Na který druh výroby elektřiny má Česko spoléhat v první řadě?Anketa
Jaký je aktuálně celkový stav české energetiky? Co je jejím největším problémem v současné době?
Začnu trochu zeširoka. Problém energetiky je i problémem společnosti. Dnešní moderní společnost, jak jsme zvyklí ji vnímat na rozdíl třeba od dob Marie Terezie, je s energetikou velmi svázána. Vůči energetice jsou i derivativní produkty jako elektronika, informatika a podobně. To bez energie existovat nemůže. Na to je zase navázaný obchod a vůbec celý život společnosti. Je potřeba si uvědomit, že kdyby energetika nebyla, společnost přestane fungovat. Energetika je tedy strategický obor a společnost je k němu přivázána.
Spotřeba energie je opravdu velká, což je i předmětem kritiky řady ekologických iniciativ. Spotřeba je stonásobně vyšší v porovnání s obdobím 20. let první republiky. Tehdy byla v bývalém Československu spotřeba jedna terrawatová hodina, dnes je to kolem stovky. Ve třicátých letech to byly dvě terrawatové hodiny, takže jsme dnes na padesátinásobku až stonásobku doby první republiky, tehdy jedné z nejprůmyslovějších zemí světa vůbec. Říkám to proto, abychom si uvědomili výchozí podmínky dnešní společnosti a pokud se snažíme nějak pokračovat, nemůžeme společnost podlomit. Úkolem energetiků je zásobovat společnost takovou, jaká je. Jejich úkolem není vymýšlet jinou společnost, to by mohlo být úkolem ideologických, náboženských a jiných reformátorů, ale rozhodně to není úkolem inženýrů. Ti to mají postavit tak, aby společnost mohla další jednu až dvě generace fungovat tak, jak to funguje nyní.
Kdybyste mohli v naší zemi závazně nařídit jednu jedinou věc, co by to bylo?Anketa
V tom je právě ten problém současné české společnosti. Když pominu prvky jako ropa, břidlicový plyn a podobné věci, spotřeba energie tady je a musíme ji zajistit. V současné době máme stále majoritu výroby elektrické i tepelné energie z domácího uhlí. Podíl uhlí je poměrně velký. Další největší podíl má jádro, to je asi méně než třetina produkce. Když přemýšlíme, kde to vzít dál, musíme vzít do úvahy lokální zdroje. Tedy buď si energii můžeme vyrobit, anebo ji můžeme dovézt jako každé zboží. Pakliže bychom třeba chtěli vyrábět energii z plynu a být monopolně závislí na plynu, který u nás není, může to způsobit problém. Neříkám, že plyn je problém a že dojde k nějakým konfliktům, ale monopolní závislost na čemkoliv je problém.
Energetický mix by měl být diverzifikovaný. Když třeba vypadne největší reaktor, největší blok, soustava musí dál fungovat. Podobně by měla být organizovaná energetika společnosti. Kdyby například vypadla dodávka plynu, buď máme zásobníky, anebo když máme vlastní výrobu elektřiny, můžeme omezeným způsobem přežít zimu s přímotopy, není-li možnost pálit tuhá paliva či jiné alternativy.
A problém České republiky?
Energetická soustava byla vybudována za minulého režimu, za dob studené války a byl to strategický obor pro obě strany, nešlo o tržní disciplínu. Jenže ta soustava byla vybudována před těmi třiceti lety. Jako kdybyste měl autodopravu a některé vozy byly třicet let staré a vy musíte myslet na to, jak budete jezdit v budoucnu. Logicky musíte kamiony inovovat, kupovat nové, přestože ty staré ještě jezdí. Toto je celý problém české energetiky. Je třeba ji inovovat, jít s dobou a problém je i v tom, že nejsme v žádném direktivním systému, jsme v tržním prostředí a bohužel jsme v deformovaném tržním prostředí, což je problém největší. Pokud by tu bylo čisté tržní prostředí, při náznaku nějakého nedostatku či dlouhodobé potřeba, bylo by to zajímavé pro investory, ti na tom vydělají a budou stavět elektrárny pro budoucí generaci. Takhle to ale není. Klade se velký důraz na krátkodobou obrátku kapitálu a také na krátkodobou prosperitu různých politických garnitur a dlouhodobý národní zájem jde naprosto do pozadí. Pakliže se dějí nějaké změny v Evropě a pakliže je soustava zastaralá, začíná to být nebezpečné.
