Vyndat vlajky a naladit úsměv. A zpíváme evropskou hymnu, děti. Předseda Svobodných Vondráček zděšen, co se začíná dít

02.07.2022 14:53 | Rozhovor

„Projekt, který měl prý přinést více spolupráce, přináší více zloby právě svým diktátem jednotných pravidel pro všechny,“ tak popisuje svůj pohled na Evropskou unii Libor Vondráček, právník a předseda Svobodných, ve chvíli, kdy Česká republika přebírá předsednictví v Radě EU.

Vyndat vlajky a naladit úsměv. A zpíváme evropskou hymnu, děti. Předseda Svobodných Vondráček zděšen, co se začíná dít
Foto: repro Youtube, BR
Popisek: Předseda Svobodných Libor Vondráček v rozhovoru pro RegionálníTelevizi.cz

Anketa

Vláda Petra Fialy dle vašeho mínění povládne (ptáme se od 30.6.2022)

94%
hlasovalo: 11258 lidí

V těchto dnech přebírá České republika předsednictví v Radě EU, v rámci kterého se kabinet Petra Fialy chce soustředit mimo jiné na řešení energetické krize a dopady války na Ukrajině. Co od českého předsednictví očekáváte vy?

Skoro se obávám vyslovit, že od tohoto předsednictví očekávám totéž, co nám přineslo předsednictví minule. Tedy nic kromě velkolepé marketingové kampaně a pádu vlády. Osobně bych si ovšem spíš přál, abychom měli odvahu v rámci předsednictví hájit hlas rozumu a prosazovat národní zájem. V našem zájmu rozhodně není ideologicky motivovaný zákaz aut se spalovacím motorem, zavádění emisních povolenek na vytápění budov, omezování svobody slova, zavádění nových evropských daní ani ztráta práva veta ještě v dalších oblastech. Mám však obavu, že tato vláda bude pokračovat v servilním přístupu k Bruselu, takže stejně jako vláda předchozí sama ani žádné právo veta nevyužije.

Vláda vyčlenila na náklady spojené s českým předsednictvím přibližně 2 miliardy korun. Jsou to podle vás efektivně vynaložené peníze?

Jako první mě napadá rčení: „Titanik se potápí, ale na palubě se dál tančí.“ Tyto peníze dneska chybí v našich domácnostech a navyšování rozpočtu na naše předsednictví, které provedla tato vláda, považuji za necitlivý krok, který v době utahování může působit až arogantně. Nejnověji vláda uzavřela kontrakt s televizemi a s mediálními domy na 15 milionů korunu, aby hezky informovali o EU. To mi připomíná smlouvy ministerstva zdravotnictví rok zpátky, aby média hezky informovala o očkování.

V této souvislosti se často mluví o tom, že je nutné využít české předsednictví k utužení vztahu občanů ČR k EU. Nezavání to podle vás spíš propagandou z dob dávno minulých?

Ano, přesně tím mi to zavání. Trochu jsem to naznačil už v předchozí odpovědi. Předpokládám, že za těch 15 milionů se z médií dozvíme informace ve smyslu: „S Evropskou unii na věčné časy a nikdy jinak!“ či: „Jedině naše přátelství s EU zajistí světový mír, socialismus a neuhoření naší planety díky fit for 55“. Starší kolegové srovnávají Green Deal k „perestrojce“ a naši Věru Jourovou a další europosluhovače k Miloši Jakešovi a Vasilu Bilakovi. Zřejmě na to něco bude.

 

 

Mnoho škol v souvislosti s českým předsednictvím připravuje různorodé doprovodné programy spojené právě s osvětou členství v Evropské unii. Jak se díváte na tuto roli škol a celého vzdělávacího systému?

V tomto smyslu mě vyděsila aktivita základních škol v Pelhřimově 10. června, kde proběhlo hromadné zpívání hymny EU místo dopolední školní výuky. Moderátoři této akce, na kterou byli žáci dlouhodobě připravováni každodenním vysíláním školního rozhlasu, řekli před vystoupením soudružsky: „Vyndat vlajky a naladit úsměv.“

Dobovým pamětníkům to umožnilo zavzpomínat na hromadné demonstrativní juchání na prvního máje a na zpěv Internacionály. Já v tom viděl sjezd papalášů v KLDR, kterému jsem se vždy smál. Jedná se takzvaně o oficiální indoktrinaci dětí. O tahání té „správné“ politiky do školy. Dogmatické podporování EU i všech euro nesmyslů se však – na rozdíl od jiných politických přihlášení ve školách – nikdy nestane příčinou vyhazovu.

Nejrůznější velkolepé budovatelské plány vznikající v Bruselu, snaha o hledání vnitřního i vnějšího nepřítele a v neposlední řadě unijní tlak na cenzuru napovídají, že závan doby minulé se týká nejen trapných veřejných manifestací, ale má bohužel také závažnější rovinu, která má stejný potenciál zlikvidovat naši ekonomiku a svobodu, jako soudruzi v 50. letech.

