Minule jste mi k situaci v Bělorusku řekl, že skutečným terčem agrese je Rusko. „Před pár lety měl Západ naději, že se Lukašenko zapojí do protiruské koalice. Dnes už taková naděje není. Je tedy silný zájem nahradit jej nějakou prozápadní loutkou,“ uvedl jste. Tak jak Západu to počínání podle vás jde?
Stejně jako všechno ostatní, do čeho se západní elity pustí. Na cokoliv sáhnou, to skončí katastrofou. Reforma školství vede ke zhroucení výuky. Ochrana hranic skončí dovážením teroristů. Průmyslová politika likvidací průmyslu. Boj proti rasismu rozpoutáním vlny rasového násilí. Snaha o záchranu planety poškozením krajiny. Za posledních dvacet let neexistuje žádný příklad úspěchu.
Naházet někam bomby a zabít hodně lidí, to ještě zvládnou. Ale tím také jejich schopnosti končí. Mnoho z toho špatného bylo provedeno úmyslně, avšak vedle toho bychom neměli podceňovat neschopnost, byrokratickou tupost, zbabělost a stádní chování. Ostatně moji čtenáři vědí, že právě z toho čerpám naději. Situace se stále zhoršuje a neschopnost elit dříve či později dosáhne takové míry, že ztratí schopnost potlačovat lidový odpor.
Jak je to možné? Vždyť ti lidé jsou absolventi špičkových univerzit, mají k dispozici celé týmy poradců, počítačové simulace a podobně…
To všechno je vám k ničemu, pokud nemůžete svobodně přemýšlet a svobodně diskutovat. Potřebujete dávat všetečné otázky. Co když Bělorusové ve skutečnosti nestojí o západní životní styl? Co když je pro ně Ukrajina odstrašujícím příkladem? Co když se Rusko opravdu cítí zahnané do kouta? Kdyby bylo možné o takových věcech diskutovat, mohla by vzniknout i třeba chytrá strategie pro dobytí Běloruska. Jenže ve skutečnosti máme jen štáby lidí s dobrými školami a vysokým IQ, kteří tupě opakují poučky. Totálně zkrotlá média je opakují po nich. Kdo by se opovážil nezávisle myslet, byl by ze slonovinové věže okamžitě vyvržen. Kolektivní idiocie elit.
„Člověku, který se na úřad dívá zvenku, v posledních letech standardně připadá, že rozhodnutí nejspíš přijímá orangutan, co utekl z klece a náhodně rozhazuje papíry a razítka,“ napsal jste v Prolomení hradeb. Máte na mysli tohle?
Ano, přesně tohle. Ale musíme brát v úvahu, že z hlediska jednotlivých úředníků, manažerů a aktivistů může být tohle katastrofální jednání vysoce výhodné. Každý z nich dostane bonusy, každý z nich si navýší rozpočet, nikdo nebude volán k odpovědnosti. Nebo snad někdo čeká, že havlistická neziskovka Svobodné Bělorusko vrátí ministerstvu zahraničí peníze, když jejich revoluce neuspěla?
V nedávno vydaném druhém dílu tvrdíte, že takovým postojem je ovlivněná celá další generace Evropanů.
V té knize ukazuji, že lidé narození v českém prostředí po roce 1985 už vyrostli ve světě ovládaném velkými byrokratickými aparáty, a že jsou tomu dobře přizpůsobení. Samozřejmě ne všichni. Ale nejaktivnější část té generace taková je, a mnozí další se nechávají strhnout proudem. Z toho pak vyplývají takové důsledky jako ochota věřit jakékoli mediální propagandě.
„Můj odhad je, že se Lukašenko udrží. On by se byl možná udržel i ukrajinský režim, kdyby nebyl Viktor Janukovyč takový zbabělec a postavil se na odpor. A Lukašenko zatím projevuje odhodlání,“ řekl jste rovněž. Zajímalo by mne, zda současné dění v Bělorusku podle vás odpovídá tomu, že se tak stane a Lukašenko se udrží u moci?
Konec konců, Bělorusko už z prvních stránek novin zmizelo. Propagandisté na západě dostali nová témata, opozice se unavila, a navíc unikl na veřejnost její politický program, ze kterého je jasné, že šlo v první řadě o privatizaci běloruského státního majetku v režii nadnárodních korporací. Opozice se unavila, režim funguje dál, a podle všeho se mu dostává určité podpory z Ruska. Po čase v tichosti proběhne vlna represí. Pár aktivistů se odstěhuje na západ, kde si vybudují kariéry na nadávání na svou vlastní zemi. A to bude celé.
Psali jsme:
Je tedy šance na reformu běloruského režimu?
To si musí vyřešit sami Bělorusové. Nicméně zkušenosti posledního století ukazují, že tlak z vnější strany spíše škodí. Režimy tohoto typu se reformují samy, protože tam funkcionáři netvoří vrstvu úplně oddělenou od normálních lidí, mají příbuzné v továrnách a na vesnicích, dostávají se k nim jejich stížnosti, a ty jsou postupně řešeny. Nikdo nezpochybňuje režim jako celek, ale v jednotlivých oblastech dochází ke zlepšování.
Srovnejte poměry v komunistickém Československu mezi lety 1955 a 1965. Nebo mezi lety 1975 a 1985. Obrovské zlepšení. To nebylo díky tomu, že by komunisté tak skvěle naplánovali. To si vyvzdorovali normální pracující. Zásahy zvenku vedou spíše k represím, protože vedoucí činitelé se bojí o stabilitu režimu. Nebo k jeho pádu a nastolení mnohem horšího.