Podíváme-li se na jadernou energii a debaty, které se kvůli tomu vedou i ve vztahu k nedávnému rušení tendru na dostavbu Temelína, jak bychom jádro měli vnímat? Měli bychom Temelín stavět dál?
Jednou z otázek je jádro obecně, tedy zda pokračovat v jaderném programu a druhou otázkou je jádro konkrétně, tedy kde, proč a za jakých podmínek. Dokážeme si jistě představit nějaký energetický mix, který by byl bez jádra. Teoreticky to možné je. Dovezeme ruský plyn a jádro nahradíme výrobou v plynových turbínách. Samozřejmě by to ale na energetiku jako takovou mělo vliv ze dvou důvodů. První je důvod bezpečnostní. Když plyn z dovozu někdo nedodá, plyn prostě nebude a nebude ani energie. Druhý je důvod ekonomický. Nikdo dnes neví, jakým způsobem se budou pohybovat ceny plynu. Mluví se o americkém břidlicovém plynu, nicméně málo se už mluví o tom, že jeho nízká cena není v Americe způsobena jednoduchostí těžby či technologickou dostupností, ale je to dáno derivativními produkty bank. Bylo to politické rozhodnutí a řešení v Americe, že je pro ně finančně výhodné, a když se podíváte, co to dělá s ropnými trhy, je to pro ně i možná politicky výhodné.
Fotogalerie: - Osiřelý europarlament
Ta cena ale nereflektuje dlouhodobou stabilitu a technickou dostupnost komodity. Američané prostě jen chtěli ukázat, že si to budou těžit na svém kontinentu, tak to dělají a do Evropy to zatím nikdo nevozí. Stejně tak kdybychom my pokračovali v uhlí a zvýšili těžbu, budeme muset zbourat dalších pár vesnic a uhlí není nekonečné. Zásoby nám jednou dojdou a stane se tak o to rychleji, o co výše budeme spotřebu uhlí navyšovat.
A co obnovitelné zdroje?
Tady je potřeba si uvědomit, že nemáme nějaké velkokapacitní farmy nebo jiné příležitosti na obnovitelné zdroje. Nejsme ani u mořského břehu, kde fouká vítr, a nejsme ani v Alpách. Kdybychom měli Alpy, zhruba padesát procent energie, kterou potřebujeme, si vyrobíme z vody. Tak tomu bohužel není a Vltavská kaskáda už je víceméně plná a moc dalších přehrad tam nepostavíme. Hovoří se ale i o úsporách. Ale udělat takové úspory, které by znamenaly třetinu až polovinu úspor současné spotřeby, tak to je potom jiná společnost než tato a jde to mimo inženýrské úvahy. To jsou buď revoluční nebo katastrofické scénáře, podle toho, z jaké strany se na to koukáme.
Pro jadernou energetiku mluví technická vyspělost a nutnost dlouhodobé znalosti a inženýrské vzdělanosti v oboru, která se tu buduje desítky let. Neumím si představit, jak by nějaká země třetího světa chtěla stavět či jen provozovat někým jiným postavené jaderné bloky. My to ale umíme a tato znalost je konkurenční výhoda, která je značná.
Rozhodování, zda jádro ano či ne, je podle mě otázkou vkusu. Každé energetické odvětví něco zničí. Buďto vyrábíme jaderný odpad nebo hrabeme díru do země a devastujeme přírodu či v českém případě nešetrně implementujeme obnovitelné zdroje na orné půdě a se slunečními elektrárnami pak souvisí i eroze a defolianty pod kolektory. Podle mě například sluneční elektrárna nepatří na bonitní černozem a ještě k tomu s dotacemi. Každé energetické odvětví má svá pro a proti. Je třeba zvážit, na co máme a na co nemáme. Celé druhé energetické komisi (NEK II) připadalo pokračování v jaderném programu jako rozumné budoucí dlouhodobé řešení české energetiky i české ekonomiky. Něco dalšího, co by mělo výrazně méně nevýhod a výrazně více výhod jsme nenalezli. Ovšemže ale máme nějaký energetický mix a nelze všechno dávat do jádra. Udržme ale část produkce v jaderných elektrárnách. Takový závěr je podle mého názoru rozumný a vyvážený.
Psali jsme:
Pokud jde přímo o Temelín, měli bychom stavět další bloky?
