Máme za sebou bouřlivé protesty na Letné, dlouhou anabázi kolem výběru ministra kultury a zároveň vyšel průzkum o důvěře Čechů vůči politickým institucím. Projevily se různé události letošního roku nějak na důvěře obyvatel v politiky?
Dopady všech těchto událostí na veřejné mínění nejsou dramatické, jak by možná někdo očekával. Spíš můžeme v datech STEM zaznamenat pokračující povlovný nárůst rozmrzelosti z politiky. Popularita Andreje Babiše poklesla, rozšířil se tábor jeho výrazných odpůrců. Stále ale zůstává na čele žebříčku popularity. Jiné ministry za hnutí ANO však veřejnost vidí příznivě, celková důvěra ve vládu nepoklesla. Na bouřlivé občanské protesty nedokázala opozice smysluplným způsobem zareagovat a předložit svoji vizi nezbytných změn v životě naší společnosti.
A jak si v jejích očích vede prezident Miloš Zeman?
Prezident Zeman si celkem stabilně udržuje nadpoloviční podporu veřejnosti. Pro jeho hodnocení je zvláště důležitá skupina lidí, kteří mu vyjadřují spíše vlažnou, podmínečnou důvěru. Jejich postoj zračí souběh dvou hledisek – ocenění osoby prezidenta a důvěru v prezidentskou instituci. Prezidentská instituce jako taková se u nás tradičně těší velké vážnosti a prestiži.
Ing. Miloš Zeman
Dokážou podle vašich zkušeností demonstrace ovlivnit politické dění v zemi zásadním způsobem? Očekáváte změny nálad obyvatel v návaznosti na pokračování demonstrací?
Demonstrace jsou důležitým prvkem oživení naší společnosti, která je dosti pasivní, odevzdaná a bezradná. Mají dnes hodnotu spíše symbolickou. Bylo by dost naivní představovat si, že i mohutné demonstrace se v politice projeví přímo a v krátké době. Působí ale na atmosféru ve společnosti, ovlivňují média. Dávají signály politikům, působí nejen na obsah, ale i styl jejich jednání. V současné situaci změnu nálad obyvatel neočekávám, veřejné mínění nejeví známky radikalizace.
Před rokem jste mi kolem sestavování vlády řekl: „Česká společnost současnou situaci nevnímá nijak dramaticky, Zeman se těší mírně nadpoloviční popularitě veřejnosti, Andrej Babiš je dobře hodnoceným politikem, hnutí ANO se daří, takže problém, o kterém slýcháme, většina našich obyvatel nepociťuje.“ I nyní se tedy prezident Zeman těší nadpoloviční popularitě u Čechů. Drží si stabilní oblibu? Je něco, co mu takzvaně škodí podle vás?
Situace letos je podobná té loňské, nic zvlášť dramatického se na povrchu neděje. Problém ale může být hlubší a skrytý. Mám na mysli proměnu kvality naší demokracie, posilování nevraživosti a ohrožení soudržnosti naší společnosti, oslabení respektu k právnímu státu, silové prosazování politických kroků na úkor hledání souladu v řešení dlouhodobých problémů naší země.
A může prezidentovi uškodit například výměna ministra kultury?
Bude-li ve svých postojích důsledný, a to on umí, ve veřejném mínění mu to neuškodí. Záležitost kolem ministra kultury spíše neprospěje ČSSD.
Psali jsme:
STEM uvádí, že je důvěra v prezidenta zcela jednoznačně podmíněna politickými preferencemi dotázaných. Vedou voliči KSČM, hnutí ANO, hnutí SPD a ČSSD. Čím to je?
Je to důsledek toho, že prezident umí vystihnout povrchní nálady lidí, nekomplikuje jim život náročnými úkoly a cíli, dává za pravdu takzvanému „zdravému selskému rozumu“. Chce být mluvčím těch, kteří jsou zklamaní, bezradní, obávají se změn k horšímu. Já bych dodal i těch, kteří mají strach ze svobody. Není to oněch deset dolních milionů – stačí něco kolem třech milionů lidí nejistých, ke kterým politikové zavedených stran neumějí promluvit.
