Svět se děsí toho, co s ním provádí pandemie koronaviru. Zhruba před sto lety kosila lidstvo španělská chřipka, která zabila až sto milionů lidí, a to většinou mladých a zdravých. Proč přinesla tolik obětí a nakolik souvisela se skončenou první světovou válkou a s historickými změnami, k nimž tehdy docházelo?
Odpověď na tuto otázku by byla velmi komplexní. Příčiny vysoké smrtnosti jistě souvisí s vyčerpáním ekonomiky v průběhu první světové války. Ale důvodů bylo mnoho a vzájemně se prolínaly.
Kupříkladu chřipce se říká „španělská“ zcela nesprávně, první případy byly detekovány ve vojenských výcvikových táborech v USA na počátku března 1918. Ale protože řada zemí, včetně USA, byla ve válce, informace o epidemii se cenzurovaly. Naopak Španělsko bylo neutrální, tisk byl v té době relativně svobodný, a tak se zde vznikající epidemie otevřeně diskutovala. Navíc se nakazil král Alfons XIII., což také vyvolalo zájem široké světové veřejnosti.
Jak vidíte, válečná cenzura tedy zřejmě komplikovala boj proti nákaze. Navíc, tehdy ještě neexistoval ekvivalent dnešní Světové zdravotnické organizace, která koordinuje celosvětově boj proti epidemické krizi a pomáhá sdílení informací.
Kdo podle Vás pohořel v boji s koronavirem?Anketa
Z historického pohledu to není zas tak dávno. Mohla si tehdejší společnost vzhledem ke svým znalostem medicíny i hygieny počínat lépe, aby nepřišlo o život tak ohromující množství lidí?
Zda si mohla počínat lépe je nejasné, ale v té době již existovala řada doporučení, jak se při takových krizích chovat. Například karanténa nakažených jednotlivců nebo celých oblastí je technika používaná v Evropě již od pozdního středověku. Budování specializovaných špitálů pouze pro nakažené při epidemii také. Ale role těchto opatření měla v minulosti specifické dopady v závislosti na lokalitě.
Dovolte příklad: V New Yorku, kontroverzně, nezavřeli při španělské chřipce školy. Důvod spočíval v tom, že školy představovaly pro řadu dětí z nejchudších přistěhovaleckých – hlavně italských a židovských – komunit relativně nejbezpečnější místo. Navíc bylo možno skrze školní mládež komunikovat s rodinami, které jinak žily často izolovány jazykově a kulturně ve svých národních diasporách.
Závěr je, že zdánlivě vhodné opatření někdy přináší nežádoucí vedlejší dopady a že vždy je potřeba pečlivě zvážit místní souvislosti.
V novověku patřily na českém území k nejznámějším epidemie moru v letech 1679-1680, epidemie ergotismu z let 1736-1737 a při velkém hladomoru v letech 1770-1772 nebo epidemie cholery, která přišla v době korunovace posledního českého krále v roce 1836. Byla některá z nich něčím zcela výjimečná?
Ani bych neřekl. Poslední morové epidemie byly 1679-1680 a 1713. Epidemie ergotismu měla jen omezený dopad, jedná se o otravu obilím napadeným toxickým námelem, ergotismus je tedy zajímavý spíše vědecky. Důležité je vědět, že když se píše, že byl v Čechách mor, ještě to neznamená, že ve všech městech umírali lidé na mor. Celé vesnice a některá města nebyly vůbec zasaženy.
Psali jsme:
Po bitvách u Slavkova roku 1805 nebo u Hradce Králové roku 1866 leželo v krajině tolik mrtvol, že z toho hrozila epidemie tyfu. Mělo na průběh epidemií vliv, jestli vypukly během probíhajících válek, nebo v době míru?
S tím tyfem to bude složitější, protože historické prameny používají slovo „tyfus“ pro celou řadu onemocnění. V kontextu, který zmiňujete, se asi spíše myslí obava o kontaminaci vodních zdrojů. Ale jinak máte pravdu, válka měla zcela zásadní vliv na průběh a vznik řady epidemických krizí. Až do raného novověku totiž většina vojáků nezemřela na válečná poranění, ale na infekční choroby či na otravy vodou nebo jídlem ve vojenských táborech. Dokonce existoval specializovaný žánr lékařské literatury zabývající se „táborovými horečkami“.
Ze středověku je často zmiňována velká morová epidemie „černá smrt“, která se začala šířit v Evropě rok po usednutí Karla IV. na trůn ve Svaté říši římské a v Českém království. Čím ta je zajímavá?
Dnes už o ní víme docela dost, například je spolehlivě potvrzeno, že ji způsobil mor, o čemž se většinu 20. století vedly diskuse. Díky moderním analýzám DNA je známo, že oběti pohřbené v morových hřbitovech skutečně byly infikované morovou bakterií Yersinia pestis. K „černé smrti“ existují celé knihy, takže zde nemá cenu zacházet do detailu. U nás vyšel například překlad Bergdoltovy monografie, který je docela čtivý.