Začnu trochu z jiné strany. Legislativa EU je děravá, chaotická a dynamicky se vyvíjející. Před dvaceti lety jsme začali implementovat přechod naší soustavy z východu na západ, posléze velmi rychle přišlo tržní prostředí. Potom přišla EU s naprosto nesystémovým nápadem, který promítla do svých direktiv, tedy že se budou dotovat obnovitelné zdroje. To přináší jakési dvojí trhy. Jeden pro ty normální, kteří se musí snažit, aby na trhu uspěli, a druhý trh je pro ty, kteří se musí snažit někde u politických autorit, aby uspěli s dotacemi, protože to není trh s energií, ale hlavně trh s penězi a mnohdy se obnovitelné zdroje staví jako vedlejší efekt pro to, aby se dosáhlo na dotace. Problém je i v bankovním sektoru, protože nebýt vlivu bank a masivního zaúvěrování, tak takový solární boom v České republice nebyl. Šlo tedy o vliv bankovního kapitálu, který se na to těšil. A když dostáváme fakturu za elektřinu, tak pamatujme, že část z toho je pro solární barony a část odchází do zahraničních bank, které jim k tomu dopomohly.
Chceme-li stavět jaderný reaktor, EU má sice velmi mnoho direktiv, jak má vypadat trh, jak mají vypadat obnovitelné zdroje a jak s tím zacházet, ale jádra se vlastně každá vyspělá civilizace jistým způsobem bojí, aby ho pustila úplně na volno. Představme si teoretickou situaci, že ČR vypíše jaderný tendr a vyhraje ho nějaká podivná firma umístěná na Kajmanských ostrovech, za kterou by byl nějaký teroristický kapitál, a něco takového by se tu začalo stavět podle zákona. My říkáme, že to nejde, ale když se podíváte, co se děje na silnicích a dálnicích, tak těžko říkat, že v jednom oboru se to stát může a v jiném oboru nikoliv.
EU má řadu výjimek týkajících se jaderné energetiky, a pakliže se tyto výjimky aplikují nikoli komerčním způsobem, ale aplikují se ze strany české státní autority, pak je tu celá řada možností intervencí státu, aby si to stát postavil a uřídil sám. Bavíme-li se o financích, které by do toho stát musel jako investici vložit, jde vlastně o finanční investici objemem srovnatelnou s obnovitelnými zdroji, které už tady zafungovaly a peníze jsou mimo obor. Když se říká, že dostavba Temelína by stála 250 miliard a za obnovitelné zdroje dnes platíme 44 miliard každý rok, tak za pět let a něco bychom při těchto počtech Temelín měli z těch peněz, kdybychom neplatili obnovitelné zdroje. Nutně ale nemusí jít přímo o Temelín. Hodně se hovoří také o pátém bloku Dukovan, což také dává smysl.
Když jste zmiňoval legislativu a politiku EU vůči odvětví energetiky, vraťme se ještě k obnovitelným zdrojům, které unie prosazuje a stanovuje určité cíle. Pokud bychom cíle EU chtěli naplnit, co by pro nás jako Českou republiku znamenalo?
To, co nyní vzniká, je taková absence identity EU. V tomto případě je to absence ekonomické identity. Pokud budeme pouze věřit na finanční trhy, tak HDP věří na to, že kdekoli se hnou peníze, roste nám blahobyt. Celá řada různých tradičních evropských odvětví buď zmizela, anebo se vystěhovala do nějakých asijských či jiných zemí. Teď chce EU umělým způsobem přerozdělovat energetiku. Podstatné je, že ať už tu chceme mít jakékoli energetické odvětví, potřebujeme k tomu zdravou ekonomiku. Pak si můžeme něco dovolit.
Psali jsme:
Těžko můžeme mluvit o tom, že si koupíme dražší energetické zdroje, když na to nemáme. A pak také těžko hovořit izolovaně v Evropě o nějaké ekologii, která je ve svých parametrech (jako oxid uhličitý) globální. Když vystěhujeme nějakou výrobu do zemí třetího světa mimo Kjótský protokol, tak nám to vesele do atmosféry smrdí dál a smrdí nám to bez kontroly. Možná bychom udělali lépe, kdybychom si tu výrobu nechali tady a mohli ji kontrolovat a emisí CO2 by třeba byla polovina. Druhý prvek je méně známý a tím je to, že zdrojem přibývání CO2 v atmosféře je kácení deštných pralesů na pastviny či plantáže. Nevzniká to přímo tím, že by se něco spálilo, ale kácením deštných pralesů si ničíme i plíce země. Zrušíme-li plíce, planeta už nemá čím dýchat a to je daleko zásadnější otázka, než je politika EU ve smyslu fosilních paliv.
