, se rozsypou mnohem rychleji, než by se na normální, zdravou ekonomiku slušelo.

V souvislosti s voláním po tom, aby se stát postaral o kompenzace ztrát těm, jimž je způsobila současná situace s koronavirem, by mě zajímalo, kde na ně má stát brát, když i u něj zřejmě dojde k propadu příjmů. A měl by vůbec stát na tento model přistoupit? Proč by se z daní všech měl kompenzovat výpadek příjmů někoho, třeba divadel, cestovních kanceláří nebo restaurací? Není tohle svým způsobem riziko podnikání v oboru, který v dobrých časech dobře „nese“? Kdo by si podle Vás – pokud vůbec někdo – kompenzace „zasloužil“?

Neexistuje nic jako „morální právo“ na nějaké kompenzace. To je prostě riziko podnikání. Každý jsme tu jen se svým za sebe. Každý jsme odpovědný sám za sebe a máme právo užívat plodů naší práce. Nikdo tu nejsme za cizí a nikdo nemá právo brát nám ve prospěch cizího to, co my jsme vydělali. Tohle levičácké uvažování je mor.

Uvažování v intencích, že „každý by měl dostat, kolik potřebuje“, nutně musí vést ke zruinování celého ekonomického systému. Postiženi jsme úplně všichni, padni komu padni, jen někdo víc a někdo míň. A sami se z toho musíme ekonomicky dostat. Jistě, že se to lidem nelíbí slyšet, protože dnešní společnost táhne strašlivě doleva. Ale právě že to, že společnost táhne tolik doleva, je důvodem, proč se dneska ekonomicky sypeme – protože stát tak navýšil během posledních 12 let zásahy do ekonomiky, že ekonomika přestala být efektivní a tuhle situaci ustává velmi špatně.

Chtít získat zisk na úkor druhých, chtít si udržet tržní podíl na úkor jiných – to není nic jiného než chtít destrukci cizího úspěchu namísto vytváření vlastního úspěchu. A vládou organizovaná „dobročinnost“ vůči těm, kdo byli postiženi nejvíc, není ničím jiným než rabováním těch, kdo se ještě nepotopili a jsou schopni ekonomiku dál táhnout.

Asi jen málo lidí si myslí, že přijatá opatření mají za cíl zlikvidovat Divadlo Na Jezerce, a koronavirus označují za lehkou chřipku, jak to učinil principál Jan Hrušínský. Racionálněji přistupují k situaci jiní. Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý vyzval vládu, aby okamžitě zavedla bezúročné úvěry firmám již od 50 tisíc korun s odkladem splátek minimálně o rok s tím, že tato možnost bude k dispozici jen skutečně fatálně postiženým firmám. Jak hodnotíte tento návrh a také ekonomický balíček ODS, který obsahuje například odpuštění daně z příjmu pro OSVČ, zrušení záloh na daně pro firmy a zvýšení základní slevy na poplatníka daně? A zamlouvá se Vám návrh člena rady ČNB Aleše Michla, který chce navrhnout snížení úrokové sazby o 0,25 procentního bodu, což by mělo pomoci zejména malým a středním podnikům, kterým mohou kvůli epidemii vypadnout tržby a budou potřebovat provozní úvěr?

To je velmi mnoho otázek v jedné. V podstatě se dá říct, že mnoho z těchto návrhů má společného jmenovatele – dát jedněm na úkor druhých. Což je ovšem v situaci, kdy celá ekonomika klesá, ten nejlepší recept, jak ekonomický rozvrat urychlit.

Já jsem ochotna podepsat se pod návrh ministryně Schillerové, která nejspíš – alespoň to tak vypadá v době, kdy na vaše otázky odpovídám – odloží podání daňových přiznání i platbu některých daní. To je férový přístup ke všem, který není přerozdělováním. Stejně tak snížení úrokových sazeb je v pořádku, protože by jen anulovalo nedávné nevhodné rozhodnutí ČNB úroky zvýšit, které jsme tu už taky několikrát kritizovali.

Ve všech ostatních zmiňovaných návrzích vidím zárodek budoucích ještě větších problémů. Jen namátkou: tak třeba bezúročné úvěry firmám. Vedlo by to k tomu, že banky by byly donuceny dát úvěr problémovým dlužníkům. Problémoví by byli všichni, kdo by jej přijali, protože to by byl právě ten důvod, proč by daný úvěr chtěli. To znamená, že po roce by najednou nespláceli. Neboli banky by měly problém a začaly by padat. S bankami stojí a padá celá ekonomika. Dokud padají „jen“ firmy, a ne banky, dá se to zvládnout. Jakmile začnou padat banky, je rozvrat dokonán. Úvěry musejí být vždy poskytovány na komerčním principu – zdravým firmám, které jsou schopné splácet. Ne ze soucitu, abychom firmu podrželi o pár měsíců déle; tím jen topící se stáhnou do propasti i ty, co zatím plavou.

Vím, že to, co říkám, vám zní krutě. Ale třeba konečně lidé pochopí, proč jsem roky říkala, že vlády a centrální banky měly krizi už dávno dovolit, aby proběhla, protože čím déle ji oddalují umělým maskováním a sypáním peněz do ekonomiky, tím bude nakonec horší. A dnes vidíme přesně ty plody umělého oddalování této ekonomické očisty.

Právě ti, kdo uvěřili, že hospodářský cyklus lze zásahy do ekonomiky zrušit a krizi lze oddalovat donekonečna, jsou odpovědní za to, proč dnes ekonomika snáší náraz epidemie mnohem hůř, než kdyby stála na zdravých základech.

 

 

ROBOT NA KONCI TUNELU

aneb Zpráva o podivném stavu světa a co s tím


Známí ekonomové Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora, autoři několika bestsellerů, nositelé ceny čtenářů Magnesia Litera a popularizátoři světa peněz přichází s výbušnou zprávou o stavu dnešního světa.

Stojí lidstvo na prahu ráje, anebo naopak pomalu degeneruje a řítí se vstříc svému konci? A jsme odsouzeni do role pouhých diváků, anebo můžeme o svém osudu rozhodnout sami? Dá se vůbec v okamžiku těchto dějinných změn najít něco jako svatý grál štěstí? Odpověď na tuhle otázku vás hodně překvapí...

  • * OBJEDNAT se slevou ZDE



 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jiří Hroník
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Klausův muž sehnal nemocnicím desítky tisíc roušek. Za své. A teď varuje: Na toto si dejte pozor, jinak skončíme v totalitě

18:05 Klausův muž sehnal nemocnicím desítky tisíc roušek. Za své. A teď varuje: Na toto si dejte pozor, jinak skončíme v totalitě

ROZHOVOR Vidím velké rezervy, rizika a značný rozpor mezi proklamacemi na tiskovkách a realitou, ří…