Malý sál doslova praskal ve švech, kapacita byla zaplněna do posledního místečka – několik desítek lidí se sem jen tak tak vešlo.

…je to věda…

„Jedna beseda v Brně proběhla, druhá byla zakázaná. V Olomouci to bylo bez problémů a nyní jsem tady, byť jsem byl trochu napnutý. Děkuji za kus osobní statečnosti, aby akce mohla proběhnout,“ pochválil v úvodu host zdejší organizátory. Ti skromně namítli, že jde přece o literaturu…

„Do určité míry jsem v kontaktu s těmi nejlepšími z české sociologie. Profesor Keller je zcela jistě jednička v české esejistické sociologii, píše předmluvy k mým knihám. Profesor Matějů, který býval superhvězdou empirické sociologie, tak v jeho týmu jsem pracoval až do jeho smrti. Kam tedy patří Hampl? Jsou to dva termíny – teorie středního dosahu, to znamená, že nepíši veliké složité teorie, které by zahrnovaly celé společnosti a dějiny lidstva a na druhou stranu nepíši také empirické studie o tom, jak se třeba změnil rodinný život stranických funkcionářů mezi léty 1982 a 1986. Což je někdy fascinující čtení, ale je to hodně specializované a plné dat. To prostě není moje doména,“ uvedl Hampl.

Blbě se ptáte?

„Ta má kniha se jmenuje Prolomení hradeb 2, ‚je venku‘ už téměř rok. Někdo tomu říká HTF, nebo-li Hamplova teorie všeho. Já bych řekl, že je to takový ucelený výklad toho, proč západní civilizace se chová určitým způsobem. A obsahuje prognózu, co bude následovat. Začněme šéfinspektorem Cluozeau. Podtitul to má – jak klást správné otázky. Základem každého správného myšlení je položit si ty správné otázky. Když položím správnou, smysluplnou otázku, tak i když mám na ní zpočátku špatnou odpověď, tak ji mohu měnit, zjišťuji, že nemusí být uspokojivá a může se to nějak posouvat. Když je špatně položená otázka, tak už od té chvíle nemám šanci a výsledek bude pořád k ničemu,“ pokračoval sociolog.