Nynější epidemie koronaviru je největším strašákem pro seniory. Kde si „vybíraly“ oběti různé druhy epidemií v minulosti a čím to bylo způsobeno? A proč některé zabíjely hlavně mladé a silné lidi?
Patrně máte na mysli španělskou chřipku. Ta kosila spíše mladší generace. Současná hypotéza říká, že důvody se skrývají v imunitě. Lidé, kteří patřili v roce 1918 ke starší generaci, se zřejmě již někdy v minulosti setkali s virem podobným španělské chřipce a jejich imunita tedy byla na tento útok připravena – reagovala přiměřeným způsobem. Pro mladší generaci to byla zcela nová nákaza a v podstatě většina obětí zřejmě zemřela na „přehnanou“ reakci organismu. Toto by lépe objasnil epidemiolog, ale u těch virových pneumonií nezabíjí striktně vzato vir, ale to, že lidský imunitní systém zasáhne natolik razantně, že sníží výkon plic, do nichž se vylučuje tekutina, a člověk se v podstatě udusí.
Abych odpověděl obecněji: koho ohrožuje daná epidemie, to je výsledkem složité souhry okolností – biologie patogenu, klimatická situace, výživa a zdravotní stav populace a tak dále, takže je to velmi individuální.
Dokázalo se lidstvo vždy na nějakou dobu po epidemii z ní poučit tak, že nějakým způsobem změnilo své chování a životní návyky? Jak dlouho se zpravidla z epidemií vzpamatovávalo a vrátilo se pak do předtím vyjetých kolejí?
Ano, historie zcela jednoznačně ukazuje, že lidská společnost si z těchto událostí odnáší zkušenost, která pomáhá při příštích krizích. Někdy to sice chvíli trvá, ale například vývoj karantén a sanitárních kordonů v Evropě je ukázkou tohoto procesu. Návrat k normálnímu životu záleží samozřejmě na závažnosti krize, ale obecně bych řekl, že moderní, demokratická společnost je v této věci daleko pružnější, než tomu bývalo v minulosti. Dnes máme řadu nástrojů, ať už ekonomických, sociálních či dalších, které umožňují velmi efektivně bojovat proti následkům krize. V minulosti tomu tak nebylo, po moru často následoval kupříkladu lokální hladomor, protože společnost prostě vůbec nebyla schopná nějak účinně pomoci.
Dají se v historických pramenech vystopovat i zmínky o lidské soudržnosti a solidaritě, nebo na to při takových dramatických a tragických událostech nebylo ani pomyšlení?
Ano, dají, například při morových epidemiích v 17. století se řada členů církevních řádů obětovala při práci v lazaretech, kam odcházeli s vědomím, že jich přežije tak v lepším případě polovina. Jak negativní excesy, třeba okrádání mrtvých, tak i projevy lidské soudržnosti se objevují v epidemiích od nejranějších dob.
Co si myslíte o hlasech, že současná pandemie představuje pozitivní efekt na lidskou společnost, která si začne víc vážit života, zdraví, jeden druhého, starých lidí, lékařů, přírody či klimatu? Dá se o nějaké epidemii v historii říci, že v tomhle smyslu zafungovala? A jaké hlavní dopady pandemie koronaviru při všem, co o epidemiích víte, očekáváte vy?
Epidemie je eticky a kulturně neutrální jev. Bude mít ten význam, který jí přisoudíme, a je tedy na nás, abychom tento narativ formulovali. To si, myslím, uvědomují všechny strany kulturních a sociálních sporů v současné společnosti. Já osobně například se zájmem vyhlížím, jaký dopad bude mít na krizi navázaný ekonomický pokles například na prezidentské volby v USA na podzim nebo na země produkující ropu, hlavně Saúdskou Arábii a Rusko.
Jaký máte názor na omezující opatření, ke kterým v boji proti nákaze sáhla česká vláda? Občas se objevují komentáře, že to je problém jen pro staré lidi a že mladé to nemusí vůbec zajímat. Nebo také, že bychom měli nechat epidemii koronaviru proběhnout běžným způsobem, a brzy by si oddechlo celé Česko. Jsou takové přístupy spíš sobecké, nebo naopak čistě racionální? Má některý z nich oporu v historii epidemií?
Historie nás učí, že nejdůležitější je držet se doporučení odborníků, a to přesto, že se mohou postupně měnit. Veřejnost musí mít na paměti, že věda není písmo svaté, ale kolektivní úsilí tisíců jedinců, které se stále vyvíjí v čase. Proto se může stát, že nám odborníci doporučí jednu ochranu, a za měsíc budou říkat, že to možná nebyl tak dobrý nápad. To je v pořádku. Ignorovat vědce s odkazem na to, že se pletou – a oni se občas pletou – není sobectví, nýbrž blbost. Důležitý je svědomitý a transparentní dialog mezi odbornou veřejností, politiky a námi ostatními. A hlídejte si zdroje informací – Facebook, Reddit či Twitter mezi ty kvalitní nepatří.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