Mgr. Libor Vondráček

  • Svobodní
  • předseda Svobodných
  • mimo zastupitelskou funkci

Svobodní patří mezi trvalé kritiky Evropské unie. Kdybyste měl vybrat tři hlavní důvody, které vás vedou k této kritice, co by to bylo?

Zaprvé je to neustálá snaha něco zakazovat a přikazovat dle přání sociálních inženýrů a centrálních plánovačů v Bruselu. Neúcta k občanovi, který má být pod neustálým dozorem, nemá rozhodovat o tom, čím chce jezdit, co chce jíst, čím bude topit, co smí psát na sociálních sítích nebo odkud bude čerpat informace. To správné, unijní, se má zadotovat, to špatné zdanit nebo zakázat.

Za druhé mi vadí snaha o unifikaci všech a všeho, včetně zrušení suverenity jednotlivých členských států. EU nám podle slibů Špidly, Teličky a dalších měla dát křídla; místo to je pro nás dnes koulí na noze, která nám ubírá síly při plavání, ale je čím dál těžší a brzy nás může stáhnout ke dnu.

V neposlední řadě mám pocit, že EU podněcuje nenávist mezi státy navzájem. Projekt, který měl prý přinést více spolupráce, přináší více zloby právě svým diktátem jednotných pravidel pro všechny. Akce, ale přináší reakci, a každý, kdo je nucen se podřizovat, v sobě hromadí žluč. Obchodní spolupráce, volný trh a ničení bariér a překážek je myšlenka dobrá; Unie však těmto ušlechtilým myšlenkám dělá medvědí službu.

Naopak najdete něco, za co byste Evropskou unii pochválil?

Právě ty ušlechtilé myšlenky, kterými jsme byli do náruče EU lákáni. Ve smlouvě o Evropské unii a ve smlouvě o fungování EU, najdeme mnoho dobrého, ale praxe je vždy špatná. Třeba princip „subsidiarity“ mluví o tom, že EU má rozhodovat jen o věcech, které je nezbytné řešit na centrální úrovni, plošně pro 500.000.000 lidí. Ale obecně se má rozhodovat co nejblíže občanům a blízko samotným problémům. V praxi ovšem řeší EU každou maličkost a menší územní celky ztrácejí rozhodovací pravomoci. A bude hůř, ten systém a 20.000 úředníků v Bruselu, to je tak nastaveno...

Mnoho evropských státníků mluví o nutnosti reformy EU a návratu ke kořenům. Jste stejného názoru? Je EU vůbec ještě reformovatelná, nebo je odsouzena k rozpadu?

My už 13 let říkáme, že EU je postavena na špatných základech a v zásadě ji nelze reformovat. Vedle EU stále funguje EFTA, kde jsou státy jako Norsko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko nebo Island. Model spolupráce v EFTĚ, která má cca 80 zaměstnanců, je ten správný. Žádné přehlasovávání se, žádné dotace, žádné přesuny ze Štrasburku do Bruselu, žádných 20.000 úředníků, kteří musí vykazovat činnost. Pouze dobrovolná spolupráce bez nátlaku. Dnes pro státy EFTA platí automaticky cca 19 % legislativy EU. Do budoucna by bylo nejlepší, kdyby všechny státy přestoupily do EFTY (Evropského sdružení volného obchodu), tak jako zde před 60 lety byla třeba i Velká Británie.

Jaký konkrétní recept nabízejí Svobodní ve vztahu k Evropské unii?

Nově navrhujeme návrat naší Ústavy do stavu před rokem 2001. Tak, aby naše zákony opět byly tím, co u nás určuje pravidla hry. Nějaké směrnice o zákazu aut, přejmenování pomazánkového másla nebo zavedení kvót na ženy ve vedení firem, by pro nás následně přestaly být pramenem práva. Pokud by se toto povedlo, nevolalo by tolik lidí po odchodu z EU. My sami nyní prvoplánově po odchodu nevoláme, přijde nám lepší hledat jakoukoliv cestu z područí Bruselu, než se neustále pokoušet dobývat hlavní vchod. Už 13 let však máme odchod přes referendum v programu a máme mnoho důvodů na tom nic neměnit.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Karel Výborný

RNDr. Luděk Niedermayer byl položen dotaz

bezpečnost EU

Z čeho jste nabyl dojmu, že EU zvládá řešit otázku bezpečnosti? Máte pocit, že si dokázala dobře poradit s migrační krizí, a že je připravena na tu další?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jak to bylo v Německu po válce. Jan Schneider i o nás, SSSR a USA

9:24 Jak to bylo v Německu po válce. Jan Schneider i o nás, SSSR a USA

Údajná denacifikace Západního Německa je čirý mýtus, tvrdí někdejší disident, signatář Charty 77, pr…