Historie českého leteckého průmyslu má za sebou významné vzestupy i pády. Jak hodnotíte současnou situaci v porovnání s minulými desetiletími a v čem vidíte největší výzvy pro Aero Vodochody?

Ano, máte pravdu. Historie českého, respektive československého průmyslu sahá ještě před vznik samostatné republiky a společnost Aero Vodochody je prakticky od začátku spojená s ní. Během té doby letecký průmysl zažil mnoho turbulencí a je třeba otevřeně přiznat, že ještě donedávna situace nevypadala jako dnes. Vždy se na tom podepsalo něco velkého, ať to byly válečné doby, změny politických situací nebo ukončení významných výrobních programů.

Naštěstí jsme nyní svědky oživení leteckého průmyslu nejen ve společnosti Aero Vodochody, ale napříč celým průmyslem, který zaměstnává více než deset tisíc lidí. Příčinou tohoto vzestupu a oživení je obnovení výroby proudových letounů v Aeru a příchod nové generace po nástupu nových majitelů. Dalším důvodem je celosvětová poptávka po letecké výrobě celků a struktur, díky které v Aeru evidujeme značné navýšení objednávek u civilních programů.

Po mém nástupu před dvěma a půl roku bylo nutné firmu stabilizovat. Museli jsme provést restrukturalizaci a zaměřili jsme se na optimalizaci nákladů a navýšení ziskovosti programů. Ztrátové programy jsme zrušili a pro ty perspektivní jsme sjednali nové podmínky. Dále jsme museli obnovit důvěru celého dodavatelského řetězce.

Aero tak začalo růst, vliv mělo samozřejmě i to, že se po letech investic začaly vykazovat výnosy ze zakázek na letouny L-39NG. Podařilo se navýšit kapitál a posílili jsme i naši finanční pozici a hotovost. Tato doba je pro nás klíčová z hlediska návratnosti investic do vývoje L-39NG. Předáváme letouny prvním zákazníkům, jednáme s dalšími potenciálními. Opíráme se i o servis a generální opravy již provozovaných letounů a o spolupráci na výrobě leteckých částí. Chceme, aby Aero uspělo, využilo stávající příležitosti a mohlo růst.