Často v rozhovorech řeším celkově důvěryhodnost soudů, policie i státních zástupců. Co říkají průzkumy? Věří Češi těmto institucím a jak se data v průběhu let mění?
To jste se dotkla velmi bolavého a dlouhodobě podceňovaného problému naší společnosti. Podstata nového demokratického režimu stojí na pevném právním státě. Na jasných, obecně přijímaných a vynutitelných pravidlech hry, která platí padni, komu padni. A to právě u nás podle naší veřejnosti moc neplatí. Se současnou úrovní práce soudů a státních zastupitelství je spokojena necelá polovina lidí, důvěru v nezaujatost soudů má dlouhodobě jen okolo 30 procent našich obyvatel. Zlepšení fungování justice požaduje naprostá většina.
Jak výrazně výsledky dotazníkových šetření ovlivňují aktuální politické kauzy? Můžete uvést některé příklady?
Dopady politických kauz na veřejné mínění nejsou okamžité a bezprostřední, jako je tomu například ve Spojených státech. U nás si lidé počkají, jsou zkoumaví a nedůvěřiví. Morální odsudek u politických kauz nehraje až tak velkou roli, protože velká většina je přesvědčena o tom, že politika je špinavé řemeslo. Nositele politické kauzy ale veřejnost dodatečně ztrestá tehdy, když se dotčený politik podle nich nechová jako profesionál, mění své výpovědi, vykrucuje se všemožným a nevěrohodným způsobem. Vzpomeňme třeba na bamberskou aféru nebo aféru Grossova bytu.
Všimla jsem si, že důvěryhodnost policie za poslední rok stoupla. Proč?
Nárůst důvěryhodnosti policie a vedle toho nárůst důvěry v naši armádu je dlouhodobý trend a patří k nemnohým úspěchům ve vývoji polistopadového veřejného mínění. Ukazuje, jak se silové instituce minulého režimu postupně ve vědomí lidu přeměňovaly na veřejnou službu. Přestaly být směšné a našly ocenění jako záruka pořádku a bezpečnosti. Kontrastuje to s hlubokým despektem, který lidé chovají k našim politickým stranám. Namístě je obecná poznámka, že další rozvoj demokratické společnosti vyžaduje, aby obyvatelé vnímali instituce rozmanitého druhu jako svoje, a nikoli jako jejich. Zatím se to kromě policie a armády daří u institucí, které mají ve společnosti role spíše kontrolní: Nejvyšší kontrolní úřad, Ústavní soud, Česká obchodní inspekce a podobně.
„S fungováním demokracie v naší zemi jsou spokojeny dvě pětiny lidí,“ uvádíte. To je dost málo, ne? A proč není spokojenost větší? Co dělají politici špatně?
Je to dost málo. Nemohu se ubránit pocitu, že většina politiků ráda uvěřila tomu, že máme z první republiky demokratické tradice hluboce zakořeněné ve svém srdci a že jednoduše navážeme na přetržený historický vývoj. Podcenili hodnotový rozklad za dlouhá desetiletí totalitních režimů. Duchovní, hodnotové obnově se až na výjimky nevěnovali. Je to úkol složitý a nedají se na něm snadno vydělat politické body. Cožpak na našich školách existuje nějaká výchova k demokracii? Zahraniční zkušenosti, například z Německa, ukazují, že je to důležité, a dokonce nezbytné.
Ptám se vás pokaždé. Co vás v poslední době ve výzkumech překvapilo?
Zastavili jsme se na půli cesty mezi Východem a Západem a bezradně tam již řadu let přešlapujeme. Cesta, kterou jsme ušli, už mnohým lidem stačí. Svět i naše Evropa se mění, a jak říká klasik, kdo chvíli stál, již stojí opodál. Chtěl bych věřit tomu, že náznak posílení vztahu k Evropě v datech STEM může být světélkem naděje. Už je na čase pochopit, že budoucnost si tvoříme sami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