Obnovitelné zdroje jsou ale jinak výborná věc. Když si vezme statek, kde můžete z hnoje udělat plyn a pak ho teprve odvézt na pole, na střechu dát fotovoltaiku a pokud máte blízko říčku, dáte tam malou vodní elektrárnu a uživí to nejen topení a svícení, ale možná i část produkce nějaké malé manufaktury. Takové společenství může být soběstačné a pak jsme ale v nějaké zemi ve smyslu moderního pojetí první republiky. S čím ale máme problém, jsou hypermarkety, logistická centra a všechny velké stavby s extrémní spotřebou. Nemluvím o průmyslu, ten není jediným konzumentem energie a v dnešní době už možná ani není největším konzumentem.
Krátce jste se v úvodu zmínil o břidlicovém plynu. V souvislosti s ukrajinskou krizí a rolí Ruska občas zaznívá názor, že bychom měli ruský plyn v Evropě nahradit americkým břidlicovým plynem. Je to reálné? A co těžba plynu z břidlic v Evropě?
Já bych s břidlicovým plynem byl velmi obezřetný. Za prvé je potřeba se podívat na osídlení zdejší a naopak americké krajiny. Američané to určitě netěží v blízkosti měst nebo pod chráněnými krajinnými oblastmi. U nás by se taková lokalita jako v USA pro tento záměr dohledávala. Druhé varování je, že jde o drastický zásah do podloží, které musí být něčím rozbito, aby usazený plyn vytekl. A pokud se něco takového děje v hlubinách země, tak podobně jako nevím, co CO2 udělá s atmosférou, nevíme ani, co udělá navrtávání země s ohledem na spodní vodu, zemětřesení a podobně.
A co ten názor, že můžeme škrtnout ruský plyn a vozit sem americký plyn z břidlic?
Do jaké míry je z Ruska obava a do jaké míry je vztah k Rusku móda? Měl jsem v roce 1968 před barákem ruský tank a ty vojáky jsme nikdo neměli rádi a báli jsme se jich, bylo to něco hrozného. Na druhou stranu se ale něco mnohem horšího dělo za heydrichiády. Nemůžeme říkat, že Rusové byli jediní, navíc srovnávat invazi s deportacemi do plynových komor je nesmysl. Tato země byla vždy obchodní křižovatkou a vždy tu vedly obchodní cesty z východu na západ, ze severu na jih a podobně. Už od kupce Sáma je zdokumentováno, že se tu obchodovalo. My tu opravdu žijeme na pomezí slovanského a germánského živlu a takto je to přes tisíc let a musíme se s tím naučit pracovat.
Když budeme jednou říkat, že je někdo špatný a někdo dobrý, později to otočíme a budeme to samé říkat na druhou stranu, je to špatně. Máme být nezávislí na ruském plynu? Ano. Ale stejným způsobem máme být nezávislí třeba na zahraničních bankách a německých hypermarketech. Je to úplně stejná závislost. A pokud už to všechno máme z dovozu, měli bychom to rozumně rozložit, abychom byli nevydíratelní.
Rusko na tom východě prostě bude a Čína ho v dohledných desetiletích nepřeválcuje, takže je to otázka vhodné politiky vůči Rusku a vhodné prevence, aby se to, co tu bylo v roce 1968, neopakovalo. Tím ale neříkám, že je Rusko země, která by byla na odpis. Pro nás je nutné, abychom za všech okolností budovali náš energetický mix v souvislostech současného světa a dostatečně diverzifikovali, protože absolutní závislost na čemkoli je vždycky problém.
Ing. Hynek Beran je absolventem FEL ČVUT, oboru automatizované systémy řízení, v roce 1985. Energetice se věnuje více jak 20 let, spolupracoval na kybernetických modelech elektrizační soustavy (spolehlivost soustavy po dostavbě Temelína, předpověď a regulace zatížení energetické sítě, optimalizace podzemních zásobníků plynu), účastnil se transformace tržního prostředí, několik let působil jako zahraniční poradce pro problematiku tržního prostředí na Slovensku (centrální dispečink SEPS) a poté jako zahraniční externista v Rusku (centrální dispečink RF, harmonizace legislativy a trhu v rámci propojených soustav na hranici SNS a pobaltských republik). V letech 2007 až 2009 a v roce 2012 působil jako tajemník obou nezávislých energetických komisí. V současnosti působí jako nezávislý expert, věnuje se problematice bezpečné implementace obnovitelných zdrojů energie (projekt TA ČR TA01020865), je tajemníkem České společnosti pro energetiku. Ing. Beran je spoluautorem několika kapitol monografie „Perspektivy české energetiky“, která vyšla v letošním roce.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