Psali jsme:
Běloruský prezident znovu obvinil státy jako Polsko, Česko, Ukrajinu a Litvu, že se jejich vedení stále vměšují do protestů a podnikly pokus o neústavní změnu vlády. „Nyní určité síly na západě, které utrpěly nezdar ve snaze zorganizovat barevnou revoluci, již fakticky přecházejí k formám a metodám vedení hybridní války proti běloruskému státu a používají při tom bezprecedentní opatření diplomatického a politicko-ekonomického nátlaku,“ uvedl. Co tím podle vás myslí? Finanční podporu odpůrců režimu? Nebo i něco jiného?
Finanční podporu, organizační podporu, mediální propagandu. Opět vidíme situaci, kdy české elity kašlou na zájmy českých občanů a místo toho odvádějí špinavou práci pro nějakého zahraničního zadavatele. V naději, že si tak odpracují přijetí do globální aristokracie. Volby, jako by byly hlavně o tom, kdo dostane šanci připojit se ke globálnímu panstvu. Zaslouží si to víc někdo z ČSSD nebo někdo z ODS? To, že by mohly být zohledněny zájmy místních lidí, o tom už se fakticky přestalo mluvit.
Alexandr Navalný z běloruské opozice byl otráven, je v péči německých lékařů. Podle jedněch jde o jasný a tradiční způsob Ruska, jak se zbavit nepohodlných, podle druhých až příliš průhledná otrava v době, kdy by se to Rusku vůbec nehodilo. Co si myslíte vy?
Nevím toho o té záležitosti tolik, abych dokázal mít názor. Ale připomínám články Jaroslava Bašty, podle kterého už došlo k pokusům Navalného zavraždit a vytvořit tak záminku proti Putinovu režimu. Jednou se dokonce nechal schválně zavřít do vazby, aby se tak zachránil před svými spolupracovníky.
Jak nahlížíte na Čínu?Anketa
Další zahraniční a dost sledovanou událostí je ukončená návštěva šéfa Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan. Podle něj byla úspěšná a šlo především o navázání ekonomické spolupráce. Na konci návštěvy Vystrčil prohlásil, že Tchaj-wan může ekonomicky vstoupit do Evropy přes Českou republiku, a je s výsledky cesty spokojen. Jste spokojen i vy?
Jsem spokojen stejně jako naprostá většina občanů České republiky. Činovníci, které platím, se za moje peníze zamíchali do sporu v nějaké jiné civilizaci. Zamíchali se do sporu, který nedokážeme pochopit, protože nerozumíme čínské mentalitě. Nás to zcela zjevně poškodilo. Pro Číňany z Tchaj-wanu stejně budeme jen nějací barbaři ze zanikající Evropy. Skutečné pouto budou nadále cítit ke své vlastní civilizaci, tedy k Číňanům žijícím na kontinentě. Spor mezi komunismem a demokracií, kterým žijeme my, je z jejich pohledu absolutně bezvýznamný.
Nakolik šlo podle vás o provokaci Číny a nakolik o ukázku suverenity a demokracie v České republice?
Co je demokratického na tom, že papaláš udělá nějaké gesto, o které obyvatelé jeho země nestojí? A co nezávislého na tom, že nehájíme svou vlastní zemi, ale pleteme se do záležitostí zemí vzdálených?
Jak bychom měli k Číně přistupovat po její ostré reakci na tuto návštěvu, že Vystrčil návštěvu draze zaplatí? Jak nastavit korektní a vyvážený stav?
Nejde přece o nějaký vyvážený stav. Jde o to definovat si, jaký je náš zájem, a na něj se zaměřit. V tuto chvíli mají obyvatelé České republiky dvě priority. Za prvé, aby Číňané nakupovali přímo od českých podniků, a nikoliv přes německé prostředníky. Za druhé, abychom nebyli zapleteni do čínsko-amerického konfliktu.
Miloš Vystrčil tedy jednal v ostrém rozporu se zájmy občanů České republiky. To není záležitost česko-čínských vztahů. To je záležitost toho, že na vrcholných postech sedí poskokové globálních elit, kteří doufají, že si vyslouží manažerské místo u nějaké korporace nebo v bruselském aparátu.
Myslím, že není náhoda, že tu akci vedl právě pan Vystrčil. Byrokrat bez barvy, chuti a zápachu, který nikdy neměl žádný názor a který prošel celou řadou funkcí – i poměrně vysokých – aniž by si ho někdo všimnul. Mohl by sedět třeba na místě eurokomisařky Věry Jourové a nikdo by si nevšiml změny. Jak říká Nigel Farage (anglický politik a odpůrce Evropské unie, pozn. red.), charisma mokrého hadru na podlahu.
Abychom to uzavřeli návratem k Bělorusku, Evropská unie se shodla na sankcích. Komu uškodí, komu pomohou a jsou správnou cestou?
Na to se nemusíte ptát sociologa. Všichni už přece víme, co bude následovat. Po vyhlášení sankcí se některé české firmy stáhnou z běloruského trhu, a okamžitě budou nahrazeny firmami německými. Němci ty produkty nakoupí v České republice, ovšem za podstatně méně peněz, a liberální ekonomové budou vykřikovat, že si čeští pracující nezaslouží slušné platy, protože mají příliš nízkou produktivitu práce.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
