Piráti a STAN už jsou považováni za favority voleb. V úterý představili společný program. Hovořili hlavně o tom, jak míří do budoucnosti, že chtějí, aby všichni lidé měli „perspektivní budoucnost“ nebo že chtějí zemi vrátit budoucnost. Chtějí také dát lidem „sdílenou vizi,“ pro kterou se nadchnou. Pane profesore, nadchli vás?

Mne tedy zrovna Piráti nenadchli, ale přivedli mne k tomu, že jsem začal zpytovat svědomí. Jako sociolog bych měl dokázat vysvětlit, jak mohou jít tak prudce nahoru dvě strany, které spojuje apel na infantilnost (kdo by nechtěl být v dětství pirátem v Karibiku) a kupa sice hezkých, ale naprosto nevěrohodných slibů. Nedokážu to vysvětlit tím spíše, že v jiných zemích k tak raketovému startu podobného uskupení nedošlo a nedochází. Sociologie je na tohle krátká, měla by více spolupracovat přinejmenším s odborníky na hlubinnou psychologii.

Koalice chce připravit Českou republiku na přijetí eura. Pět procent HDP by mělo jít do školství. Chtějí změnit Česko jako „montovnu“ na „mozkovnu“, změnit systém sčítání hlasů ve volbách atd. Piráti mají také v programu zdanění digitálních gigantů nebo zvýšení zdanění komerčních nemovitostí. Co vás zaujalo z jejich společného programu? Je politika této koalice pro vás čitelná? A konkrétně politika Pirátů? 

Obávám se, že studovat podrobně jejich program by byla ztráta času. Pokud totiž volby skutečně vyhrají, zjistí velice brzy dvě věci. Za prvé, že stav země jim nedovolí naprostou většinu slibů ani z části realizovat, a za druhé, že koaliční partner či partneři, bez kterých se neobejdou, nebudou souhlasit s realizací toho zbytku. Pak vydají prohlášení, že důsledky předchozích vlád jsou tak hrozivé a požadavky koaličního partnera pro ně natolik závazné, že musejí svá předsevzetí v rámci zdravého rozvoje demokracie poněkud zkorigovat. A kdo by měl něco proti zdravému rozvoji demokracie?