Rok 2025 přinesl mnoho změn, ve světě i u nás. Které považujete za nejzásadnější?
Pět let od propuknutí covidové pandemie se v letošním roce naplno ukázalo, že svět vstoupil do epochy nového způsobu politiky. Role i vliv médií se významným způsobem zvyšují. Za nejzásadnější tuzemskou událost považuji parlamentní volby, které nejen změnily vládní poměry, ale zároveň definitivně rozdělily českou politickou scénu na dvě politické „frakce“, které dle mého názoru dlouhodobě přetrvají. Jsou to frakce národně-konzervativní (ANO, Motoristé a SPD) a frakce unijně-progresivní (Koalice SPOLU, STAN a Piráti).
Za hlavního nositele změny v letošním roce je považován Donald Trump. V čem podle vás nejpodstatněji „přepsal kódy“?
Nejsem v oblasti geopolitiky erudovaným pisatelem. Velice rád čtu komentáře zkušenějších a vzdělanějších odborníků. Osobně však Trumpovu významnost spatřuji ve změně přístupu k Evropě i dalším světovým partnerům USA, nastavení nových hranice a hlasitou kritiku našich poměrů, které může ovlivňovat smyšlení Evropanů o vlastních vládách.
V nové geopolitické strategii USA byla Evropská unie hodnocena jako region, který je v „úpadku“. V Bruselu to vyvolalo křik o narušování tradičního severoatlantického spojenectví, nejde ale spíše než o nezdvořilost o tvrdý popis reality?
Spatřuji v tom popis reality. Tak, jako jsem popis reality vnímal v projevu J. D. Vance v Mnichově. Trump své názory na úpadek Evropské unie zdvořilejším způsobem prezentoval již dříve. Evropská unie však dlouhodobě není schopna významné sebereflexe, a proto je logické, že se nám nyní signály z USA vrací mnohem silněji.
Jedním z témat, které USA kritizovaly v Evropě a pokoušely se jí přimět k obratu, byla letos míra svobody. Mluvil o tom viceprezident Vance a nedávno i Elon Musk. Evropané operují žebříčky svobody novinářů od novinářských institucí, kde jsou na prvních místech, ale je zřejmé, že unijní legislativa se mnohem více kloní k „ochraně před nenávistí“, jak se tomu říká. Jak jsme na tom podle vás v Evropě se svobodou slova?
Evropská unie se snaží naladit naši společnost na fiktivní realitu, ve které nevhodné slovo či nežádaná kritika ohrožují naši demokracii či bezpečnost. Jedná se o podobný narativ, který byl v minulém století využíván pro obhajobu cenzury v období studené války.
Společnost, která se cítí ohrožena jakýmkoliv názorem (jakkoliv takový názor je či není kontroverzní / pravdivý) je dle mého názoru společností slabou.
Žádný zásah do svobody projevu (i do svobody po projevu) nemůže naší společnosti přinést jakoukoliv úlevu od potíží. Naopak. Každým zásahem do našich svobod se celá společnost propadne do hlubší úzkosti. Kde se vytratí diskuze (byť je to diskuze nepříjemná), tam se nemůže nikdy objevit žádné řešení.
Pokud se v Evropě nepodaří svobodu slova důsledněji hájit, tak se veřejný prostor brzy promění v hyperkorektní úřad se sterilním zápachem dezinfekce. Vítám proto v našem parlamentu vznik podvýboru pro svobodu slova, jehož vznik mj. iniciovala Gabriela Sedláčková.
Po celé Evropě probíhá proces, který Ursula von der Leyenová nazvala „středová bašta proti extrémistům“. Nevede ale toto sbližování stran pravého a levého středu spíše k likvidaci pestrosti politické nabídky a neschopnosti pružně reagovat na aktuální výzvy?
Je to bašta stran a politiků, kteří Evropu přivedly do hluboké ekonomické i společenské krize. Do této „bašty“ dnes proti extrémistům vyráží do boje ti, kdo Evropu vystavili nebezpečí Green Dealu a migrační krize. Jejich rétorika, která jakoukoliv opozici označuje za fašisty, extrémisty či proruské agenty, je totožná s tou, kterou poslední 4 roky využívali někteří (téměř všichni) vládní představitelé. Asi se jí do Bruselu jezdili učit.
Když bez radosti sleduji bezpečnostní a společenskou situaci na západ od nás, tak nabývám dojmu, že aktuální volební období Evropského parlamentu je možná posledním, ve kterém tyto strany dominují většinou. To mě naplňuje nadějí.
Nedávno v německém tisku zarezonovalo slovo „melonizace“, podle italské premiérky Giorgie Meloniové, vyjadřující možné řešení, jak dostat to, co bylo doposud některými považováno za extrém, zpět do centra. Je podle vás lepší strategie „Trump“, nebo strategie „Meloniová“?
Itálii v příštím roce čekají parlamentní volby, ze kterých vzejde nová vláda. Osobně jsem velmi zvědavý, s jakým plánem a strategií pro zahraniční politiku bude premiérka Meloni usilovat o druhý mandát. Trumpova strategie bude pro Evropu, vzhledem k provázanosti s USA, mnohem směrodatnější.
Někteří komentátoři z liberální části spektra straší, že Babišova druhá vláda bude odlišná a z jejich pohledu mnohem horší, než ta první. Jednak proto, že Babiš přichází zkušený, podobně jako Donald Trump, a také proto, že má jiné koaliční partnery. V čem bude tato vláda jiná podle vás?
Přichází nový způsob politiky. Očekávám, že naše nová vláda bude mnohem tvrdší a důslednější, co se týče reprezentace v zahraničí a postojů k Evropské unii. Panuje pevná shoda na boji proti Green Dealu a ilegální migraci. Dvě ze tří vládních stran jsou součástí evropských Patriots, kteří stojí na vlastenecké politice a národní suverenitě.
Naše vláda nastupuje v nelehké době po mnoha letech nekompetentního vládnutí. Přesto nepochybuji o tom, že máme příležitost doručit České republice mnoho důležitých změn, které poslední vlády opomíjely. A Motoristé k tomu na svých rezortech významně přispějí.
Dochází i k přehodnocování přístupu k některým opatřením Green Dealu, doposud považovaným za nedotknutelná. Je podle vás možné najít nějakou racionální cestu, která by nastolila šetrnější přístup k životnímu prostředí a současně nevedla k ekonomickému vykrvácení?
Přístup, který chrání přírodu a zároveň respektuje ekonomické zájmy státu, není utopie. Díky technologickému pokroku na jedné straně a vědeckému pokroku v ekologii na straně druhé, existuje řada možností, jak bojovat proti úbytku podzemních vod, odlesňování i jiným nešetrným zásahům do přírody. A nepochybuji o tom, že i Filip Turek jakožto ministr životního prostředí řadě z nich vdechne život.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Přinesl letošní rok v české politice obrat k lepšímu?
